ADVAITA.cz

Siddharaméšvar Maharadž: Parabrahman je neomezený a není nucený cokoliv dělat. Na Jeho podkladě se objevuje neexistující iluze. Svět ve skutečnosti vůbec neexistuje, a tudíž jeho přítěž není nikdy v Parabrahman jakkoliv vnímána. Stejným způsobem v nás vyvstávají koncepty (představy), a jelikož se některý koncept uchytí, věříme, že je skutečný. Objekt viděný ve snu, není skutečný, ale jeví se být skutečný. Podobně i odraz tváře v zrcadle, což je vlastně iluze, se zdá být pravý. Stále si opakujte poučku – ´vše se zjevuje na podkladě pravého Já´. 

Siddharaméšvar Maharadž: Jedině Parabrahman je To, co je bez strachu. V tomto nesmrtelném stavu (Parabrahman) neexistuje žádný Bůh, žádný muž či žena, a žádná nevědomost či poznání. Kdyby Brahma (Bůh) a Parabrahman byly stejní, nebylo by vůbec zapotřebí vkládat před Brahma předponu ´Para´(to, co je za…). Slovo Vivarta značí pocit, že tu je něco, když zde ve skutečnosti nic není. Cítíme, že tu je něco kvůli naší vlastní představivosti. Svět se jeví existovat proto, že byl podnícen koncepty a z toho důvodu nepotřebuje mít své místo, kde by sídlil. Koncept je příčina a svět je následek. Bůh a věřící (uctívatel) spoluexistují; jeden bez druhého nemůže být. Bůh je zde pouze tehdy, když si ho uctívatel vyprojektuje v mysli; nebude-li Bůh, nebude existovat ani jeden uctívatel. K tomu, abyste realizovali Pravdu, musíte odstranit nejen nevědomost, ale i poznání. 

Siddharaméšvar Maharadž: Brahman ani iluze nemají žádný počátek. Mája byla vytvořena z Brahman. Přesto jakmile se Mája přiblíží k Brahman, zmizí. Jestliže někdo říká, že svět vstupuje do Brahman či mizí v Brahman, pak by Brahman musel mít v sobě díru. Ale to tak není – ani zde není nějaká zátěž ve formě světa, naložená na Brahman. Tato iluze se zjeví v Brahman, ale není v Brahman obsažena. Je to podobně jako zjevný obraz tváře v zrcadlovém odrazu. Můžete říci, že jsou vaše šaty již suché díky působení slunečního svitu, ale přesto víte, že slunce nepřišlo na zem, aby vám usušilo šaty. Na terase je sto džbánků naplněných vodou a s tím i sto slunečních odrazů na jejich hladině. Znamená to, že je zde sto sluncí? Takže i když slunce ve formě několika set paprsků usuší vaše šaty, nebude nikdy zamotané v jejich látce. Stejně tak i když se Já nachází v těle, a vykonává všechny činnosti, přesto není v činnostech zapletené. 

Siddharaméšvar Maharadž: Bůh člověku stále uniká; i tehdy, když začne přemýšlet. Obvykle má v sobě každý zafixovaný koncept, že ´Boha nelze poznat´, který člověka podporuje v pýše. Někteří lidé začnou mít potřebu držet se určitých jógických metod či podobných pokusů ve snaze nalézt Boha. Proto zde vzniká problém – jak lze Boha dosáhnout? Proto je nutné nejprve poznat, co nebo kdo je vlastně Bůh. Nehybné a hybné činnosti ve světě stále existují v nezmenšené síle. Musí zde být někdo, kdo je činitel toho všeho. Pohne nohou, pohne očními víčky … Bůh pracuje ve dne v noci. Pracuje, chodí ... K čemu vznášet námitku, že ho nazýváme Bohem, sedí-li právě? Je to Bůh, kdo říká ´já se narodil, já jsem mrtvý´. Ten, komu slunce vděčí za svůj jas, je Bůh. 

Siddharaméšvar Maharadž: Lidé, u kterých k ničemu dobrému nedošlo i přesto, že dlouho poslouchali džňánina a jeho učení, by měli být označeni za ´odpadlíky´. Víte-li, že tělo je nízké kasty a přesto chcete stále víc nabývat tělesné vědomí, pak se vaše tělo stává mrtvým tělem (mrtvolou). Jestliže někdo po vyslechnutí moudrých slov nepocítí žádnou oddanost, považujme ho za odpadlíka. Ego, které by mělo opadnout, a přesto nezmizí, je stav, známý jako džíva (padlá nevědomost). Pocity ´já´ a ´moje´ jsou důvod, proč se z někoho stal džíva (nevědomá bytost). Tyto pocity by měly být odstraněny. Nejzazší Skutečnost je taková, jaká je. V ní by pocit ´já´ neměl být přítomen.