Nová kniha:
Jóga Vásištha jako audiokniha. Vynikající dílo Jóga Vásištha je nově k dispozici jako audiokniha. Přesněji řečeno na níže uvedených odkazech se před pár dny začalo se zveřejňováním audionahrávek. Cílem je postupně namluvit celou knihu.
www.samhita.cz --- youtube --- spotify --- podcasts apple
Tat Tvam Asi / Ty jsi To – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1975 – 1980. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Paramátman ve všem a v každém – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1954 – 1956. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Jóga Vásištha, nebo též Mahá Rámajána, je starý indický text pojednávající o tom, jak mudrc Vasištha předává princi Rámovi učení o podstatě jedince, světa a Bytí vůbec. Text je plný rozmanitých příběhů, které mají Rámovi ukázat cestu k pochopení či nazření Skutečnosti a naplnění života. Jde o překlad z anglické verze od Svámího Vénkatéšánandy (zkrácené ze sanskrtského originálu přibližně na třetinu) doplněný sanskrtským slovníkem a vysvětlivkami. Kniha má téměř osm set stran, je vázána v pevné vazbě a obsahuje barevné ilustrace. V podobném rozsahu toto dílo dosud česky nevyšlo. Všechny další podrobnosti o knize najdete na stránkách www.samhita.cz.
Átma-bódha neboli „Poznání Já“ je krátké dílo shrnující základní principy učení advaita-védánty. Tradičně bývá připisována Ádi Šankaráčárjovi (8. stol.), ale o jeho autorství se vedou spory. Jestli byl autorem skutečně Ádi Šankaráčárja nebo někdo jiný není pro nás asi až tak podstatné. Důležitý je obsah tohoto textu, kterému je i tradičně přikládána vysoká hodnota. Také Ramana Maharši přeložil tento text ze sanskrtu do tamilštiny (resp. opravil existující tamilský překlad). Překlad ze sanskrtu - David Dostal. Kniha vyšla jen v elektronické podobě a je volně ke stažení: PDF, EPUB, MOBI
Audio/Video ukázka:
Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky
Články
Jakým způsobem nesete odpovědnost za činy vykonané tělem?
18. 3. 2025 - advaita
Siddharaméšvar Maharadž: Skutečnost je taková, že tu není žádné připomínání si Já ani Jeho zapomínání. Já existuje od počátku bez ohledu na to, zda si ho uvědomujeme, nebo ne. Jste On, Všemohoucí. Vždy jste On, ale kvůli omezenosti těla to nevíte. Abyste poznali sebe sama, musíte pochopit, že tělo není vámi a vaše myšlenky nejsou vámi. Jakmile se obojího zřeknete, zjistíte, že nic nezbylo. To to klíčová fáze. Něco tu pořád je, něco stále existuje. Co to je? Zkuste to zjistit. Nemyslíte si, že ten, kdo se zřekl, stále zůstává? Snažte se ho rovněž vzdát. Je to možné? Ne, nemůžete se Ho zříci, ani Ho přijmout. Ten, kdo dokáže pozorovat mysl, intelekt, je ten, jehož nelze vidět. Výše zmíněný zbytek není nikdo jiný než Vy, Já. Tímto zbytkem je sám Narajána. To, co zůstane po zřeknutí se všeho, je Já ve formě poznání. Toto poznání je Brahman. Nyní je vědomé rozjímání nuceno osvobodit se či vymanit se z nehybného/inertního. Je poté spojeno s Životní silou. Já je zřetelně odděleno od těla, a přesto nese odpovědnost za všechny činy, které tělo vykonalo. Proč nesete břemeno činů, které vykonalo tělo?
Přednáška
15. června 1929
Aby bylo možné vidět pravdu, byly uděleny mnohé promluvy. Ale ať se snažíte sebevíc, bariéra je taková, že se nikdy nehne, protože nejste horliví.
D7.10.2
Kdo vlastně sídlí v našem těle? Maso? Kosti? My sami? Nebo někdo jiný? Kdo to je, kdo reaguje na volání učitele? Měli bychom pochopit svou vlastní podstatu. Jaká je naše podstata? Pravá přirozenost leží skryta, a ta klamná je vyzdvižena a všeobecně přijímána jako pravdivá. Přijali jsme za sebe sama maso a kosti. To se u všech smrtelníků zapsalo jako pravda, zatímco pravda byla odsunuta stranou. Na základě fyzického vzhledu našeho hrubého těla je zde rovněž dělení na muže a ženy. Přestože nás to nikdo neučil, přikládáme tělu veškerou důležitost. Protože se s ním ztotožňujeme, získalo tělo nevědomky přednost před všemi ostatními věcmi, které nás ovlivňují.
Říkat „já jsem tělo“ je směšné. Následující dva příklady vám to pomohou pochopit. Jeden hrnčíř choval osla. Dlouhých deset let stále opakoval, že mu osel patří. Nakonec začal věřit, že on sám je oslem. Podobně řidič automobilu stále opakoval, že jeho auto je dobré a že on je řidič. Nakonec i on skončil u toho, že věřil, že je autem. Stejně jako jsou od sebe široce vzdáleni hrnčíř a osel, nebo jako jsou si vzdáleni řidič a auto, tak jsou od sebe na hony daleko Já a tělo. Kvůli této záměně jsme ztratili přehled o sobě samých. Hrnčíř, řidič i my sami jsme stejně nevědomí. Ztotožňujeme se s něčím jiným než se sebou samými. Tento džíva byl v důsledku zmatení tak dlouho uzavřen v kleci těla, až si toto vězení zamiloval. Hrdě říkáme „toto je moje ruka“, „toto je moje tělo“. Kdo říká, že tělo je jeho? Kdo si činí nárok na tělo? Jste to vy, kdo to tvrdí. Ale pak se se svým tělem také ztotožňujete. Nejste ve svém chápání důslední, a tak vzniká zmatení, které je způsobeno nevědomostí ohledně vaší pravé podstaty.
Védy i písma důrazně prohlašují, že nejste tělo. Pamatujte, jste to vy, kdo tělo oživuje! Může se tělo samo hýbat? Může se samo oživit? Tělo neříká, že se protahuje, to vy to říkáte. Tělo se nemůže samo zvednout, to vy ho zvedáte a přimějete chodit. Jste to vy, kdo říká: „Jedl jsem.“ Je to On, Já, Átman nebo Bůh, kdo přebývá uvnitř těla a obstarává veškerou práci. Dosud jste byli zmateni, ale nyní můžete toto nepochopení odstranit díky pochopení, že ten, kdo oživuje ruku, je Já. Je to tělo, nikoli vy, kdo má šest vikaras, tj. modifikací či změn podobným nemocem existence. Já neprochází žádnými obměnami a je neměnné. Tělo je viditelné, jeho vlastník nikoli. Jak identifikujete vlastníka? Když jíte ovoce, odhodíte slupku a sníte dužinu. Tam se skrývá chuť. Stejné je to i s námi. Odhoďte slupku, toto tělo, a ochutnejte to, co je uvnitř, Já. Pak si na něj můžete vypěstovat chuť. Díky tomu se stanete nesmrtelnými. Toto ovoce nemusíte krájet ani se ho dotýkat jazykem. Je to nezapomenutelná chuť, aniž byste ji skutečně ochutnali. Kdybyste šli k Mistrovi, okamžitě byste to pochopili a tento nektar zakusili. Pak budete s přesvědčením vědět, kdo jste. Ale bez pomoci Mistra to nikdy nepoznáte.
Skutečnost je taková, že tu není žádné připomínání si Já ani Jeho zapomínání. Já existuje od počátku bez ohledu na to, zda si ho uvědomujeme, nebo ne. Jste On, Všemohoucí. Vždy jste On, ale kvůli omezenosti těla to nevíte. Abyste poznali sebe sama, musíte pochopit, že tělo není vámi a vaše myšlenky nejsou vámi. Jakmile se obojího zřeknete, zjistíte, že nic nezbylo. To to klíčová fáze. Něco tu pořád je, něco stále existuje. Co to je? Zkuste to zjistit.
Nemyslíte si, že ten, kdo se zřekl, stále zůstává? Snažte se ho rovněž vzdát. Je to možné? Ne, nemůžete se Ho zříci, ani Ho přijmout. Ten, kdo dokáže pozorovat mysl, intelekt, je ten, jehož nelze vidět. Výše zmíněný zbytek není nikdo jiný než Vy, Já. Tímto zbytkem je sám Narajána. To, co zůstane po zřeknutí se všeho, je Já ve formě poznání. Toto poznání je Brahman. Nyní je vědomé rozjímání nuceno osvobodit se či vymanit se z nehybného/inertního. Je poté spojeno s Životní silou. Já je zřetelně odděleno od těla, a přesto nese odpovědnost za všechny činy, které tělo vykonalo. Proč nesete břemeno činů, které vykonalo tělo? Jakým způsobem nesete odpovědnost za činy vykonané tělem?
Svaté texty čteme s pomocí lampy, ale lampa za to nezískává žádné zásluhy. Podobně tělo koná všechny skutky s pomocí Já, a proto za ně Já není zodpovědné. Za dobré či špatné skutky je zodpovědné vaše tělo, které by podle toho mělo být odměněno nebo potrestáno.
S vyloučením šesti silných pudů, jste Šiva. Těmito šesti jsou: hlad, žízeň, zrození, smrt, radost a smutek. Hlad a žízeň jsou vlastnosti prány. Zrození a smrt jsou charakteristické pro tělo a radost a smutek jsou vlastnosti mysli.
Starý brahmín byl zcela hladový. Navštívil cizí dům a dostal vydatné jídlo. (Toto konkrétní jídlo se podávalo jako součást povinného obřadu, který hinduisté prováděli po něčí smrti. Toto jídlo je považováno za nepříznivé, a proto se mu lidé obecně vyhýbají. Kromě blízkých příbuzných zesnulého je nikdo nejí.) Jelikož měl Brahman, realizovaná bytost hlad, přesto si na jídle pochutnal. To proto, že věděl, že pojmy dobré a špatné, příznivé či nepříznivé se nacházejí pouze v mysli. Tento Brahman dosáhl stavu bez mysli, a proto na něj tyto koncepty neměly vliv. Pamatujte, že dobro a zlo je výtvorem mysli.
Dejme tomu, že se chystáte usednout k jídlu a někdo vám hanlivě řekne: „Jdi a nažer se jako prase.“ Když vám to někdo poví takto hrubě, ztratí i to nejsladší džalebi (indická sladkost) svou sladkost. Skutečně ji ztratí? Ne, je sladké jako dřív. Ale již nedokáže zaujmout vaši mysl, a vy již po něm netoužíte. Je to proto, že vás pronesená slova zasáhnou a vaše chuť k jídlu utrpí. To dokazuje, že radosti a strasti jsou pouze záležitostí mysli. Ten, kdo je mimo šest vikaras, je Já, takže na něj mentální obměny nepůsobí.
Když se dopustíte hříchu a půjdete k Mistrovi žádat o pomoc, zeptá se vás: „Kdo to udělal? Jak byl čin vykonán; rukou nebo nohou?“ Jste rukou? Jste nohou? Nejste ani jedním. Jste bez mysli a intelektu. Pokud nesete odpovědnost za činy spáchané tělem, jste ve spoutanosti. I kdybyste o něčem prohlašovali „to je moje“, byli byste ve spoutanosti. Vaše tělo je hrubé a viditelné, ale Já je jemné a neviditelné. Vy jste Já. Tělo a Já nemají nic společného. Nespadají do stejné kategorie, ani nesdílí nic společného. Říkat, že tělo a Já jsou příbuzní, je jako tvrdit, že komár a velbloud jsou plnohodnotní bratři. Toto tělo nelze ztotožnit s Já.
Všechny Védy jsou vyčerpány popisem podstaty Já. Vaši podstatu popsat nedokážou. Pokud se hluboce zamyslíte, budete schopni nalézt skutečného viníka, který je zodpovědný za vaše údajně provedené činy. Byli jste zbytečně dopadeni a obviněni a postaveni před soud, ale kde je a kdo je skutečný viník? Kdo má být potrestán? Vezměme si následující příklad. Jednou byl jeden muž obviněn z krádeže. Blázen, kterým muž byl, se přiznal, že zločin spáchal. Soudce ho tak prohlásil za vinného. I všichni lidé ho považovali za viníka. Blázen přistoupil ke svému Mistrovi. Mistr mu dal krátkou mantru: „Toto všechno je sen“, a poradil mu, aby si ji neustále připomínal. I my se podobně doznáváme ke zločinům, které jsme vůbec nespáchali. Ten, kdo je nevědomý a neví, kdo je zodpovědný za jeho činy, říká, že tyto činy udělal. Hříšník! Nikdy jím být nemůžete. Je to sen! Realizujte to.
Dosud nezveřejněná přednáška Šrí Siddharaméšvara Maharadže
Překlad: Gabriela Adámková