ADVAITA.cz

Vše, co si představujete, je svět

12. 11. 2024 - advaita

Přednáška 12

„Posluchači, buďte pozorní. Čiré poznání, které je tak jednoduché, že by ho pochopilo i dítě, je obsaženo v rozhovoru mezi Guruem a žákem.“ (Dasboadh, odd. 8, kap. 1, verš 1)

Celý život nebude dostačující k prostudování všech písem. Povím vám ve stručnosti, co vykládali světci a mudrci. Prosím poslouchejte pozorně. Jestliže chcete zjistit, kdo je největší Bůh, budete se muset s tímto Bohem setkat. Není možné dojít k rozhodnutí pouze na základě svého názoru. Rovněž tak není možné dojít k závěru po přečtení všech písem. Tímto způsobem vyvstávají pouze pochybnosti o tom, které z posvátných míst je to nejposvátnější. Ve chvále na pána světa Džagannátha (jméno Višnuovo) se říká, že jestliže poutník nenavštíví slavný chrám zasvěcený Džagannáthovi, aby zde dostal daršan, jeho život přijde zcela nazmar. Co dělat v takovéto situaci? Existuje alespoň jeden jediný člověk, který navštívil všechna posvátná místa světa? Posvátná místa světa, bohoslužby, dobročinné akce atd. – to vše lidé dělají kvůli touze poznat jednoho jediného Boha. Jedná se o náročné snahy, konané v zájmu poznat Boha. Existuje mnoho ´ismů´ a různých směrů a názorů na Boha. Kdo je vlastně tím Bohem a jak ho lze nalézt? Ve světě je rozšířeno mnoho různých metod uctívání. Každý se (ve své mysli) pevně drží právě té metody, kterou si oblíbil. Je zde nespočet Bohů a uctívatelé se v souladu se svou vůlí zajímají o toho Boha, kterého si vybrali. Zvážíme-li to vše, dojdeme k závěru, že nelze rozhodnout, kdo je skutečný Bůh. Šrí Krišna řekl v Bhagavadgítě v 10. kapitole, že ty, kdo o těchto věcech vůbec neuvažují, lze přirovnat ke zvěři. Písma ani učenci nedošli k závěru, kdo je skutečným Bohem. V různých tradicích existují protichůdná stanoviska, a zdá-li se některá tradice lidem přijatelná, hned se jí hrdě drží a zůstanou v ní trčet. Lidé se tímto způsobem nechají zaplést do uctívání mnoha Bohů. Podle nich nezměrnost Boha leží ve skutečnosti, že Boha nelze nalézt. Je zde mnoho lidí, kteří si vzali do hlavy, že Boha nikdy nenajdou, a pro ty zůstal Bůh navždy vzdálený. K čemu potom mají smysl všechny snahy, různé druhy jógy a obětování. Jestliže je možné nalézt Boha, vyvstává otázka, co by měl člověk dělat, aby Ho našel. Ale předtím, než takováto otázka vyvstane, měl by si tazatel alespoň ujasnit, koho chce nazvat Bohem. V každodenním životě je při zkoumání věci zapotřebí nejprve identifikovat objekt šetření a až potom můžeme danou věc důkladně prozkoumat. Totéž platí v případě Boha, kdy se musíme zeptat, jak Ho poznat. Nyní vám řeknu, koho bychom měli nazývat Bohem. Bůh není idol v chrámu, nýbrž ten, kdo řídí záležitosti celého světa. Ten, kdo podporuje činnosti ve světě; Ten, kdo je Konatelem všeho a kdo je všemocný, se nazývá Bohem. Provádí všechny činnosti, jako např. pohyb očních víček, vidění věcí prostřednictvím očí apod. Pohyblivé značí to, skrze co se Bůh pohybuje. Nehybné je něco, v čem Bůh spočívá ve stavu klidu. To Jemu měsíc vděčí za svou chladnost a slunce za svou zář. Je to Bůh, kdo se těší z celé té nádhery. Toto fyzické tělo podléhá rychlé zkáze, a to znamená, že to není Bůh. Ale Bůh sídlí v těle. Krása těla je tu jen do té doby, dokud je Bůh v těle. Když usnete, znamená to, že Bůh odpočívá a celý svět zmizí. Když se vědomí začne vířit, vytvoří se vítr (váju). Poté, kdy vzduch prodělá tření, dojde k zformování světla a ohně. Všechny ty elementy vznikají v Něm, a až poté dostávají různé názvy jako např. slunce, vzduch, měsíc apod. To znamená, že to jsme my, kdo jsme přidělili charakter různým jménům. Ve skutečnosti zde není žádný východ, západ, vršek, spodek. Jsou to jen koncepty (jména), které jsme si vymysleli pro naše potřeby. Je to Bůh, kdo vytvořil dělení na hrubé, jemné, kauzální a supra-kauzální tělo. Říká se, že strom se zrodil z pupku Boha Višnua a poté začal Višnu chodit. To symbolizuje, že Višnu je vnitřní Vědomí (Antahkarana), které je první. Poté se objeví pocit ´já´ a až potom Brahma (intelekt). Bůh i po tom všem, co se vytvoří, zůstává bez končetin či orgánů. To znamená, že On toto vše vytváří, i když nemá žádné končetiny. Vemte si například situaci, kdy ve snu ujdete stovky kilometrů. Máte nohy, když ve snu chodíte? Ani Brahmadéva například nezná tohoto Boha. To znamená, že ani vědomí, intelekt či nevědomost neznají tohoto Boha. Také to znamená, že Ho nikdy ani poznat nemohou. Avšak světci vědí, jak Bůh koná. Proto uchýlíte-li se pod ochranu světců, pak Boha poznat můžete. Je zde tato životní síla (vědomí), které se říká čaitanja. Když proudí, dochází ke stvoření vzduchu. Váju či vítr je vědomí. To vše je zrozeno z formy Vědomí, Bytí a Blaha, neboli z Brahman. Z chladu větru (váju) se stala voda, a slunce (tj. oheň) vznikl také z energie větru (váju). Vše je Vědomí. Země vznikla pomocí ohně a vody. Ze země jsou stvořeny bytosti. Stavíme chrámy a do nich vkládáme idoly Boha a věříme, že tento idol má určitou sílu. Proto se tomuto Bohu klaníme. Ve skutečnosti Bůh sídlí v chrámu, který je ve formě těla. Životní síla (vědomí), která existuje v těle, je Bůh. V Bhagavadgítě Šrí Krišna říká Ardžunovi: „Žiji v srdci každé bytosti; to, k čemu se každá bytost obrací jako k ´já´- toto´já jsem´ je Mnou. Zanech všech povinností a najdi útulek ve Mně, jenž spočívám v srdci všech. Nejsem hrubé tělo.“ Ten, kdo říká Ardžunovi, „jestliže najdeš útočiště u těch, kdo Mě znají, nebo u těch, kdo jsou bráni jakoby byli Mé přirozenosti, pak věz, že se se Mnou setkáš. Čaitanja – životní síla (vědomí) je Bůh. Pro toho, kdo uctívá tuto životní sílu, je Bůh snadno dosažitelný.“ Země je boží stvoření. Ale lidé, kteří neobdrželi žádné poznání od Satgurua, uctívají různé věci, např. dřevo, kámen atd. Tyto objekty vzešly z lůna země. Bůh je nezničitelný, avšak lidé vidí Boha v pomíjivých věcech. Lidé jsou pohrouženi v nevědomosti, přesto když se pokloní, nevědí, že se v podstatě klaní pouze sami sobě. Stvořitel je odlišný od toho, co je stvořené. Světec Tukaram řekl, že i učenec, schopný vykládat mytologické knihy a písma, neví nic o sobě, o tom, co (kdo) ve skutečnosti je. To, co nám umožňuje poznat vše neznámé, se nazývá Poznání. Jestliže začnete hluboce zkoumat svoji podstatu, pochopíte sebe sama a princip veškerého stvoření. Nikdo se však nechce zatěžovat zkoumáním sebe sama. Dokud se nepokusíte pochopit Boha, nepočítejte s tím, že se s Ním setkáte. Avidja doslova znamená ´nepoznání´ neboli nevědomost. Je zvrácené myslet si, že je tento svět skutečný, a pak začít myslet na Boha. K tomu dochází jen na základě zažité nevědomosti. Moudrá bytost přemýšlí odlišně. Vidoucí, který vidí svět, a viděný svět – to jsou dvě entity. Z toho důvodu šruti (svatá písma, Védy) tvrdí, že vše viděné je Mája (iluze), kdežto Vidoucí, který vše vidí, je skutečné Já, které se nachází za dualitou, tzn. za skutečným a neskutečným. Ono Já je Paramátman neboli Paraméšwara, Nejvyšší Bytí, nalézající se za pomíjivým Bohem. Svět je neskutečný. Skutečné je Já. To, co je tu před světem i před vědomím sebe sama (pozorovatel), je Paramátman. To jediné má být označeno za Boha. Země, voda, oheň, vzduch, nebe (prostor) atd. nejsou Bůh. Lidé, kteří tvrdí: „Bůh přišel a zase odešel; Bůh byl stvořen a zemřel“, jsou zmatení a jejich falešné představy neberou konce. Jak by mohlo platit, že Bůh, který se ani nenarodil, ani neumírá, mohl být stvořen či měl zemřít? Zrození a smrt jsou charakteristiky těla; hlad a žízeň jsou charakteristiky Prány (dechu); bolest a potěšení jsou charakteristiky mysli. Ty jsi Šiva (Bůh) a nacházíš se za všemi šesti charakteristikami. Hrubý svět je odkázán k zániku. Tělo je taktéž pomíjivé. Vše, co si představujete, je svět. Když zde přestane existovat i ten nejdrobnější pocit oddělenosti mezi vámi a Bohem, pak jste To. Potom zde není přítomna jakákoliv představa. Není zde pocit ve smyslu ´já jsem Bůh´, ani zde není pocit ´já jsem Šiva´. Někteří říkají, že stejně jako lze konatele nelézt v činu, tak i Já lze nalézt v tomto světě. Dualisté tvrdí, že tento svět vzešel z Brahman, existuje jen díky němu, a tak musí spočívat pouze v Brahman. To je důvod, proč tu dualita (Brahman a iluze) stále zůstává. Brahman ani iluze nemají žádný počátek. Mája byla vytvořena z Brahman. Přesto jakmile se Mája přiblíží k Brahman, zmizí. Jestliže někdo říká, že svět vstupuje do Brahman či mizí v Brahman, pak by Brahman musel mít v sobě díru. Ale to tak není – ani zde není nějaká zátěž ve formě světa, naložená na Brahman. Tato iluze se zjeví v Brahman, ale není v Brahman obsažena. Je to podobně jako zjevný obraz tváře v zrcadlovém odrazu. Můžete říci, že jsou vaše šaty již suché díky působení slunečního svitu, ale přesto víte, že slunce nepřišlo na zem, aby vám usušilo šaty. Na terase je sto džbánků naplněných vodou a s tím i sto slunečních odrazů na jejich hladině. Znamená to, že je zde sto sluncí? Takže i když slunce ve formě několika set paprsků usuší vaše šaty, nebude nikdy zamotané v jejich látce. Stejně tak i když se Já nachází v těle, a vykonává všechny činnosti, přesto není v činnostech zapletené. Jestliže nahlédnete do svého vnitřního já, naleznete Ho ve svém vlastním srdci. Hrišikéša označuje Jeho (Já), které je v srdci. Uvědom si Ho; potom dosáhneš vrcholu, nejvyššího Boha. Poznat Ho je stavem osvobození.

Přednáška z knihy Amrut laja 1

Překlad: Aleš Adámek