ADVAITA.cz

20. Nejvyšší skutečnost vše překračuje (z knihy Já jsem To)

1. 9. 2014 - Martin

T: Podívám-li se sám na sebe, zjišťuji, že jsem několika jedinci bojujícími mezi sebou podle potřeb těla.

M: Tito jedinci odpovídají rozličným tendencím (sanskárám) mysli.

T: Mohu je vzájemně usmířit?

M: Jakpak byste mohl? Vždyť jsou tak neslučitelní! Musíte je vidět jako to, co skutečně jsou – jako pouhé myšlenkové a citové návyky, hromady myšlenek a tužeb.

T: Přesto však každý z nich říká „Já jsem“.

M: Je to tak jen díky tomu, že se s nimi ztotožňujete. Jakmile jednou pochopíte, že cokoli, co se před vámi objeví, to nemůže být vámi a říkat „Já jsem“, pak budete osvobozen od všech těch vašich „jedinců“ a jejich požadavků. Pocit „Já jsem“ je váš vlastní. Nemůžete se od něj oddělit, ale můžete ho k čemukoli připojit, třeba když řeknete „já jsem mladý“, „já jsem bohatý“ atd. Takováto sebeztotožnění jsou však vyloženě falešná a vedou k omezení.

T: Teď chápu, že nejsem jedincem, ale tím, co se v jedinci odráží a co mu dává pocit bytí. Nyní bych se chtěl zeptat na Nejvyšší Skutečnost. Jakým způsobem poznám sebe sama jakožto Nejvyšší Skutečnost?

M: Zdroj vědomí nemůže být objektem ve vědomí. Znát zdroj znamená být zdrojem. Když pochopíte, že nejste jedinec, ale čirý a tichý svědek, nezúčastněný pozorovatel, a že od strachu oproštěné uvědomění je vaše pravé bytí, potom jste tímto bytím. Je to zdroj, Nevyčerpatelná Možnost.

T: Existuje mnoho zdrojů, nebo je pro všechny jen jeden jediný?

M: To záleží na tom, jak se na to díváte. Objektů ve světě je mnoho, ale oko, které je vidí, je jediné. Vyšší se nižšímu jeví vždy jako jednota a nižší vyššímu jako mnohost.

T: Pocházejí všechny formy a jména od téhož Boha?

M: To závisí rovněž na úhlu vašeho pohledu. Na úrovni slov je všechno relativní. Absolutno by mělo být zakoušeno, ne slovně rozebíráno.

T: Jak může být zakoušeno?

M: Absolutno není objekt, který lze poznat a uložit do paměti. Je spíše v přítomnosti a v pociťování. Má blíže k otázce „jak“, než k otázce „co“. Je to záležitost kvality a hodnoty; tím, že je Absolutno zdrojem všeho, je obsaženo ve všem.

T: Jestliže je Absolutno zdrojem, proč a jakým způsobem samo sebe projevuje?

M: Absolutno dává vzniknout vědomí. Všechno ostatní je ve vědomí.

T: Proč existuje tak mnoho center vědomí?

M: Objektivní vesmír (mahatákáša), který vytváří a zase rozpouští ne­sčetně forem, je v neustálém pohybu. Pokaždé, když je nějaká forma naplněna životem (pránou), zjeví se vědomí (čétana) jakožto odraz uvě­domění ve hmotě.

T: Jak to ovlivní Nejvyšší skutečnost?

M: Co by ji mohlo ovlivnit a jak? Rozmary řeky neovlivní její pramen, stejně jako tvar klenotů neovlivní kov, z něhož jsou klenoty vyrobeny. Je snad světlo ovlivněno obrazem na promítacím plátně? Nejvyšší skuteč­nost umožňuje existenci čehokoli, to je vše.

T: Jak to, že se některé věci stanou a jiné ne?

M: Pátráním po příčinách marní mysl čas. Dualita příčiny a následku neexistuje. Vše je samo sobě příčinou.

T: Takže žádná záměrná činnost není možná?

M: Jediné, co říkám, je to, že vědomí obsahuje vše. Ve vědomí je možné všechno. Chcete-li ve svém světě příčiny, můžete je mít. Někdo jiný může být spokojen s jednoduchou příčinou – vůlí Boží. Prvotní příčina je však jedna jediná: pocit „Já jsem“.

T: Jaká je spojitost mezi Já (Viakta) a Nejvyšší Skutečností (Aviakta)?

M: Z hlediska Já je svět tím, co je poznáváno a Nejvyšší Skutečnost tím, co je Neznámé. Neznámé dává zrod poznávanému, přesto však zůstává Neznámým. Poznávané je nekonečné, ale Nepoznané je nekonečnem všech nekonečen. Tak jako paprsek světla je neviditelný, pokud mu ne­stojí v cestě smítka prachu, tak i Nejvyšší skutečnost dělá vše poznatel­ným, sama však zůstává nepoznána.

T: Znamená to, že Neznámé je nedosažitelné?

M: To ne. Nejvyšší Skutečnost je naopak tím, co je dosažitelné nejsnáze, neboť je to vaše pravé bytí. Stačí, když přestanete myslet na cokoli a tou­žit po čemkoli, kromě toho Nejvyššího.

T: A co když netoužím vůbec po ničem, ani po Nejvyšším?

M: Potom jste buď mrtvý, nebo jste Nejvyšší skutečnost.

T: Svět je plný tužeb. Každý chce to, či ono. Kdo je tím, jenž touží? Jedinec nebo Já?

M: Já. Všechny touhy, svaté i nesvaté, pocházejí z Já; všechny závisejí na pocitu „Já jsem“.

T: Chápu, že z Já mohou vyvěrat svaté touhy (satjakáma). To může být vy­jádřením blaženého aspektu Sat-Čit-Ánandy (Bytí-Uvědomění-Blaženosti) v Já. Ale jak je to s touhami, které nejsou svaté?

M: Všechny touhy směřují ke štěstí. Jejich forma a kvalita závisí na duši (antahkarana). Tam, kde převládá netečnost (tamas), tam vznikají úchylky, kde převládá energie (radžas), tam vznikají vášně. A s převažující jasností (satvou) se stávají pohnutkami tužeb dobrá vůle, soucit a potřeba spíše dělat někoho šťastným než být sám šťastný. I když stojí Nejvyšší Sku­tečnost mimo vše, přesto mohou být díky její nekonečné všeprostupnosti veškeré závažné touhy naplněny.

T: Které touhy jsou závažné?

M: Nejsou to ty, které ničí svůj subjekt či objekt, nebo nekončí uspo­kojením a jsou vnitřně rozporné. Takové touhy nemohou být naplněny. Pouze touhy motivované láskou, dobrou vůlí a soucitem jsou prospěšné jak subjektu, tak objektu a mohou být plně uspokojeny.

T: Všechny touhy jsou bolestné, ať už jsou svaté či nejsou.

M: Nejsou všechny stejné a ani bolest, kterou způsobují, není stejná. Vášně jsou bolestné – soucítění nikdy. Celý vesmír usiluje o to, aby naplnil touhu zrozenou ze soucitu.

T: Zná Nejvyšší Skutečnost sebe samu? Je Neosobní Skutečnost vědomá?

M: Zdroj všeho má vše. Vše, co z něj plyne, v něm musí být již ob­saženo ve formě semene. A tak jako je semeno konečným výsledkem nesčetných předchozích semen a obsahuje zkušenost a naději bezpočtu lesů, tak i Neznámé obsahuje vše, co bylo či mohlo být v minulosti, i vše, co bude nebo by mohlo být v budoucnosti. Celkové pole všeho, co přichází, je otevřené a dostupné; minulé i budoucí existují společně ve věčné přítomnosti.

T: Žijete v Nejvyšší Neznámé Skutečnosti?

M: A kde jinde bych žil?

T: Co vás opravňuje k tomuto tvrzení?

M: V mé mysli nikdy nevznikne žádná touha.

T: Jste tedy nevědomý?

M: Samozřejmě, že ne! Jsem plně vědomý, ale má mysl je dokonale tichá, jelikož do ní nikdy nevstoupí touha nebo strach.

T: Kdo poznává toto ticho?

M: Ticho poznává samo sebe. Je to ticho tiché mysli, když utichnou vášně a touhy.

T: Zakoušíte touhy alespoň příležitostně?

M: Touhy jsou pouze vlnami v mysli. Vlnu poznáte, jakmile ji uvidíte. Touha je pouze jednou z mnoha věcí. Necítím žádnou potřebu ji uspo­kojit, není nutné pro ni cokoli udělat. Osvobození od touhy znamená nepřítomnost nutkání ji uspokojit.

T: Proč vůbec touhy vznikají?

M: Protože si představujete, že jste se narodil a že když nebudete pečovat o své tělo, tak zemřete. Touha po vtělené existenci je kořenem všeho utrpení.

T: A přesto tak mnoho džívů vstupuje do těla. Přece to nemůže být nějaká neuvážená chyba. Musí to mít nějaký účel. Jaký asi?

M: Aby Já poznalo samo sebe, musí stanout tváří v tvář svému opaku, ne-Já. Touha vede ke zkušenosti. Zkušenost vede k rozlišování, oddě­lování, sebepoznání a k osvobození. A co je koneckonců osvobození? Vědomí toho, že jste mimo zrození i smrt. Jelikož jste zapomněl, kdo jste, a myslíte si o sobě, že jste smrtelnou bytostí, tak jste si vytvořil tolik utrpení, že se z něho musíte probudit jako ze špatného snu.

Také dotazování probouzí. Nemusíte čekat na trápení; dotazování po štěstí je lepší, neboť mysl je v harmonii a míru.

T: Kdo přesně je konečným zakusitelem – Já nebo Neznámé?

M: Samozřejmě, že Já.

T: Proč tedy zavádět pojem Nejvyšší Neznámé Skutečnosti?

M: Abychom vysvětlili Já.

T: Ale existuje vůbec něco mimo Já?

M: Mimo Já není nic. Vše je jedním a vše je obsaženo v „Já jsem“. V bdě­lém stavu a ve snu je to jedinec. V hlubokém spánku a ve stavu turíja je to Já. Za bdělou soustředěností stavu turíja leží velký, tichý mír Nejvyšší Skutečnosti. Ale ve skutečnosti jsou všechny věci jednotné ve své pod­statě a vzájemně propojené a ve svém projevu. Nevědomý pozorovatel se stává tím, co vidí, kdežto moudrý pozorovatel je samotným viděním.

Ale proč se starat o Nejvyšší Skutečnost? Poznejte poznávajícího a vše bude poznáno.

♥

překlad Martin Vinkler

další kapitoly z knihy JÁ JSEM TO jsou v "Textech na pokračování"