ADVAITA.cz

Džňánéšvarí - uctívání Gurua

Nejslavnějším dílem Šrí Ďžňánéšvara Mahárádže je rozsáhlý veršovaný komentář k Bhagavd Gítě původně nazvaný Bhavartha Dípika Tíka, ale mnohem známější pod názvem Dňánéšvarí. Napsal ji, když mu bylo teprve 16 let. Je rozdělena na 18. kapitol, které odpovídají 18. kapitolám Bhagavad Gíty. Touto knihou chtěl Šrí Džňánéšvar umožnit přístup k duchovnímu učení i těm, kdo neuměli sanskrt, a proto ji napsal v marátštině, a tak vlastně započala i tradice duchovních textů psaných v marátštině místo v sanskrtu jak je jinak pravidlem.
Tato malá ukázka pochází z 13. kapitoly a je věnována popisu oddanosti Mistrovi.

Kapitola 13. nazvaná
Jóga Pole a Znalce pole
Verše 369 – 403

369) Nyní, ó největší z chytrých osob, Ti něco povím o uctívání Gurua, kterému prosím naslouchej pozorně.
370) Toto uctívání je matkou velkého štěstí, protože činí stav džívy (lidské bytosti, ztotožněné s tělem a myslí), který je politování hodný, schopným dosáhnout absolutního Brahman.
371) Hodlám ti vysvětlit uctívání Gurua, které je tak velké, a ty bys na to měl plně soustředit svou pozornost.
372) Tak jako Ganga rychle plyne směrem k moři a bere s sebou všechno své bohatství vody, nebo jako filosofie Véd vrcholí v absolutním Brahman se všemi svými doktrínami;
373) Nebo tak, jako věrná manželka nabízí vše, co jí patří, dokonce společně se všemi svými pěti životními silami svému manželu;
374) Podobně tak oddaný při uctívání svého Gurua nabízí vše, co vlastní, rodině svého Gurua a sám se stává místem, kde se rodí oddanost ke Guruovi.
375) Vždy přemýšlí s velkou úctou o místě, kde přebývá jeho Guru, tak jako manželka, která je vzdálená od svého manžela a stále na něj myslí.
376) Když ucítí závan větru, přicházející k němu ze směru Guruova domu, běží mu vstříc a velmi uctivě ho zve do svého domu.
377) Díky velké lásce ke svému Guruovi rád hovoří ve směru, kde leží Guruův dům a svou duši nechává trvale přebývat v tomto domě.
378) Tak, jako je tele připoutané ke kůlu a nemůže se ani hnout, tak on, aby poslechl nařízení svého Gurua zůstat ve svém domě, přebývá tam, kde je, a neopouští svůj domov.
379) Tak, jako je tele velmi dychtivé běžet za svou matkou, také on si myslí: Kdy už toto pouto bude uvolněno a já budu moci jít navštívit svého Gurua. Každý moment, který ho od toho dělí, mu připadá jako věčnost.
380) Za těchto okolností, když ho někdo z Guruova města navštíví nebo když Guru sám pošle někoho, aby se na něj podíval, cítí se jako umírající, kterému byl prodloužen život.
381) Cítí se jako usychající proutek dostávající sprchu nektaru nebo ryba, umírající v malé kaluži, která se šťastnou náhodou dostane do širého moře.
382) Jeho štěstí je stejné, jako když chudák někde objeví skrytý poklad, nebo slepý člověk, který dostane jasný zrak, nebo jako žebrák, který dosáhne trůnu boha Indry.
383) Když, se stane, že uslyší někoho říkat něco o rodině Gurua, je tak šťastný, že by jeho mysl byla schopná obejmout celé nebe.
384) Když uvidíte takovou absolutní lásku ke Guruovi v jakémkoliv člověku, pak můžete říct, že se poznání stalo služebníkem tohoto člověka.
385) Ve své meditaci vždy vidí a cítí živoucí podobu svého Gurua, se vší jeho láskou.
386) Umístí Svého Gurua do čistoty svého srdce jako do pevnosti a se vší svou oddaností si představuje, že je každou maličkostí, která je s ním spojená.
387) Umístí podobu svého Gurua na podstavec poznání, v chrámu duchovní blaženosti Átman, a tuto představu neustále zalévá nepřetržitou sprchou meditace, jako nektarem.
388) Když vysvitne slunce realizace Átman, naplní květinami zbožných pocitů jemný košík intelektu a nabídne tyto květiny Guruovi, který je jeho pán Šankara, a počet těchto květin může jít do stovek tisíců.
389) Zapálí vonnou směs svého stavu džíva v Lampě poznání a ve správný čas, třikrát během dne s úctou krouží touto lampou před podobou svého Gurua a nabízí mu tento dar.
390) Nabízí jídelní tác jednoty s Brahman svému Guruovi; tak se stává uctívajícím a Guru se stává představou Boha určenou k uctívání.
391) Někdy si jeho intelekt představuje sebe jako manželku Gurua, kterého si představuje jako svého manžela a na pohovce stavu džíva si užívá manželství se svým mužem.
392) Někdy je jeho mysl a srdce tak plné lásky pro svého Gurua, že to nazývá mořem mléka.
393) Pak si představuje, že Guru je Pán Nárájana, který spí pohodlně na lehátku hada Šéši, který se rovná radosti v meditaci v tomto moři jeho lásky.
394) Představuje si, že je sám Bohyní Lakšmí, která masíruje Guruova chodidla, a sám se také stává božským orlem, který pozorně čeká se založenýma rukama.
395) Rodí se jako lotos, vyrůstající z pánova pupku, jako Bůh Brahma. Tímto způsobem si představuje a zakouší radost v meditaci díky lásce ke svému Guruovi.
396) Někdy si promítá podobu matky do svého Gurua a myslí si, že je sám jejím synem sajícím mléko z prsu.
397) Ach, Ardžuno s krásnou korunou, představuje si, že Guru je krávou pod stromem ducha, a on sám je jejím teletem.
398) Stává se malou rybkou ve vodách požehnání svého Gurua! Někdy si představuje něco takového.
399) Někdy si jeho mysl vytváří takovou představu, že milost jeho Gurua je déšť a on sám je rostlinou touhy prokázat Guruovi jakoukoliv službu.
400) Jeho láskyplná představivost má takové rozpětí, že někdy je mladým ptáčetem, které ještě neotevřelo oči a nemá křídla.
401) Myslí si, že Guru je ptačí matka a on dostává malá zrnka do svého zobáčku ze zobáku své matky. Někdy si představuje, že Guru je loď a on právě nastoupil na tuto loď plující v proudu světského života.
402) Tak jeho meditace vytváří další meditaci, tak jako když moře za přílivu valí vlny za vlnami.
403) A tak si užívá představu svého Gurua ve své mysli. Nyní poslouchej o jeho službě Guruovi na vnějším poli.

Přeložil: Ivan Wiesner
Úvod: David Dostal