Nová kniha:
Tat Tvam Asi / Ty jsi To – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1975 – 1980. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Paramátman ve všem a v každém – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1954 – 1956. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Jóga Vásištha, nebo též Mahá Rámajána, je starý indický text pojednávající o tom, jak mudrc Vasištha předává princi Rámovi učení o podstatě jedince, světa a Bytí vůbec. Text je plný rozmanitých příběhů, které mají Rámovi ukázat cestu k pochopení či nazření Skutečnosti a naplnění života. Jde o překlad z anglické verze od Svámího Vénkatéšánandy (zkrácené ze sanskrtského originálu přibližně na třetinu) doplněný sanskrtským slovníkem a vysvětlivkami. Kniha má téměř osm set stran, je vázána v pevné vazbě a obsahuje barevné ilustrace. V podobném rozsahu toto dílo dosud česky nevyšlo. Všechny další podrobnosti o knize najdete na stránkách www.samhita.cz.
Átma-bódha neboli „Poznání Já“ je krátké dílo shrnující základní principy učení advaita-védánty. Tradičně bývá připisována Ádi Šankaráčárjovi (8. stol.), ale o jeho autorství se vedou spory. Jestli byl autorem skutečně Ádi Šankaráčárja nebo někdo jiný není pro nás asi až tak podstatné. Důležitý je obsah tohoto textu, kterému je i tradičně přikládána vysoká hodnota. Také Ramana Maharši přeložil tento text ze sanskrtu do tamilštiny (resp. opravil existující tamilský překlad). Překlad ze sanskrtu - David Dostal. Kniha vyšla jen v elektronické podobě a je volně ke stažení: PDF, EPUB, MOBI
Audio/Video ukázka:
Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky
Články
8. Já sídlí za myslí (z knihy Já Jsem To)
9. 6. 2014 - Martin
Tazatel: Jako dítě jsem dost často zažíval stavy úplného štěstí, které přecházely v extázi. Později přestaly, ale poté, co jsem přijel do Indie, se znovu objevily, zvláště po setkání s vámi. Ať jsou však tyto stavy jakkoli úžasné, přesto nejsou trvalé. Přijdou a odejdou, aniž bych věděl, kdy se zas vrátí.
Maharádž: Jak může být něco stálého v mysli, která sama stálá není?
T: Jak mohu svou mysl ustálit?
M: Jak by se nestálá mysl mohla sama ustálit? Samozřejmě, že nemůže. Přirozeností mysli je, že je roztěkaná. Jediné, co můžete udělat, je posunout ohnisko vědomí za mysl.
T: Jak to mám udělat?
M: Odmítněte všechny myšlenky, kromě jediné: myšlenky „Já jsem“. Mysl se bude zpočátku bouřit, ale budete-li trpělivý a vytrváte, nakonec se vzdá a zklidní se. Jakmile budete klidný, začnou se věci dít spontánně a zcela přirozeně, bez jakýchkoli zásahů z vaší strany.
T: Mohu se vyhnout této zdlouhavé bitvě se svou myslí?
M: Ano, můžete. Žijte svůj život tak, jak přichází, ale bděle a ostražitě, přičemž dovolte, aby se vše dělo tak, jak se to děje. Dělejte přirozené věci přirozeným způsobem a přijímejte utrpení i radosti tak, jak je život přináší. Toto je další možná cesta.
T: Dobrá, to se tedy mohu rovnou oženit, mít děti, vydělávat peníze... být šťastný.
M: Jistě. Můžete být šťastný nebo nemusíte, to záleží na vás.
T: Já přece chci štěstí.
M: Pravé štěstí nelze nalézt ve věcech, které se mění a pomíjejí. Radost a bolest se neúprosně střídají. Štěstí pochází z Já a pouze v Já může být nalezeno. Najděte své skutečné Já (svarúpa) a vše ostatní přijde spolu s ním.
T: Jestliže mé skutečné Já je mír a láska, proč je tak neklidné?
M: Neklidné není vaše skutečné bytí, ale jeho odraz v mysli se zdá neklidný, neboť mysl sama je neklidná. Je to jako s odrazem měsíce ve vodě zčeřené větrem. Vítr touhy čeří mysl a „já", které je pouhým odrazem Já v mysli, se jeví jako proměnlivé. Ale všechny tyto představy o pohybu, neklidu, radosti a bolesti jsou v mysli. Pravé Já přebývá za myslí, je uvědomělé, ale nezúčastněné.
T: Jak se k němu dopracovat?
M: Tímto Já jste už teď. Nechte mysl být, zůstávejte vědomý a nezúčastněný a pochopte, že přebývat bdělý, ale odtažený a pozorovat, jak věci přicházejí a odcházejí, je jednou z charakteristických vlastností vaší pravé přirozenosti.
T: Jaké jsou její další vlastnosti?
M: Je jich nespočetně. Pochopte jednu a pochopíte všechny.
T: Řekněte mi něco, co by mi pomohlo.
M: Sám nejlépe víte, co potřebujete!
T: Jsem neklidný. Jak mám získat klid a mír?
M: K čemu potřebujete mír?
T: Abych byl šťastný.
M: Teď šťastný nejste?
T: Ne, nejsem.
M: Proč nejste šťastný?
T: Mám to, co nechci, a chci to, co nemám.
M: Proč to neobrátíte? Chtějte to, co máte, a nestarejte se o to, co nemáte.
T: Chci to, co je příjemné, a nechci to, co je bolestné.
M: Jak víte, co je příjemné, a co ne?
T: Samozřejmě, že díky minulé zkušenosti.
M: Veden pamětí jste usiloval o to, co je příjemné a vyhýbal se nepříjemnému. Měl jste úspěch?
T: Ne, neměl. Potěšení není trvalé. Bolest se vždycky znovu objeví.
M: Jaká bolest?
T: Touha po radosti, strach z bolesti. Oba tyto stavy jsou trýznivé. Existujestav nezkalené radosti?
M: Každé potěšení, fyzické nebo mentální, potřebuje nějaký prostředek. Fyzické, stejně jako mentální prostředky jsou hmotné, unaví se a opotřebují. Radost, kterou poskytují, je nutně co do intenzity i trvání omezená. Bolest je pozadím všech vašich radostí. Chcete je, protože trpíte. Na druhé straně právě hledání radosti je příčinou bolesti. Je to začarovaný kruh.
T: Chápu mechanismus svého zmatku, ale nevím, jak z něj ven.
M: Právě zkoumání tohoto zmatku ukazuje cestu. Váš zmatek je nakonec pouze ve vaší mysli, která se proti němu nikdy příliš nebouřila a nevypořádala se s ním. Bouřila se pouze proti bolesti.
T: Takže mi nezbývá nic jiného, než zůstat ve zmatku?
M: Buďte bdělý. Dotazujte se, pozorujte a zkoumejte svůj zmatek, zjistěte vše o tom, jak funguje a co způsobuje vám i ostatním. Vyjasníte-li si, jak to s vaším zmatkem je, tak se ho zbavíte.
T: Podívám-li se do svého nitra, zjišťuji, že mou nejsilnější touhou je vytvořit něco monumentálního, vybudovat něco, co mne přetrvá. Dokonce i když uvažuji o domově, ženě a dítěti, je to proto, že je to trvalé, pevné, že mne to potvrzuje.
M: Dobrá, vybudujte si pomník. Jak to hodláte provést?
T: Nezáleží ani tak na tom, co buduji, hlavně aby to bylo trvalé.
M: Sám snad přece chápete, že nic není trvalé. Vše se opotřebovává, hroutí a rozkládá. Ale sám základ, na němž budujete, naznačuje cestu. Co můžete vybudovat, aby to přetrvalo vše?
T: Intelektuálně, slovně, si uvědomuji, že vše je pomíjivé. A přesto mé srdce jaksi touží po trvalosti a stálosti. Chci vytvořit něco, co je trvalé.
M: Musíte to tedy vybudovat z něčeho trvalého. Co máte trvalého? Vaše tělo ani vaše mysl nebudou trvat věčně. Je třeba se obrátit někam jinam.
T: Toužím po trvalosti, ale nikde ji nenacházím.
M: A vy sám trvalý nejste?
T: Narodil jsem se a musím i zemřít.
M: Můžete opravdu říci, že jste před narozením nebyl, a můžete snad po smrti prohlásit: „Nyní už nejsem"? Na základě vlastní zkušenosti nemůžete tvrdit, že nejste. Můžete pouze říci „Já jsem". Zrovna tak ostatní vám nemohou tvrdit: „Vy nejste".
T: Ve spánku není žádné „Já jsem".
M: Než pronesete takové povrchní tvrzení, prozkoumejte nejprve pečlivě svůj bdělý stav. Brzy zjistíte, že je plný mezer, kdy je mysl vyprázdněná. Všimněte si, jak málo si pamatujete, dokonce i když jste úplně bdělý. Nemůžete říci, že jste nebyl vědomý během spánku. Vy si to pouze nepamatujete. Mezera v paměti nemusí být nutně i mezerou ve vědomí.
T: Mohu si sám vzpomenout na stav hlubokého spánku?
M: Jistě! Odstraněním intervalů nepozornosti v průběhu bdění postupně odstraníte i dlouhý interval nepozornosti, kterému říkáte spánek. Budete si vědom toho, že spíte.
T: Nicméně problém trvalosti, kontinuity bytí není vyřešen.
M: Trvalost je pouhá idea zrozená působením času. Čas zase závisí na paměti. Trvalostí myslíte paměť, která funguje bez přestání nekonečně dlouhou dobu. Chcete, aby tu mysl byla navěky, což není možné.
T: Tak co je věčné?
M: To, co se s časem nemění. Nemůžete zvěčnit pomíjivou věc – pouze neměnné je věčné.
T: Chápu obecný význam toho, co říkáte. Netoužím však po větších znalostech. Jediné, co chci, je klid a mír.
M: Klidu můžete mít na požádání, kolik jen budete chtít.
T: Já o něj žádám.
M: Musíte žádat celým srdcem a žít plný život.
T: Jak?
M: Odpoutejte se od všeho, co zneklidňuje vaši mysl. Vzdejte se všeho, co ruší její klid. Chcete-li klid a mír, musíte si je zasloužit.
T: Klid si jistě zasluhuje každý.
M: Zasluhuje si ho pouze ten, kdo ho sám nenarušuje.
T: Jakým způsobem já narušuji klid?
M: Tím, že jste otrokem svých tužeb a strachů.
T: I když jsou oprávněné?
M: Citové reakce zrozené z nevědomosti nebo nepozornosti nejsou nikdy oprávněné. Hledejte čistou mysl a čisté srdce. Jediné, co potřebujete dělat, je setrvávat v tiché bdělosti při zkoumání své pravé přirozenosti. To je jediná cesta, která vede ke klidu.
♥
překlad Martin Vinkler
další kapitoly z knihy JÁ JSEM TO jsou v "Textech na pokračování"