ADVAITA.cz

Siddharaméšvar Maharadž: Brahman ani iluze nemají žádný počátek. Mája byla vytvořena z Brahman. Přesto jakmile se Mája přiblíží k Brahman, zmizí. Jestliže někdo říká, že svět vstupuje do Brahman či mizí v Brahman, pak by Brahman musel mít v sobě díru. Ale to tak není – ani zde není nějaká zátěž ve formě světa, naložená na Brahman. Tato iluze se zjeví v Brahman, ale není v Brahman obsažena. Je to podobně jako zjevný obraz tváře v zrcadlovém odrazu. Můžete říci, že jsou vaše šaty již suché díky působení slunečního svitu, ale přesto víte, že slunce nepřišlo na zem, aby vám usušilo šaty. Na terase je sto džbánků naplněných vodou a s tím i sto slunečních odrazů na jejich hladině. Znamená to, že je zde sto sluncí? Takže i když slunce ve formě několika set paprsků usuší vaše šaty, nebude nikdy zamotané v jejich látce. Stejně tak i když se Já nachází v těle, a vykonává všechny činnosti, přesto není v činnostech zapletené. 

Siddharaméšvar Maharadž: Bůh člověku stále uniká; i tehdy, když začne přemýšlet. Obvykle má v sobě každý zafixovaný koncept, že ´Boha nelze poznat´, který člověka podporuje v pýše. Někteří lidé začnou mít potřebu držet se určitých jógických metod či podobných pokusů ve snaze nalézt Boha. Proto zde vzniká problém – jak lze Boha dosáhnout? Proto je nutné nejprve poznat, co nebo kdo je vlastně Bůh. Nehybné a hybné činnosti ve světě stále existují v nezmenšené síle. Musí zde být někdo, kdo je činitel toho všeho. Pohne nohou, pohne očními víčky … Bůh pracuje ve dne v noci. Pracuje, chodí ... K čemu vznášet námitku, že ho nazýváme Bohem, sedí-li právě? Je to Bůh, kdo říká ´já se narodil, já jsem mrtvý´. Ten, komu slunce vděčí za svůj jas, je Bůh. 

Siddharaméšvar Maharadž: Lidé, u kterých k ničemu dobrému nedošlo i přesto, že dlouho poslouchali džňánina a jeho učení, by měli být označeni za ´odpadlíky´. Víte-li, že tělo je nízké kasty a přesto chcete stále víc nabývat tělesné vědomí, pak se vaše tělo stává mrtvým tělem (mrtvolou). Jestliže někdo po vyslechnutí moudrých slov nepocítí žádnou oddanost, považujme ho za odpadlíka. Ego, které by mělo opadnout, a přesto nezmizí, je stav, známý jako džíva (padlá nevědomost). Pocity ´já´ a ´moje´ jsou důvod, proč se z někoho stal džíva (nevědomá bytost). Tyto pocity by měly být odstraněny. Nejzazší Skutečnost je taková, jaká je. V ní by pocit ´já´ neměl být přítomen.

Siddharaméšvar Maharadž: K Já neexistuje žádá cesta. Nemáte k němu přístup ani pomocí řeči, ani pomocí mysli. Abyste ho našli, musíte na všechno zapomenout. Přesto, každý toho může dosáhnout. Jediné, co je zapotřebí, je praxe. Musíte pochopit a praktikovat. K tomu musíte odseknout všechny vztahy se svým tělem. V těle jste se takříkajíc ztratili. Tělo vás posedlo a vy tudíž nejste schopni rozpoznat své pravé Já. Kdo jste? Vy jste to, co dokáže vnímat všechny a všechno. Jste ryzí poznání. Vyvstanou-li v tomto poznání myšlenky, poznání se pak nazývá mysl, a tak přichází do hry mysl. Vy, ve formě poznání, jste Átman. Když řeknete: „Toto je strom,“ objeví se myšlenka, že je to strom a zrodí se koncept stromu. Když si poznání neboli Átman, které je jedinou pravdou, začne uvědomovat něco jiného než Já, promění se v mysl. Aby došlo k realizaci, musíte si být vědomi, že jste ve formě poznání a mimo tělo. Pak ten, kdo si představoval, zůstane...

Siddharaméšvar Maharadž: Pravda či přirozenost věčného Já je samo-zřejmá. Spoutání a osvobození v ní nemají žádný význam. Řekne-li někdo, že je spoután, pak je jako ryba v oceánu světské existence, a řekne-li, že je osvobozen, pak je jako krokodýl v tomto oceánu světské existence. Kdo si k sobě nechá uvázat obrovský kámen ve formě myšlenky, že je osvobozen, odejde do Pataly (pekla). Kdo říká: „Spáchal jsem do této chvíle mnoho hříchů a nepravostí, a proto jsem byl spoutaný, ale nyní jsem volný“, se noří do ještě větší hloubky oceánu světské existence. Je ve velkém nebezpečí. Realizované bytosti, které jsou plny ´skutečného´ poznání (džňáninové), pokládají takové lidi za hlupáky.