ADVAITA.cz

Svatební věnec veršů k poctě Šrí Arunáčaly

Autor: Šrí Ramana Mahariši

Bhagavánův text "Svatební věnec veršů k poctě Šrí Arunáčaly" je krásným důkazem slučitelnosti stezky oddanosti a moudrosti. Bhagaván tento text složil ještě jako mladý, když žil v jeskyni na hoře Arunáčale. Někteří jeho žáci denně chodili dolů do města, aby zde vyžebrali nějaké jídlo. Žáci při žebrání recitovali text, který složil Šrí Šankara. Jenže došlo k tomu, že je vždy předešli jiní jógini, kteří nepatřili do skupiny okolo Šrí Rámana Maharišiho a kteří předstírali, že patří k jeho oddaným a zpívali stejný text. Proto jeho oddaní nevyžebrali už nic, protože lidé dali všechno jídlo dříve příchozím jóginům, které považovali za oddané Bhagavánovi.

Proto ho žáci poprosili, aby jim složil vlastní text pro tyto účely. Bhagaván jim odvětil, že je možné použít mnoho zpěvů (básní), které po sobě zanechali známí tamilští světci. Žáci však trvali na tom, aby jim text složil.

Po několika dnech se Bhagaván procházel okolo Arunáčaly a spontánně začal skládat "Svatební věnec veršů". Říká se, že mu přitom tryskaly slzy po tváři a byl ponořen do extatického nadšení. Určitě se jedná o jednu z vrcholných sbírek milostných básní, které kdy byly složeny. Podobně jako je "40 veršů na oslavu Skutečnosti" bráno žáky Rámany Maharišiho za základ jeho nauky, je tato sbírka 108 veršů považována za pokladnici vřelosti a láskyplného citu.

Zcela spontánně začali tyto verše zpívat jeho žáci v okamžiku, když se blížil konec jeho tělesného života. Jejich projev oddaného zpěvu byl tudíž tím posledním, co Bhagaván při svém posledním vydechnutí na zemi slyšel.

Poznámka Míši Dlouhého: do poloviny (verše 1-50) tento věnec překládal Aleš Adámek, od poloviny (verše 51-108) já. Alešův překlad ponechávám nezměněn.

Na úvod

Vlídný Milostiplný Ganapati (Ganéšo)! Požehnej mě svou laskavou rukou, abych mohl složit tento svatební věnec z veršů, hodný k poctění Šrí Arunáčaly, manžela!

Refrén

Arunáčala Šiva! Arunáčala Šiva! Arunáčala Šiva! Arunáčala!
Arunáčala Šiva! Arunáčala Šiva! Arunáčala Šiva! Arunáčala!

1. Arunáčalo! Vyžeň ego ze srdce těm, kdo se na Tebe soustředí, Ó Arunáčalo!

2. Ó Arunáčalo! Kéž bychom se sjednotili v Jediné, od sebe neoddělitelné, podobně jako Alagu a Sundara, (tamilské slovo alagu a sanskrtské slovo sundara mají stejný význam: "krása". Alagu a Sundara byly také jména Ramanovy matky a otce.)

3. Vkradla jsi se do mého srdce unesla do Svého. Proč mě zde vězníš, Ó Arunáčalo!

4. Přemohla jsi mě pro svou potěchu či v můj prospěch? Odmítneš a odeženeš-li mne nyní, Ó Arunáčalo, hanbu poneseš Ty!

5. Nenech se takto zahanbit! Proč se mi pořád připomínáš? Jak bych tě mohl opustit, Ó Arunáčalo!

6. Laskavější jsi než vlastní matka, Ó Arunáčalo! Je toto veškerá vlídnost, kterou rozdáváš?

7. Ó Arunáčalo! Usídli se napevno v mé mysli pro případ, kdyby se chtěla odvrátit ven.

8. Odhal zcela Svou krásu nestálé mysli; nezbude jí pak nic než opustit svou přelétavost a spočinout v klidu, Ó Arunáčalo!

9. Unesla jsi mě, kam by se poděla tvá šlechetnost, Ó Arunáčalo!, kdybys mě teď k sobě zcela nepřivinula.

10. Je správné, abys spala, když jsem napadán druhými, Ó Arunáčalo!

11. I kdyby se zloději pěti smyslů vloupili do mé mysli, ty - Ó Arunáčalo! spočíváš stále v klidu v mém srdci!

12. Ó Arunáčalo! - Ty nikdy neupadneš do duality; kdo by si troufl uniknout Ti a pak se vrátit? Děláš vše jen pro své pobavení.

13. ÓM - jeho významu se nemůže nic vyrovnat, nic překonat! Je někdo, kdo by tě pochopil, Ó Arunáčalo!

14. Ó Arunáčalo - Matko celého vesmíru, tvým úkolem je poctít mě Svou Milostí a osvobodit mě!

15. Je někdo, kdo tě kdy nalezne? Jsi Oko všech očí; Ó Arunáčalo, Ty vidíš i bez očí!

16. Stejně jako magnetovec přitahuje železo, zmagnetizuje ho a nepustí, tak mě I ty nepustíš, Ó Arunáčalo!

17. Ó Arunáčalo! - Horo, jež ssebou nepohneš, do oceánu Milosti se však klidně rozplyneš, prosím, nademnou smiluj se!

18. Zářivý Drahokame, blyštící ve všech směrech, znič navždy mé špinavosti svou září, Ó Arunáčalo!

19. Osvětluj mi cestu jako můj Guru, sejmi ze mě všechny skvrny, abych byl hoden Tvé Milosti, Ó Arunáčalo!

20. Ochraň mě před záludnými nástrahami půvabných dívek a pocti mě spojením s tebou, Ó Arunáčalo!

21. Ó Arunáčalo! Ač tě naléhavě prosím, jsi netečná a nepodvolíš se. Smiluj se a uklidni mě slovy: "Neměj strach!"

22. Rozdáváš bez požádání; tvůj věhlas nepomine. Nezapírej své jméno, Ó Arunáčalo!

23. Mám ruce plné sladkého ovoce, Ó Arunáčalo!, nech mě bláznit v extázi, opít se Klidem Tvé Takovosti!

24. Říká se o Tobě, že ty, co se k tobě obrátí, pozřeš; Ó Arunáčalo!, mohu pak já, jenž tě plně přijal, vůbec přežít?

25. Ó Arunáčalo!, ty věčně klidná a hněvem nerušená! Jaké hříchy přivodily tvé rozhořčení!

26. Ó Arunáčalo!, posvátná horo lásky, oslavovaná Gautamou, (nejedná se o Buddhu, ale hinduistického světce, který žil na Arunáčale), veď mě svým laskavým pohledem!

27. Ó Arunáčalo!, Oslepující Slunce, jenž svými paprsky do Sebe vstřebáš úplný vesmír, otevři lotos mého srdce svým všepronikajícím Světlem!

28. Přišel jsem k tobě, Ó Arunáčalo!, abych byl živ z tebe, avšak Ty se živíš ze mne; už je tu konečně Klid...

29. Ó Arunáčalo!, úplňku laskavosti, odkryj ve mně svými ochlazujícími paprsky pramen nektaru Bohů, mé srdce nech radostí přetékat!

30. Ó Arunáčalo!, strhej ze mě šat, vystav mě v plné nahotě, a ošať mě Láskou svou!

31. Ó Arunáčalo!, v srdci klid ať spočine! Nechť příval spokojenosti a radosti nastane, a proud mluvení a emocí ustane!

32. Ó Arunáčalo!, přestaň mě mást a testovat! Spíš odkryj Své Transcendentální Já!

33. Ó Arunáčalo!, vylož mi poznání Nesmrtelnosti. Božská Prvotní Moudrost se mi tak odhalí, a uniknout z klamu tohoto světa mi umožní!

34. Ó Arunáčalo!, dokud mě objetím nepřijmeš, nezbyde mi, než v slzách sklíčenosti se utápět!

35. Běda mi, odvrhneš-li mě, Ó Arunáčalo! Nemusím snad soužení ze své prarabdha karmy prožívat? Jaká naděje zůstane mi pak?

36. Spočívaje Sama v klidu, Ó Arunáčalo!, řeklas mi beze slov: 'Setrvávej v klidu též'!

37. Štěstí leží v kliduplné pohodě, zakoušené při prodlévání v Já. Slovy nevyjádřitelná vskutku je tvá zdatnost spočívat v Já. Slovy nevyjádřitelný pak vskutku je I můj stav, Ó Arunáčalo!

38. Slunce! Ty prosvítilo jsi vše, iluze tím skončila. Ó Arunáčalo!, zůstalas tu sama zářit bez hnutí!

39. I pes svého pána vystopuje. Jsem potom horší než pes? Vytrvale tě budu hledat Ó Arunáčalo!, dokud tě znovu nenaleznu.

40. Uděl mi Moudrost, naléhavě tě prosím. Ó Arunáčalo!, nechceš snad, abych chřadnul láskou k Tobě v nevědomosti!

41. Za slunečního svitu lotos vykvétá. Jak bys pak mohla Ó Arunáčalo!, Slunce sluncí, jako včelka mávat křídly přede mnou, říkaje: 'Ty v květu ještě ?'

42. Ó Arunáčalo!, pravé Já uvědomila sis, aniž věděla bys, že o Pravdu jedná se! Toť Pravda jest! Mluv, zda-li je to tak! Ó Arunáčalo!

43. Ó Arunáčalo!, odkryj své Já! Jen Ty Skutečnost jsi!

44. Ó milovaná Arunáčalo!, vedla jsi mě slovy: 'Pohlédni do srdce, své Já vždy hledej vnitřním zrakem zde, Ono nalezeno tak bude.'

45. Byť úsilí mé chabé bylo, Tvou Milostí Já získal jsem, Ó Arunáčalo!

46. Ó Arunáčalo! Má život smysl bez poznání z uvědomění vzešlého? Pak nač mluvit o něm, škoda slov!

47. Ó Arunáčalo! Ponořen zcela v Já díky tvé Milosti, Tu očištěn s těmi, kdo vzdali se své mysli, spočívám!

48. Pod ochranu k Tobě, jako svému Jedinému Bohu, Ó Arunáčalo!, schoval jsem se já, tys však zničilas mě a přeměnila v Já.

49. Ó Arunáčalo!, pokladnice dobrotivé, posvátné Milosti, přítomné tu stále bez hledání, zklidni mou roztěkanou mysl!

50. Když udatně hledal jsem Tvé pravé Já, pramice má se převrhla, voda mě pak zalila, a mě nezbylo, než prosit tě Ó Arunáčalo!, o slitování nade mnou.

51. Přiviň mne k sobě, sevři v náručí, jinak jsem ztracen, Ó Arunáčalo!

52. Ó neposkrněná, zůstaň v mém srdci, ať tu může být nekončící štěstí, Arunáčalo!

53. Nezesměšňuj mne, hledám Tvou ochranu! Ozdob mne Svou Milostí a pak si mne prohlédni, Ó Arunáčalo!

54. Nezahanbuje Tě stát zde jako sloup, ponechávaje nalezení Tě na mne, Ó Arunáčalo?

55. Svlaž mne Svou Milostí dřív, než mne Tvá Znalost spálí na popel, Ó Arunáčalo!

56. Sjednoť se se mnou a znič (naši domnělou) oddělenost, a požehnej mi stavem stále jiskřící radosti, Ó Arunáčalo!

57. Kdy přestanou vlny myšlenek povstávat? Kdy Tě, jemnější než éter, dosáhnu, Ó Arunáčalo?

58. Jsem prosťáčkem postrádajícím schopnost učení. Rozptyl mou nevědomost, Ó Arunáčalo!

59. Když jsem se rozplynul a ztratil se v Tobě, můj Zachránče, spatřil jsem Tě ve své nahé kráse, Ó Arunáčalo!

60. V mém nemilujícím já jsi vytvořila zájem o Tebe, proto mne neopouštěj, Ó Arunáčalo!

61. Svraštělé a zkažené ovoce je bezcenné, vem je a nech je zrát, Ó Arunáčalo!

62. Nevyměnila jsi mazaně Sebe za mne? Jsi pro mne smrtí, Ó Arunáčalo!

63. Pohlédni na mne! Pomysli na mne, dotkni se mne! Ať uzraju.. pro naše setkání, ve kterém se v Tobě rozpustím, Ó Arunáčalo!

64. Poskytni mi svou Milost dřív, než mne jed iluze otráví, a, stoupaje do hlavy, usmrtí, Ó Arunáčalo!

65. Proto na mne pohleď a rozpusť mou iluzi! Dokud to neuděláš, kdo by se, za mne, mohl přimluvit k samé Milosti, Ó Arunáčalo?

66. Osvobodila jsi mne, šílícího po Tobě, od šílenství. Poskytni mi nyní útěchu od všeho šílenství, Ó Arunáčalo!

67. Beze strachu Tě hledám, sama Nebojácnosti! Jak se můžeš bát mne vzít, Ó Arunáčalo!

68. Kde je (má) nevědomost a (Tvé) Poznání, když jsem požehnán Tvou přítomností, Ó Arunáčalo!

69. Haj mne, snažně Tě prosím, a nech tuto mysl, nyní oddanou světu, být oddanou Dokonalosti, Ó Arunáčalo!

70. Pouhá myšlenka na Tebe mne k Tobě vábí, kdo může změřit Tvou slávu, Ó, Arunáčalo?

71. Posedla jsi mne, nevymýtitelná Duše, šílenstvím (po Tobě), takže se může stát, že jako duch zbloudím ve světě, Ó Arunáčalo!

72. Buď mým přístavem a ochranou pro případ, že bych plakal jako malé dítě, Ó Arunáčalo!

73. Ochromila jsi mé schopnosti špetkou posvátného prachu, tak mne, prosím, připrav o porozumění a odhal mi své Já, Ó Arunáčalo! (Zde Bhagaván odkazuje na potulné askety, kteří mámili mladé žáky na "špetku prachu", například posvátným popelem)

74. Ukaž mi válečný um Své Milosti, na Poli, kde není příchodů ani odchodů, Ó Arunáčalo!

75. Nezávisle na fyzickém těle složeném z (pěti) elementů, nech mne navždy tančit (odpočívat) ve své nádherné blízkosti, Ó Arunáčalo!

76. Předepsala jsi mi medicínu zmatení, tak musím být ztracený! Zař Milosti, léku na vše neporozumění. Ó Arunáčalo!

77. Zař nezištně, smývaje pýchu těch kdo se pyšní svou nezávislostí, Ó Arunáčalo!

78. Jsem hlupákem, který se modlí jen v přemožení bídou, přesto mne nezklam, Ó Arunáčalo!

79. Hlídej mne, pro případ, že ztroskotám jako loď bez kormidelníka, Ó Arunáčalo!

80. Rozťala jsi uzel, jenž brání vizi neomezeného Já. Matce podobná, cožpak nedokončíš svůj úkol, Ó Arunáčalo? (roztětí uzle nevědomosti, jenž váže člověka k iluzi představuje dosažení nirvikalpa samádhi, dokončení úkolu ukazuje na stav sahadža samádhi)

81. Nebuď jako zrcadlo postavené před beznosého muže, ale pozvedni mne a obejmi, Ó Arunáčalo!

82. Nechť se obejmeme na loži plném květin, což je mysl, v pokoji těla, Ó Arunáčalo!

83. Jak jsi se mohla stát slavnou ze Své stálé jednoty s nízkým a skromným, Ó Arunáčalo?

84. Odstranila jsi slepotu nevědomosti mastí Milosti, a učinila mne vskutku Tvým, Ó Arunáčalo!

85. Oholila jsi mi hlavu, když jsem byl ztracen ve světě, a pak tančila jsi v Prostoru Transcedentna, Ó Arunáčalo!

86. Ač jsi mne vyvedla ze závoje chyb a nechala zbláznit do Sebe, proč jsi mne ještě neosvobodila z iluze, Ó Arunáčalo?

87. Je skutečnou tichostí spočívat jako kámen, nehybný a neměnný, Ó Arunáčalo?

88. Kdo mi to předhodil bahno k jídlu a okradl mne o živobytí, Arunáčalo?

89. Neznámá všem, omračujíc mne, kdo mne to uchvátil, Ó Arunáčalo?

90. Proto k Tobě mluvím, protože jsi mým Pánem, nebuď pohoršena ale přijď a daruj mi štěstí, Ó Arunáčalo!

91. Nechť si jeden druhého užijeme v Otevřeném Prostoru, kde není ani noci ani dne, Ó Arunáčalo!

92. Zaměřila jsi se na mne šipkami Lásky a pak jsi mne zaživa pohltila, Ó Arunáčalo!

93. Jsi původním Bytím, proto nepočítám s ničím v tomto ani jiném světě. Co jsi získala mým bezcenným já, Ó Arunáčalo!

94. Nezavolala jsi mne k Sobě snad? Přišel jsem. Nyní o mne dbej, sám si nestačím, Ó Arunáčalo!

95. Když jsi mne vítala, vstoupila do mne a obdařila věčným životem, ztratil jsem individualitu, Ó Arunáčalo!

96. Požehnej mi, ať můžu zemřít bez ztráty tvého objetí, nebo nuzně zajdu, Ó Arunáčalo!

97. Vylákala jsi mne z domova, pak vkradlo se Tvé srdce něžně do mého, jaká to Milost, Ó Arunáčalo!

98. Zradil jsem tvou práci. Nebuď rozhořčena! Obejmi mne nyní milostivě a zachraň mne, Ó Arunáčalo!

99. Dopřej mi esenci Véd zářící ve Védantě, jednom bez druhého, Ó Arunáčalo!

100. I mé pomluvy, vyléč s uznáním a navždy o mne pečuj jako o Svého, o to se modlím, Ó Arunáčalo!

101. Jako sníh ve vodě, nech mne se rozpustit, s láskou v Tobě, Lásce samotné, Ó Arunáčalo!

102. Myslel jsem na Tebe jako na Arunu, a teď jsem polapen v síti tvé Milosti! Cožpak tvé sítě nikdy nezklamou, Ó Arunáčalo?

103. Jako pavouk pozorující (mne) v síti své Milosti, spletla sis mne, uvězněného, a pozřelas mne, Ó Arunáčalo!

104. Nech mne být Ctitelem mezi Tvými ctiteli, slyšivšími tvé jméno s láskou, Ó Arunáčalo!

105. Navždy sviť jako milující Zachránkyně bezmocných prosících, jako jsem já, Ó Arunáčalo!

106. Důvěrně známé jsou ti sladké písně oddaných, kteří se ti vzdávají, přesto nech mé skřehotání dolehnout ke Svým uším, Ó Arunáčalo!

107. Horo trpělivosti, snes má hloupá slova jako vyjádření radosti, nebo jak chceš, Ó Arunáčalo!

108. Ó Arunáčalo! Můj milovaný Pane, hoď mi věnec (květin, okolo ramen) oblékaje se do mého, Arunáčalo!

Přeložili: A. Adámek a M. Dlouhý
Zdroj: http://ramana-maharshi.org/music/arunsiva.htm