ADVAITA.cz

Klíč k překročení iluze leží čistě jen v nicnedělání

10. 12. 2024 - advaita

Přednáška 16

„Proč se ptáte na něco, co se nikdy nestalo? Přesto vám něco povím, aby zde poté nemohly vyvstat žádné pochyby.“ (Dasboadh, oddíl 8, kapitola 3, verš 1)

Mnoho lidí si myslí, že k dosažení pravého duchovního poznání je nutné něco dělat. Jaká opatření, opravňující získat konečné Poznání, Mistr žákovi tudíž předepíše? Člověk je zcela zdráv, jenže si toho není vědom, a navštíví doktora a požádá ho o radu, jak vyléčit svou nemoc. Co by mu měl doktor poradit? Když se nic nedozví, zajde za starostou města, právníkem a dalšími, a zeptá se jich na to samé. Všichni mu řeknou – „Jsi moc zavalitý.“ Na to začne uvažovat – „Z jakého důvodu jsem se stal tlustým?“ Zajde tedy opět za doktorem, který si poslechne jeho tep a pomyslí si: „Co mu mám povědět, vždyť je zdravý. Nemohu mu přece určit nesmyslnou diagnózu.“ Zklamaný pacient odejde a potká mě, a já mu povím: „Jsi postižen děsivou nemocí!“ Co jiného mu lze říci? Usilovat o Skutečný Význam (Paramartha) je podobné jako uvedený příběh o pomyslné nemoci jednoho chudáka. Lidé se něčím začnou zabývat, neboť cítí potřebu prostě něco změnit a udělat. Prohlašují ostatním: „Stal jsem se džívou, nevědomým jedincem.“ Stačí, kdyby tuto chybnou domněnku prostě zahodili a řekli si: „Nic se nestalo.“ Ono se totiž opravdu ni nestalo. Nechť je vaše pochopení tohoto rázu. Potom jste na základě svého poznání zcela svobodní. Můžeme se vůbec nějak bavit o tom, co se nikdy nestalo a nikdy ani neexistovalo? Všichni říkáte ´já´ a ukážete na sebe. Jenže to, na co ukážete, je právě vaše pouhopouhá domněnka přivlastnění ´moje´. Je zde pouze Jedna Pravda a nic než To. Pohlédněte například na situaci, když řeknete, že vás bolí ruka; znamená to, že nejste ´vaší rukou´. Smyslem tohoto poznání je naučit se a dostat do života vyslechnuté poznatky. Měli byste znát Boha takového, jaký ve skutečnosti Je. Potom není zapotřebí dosahovat něčeho dalšího. Pochopíte-li Skutečný Význam (Paramartha), potřeba dělat něco dalšího ve vás nevznikne. K tomu, abyste pochopili Pravdu, musí být iluze zničena. Lidé počnou vyvíjet úsilí, aby přemohli iluzi, jenže neví, že iluze má mnoho triků. Sídlí v mysli toho, kdo říká, že ji přemohl. Je tedy vůbec možné se s ní definitivně vypořádat? Zkrátka ji navždy vyřídit? A co když se nakonec stanete džňáninem? Co byste pak měl dělat? Jestliže si kladete tyto otázky, pak odpovědí je toto: „Nemusíte (ohledně vašeho materiálního života čili udržení vašeho domova, těla apod.) dělat nic. Nechť je vše takové, jaké to je. Představte si, že jste měl ve spánku sen, ve kterém jste na cestě potkal medvěda. Zápasil jste s ním, skočil na něho, přemohl ho a zabil ho. Ve chvíli, kdy jste se probudil, před vámi však žádný medvěd nebyl. Nebylo tu nic. Podobné je to v případě, myslíte-li si (sníte-li), že jste džňánin, světec, aspirant, či že usilujete o duchovní poznání. To vše je klam. Myslet si, že Bůh ´přichází´ a ´odchází´- to je iluze. Náš koncept je medvěd ve formě iluze. Někdy se stane, že vás svalí a jindy zase vy svalíte jí. Mistr radí: „Proč se do toho vůbec vměšujete?“ Všechen ten zmatek je zmatek iluze. Nechť jsou projevy (objekty) takové, jaké jsou. Jestliže se snažíte ovlivňovat události, zapomenete na Prapůvodní Bytí (Mula Puruša). Konatelství spočívá v iluzi a nekonatelství v Brahman. Žák vždy myslí na to, co je neskutečné. Ptá se: „Co mám dělat, Maharadži?“ Guru ho požádá, aby přestal šňupat tabák. Žák zareaguje tak, že začne strkat nos do krabičky s tabákem. Vy také říkáte, že vše je falešné, a přesto si v tom nadále libujete. Ve světě existují pouze dvě kategorie: světská existence a Brahman. Zajímat se o to, co se stalo, znamená nechat se vtahovat do světských událostí. Jestliže se vzdáte všech možných věcí, vězte, že pravé poznání přijde. Obracením pozornosti do světa se člověk nechává lapit a zotročit. Džívovství znamená zaplétání mysli do objektivního světa. Božství naopak značí nicnedělání. Bůh je v chrámu. Skály jsou objekty, které leží venku. Proč by si měl Bůh vážit skal? Pro Boha (vaše vlastní Já) platí, že žít mezi kameny je nevědomostí, kterou nazývá džívovství. Světec Tukaram řekl: „Náš Bůh je velmi pradávný.“ My jsme tu jako první, před vším dalším. Ten, kdo pochopil, že Nejvyšší Bytí, Paramátman, jenž je před vším, sídlí v našem těle, je džňánin. Kdo se však zajímá o svého Boha uvnitř sebe? Většina lidí místo toho myslí na dobro a zlo. Jenže to je iluze určená pro džívu. Iluze má své triky, jak z člověka učinit vzdělance, schopného přednášet Védy; zkrátka ho zatáhne do nesmyslné světské hry. Je-li věc dobrá, pak je dobrá; je-li špatná, je špatná. Je-li někdo bohatý, pak je prostě bohatý; je-li naopak chudý, pak je prostě chudý. Jak se pozná skutečný aspirant? Jako ten, kdo pochopil, že iluze v podstatě neexistuje; je to prostě Nic. Budete-li se sebevíc snažit přemoci medvěda ve snu, nakonec zjistíte, že vše je stejně falešné. Avšak iluze nedovolí aspirantovi jen tak zvítězit.

„Koncepty ´já´ a ´ty´ jsou klamné, stejně tak je to s konceptem ´já jsem aspirant´. Dokonce i představa ´já jsem Bůh´ je falešná. Samotný svět má původ v klamu. Představa ´já jsem Bůh´ je falešná. K čemu jsou jakékoliv domněnky, jsme-li jak já, tak vy, Bůh? Jak již bylo řečeno dříve, vzdejte se všeho! Nevědomí lidé začnou tlouci do činelů a berou to jako formu uctívání. Toto poznání je doopravdy nevědomostí. Tudíž i toto poznání nemá skutečnou hodnotu. Poznání ničí nevědomost. Džíva je zapleten do sítě Máji (iluze). Vy nejste džíva, tudíž nedělejte nic. Žák se trápí a říká si: „Musíš udělat to a potom tamto …“ To vše je iluze, která ho podvádí. „Iluze má na hlavě velké rohy (jako když vidíme zajíce s dlouhýma ušima a myslíme-li si, že jsou to rohy).“ Když jí někdo prohlásí za neplatnou a odsune ji, nabere ho svými pomyslnými rohy, a jestliže se opozdí, nakopne ho. Tudíž klíč k překročení iluze leží čistě jen v nicnedělání. Veškeré štěstí, trápení, znepokojování a strach jsou v iluzi již obsaženy. Nemusíte dělat nic, nemusíte s něčím násilně skoncovat. Veškerá činnost a nečinnost je iluzorní. To je přesně to, co řekl světec Ramdas v Dasboadhu. Tudíž ti, kdo podstatu iluze nepochopili, se utancují k šílenství. Mája je jako snová představa. Zápasíte-li ve snu s medvědem, je vaše vítězství či porážka nepodstatná. Stejně tak se říká, že iluze je nepřemožitelná, neboť ji nedokážou porazit ani Bohové Brahma, Višnu, Harihara atd. (protože jí považují za skutečnou). Višnu řekl: „Já je ochráním“ – a stal se z něho čtyřruký Bůh. To je iluze. Všichni jsou ponořeni v této iluzi. Představte si, že syn neplodné matky řekne, že drží pochodeň na svatební oslavě boha Maruthiho (který je ve věčném celibátu). Tento svět ve formě iluze je prostě vymyšlený, tudíž neexistující. Proto tvrdí-li někdo, že překonal iluzi, je naprosto ošálen. Uctívatelé Boha nezakouší štěstí či neštěstí, vycházející z iluze. Aspirantův úspěch je malý, avšak větší než sláva Bohů Hari a Hara. Důvodem je aspirantovo přesvědčení o tom, že vše je neskutečné. Není zde žádný čin, žádná příčina, či konatelství. Kdekoliv vyvstane pocit příčiny a následku, je to vzhledem k pocitu – ´já jsem Brahman´. Potom je tento pocit následkem a stav džívovství (nevědomost) příčinou. Podceňujete-li se a tvrdíte-li, že nejste Brahman, stáváte se džívou. Cítíte-li, že nejste ani džíva ani Šiva, stáváte se Parabrahman (Konečnou Skutečností). Džíva, dobro, zlo atd. – to vše jsou znaky přeludu, který je charakteristický pro Prakriti čili hmotný svět. To vše je hra na slepou bábu. Někdo (kdo není součástí hry) zaváže hráči oči páskou, čímž mu naráz znemožní vidět všechny účastníky. Poznání, nevědomost – to vše jsou charakteristiky Prakriti. To samo o sobě se nazývá přeludem. Kdo vykládá písmo a kdo dává poznání? Zpívání, pokání, třídění, studování atd. – to vše jsou okouzlující činnosti iluze (Máji). Materiální svět (Prakriti) překročíte jen tehdy, když se osvobodíte od veškerých ´povinností´. Ty jsou platné pouze na počátečním stupni. Dokud tu je poznání, je tu zároveň klam. Opusťte vše, za co se považujete. Opustit znamená nezaplétat se do čehokoliv. Pokračujte v uctívání. „Já jsem Já, já jsem Brahman, já nejsem tělo, já nejsem to a to.“ Ten, kdo mluví uvnitř, je ´Já´, On je Bůh – o tom buďte přesvědčeni. Kdysi žila jedna princezna. Chtěla se vdát a vzít si skutečného lenocha. Na základě jejího přání se vyhotovil inzerát a ten se rozvěsil po všech místech v okolí. Případní uchazeči o ruku se začali brzy sjíždět. Všichni nápadníci však svou lenost předstírali. Princezna se chtěla ujistit o oprávněnosti jejich tvrzení. Někteří ctitelé předstírali svou lenost tím, že se nechali přinést do města na zádech někoho jiného. Jiní simulovali ticho na důkaz svého tvrzení. Přišli i jiní, kteří se rozhodli nepoužívat své ruce při konzumování jídla. Bylo zde tolik způsobů předstírání lenosti, kolik bylo nápadníků. Princezna všechny odmítla. Byl tu však jeden bystrý chlápek, který jednoduše sdělil princezně, že si ji přišel vzít. Princezna se zeptala: „Jak dokážeš, že jsi líný?“ Odvětil jí, že si ji přišel vzít pouze proto, že je líný. Řekl jí: „Všichni, které jsi princezno viděla, svou lenost předstírali. Jsou to herci, kteří ve skutečnosti líní nejsou.“ Jsou naschvál potichu, nechodí, nejedí rukama – to vše jsou jen vnější znaky, určené k tomu, aby vás oklamaly. Skutečný lenoch není poznán pomocí jakýchkoliv výmluv. Ten, kdo je skutečně líný, je líný ve své podstatě. Stejné je to u džňánina, kde je naprosto zřejmé, že je Brahman. Znakem pravého světce je neotřesitelný postoj, že svět je neskutečný. Mája (iluze) je také neskutečná; nedojde-li tudíž k pochopení, že to, co je podstatou materiálního světa, Prakriti, je neskutečné, pak se nikdo s princeznou ´neožení´. Lenoch není někdo, kdo se zřekne vnějších činů, ale kdo je opravdu líný. Džíva má zvyk zapojovat se pořád do nějakých činností. Stále se sám sebe ptá: Co je třeba udělat? A v zájmu čeho? Dělat něco je v povaze tělesného vědomí. Iluze je vyjádřením našich představ. Existuje přísloví: „Začal uctívat Boha až když byl unaven z dělání všeho možného.“

Odmítnete-li vše, co je neskutečné, stáváte se Bohem. Naopak známkou iluze bude, když si budete říkat: „Měl bych udělat to či ono, vést to či tamto, musím nejprve zbohatnout a až pak se stanu světcem, a začnu žít a jednat odlišně.“ Nechte vše být takové, jaké to je. Jestliže se do něčeho začnete vměšovat, vaše tělesné vědomí (ego) se tím zvětší. Vždy, když cítíte, že byste měl něco dělat, si uvědomte, že právě toto je na překážku v dosažení stavu Siddhy (Konečné Skutečnosti). K čemu to nesmyslné přemýšlení o bohatství či chudobě, nejsme-li tělo. Vše je neskutečné. Mají potom smysl ty zbytečné pochyby? Toto je Božství - ´nedělat nic´. Říkáme ´zůstávám v klidu, jako Bůh´ - jenže ve skutečnosti uspokojujeme své tělesné vědomí. Nestarat se o cokoliv a být v klidu se nazývá Óm Šantí – mír! To je mé požehnání směrované vám všem.

Přednáška z knihy Amrut laja 1

Překlad: Aleš Adámek