ADVAITA.cz

K zakoušejícímu zázraku " já jsem"

Autor: Šrí Nisargadatta Maharadž (komentář: Jiří Procházka)

Lidé jsou v životě vedeni k jiným věcem, ale nikdo jim neřekne o tomto zrozeném principu, sattvě. Tento zrozený princip obsahuje vše; všechny tyto čtyři druhy řeči a vše ostatní je v něm obsaženo. Nejenom to, ale i úplný vesmír, vše, co se zjevuje, je obsaženo v tomto zrozeném principu. V důsledku toho kladu tak velký důraz na nalezení tohoto principu. Jen pár lidí dává pozornost tomuto "já jsem". Ostatní si neuvědomují jeho důležitost. Díky tomuto principu je tu vše ostatní, je tu svět, lidé a vše. Veškeré poznání světa je obsaženo v tomto principu.

pozn. JP: Tento článek je náznak pro ty z nás, co chtějí poznat sebe, svou mysl, svůj vnitřní svět. A ne něco jiného. Ideální by bylo odmítnout myšlenky o sobě nasbírané od dětství. Vše, co jsme slyšeli od druhých je z druhé ruky a tudíž jen nepotřebným smetím v paměti. Jde přeci hlavně o naši zkušenost!

Každé vědomí v těle má svůj vesmír, který je představou

Stejně jako vy existujete pouze v mém vědomí, tak já existuji ve vašem. Není zřejmé, že zkušenost, kterou máme jeden o druhém, je omezená aktem poznávání ve vědomí?

Prozkoumejte, jestli existuje někdo, kdo mluví nebo naslouchá, či zda je tu jenom činnost – mluvení, naslouchání, zakoušení. Zabýváte se pouze objektivními jevy, zatímco já vidím všechny objekty, včetně vás, jako nic víc ani nic míň než projevy ve vědomí, a tudíž neexistující.

T: Existuji ve vašem světě já, tak jako vy existujete v mém?
M: Jistě, vy jste a také já jsem. Jsme však jen body ve vědomí. Nejsme ničím, co by bylo od vědomí odděleno. Je nutné dobře pochopit toto: svět visí na niti vědomí a není-li tu vědomí, není tu ani svět.
Každý žije ve svém vlastním světě. Všechny světy nejsou stejně dobré nebo špatné.

M: Uvažujte. Kdo jiný, kromě vás, zná svět, ve kterém žijete?
T: Vy ho znáte. Každý ho zná.
M: Přišel snad do vašeho světa někdo z vnějšku, kdo vám to řekl? Já a všichni ostatní se ve vašem světě zjevujeme a zase mizíme. Jsme vám vydáni na milost a nemilost.
T: Tak hrozné to snad není! Já existuji ve vašem světě, stejně jako vy existujete v mém.
M: O mém světě nemáte žádný očividný důkaz. Jste úplně pohlcen světem, který jste si sám vytvořil.

T: V čem se váš svět liší od mého?
M: Můj svět nemá žádné charakteristické vlastnosti, podle kterých by se dal rozpoznat. Nelze o něm nic říci. Já jsem svým světem. Můj svět je mnou samotným. Je úplný a dokonalý. Každý otisk je vymazán, každá zkušenost odmítnuta. Můžete mi o svém světě říkat cokoli chcete – budu poslouchat pozorně, dokonce i se zájmem, ale ani na okamžik nezapomenu, že váš svět neexistuje, že sníte.

M: Na jaký svět se ptáte?
T: Na svět svých vjemů, samozřejmě.
M: Svět, který můžete vnímat, je opravdu velice malý svět. A je zcela soukromý. Berte ho jako sen a budete s ním hotov.
T: Jak ho mohu brát jako sen? Sen není trvalý.
M :Jak dlouho bude trvat váš malý svět?
T: Můj malý svět je koneckonců pouze částí celku.
M: Není snad myšlenka celkového světa částí vašeho osobního světa? Vesmír k vám nepřijde oznámit, že jste jeho částí. To vy jste si vymyslel celek, který vás obsahuje jako svou část. Jediné, co ve skutečnosti znáte, je váš vlastní soukromý svět, jakkoli pěkně jste ho vybavil svými představami a očekáváním.

T: Tolik světců a mystiků už žilo a zemřelo. Můj svět však nezměnili.
M: Jak by ho mohli změnit? Váš svět není jejich světem a jejich svět není vaším.
T: Existuje přeci skutečný svět, který je společný všem.
M: Myslíte svět věcí, energie a hmoty? I kdyby takový společný svět věcí a sil byl, nebyl by to svět, v němž žijeme. Náš svět je světem pocitů a představ, přitažlivého a odpudivého, měřítek a hodnot, motivů a popudů. Je to veskrze mentální svět.

T: Jak je ale obtížné vidět svět jen jako duševní záležitost! Jeho uchopitelná skutečnost vypadá tak přesvědčivě.
M: Je to záhada imaginace, že se zdá vše být skutečné. Můžete dodržovat celibát, nebo se oženit, o to vůbec nejde. Jste otrokem imaginace nebo ne? Ať učiníte jakákoliv rozhodnutí, ať děláte jakoukoliv práci, tak to vždy bude založeno na představivosti, na domněnkách vydávajících se za fakta.
T: Sedím tady před vámi. Je tohle imaginace?
M: Všechno je představou. Dokonce i prostor a čas.

pozn. JP: Můžeme ukázat na něco, co by bylo mimo vědomí? Ať už v bdělém stavu či snovém stavu? To nelze, vždyť v obou stavech je vědomí "já jsem" zdrojem celého našeho světa, snu – všeho vnímaného! Dokazovat, že je přeci jen něco, co je mimo vědomí, by bylo domněnkou – dohadem, která je opět uvědomována uvnitř vědomí "já jsem".
Dokonce než řekneme, "Nevím nic, vůbec nic" nebo "Vím toho hodně", tak tu nejdříve musí být vědomí – což jsme my. "Já jsem" je tu i před vznikem jakýchkoliv slov, otázek a i po jejich odeznění.
Vše, co zakoušíme…, co vidíme… je projevený brahman, vše je uvnitř tohoto atomického semene!

T: Ale vy žijete ve světě!
M: To říkáte vy!... Máte v tom zmatek, neboť věříte, že jste ve světě a ne, že svět je ve vás.
Všechno se odehrává uvnitř vašeho vědomí.
T: Uvnitř i mimo něj. Během dne uvnitř, v noci mimo něj. Vnímání není vším. Mimo jeho dosah se děje tolik věcí. Říkat, že neexistuje to, co nevnímám, je zcela nesprávné.
M: Co říkáte, je logické, ale ve skutečnosti znáte jen co je ve vašem vnímání. To, o čem prohlašujete, že to existuje mimo vědomou zkušenost, je jenom domněnkou.
T: Může to být domněnka a přesto je to mnohem skutečnější nežli to, co vnímáme smysly.
M: Buďte opatrný. V okamžiku, kdy začnete mluvit, vytváříte verbální svět, svět slov, představ, pojmů a abstrakcí, vzájemně propletených a na sobě závislých, obdivuhodně se vzájemně vytvářejících, podporujících a vysvětlujících a přesto jsou bez esence či podstaty jako pouhé výtvory mysli. Slova následují slova, skutečnost je tichá.
T: Když mluvíte, já vás slyším. Copak to není fakt?
M: Faktem je, že vy slyšíte. To, co slyšíte – není. Fakt je možné zakusit a v tomto smyslu je zakoušen zvuk slova a duševní vibrace, které vyvolává. Za tím není žádná jiná zkušenost. Jeho význam je čistě konvenční, aby se to dalo pamatovat a jazyk je možno brzy zapomenout, když se neprocvičuje.

pozn. JP: Náš svět zkušeností se zdá jako deset tisíc nití zamotaných a zauzlovaných do sebe – paměť, intelekt, vidění, slyšení, jména, čas, tvary, představy, emoce…, přesvědčení o individualitě a tím jeho duševní trápení – žárlivost, strach, lpění, touhy, pýcha … takto vidět celý svět, je pro začátek dobré.
Ovšem, pro Šrí Nisargadattu Maharadže jsou všechny snové vesmíry z deseti tisíci věcí navlečeny na jedné niti životní síly – živé síly, vycházející z "já jsem". Pro něj není niť zašmodrchaná a svět nepřehledný. Vše je jasné, průhledné a přirozeně proudící. Šrí Nisargadatta Maharadž říká: "Nejsme ničím, co by bylo od vědomí odděleno. Je nutné dobře pochopit toto: svět visí na niti vědomí, a není-li tu vědomí, není tu ani svět".
Oddaní žáci čas od času z lásky ke svým mistrům vili věnce z živých květů a ověnčovali jejich slávu osvícení . Jde o krásný symbol, kde čerstvé květy jsou vesmíry a niť znamená vědomí. Nosili je např. Šrí Nisargadatta Maharadž, Šrí Siddharameshwar Maharadž a další Učitelé linie Navnath. Tento věnec s krásnými květy také na sobě nosil Šrí Randžit Maharadž.

Ti, kteří činí sádhanu (duchovní praxi) zaměřením své mysli na "já jsem", se mohou cítit spřízněni s ostatními, kteří následovali stejnou sádhanu a uspěli. Třeba proto se rozhodli slovně vyjádřit svůj pocit příbuznosti tím, že se nazvali Navnath. Dává jim to radost z toho, že náležejí k zavedené tradici.

Vesmír je obsažen v určitém atomu

Jakmile mi byla odkryta pravda, zjistil jsem, že úplný vesmír je obsažen v určitém atomu. A co je tím atomem? Je to tato podstata bytí, poznání "já jsem". Toto poznání obsahuje úplný vesmír.

pozn. JP: Maharadž nám přibližuje zrozený princip "já jsem" k představě něčeho nepatrného, maličkého, proto používá termíny jako např. atom, hrot pera, vůně květiny, mravenec nebo semínko banánovníku. Toto nepatrné "já jsem" má vrozené dary, spíše přirozenosti – touha být, vnímání či zakoušení a milovat sebe a celý vytvořený svět. Každý miluje sebe nejvíce. Toto bytí - láska já, není láskou individuální. Maharadž ví o potřebách lásky žáků a láska mu umožňuje stát se osobou, když je třeba.
Tento atom, tato "láska já jsem", je jemnější než prostor - je bezprostorová, protože vnímá prostor, a je i jemnější, než čas, protože vnímá čas. Přesto je celým světem. Je menší, než to nejmenší z vesmíru, a větší než to největší, protože obepíná celý vesmír. Přesto je středem vesmíru.

Kvůli vaší existenci, kvůli tomu, že víte, že jste, také víte, že je tu svět. A toto poznání obsahuje celou věc, váš úplný svět zakoušení.Takže toto vědomí, díky kterému zakoušíte svět je velmi důležité. Pouze velmi výjimečně se podaří někomu realizovat fakt, že úplný vesmírný projev tryská z jeho semene – vědomí. Spočíváte-li v poznání "já jsem", v pocitu bytí, tak se vám přirozeně zjeví pozoruhodné zjištění, které bychom mohli popsat jako prožitek toho, že z vašeho vlastního semene bytí je projektován celý projevený vesmír včetně vašeho těla.

pozn. JP: I my - každý z nás - buďme tím maličkým zrozeným bytím.

Zavřete oči a spatříte to. Semeno celého vesmíru. Je to nejmenší, nepatrný atom, který i přes svoji malost a nepatrnost uvnitř sebe obsahuje miliony vesmírů. Když se vám dostane poznání a spočíváte v klidu, seznáte a realizujete, že veškeré vesmíry jsou již v tomto atomickém vědomí přítomny.

pozn. JP: Vesmír vzniká ve vědomé přítomnosti každým okamžikem nový. Vesmír, který jste zakoušeli před chvílí není tím samým jako nyní. Nikdy nevstoupíte do stejné řeky. Kdy vznikl vesmír? Teď! Ale pro snadnější pochopení nově příchozích hledajících učí Mistr vznik světa dnes, při probuzení .

Sníme v bělém stavu i ve spánku se sny

…Pro toho, kdo skutečně pochopil to, co tu bylo řečeno, neexistuje žádný rozdíl mezi snem a tím, co je viděno v bdělém stavu; obojí jsou hry ve vědomí. To, že nazýváme jedno jako bdělý stav a druhé jako sen, je v důsledku světla vědomí ( pozn. sen není tak rychle rozpohybovaný), ale oboje jsou události, jež se dějí ve vědomí a nejsou v podstatě rozdílné.

Sen s námi nemůže nikdo sdílet, ale ani stav bdělosti.Všechny tři stavy – bdělost, snění a spaní, jsou čistě subjektivní, osobní a soukromé.

V hlubokém spánku se vědomí ukládá do stavu vnitřního klidu, není si vědomo sebe sama. Ve stavu snění se rozhýbe nepatrná tečka vědomí, a i když spící jedinec není ještě plně probuzen, ve zlomku vteřiny se v této tečce vědomí vytvoří celý svět, s horami a údolími, řekami a jezery, městy a vesnicemi, s budovami a lidmi různých věkových kategorií, včetně samotné snící postavy. A nejdůležitější na tom je to, že ten, kdo sní, nemá možnost ovlivnit činnost vysněných postav! (pozn. včetně té postavy, s kterou došlo ke ztotožnění a která se vydává za konatele!). Jinými slovy, ve zlomku vteřiny je vytvořen snový svět, jenž je vykonstruován ze vzpomínek a představivosti, a to pouze díky jedinému pohybu nepatrné tečky vědomí. Představte si tu mimořádnou sílu vědomí, když pouhá tečka vědomí může obsáhnout a vytvořit celý vesmír. Jakmile se snící probudí, jeho snový svět a snové postavy zmizí.

pozn. JP: Ve snu nám přijde, že svět je skutečný, prožíváme zde emoce, svět v barvách, bavíme se s lidmi, které známe a které mají svojí minulost…ovšem po probuzení si řekneme "Byl to jen sen". Ale ve snovém stavu, kdy jsme nevěděli, že sníme, nám to tak nepřipadalo! A jak je to s naším snem nyní, v bdělém stavu?
Jak ve snovém stavu, tak i v bdělém jsou světy tvořeny z jediného atomu vědomí . Světy se tvoří spontánně, sami od sebe, nebo chcete-li z moci bytí, živé síly, která je vždy s "já jsem". Vyjádření těchto dvou stavů vychází z jednoho principu tvoření, jehož jedinou příčinou je "já jsem". Mistr je oba nazývá jedním snovým stavem; pro něj je bdělý a snový stav nevědomého stále pouze jedním stavem snění, ( hluboký spánek je druhým stavem vědomí). Pravé bdění je jen u toho "já jsem", které se proměnilo do třetího stavu – Mistra bytí.

Úplný projev se zjevuje v záblesku vteřiny. V hlubokém spánku není nic. Potom nastane velice jemný pocit, že chci být probuzen, a tak se úplný projev zjeví během záblesku vteřiny.

Pokud jde o 'svět¨' nebo 'vesmír', je tento objektivní svět, který nazýváte jako 'reálný', ve své podstatě nějak odlišný od světa, který jste si vytvořil ve svém snu (nebo ještě přesněji, svět který je vytvořen ve vašem snovém vědomí), a který je objektivizovaný ze stejných složek a obydlen stejným druhem lidí, včetně vás? Můžete říci, že váš reálný svět existoval již dlouho předtím, než jste se narodil. V pořádku, ve vašem snovém světě jsou také oceány, hory, budovy a lidé, kteří existovali po dlouhou a dlouhou dobu. Budete však řešit mnohé společenské a politické problémy lidí ze svého vlastního snu?

pozn. JP: Vědomí není stálé a neměnné, přirozeně se proměňuje do tří stavů – hlubokého spánku, snového stavu a bdělého stavu - každý den. Takovou zkušenost má každý.
Ke své praxi by jsme měli využít hlavně bdělý stav. Zkušenost přítomného okamžiku, jež je stálý a neměnný, trvá od probuzení po usnutí. Jinak se mění celý náš svět ve svém neustálém tvoření, udržování a ničení. "Já jsem" je knihou života ."Já jsem" je jako nepatrný hrot pera píšící úděl různých osob živou silou, v tomto "teď a tady". A to v obou snících stavech. Přesto pouze je " já jsem"!

Vědomí "je" v těle

Každá žijící bytost má vjem Přítomnosti. Spočívá v jádru všech bytostí jako poznání "já jsem" a jako "být, existovat". Ačkoliv "jáství" spočívá v těle, odmítá tělo jako "já tím nejsem". "Já jsem" je život , a nemůže být bez těla. Vědomí je přítomné v tomto těle. Musíte být s tímto poznáním sjednocen, musíte pouze v něm spočívat . Musíte myslet takto: nejsem toto tělo, ale jsem toto bezforemné, bezejmenné poznání, sídlící v tomto těle, toto vědomí "já jsem". Nebo začnete myšlenkou, že jste nehmotný duch "já jsem". Realizoval jsem čisté brahman, i když jsem měl tělesnou formu.

pozn. JP: Pocit přítomnosti, vjem "já jsem" ( ač je bezprostorový) neboli brah-ma je v horní části hlavy, a sídlí v nejnepatrnější štěrbince (otvoru, komůrce), která se nazývá randhra.
Tělo bez vědomí - životní síly musí být co nejdříve spáleno nebo zakopáno do země. Není-li pravda? "Já jsem" je život a tělo udržuje v dobrém stavu životní síla. "Já jsem" nemůže být bez těla a tělo nemůže být bez "já jsem", jako nemůže být jemná vůně bez květiny; třeba zrovna té na oltáři.
Proto by se dalo říct, že tělo nosí vědomí kamkoli jde a vědomí tělo ovládá. Vždyť pouhou myšlenkou a naší vůlí se tělo rozejde a jde kam mu poručíme. Duch ovládá hmotu. Tělo-vědomí je jeden celek, přesto "já jsem" odmítá tělo, jako "já tím nejsem". Život "já jsem" je v (uvnitř) těle, proto jej nazvěme jednoduše - vtěleným "já jsem". "Já jsem" je vědomí člověka.

Vědomí "já jsem" a životní síla jsou jedním

Pokud jsou vědomí a životní síla přítomny, pak tu existuje svět. Jestliže zde není žádná životní síla a vědomí, neexistuje svět. Svět je stvořením těchto dvou – vědomí a životní síly. Vjem "jáství" (vědomí neboli podstata bytí), tak i životní síla, existují společně jako jedna složka ( podobně jako cukr a sladkost).

Takže vědomí a životní síla jsou dvě složky, které jsou nastálo společně semknuty, čímž tvoří jeden zrozený princip. Vědomí je pouze pozorující princip neboli statický aspekt; dynamickým aspektem neboli pracovně funkčním principem je životní síla.

pozn. JP: "Já jsem - životní síla" tento zrozený princip není stvořený a svět není zrozený. O našem duchovním světě se dá říct, že se tvoří; vzniká, trvá a zaniká, vyjadřuje, projevuje apod., ale říci, že svět "je" by byla chyba, protože mu nemůžeme dát status bytí. I když svět zakoušíme po celý den ve své syrovosti. Status bytí má pouze zrozené "já jsem- životní síla". Proto váš svět není a neexistuje. Stvoření světa se pouze jeví, ale ve stavu samádhi nebo když vědomí usne do hlubokého spánku, stvořený svět je zničen. Svět se zdál. Proto pouze "já jsem" je zrozené a svět stvořený. Bytí je na začátku před zjevením světa a i po konci duchovního světa. "Já jsem" může být bez světa, ale svět včetně osob se bez "já jsem" nemůže ani jevit.

Mysl je jazykem životní síly, vezmeme- li v úvahu spojení mezi myslí a životní silou. Když tu není žádná životní síla, není tu také žádná mysl. Slova prány označují mysl. Jak by zde potom mohla být mysl bez životní síly? Díky této práně tu je mysl. V důsledku přítomnosti mysli tu jsou Védy. Takže nakonec zdrojem všech svatých písem je tato životní síla.

Pokud však snížíte a degradujete tento životní princip k pouhému ztotožnění se s tělem, není tomuto životnímu principu dán status, jež by mu umožnil odkrýt podstata sebe sama. Závisí to jen a jen na vás. Pokud budu ztotožňovat tento životní princip se svým tělem, bude vše dělat podle potřeb těla. Ale pokud jej pozdvihnu k božskému statusu a budu s ním tak zacházet, pak tento životní princip odkryje sama sebe a dá mi potřebné duchovní poznání.
Jakmile je tato životní síla s plnou láskou opětována, je tímto procesem očišťována a rozpuštěna se světlem atman.

Životní síla je činným principem a to, co člověku dává vnímat, je vědomí. Když vědomí a životní síla splynou, stabilizují se v brahma –randře, všechny myšlenky ustanou.

pozn. JP: Zrozené semeno "Já jsem - životní síla" jsou jedním. Životní síla je pohybem vycházející z nezčeřeného, pokojného "já jsem", a svět je jeho výrazem, projevem, stvořením. Životní síla na sebe bere všechny podoby světa – všech deset tisíc věcí, výrazů, které lze jen vnímat - např. osoba se jménem, pět smyslů, intelekt, postoje, potřeby, myšlenky, názory, radosti, bolesti, …ale i vzdálenosti v prostoru – blízko a daleko, rozlišování na vnitřní a vnější, zdání duality, dělení času na okamžiky, dny, měsíce, tisíciletí, věky, éry, světelné roky, minulost a budoucnost…Celý vyjádřený advaitový svět, včetně vyjádřené osoby se musí vrátit, vejít do "světla já jsem", tj. rozplynout do zdroje odkud vyšel. Rozpustí-li se vyjádření živé síly, odpočívá živá síla v "já jsem". Když životní síla odpočívá , může se stát, že se rozpustí neboli roztaví do stavu samádhi.
Životní síla je skrytou všeprostupující živou silou v celém dynamickém, universálním veškerenstvu, tj. v celém vyjadřování sebe. Je skrytou a tajuplnou silou , ona však "existuje" - na rozdíl od našeho světa. Živá síla "já jsem" je samojedinou konatelkou a je nejvyšší silou, dynamickým principem.

Nejsme tělem, ale životní silou a vědomím, což je naší přirozeností. Sjednocení s touto životní silou není v žádném případě odlišné od lásky k této životní síle, tj. od snahy o společenství s životní silou. Toto sjednocení je láskou. Životní síla, láska a vědomí jsou v podstatě jedním a tím samým.

pozn. JP: Náš svět je ze slov, jmen a významů. Slova vychází ze životní síly a vlažný žák se ztotožňuje se jmény a ulpívá na slovech této síly. Neztotožňujme se se slovy této skryté síly a ztotožněme se rovnou s touto narozenou živou silou. Ať ve významech či bez významů, vždy je to ta jedna jediná živá síla, s kterou se ztotožňujeme.

Nejen o záludné paměti

To, co vám brání v poznání sebe samého je mysl, založená na paměti. Má nad vámi moc do té doby, dokud ji věříte; nebojujte s ní, prostě si jí nevšímejte. Veškeré úsilí o ovládnutí mysli by vás zavedlo pod diktát paměti. Paměť je dobrý sluha, ale špatný pán.Velmi účinně brání objevování. Ve skutečnosti není místo pro úsilí. Paměť vytváří iluzi kontinuity.

Věci jsou podobami bytí, nemění se, zdají se jako by existovaly sami od sebe – jako něco cizího. Jistě, že jsou ve vědomí, ale jeví se mimo něj, protože jsou zjevně neměnné. Základ věcí je v paměti, bez ní bychom je nemohli rozeznávat. Naší jedinou nadějí je zastavit se, pozorovat, pochopit a dostat se ze zajetí paměti a vzpomínek. Paměť přiživuje imaginaci a ta zase zintenzívní touhy a obavy. Vidět všechno jako představy, zrozené z tužeb, je nezbytným předpokladem pro realizaci.

Nic nedělejte, absolutně nic nedělejte! Prostě jen buďte. Buďte pouze poznání "já jsem" a spočívejte zde. Nicméně se přece jen něco objeví na obrazovce paměti, ale o to se nestarejte a nebuďte tím zaujat. V meditaci buďte prosti jakéhokoliv uchopování.

"Je" jen vnímání

Uvědomme si, že v trojici vnímané, vnímání a vnímající je jen vnímání. "Já" a "tohle" je pochybné, dostavují se současně s vnímáním, nikoliv před ním.
Kdo to ví? Co je vnímáno? Není žádná jiná jistota kromě vnímání. Vnímající a vnímané jsou přívažkem mysli. Mysl vytváří dualitu subjekt – objekt tam, kde vlastně není.

Na procesu objektivizace je zajímavé, že toto rozdělení nastává ve vědomí, které je zdrojem veškerých konceptů, a proto jak poznávající subjekt, tak i poznaný objekt, jsou oba pouze objekty, projevené ve vědomí.

K zkušenostní sádhaně

M: Můžete začít jen tam, kde právě jste. Jste tady a teď, v přítomném okamžiku, ze kterého nemůžete uniknout.
T: Co však mohu tady a teď dělat?
M: Můžete si uvědomovat své bytí – tady a teď.
T: A to je všechno?
M: To je všechno. Nic víc dělat nelze. ( pozn. jinde poznamenává Maharadž "Vy lidé jste bohatí na své představy".)


M: Já existuji, vím, že existuji. Jaký jiný kapitál než tento má kdokoliv z nás k dispozici? Máme pouze toto poznání "já jsem".
T: Vidím., že je to opravdu důležité, neboť vše ostatní se mění…
M: Na čem můžete založit svoji otázku? Jedinou věcí, kterou máte je poznání, že existujete. Jaké jiné poznání kromě toho máte?
T: Žádné jiné poznání, nic jiného.
M: Proto v něm spočiňte. Nenahlížejte na sebe jako na někoho, kdo to činí. To je tak zhruba vše, co můžete na tomto stupni dělat.

pozn. JP: "Já jsem" je cestou. Už nyní jsme na cestě i v cíli - již nyní jsme cestou i cílem! Proto není kam dojít. Není tu žádné"já" ani "moje", co se individuality týče, proto není "nikdo" (individualita), kdo by kráčel po cestě. Cílem je cesta a cesta je cílem. Snažení se individuality v meditaci je nejzávažnější překážkou. Meditující osoba, to je spadnutí střemhlav do vězení konceptů spřádajících myslí.

Dhjána je tehdy, když toto poznání, toto vědomí, že já jsem, medituje samo na sebe a ne na nic jiného.
Spočívání v poznání "já jsem" čili sattva advaita je vaším opravdovým náboženstvím.

pozn. JP: Musíme se snažit praktikovat meditaci každý den - jako "já jsem"- v tom buďme poslušný vůči svému Mistrovi; touto sádhanou mu vyjadřujeme úctu, pokoru a oddanost.

Ti, kdo opravdu chápou, budou spočívat sami v sobě.
Být sjednocen s poznáním "já jsem" znamená advaitová oddanost.
Víte, že "jste", beze slov.

pozn. JP: Víte, že jste - ležíte, čtete nebo jdete... Vždy pociťujete nejjemnější "vůni já jsem"; víte, že jste. Tento pocit " vím, že jsem" není ledajakým pocitem ve vědomí, ale životem, bytím, které vnímá a cítí. Víte, že jste a nemusíte si to ani slovy říkat, je to vaše zkušenost. Staňte se zkušeností. To je neduální zkušenost semena "já jsem".

Konec konců jediné, čím jste si jistý je, že jste. "Já jsem"je jisté."Já jsem toto" však jisté není. Snažte se nalézt to,co doopravdy jste.

Co teď milujete? Milujete "já jsem". Odevzdejte tomu celé srdce i mysl a nemyslete na nic jiného. Tento stav, pokud je nenucený a přirozený, je tím nejvyšším. V něm je sama láska milujícím i milovaným.

Nemusíte stále zaměstnávat mysl. Nechte toho, jen buďte. Když ji necháte na pokoji, zklidní se a projeví ve své čistotě a síle. Neustálé přemýšlení mysl znehodnocuje.

pozn. JP: Šrí Nisargadatta Maharadž meditoval v tomto "nicnedělání, bytí" každý den mnoho hodin a realizoval po třech letech! Jeho Mistr Šrí Siddharameshwar Maharadž spočíval denně intenzivně v "já jsem" devět měsíců do sebepoznání! Duchovní praxi prováděli naplno, do krajnosti! Sáhli si na dno svých sil, když spočívali v tomto mučivém a útrpném vědomém přítomném okamžiku. I když věděli od svých Mistrů, že "nyní a tady" jsou dokonalí, rozhodně nebyli před realizací vlažnými žáky. Kromě meditace si po dobu své duchovní praxe připomínali slova svého milovaného Mistra, ve kterého měli neochvějnou víru.

Dělat sádhanu, znamená předpokládat existenci přeludu. Kdo má dělat sádhanu (duchovní praxi) a za jakým účelem? Nestačí vidět klamné jako klamné? Není tu nikdo, kdo by co udělal, a nikdo, kdo by se zdržel konání.Bez záměru neexistuje žádný mentální základ pro jakékoli zaplétání se do činnosti.

pozn. JP: Jen "bytí" - to je meditace. Živý už jste. Ať usilujete nebo neusilujete. Ať hledáte sebe nebo něco jiného. Důležité je se nezaplétat do slov a pojmů mysli, vycházejících z životní síly. Životní síla je konatelem a "já jsem" je pozorování.

Stabilizujte se pevně ve vědomí "já jsem". To je počátek a zároveň i konec všeho snažení. Myslete na to, co je středem vesmíru. Nedovolte, aby vaše pozornost vůbec někdy sklouzávala z poznání podstaty bytí, vjemu "já jsem".

T: Co najdu za myslí?
M: Bezprostřední zkušenost bytí, poznání a lásky.

pozn. JP: My, jako "já jsem", ochutnávejme sladkost lásky "já jsem". Není třeba k poznání sebe myšlenek, právě naopak. I kdyby jsme poznali celý vzniklý svět spřádaný naší myslí, k čemu by nám to bylo, když by jsme nepoznali poznávajícího? Nehodujme ani na jedné vnímané myšlence, postěme se od celého našeho zkušenostního světa. Když mysl hoduje, "já jsem" je skryté; když se mysl postí "já jsem" se přihlásí.

T: Dosáhnu osvícení, pokud mne Maharadž požehná.
M: Není to tak jednoduché. Je to stejné jako kdybyste řekl, že manželský pár počne dítě pouze tím způsobem, když je někdo požehná.

Ukažte mi svoji totožnost a já ji požehnám!

pozn. JP: Pokud smýšlíme o sobě jako o individualitě, pak máme my, jako osoby v meditaci, odevzdat vše do zdroje prožívaného světa. Odevzdat odevzdávané, odevzdávání a i odevzdávajícího, nechat vše rozplynout v lásce "já jsem". Konec konců, veškeré dění odevzdávání se děje uvnitř ducha – živé síly. My jsme v něm a on je v nás. "Já jsem" je celým světem.
Naše individuality-totožnosti jsou jako záře slunce. Všichni vejdeme do světla odkud jsme vyšli. Jakékoliv stvoření se navrátí zpět do stvořitele, ze kterého dnes vyšlo. Vrátit se, nebo vejít, znamená splynout se sluncem neboli roztavit se ve zdroji "já jsem". Podobně, jako zlatý šperk s určitým tvarem a tudíž i jménem roztaveným do zlata; nebo jako proudící voda, která zmrzne v led. Mentální pouta a okovy mysli nejsou skutečná, přesto musí být zpřetrhána a mysl musí být dobyta. A mysl nebude již déle nad námi držet moc se svými mistrovsky podlými kousky a zotročovat nás.
Žádná praxe ani cvičení není meditaci nadřazená. "Bytí je" před veškerým svým projevem. Nerozhlížejme se nikde kolem sebe po něčem vnímatelném. Buďme "já jsem". My už tu jsme. Myšlenky nechme proudit jako vodu v řece a ignorujme je. Nebojujme s myšlenkami.
Meditace je spočívání v lásce "já jsem", meditace je také bdělá aktivní pasivita v ukotvení se v "já jsem". Meditace je také obracení se v samotě na sebe – pozornost na pozornost. Meditace je také bdělé dění bez konajícího; nebo také bytí živým přítomným okamžikem "teď a tady"; spočívání v přirozeném a nenuceném zakoušení "já jsem"... Různé vyjádření pro "nicnedělání", pro "bytí já jsem".
Nezbývá než nechat proniknout naši bytost správným pochopením – tj. vidět klamné jako klamné, a vyčkávat až se temná mračna pochyb a překážek samy rozplynou. Důvěřivé trpělivé čekání plné naděje na smilování, až se těžká ruka osudu nadzvedne. Toto jediné "já jsem" má být ponecháno samo, zůstat poslední po odeznění celého světa, opuštěno všemi našimi totožnostmi. Poté se bytí odkryje ve své přirozené slávě a kráse, a tajemství sebepoznání vytryskne jako jarní pramen vody.

Základní pochopení

Nejdůležitější fakt, který musí být pochopen, je pouze tento: "Jestliže je dotyk podstaty bytí, potom je vše. Pokud neexistuje podstata bytí, svět neexistuje, není žádný vesmír a není tu vůbec nic".

Ať je tu cokoliv, je to pouze vyjádření vědomí. Jestliže tu není vědomí, vyjádření vědomí tu rovněž také není.

Kdo je ten, co si myslí, že má něco dělat? A čeho by měl dosáhnout? Jakmile je pochopeno, že jedinec(entita) je pouze mylným konceptem, že tělo jako každý jiný jev je pouze zkušeností ve vědomí, a že není nikdo, kdo by projevoval nějakou vůli, kde je potom ten, kdo by něco dělal? Pochopení, poznání, to je vše.

pozn. JP: Začněme třeba tím, že si sedneme a necháme oči otevřené; víčka stažena na očích dolů by nic nezměnila:
Osoba, za kterou jsme se vydávali ve světě po celý den jako subjekt, je nyní viděna pouze jako myšlenka. Pozorujme ji jako objekt naší zkušenosti. Pochopme, že tato iluzorní osoba, jenž je udržována pamětí, nemůže hledat pravdu. Je jen přesvědčením a stvořenou představou a je nesena " vůní já jsem"- a to teď!
Vše se jeví ve vědomí! Vše vzniká a trvá v semínku banánovníku! Nic není někde mimo! Ano, můžeme být otřeseni pravdou, že vnímáme pouze sebe v projevení!
Zeptejme se sebe sama: "Uvědomuji si já , jako poznání "já jsem" své tělo - nebo představu či pocit těla? Uvědomuji si židli a místnost, kde sedí tělo - nebo tato představa místnosti s tělem se jeví ve mně a je na mě plně závislá? Mohla by tu být místnost bez vědomí? Mluvil bych ze své zkušenosti – z bytí "já jsem", kdybych odpověděl ano? Nebyla by to jen spekulace, domněnka ve vědomí? Pouze to, co si teď uvědomuji, je mým světem. Mluvme ze svého prožitku!
Stavět svou praxi na přímé zkušenosti, je jako stavět na skále; avšak praxe postavena na domněnkách – řečeno slovy Mistra " z druhé ruky" – není hodna nazývat se upřímným duchovním hledáním. Zní to možná drsně, ale praxe postavena na písku vede pouze do konceptuálního bahna, z kterého se nás právě Šrí Nisargadatta Maharadž snaží po celou dobu soucitně vytahovat.

"Já jsem" medituje
Samo o Sobě,
Samo na Sebe,
nepotřebujíc žádné víry, důkazu, bez pochyb...

Rozplynou-li se mraky
obloha je čistá,
sedne-li si kal vody
voda je čirá,
zklidní-li se vlny oceánu
hladina je klidná,
přestane-li se vyjadřovat vesmír
zůstane čisté, čiré, klidné "já jsem".