ADVAITA.cz

Je „osud“ koncept?

15. 4. 2025 - advaita

Je „osud“ koncept?

28. prosince 1979

Tazatel: Mám strach ze smrti. Proč?

Maharadž: Vaše tělo bylo zrozeno a zase jednou zemře. Váš strach existuje kvůli tomu, že se ztotožňujete s tělem. Musíte poznat, co jste. Pak se budete těšit radosti z toho, že se zbavíte bolesti a strachu.

Tazatel: Jak meditovat?

Maharadž: Nazývám dhjánu (meditací) džňánou (poznáním „já jsem“). Můžete být bez poznání, že „vy jste“?

Tazatel: Ne.

Maharadž: Tudíž ve vás meditace probíhá. Potřebuje pouze vaši pozornost. Přijměte poznání, že „vy jste“, za svého Gurua a věnujte mu pozornost tak dlouho, jak je to jen možné. Držte se svého vědomí, jež je semenem poznání „Já“. Tímto „Já“ poznáte.

Tazatel: Proč v životě tolik trpíme?

Maharadž: Omezujete Guruovu velikost na tělesnou úroveň. Proto trpíte.

Tazatel: Co je to Mája?

Maharadž: Ta, co nemá žádnou existenci, sebe prohlašuje za přítomnou. To je Mája. Má značí ne, ja znamená „které“. To, co nemá žádnou existenci, je Mája.

Tazatel: Věříte na zázraky?

Maharadž: Když jsem nevěděl o své existenci, nebylo zde nic. Má existence i svět se objevily současně. Není to zázrak?

Tazatel: Bude můj svět trvat navždy?

Maharadž: Bude trvat, jen dokud potrvá vaše vědomí.

Tazatel: Jak dlouho budu zaujat světem a jeho objekty?

Maharadž. Dokud bude přetrvávat vaše tělesná totožnost.

Tazatel: Jaký je původ všech umění?

Maharadž: Inteligence existuje kvůli vědomí v lidské formě. Vědomí nastává kvůli sattvě neboli potravinové esenci, která je zas díky pěti elementům. Proto jsou všechna umění díky pěti elementům.

Tazatel: Následují všechny živé bytosti nějaká přikázání?

Maharadž: Následují určitá pravidla ze strachu ze smrti a díky instinktu, a ne aby těšily Boha.

Tazatel: Všechna živá těla jsou vytvořena z pěti elementů.

Maharadž: Z určitého hlediska jsou si všechna těla podobná.

Tazatel: Jsou potravou vědomí.

Maharadž: Jsou též potravou jiných. Žádný rozumný Bůh by nevytvořil takovýto systém přežití. Proto je veškeré tvoření spontánní.

Tazatel: Proč pořád potřebujeme to či ono?

Maharadž: Kvůli vaší individualitě. Džňánin ztratí svou individualitu a je zbaven žádosti. Jeho činnosti se dějí spontánně. Světec Džňanéšwar napsal o Džňáninovi následující: „Celý vesmír se stane Jeho domovem neboli přesněji řečeno, On se stane zajedno se vším hybným i nehybným.“ Sjednotí se se všemi pěti elementy. Džňánin zná svět, ale svět Jej zná jen prostřednictvím Jeho zázraků.

Tazatel: Jak si je Džňánin tak jist, že není tělem?

Maharadž: Tělo je vytvořeno z pěti elementů, jimiž Džňánin není. Proto není tělem. To samé se vztahuje na všechny ostatní, kteří trvají na tom, že jsou tělem. Veškerá existence je časově omezená, ale znalec času je bezčasý. Kde je vědomí, tam je čas. Znalec vědomí je však bezčasý, a bezčasé nemůže být omezeno časem. Hodiny primární iluze tikají velmi pomalým tempem. I když uplynou miliardy let, hodiny Máji odbijí pouze vteřinu. To značí, jako by se nikdy nic nestalo. Zakoušíte svět ve svém životě anebo zakoušíte svůj život ve světě?

Tazatel: Zakoušíme náš život v tomto světě.

Maharadž: Pokud nejste, kde je váš svět? Vy jste tedy přišli první a pak svět. Zakoušíte svět ve svém životě.

Tazatel: Vy nyní nezakoušíte čas?

Maharadž: Čas zde existuje pouze posledních osmdesát dva let. Je ale zcela jasné, co jsem byl věčně, když čas nebyl. Proto říkám, cokoli chci. Nejedná se o mou představivost, ale o to, co je skutečně tak. Jak lze Věčné měřit časem, tzn. „od“ „do“? Na podporu těchto faktů nepotřebuji svědka (pozorovatele).

Tazatel: Využíváte ale vědomí k tomu, abyste mohl hovořit o stavu nevědomí.

Maharadž: Jak se mohu vyjadřovat bez vědomí? Nejsem vědomí, ale používám ho, když je potřeba. Jsem svědek vědomí, které je mým nástrojem.

Tazatel: Co je to prarabdha (osud)?

Maharadž: „Následky dobrých a špatných skutků tohoto a minulých životů uložené na vašem účtu. Člověk se musí radovat nebo trpět podle svých činů.“ Takto je běžně vnímána prarabdha (osud). Pro mne je to vše nepravdivé. Hlavní je, že člověk musí čerpat odněkud sílu, aby čelil životu, tak jak přijde a kdy přijde. Když se zamyslím nad prarabdhou, připomenu si sloupy na odpočinek (na které nosiči pokládají svůj náklad) ve vesnicích. Dříve v indických vesnicích nejezdila auta ani autobusy. Bohatí měli na náklad voly, a ostatní museli na krátkou i na dlouhou vzdálenost nosit náklad na hlavě. Skoro každá osoba tak nesla lehké nebo těžké břemeno svých osobních věcí – dřevo na topení, zboží na prodej, výnosy z prodeje, zavazadlo apod. Tento náklad se obvykle nosil na hlavě. Po dlouhé cestě bylo potřeba si od nákladu odpočinout a osvěžit se vodou. S tímto vědomím byly na určitých místech vztyčeny široké sloupy vysoké jako lidská postava, což byla pro lidi velká úleva, jelikož si zde na nějaký čas mohli náklad odložit a odpočinout si a poté osvěženi znovu pokračovat v cestě. Koncept prarabdhy pomáhá lidem podobným způsobem. Nakonec smrt mladých lidí je vysvětlována jako jejich prarabdha. Byl jim Bohem v tomto životě přidělen pouze krátký život. Lidé si zvykli se utěšovat a říkali, že udělali něco špatného v minulém životě, a proto bylo nutné, aby nyní trpěli a smazali to zlé z minulých životů. Bez takového vysvětlení a útěchy by byl život velmi těžký, pro mnohé by dokonce byl nepřijatelný. Proto koncept prarabdhy slouží k zajištění útěchy pro nevědomé lidi. I v současné moderní době si mnozí berou na pomoc tento starý koncept, aby byli schopni čelit životu, tak jak přichází.

Tazatel: Co je zrození?

Maharadž: Je to objevení se malé kuličky pěti elementů s latentním (skrytým) vědomím. Když vím, že nemohu být touto kuličkou, proč bych to měl považovat za své zrození?

Tazatel: Co se děje, když medituji na své vědomí?

Maharadž: Dostane se vám poznání vašeho pravého bytí. Pravda se stane křišťálově jasná. „Co je“ bude odhaleno.

Tazatel: To zplodilo Světce.

Maharadž: Pokud potkám Světce, uvidím u Jeho kořene kuličku pěti elementů. Vy jste neprozkoumali své vlastní kořeny. Proto se necítíte v souladu se svým bytím. Pro klid a štěstí musíte navštívit Světce, který vám řekne, co jste, a poučí vás, jak meditovat. Světec se od vás neliší, vy však musíte realizovat Jednotu.

Tazatel: Kde vznikají slova?

Maharadž: Slovo je kvalitou prostoru. Slova vznikají v prostoru, a nakonec přistanou na zemi. Stanou se částí vegetace. Tu zkonzumovaly různé živé formy, z jejichž úst vycházejí ven slova. Prvními slovy je pocit bytí, „já jsem“.

Tazatel: Není náš život omezený?

Maharadž: Trvání vašeho života se podobá délce Olympijských her. Tyto hry mají začátek a konec. Na konci všichni účastníci atd. odejdou. Pozorování, ke kterému docházelo, nyní neprobíhá. Takto to je. Podobně ve skutečnosti jste svědkem svého života. Jste nezrozeným, kterému se pozorování na jistý čas děje. Konec těla neznamená smrt svědka. Náš život je dobou pozorování.

Tazatel: Měl by člověk v případě neúspěchu spáchat sebevraždu?

Maharadž: Ne. Kvalita vědomí je mysteriózní a nepředvídatelná.

Vmžiku může učinit dotyčného opět úspěšným. V špetce vědomí přebývá celý svět.

Tazatel: Pokud poznám původ tohoto vědomí, stačí to?

Maharadž: Pak bude vaše práce splněna. Potom spatříte sebe sama jako nezrozeného. Ztratíte své jméno a formu a stanete se časem neomezený.

Tazatel: Umírám s tělem?

Maharadž: Vy jste tím, co se v momentu smrti oddělí od těla.

Tazatel: Jsem já ve světě anebo je svět ve mně?

Maharadž: Vy a váš svět jste jedním.

Tazatel: Jakožto vědomí bych měl být pořád šťastný.

Maharadž: Žijete jako tělo a stáváte se nešťastným.

Tazatel: Mám svobodu konat?

Maharadž: Vy jakožto Absolutno nejste konatel, ale výhradně svědek. K vaší činnosti dochází proto, že ve vás přebývá Bůh. Víte, že dochází k činnostem, jako je např. spaní a vylučování. Vy je dělat nemůžete.

Tazatel: Jak se liší pocit sebelásky, Mája a Išwara?

Maharadž: Všechny jsou pouze jedním.

Tazatel: Měl bych toto poznání sdělit svým příbuzným a známým?

Maharadž: Ne. Je míněno jen pro vás. Meditujte nad ním.

Z knihy Nic je vše,

Překlad: Gabriela Adámková