ADVAITA.cz

Pouze jeden z tisíce myslí na skutečného Boha

5. 11. 2024 - advaita

Přednáška 11

„Posluchači, buďte pozorní. Čiré poznání, které je tak jednoduché, že by ho pochopilo i dítě, je obsaženo v rozhovoru mezi Guruem a žákem.“ (Dasboadh, odd. 8, kap. 1, verš 1)

Budete-li chtít prozkoumat všechny možné svaté texty, doba jednoho života vám k tomu stačit nebude. Přijdete na to, že se jeden text od druhého liší. Jedno písmo obhajuje karmu (světské a náboženské konání), jiné je stoupencem jógy, další se zase přiklání k uctívání božstev a chrámů. Jeden text zastává názor, že Bohyně Amba je větší než Khandoba, jiný zase tvrdí opak. Jaká Bohyně je větší se nedozvíme dříve, dokud se obě nesetkají v souboji, ze kterého jen jedna vyjde jako vítěz. Dojít k závěru je velmi obtížné, jestliže se filosofická písma a mytologické knihy rozcházejí. Pochyby narůstají, chceme-li zjistit, který z Bohů je větší, a které poutní místo je posvátnější: Kaši, Pandharpur, Dwarka nebo Raméšwar (svatá města). Nelze dojít k uspokojivé odpovědi. Je možné si za jeden život z toho všeho vybrat a rozhodnout se? Světec Tukaram řekl: „Celá vaše rodina půjde do pekla, jestliže nenavštívíte Pandharpur.“ Pokud navštívíte chrám zasvěcený jednomu božstvu, ostatní božstva budou zajisté naštvaná. Je ve světě někdo, kdo stihne navštívit všechna posvátná místa? Všechna místa tu vznikla pouze proto, abychom pochopili jednoho Boha. Různé kulty, sliby při vstupu do kláštera, postoje atd. existují jen kvůli tomu, aby si lidé uvědomili Boha v sobě. Ve světě je mnoho Bohů. V indické kultuře v podstatě panuje zmatek, co se rozličnosti Bohů týče. Koho pak lze nazvat skutečným Bohem? Metod uctívání je nespočet; tolik, že je lidé nedokáží spočítat. Jakékoliv božstvo, které splní žadatelovo přání, se pro něho stává Bohem. To, že se jedná o pravého Boha, bere za samozřejmé. O jaký druh uctívání se potom jedná? Někteří lidé mají mnoho tzv. Bohů, kteří jsou užiteční při ukonejšení hladu a každodenních potřeb. Žena padá k nohám svého muže, neboť ji živí. Jedná se tedy o tzv. Boha hospodáře (manžela). To vše jsou však falešní Bozi. Postupme dál, k tzv. ´opravdovým´ Bohům, jakými jsou např. Satjanarajána, Ganapati aj. Všichni světci jsou považováni za Bohy, takže zde není pevná hranice, oddělující skutečné Bohy od ostatních. V písmech, mytologických knihách, ve Védách a mezi pandity (učenci) je mnoho sporů, co se týče názorové jednotnosti v označení ´opravdového´ Boha. Půjdete-li kamkoliv, zjistíte, že v každém domě je jiný Bůh. Po konzumaci spousty potravy drží realizovaná duše půst zvaný Ekadaši. Realizovaná bytost může jíst tolik jídla, kolik uzná za vhodné, a přesto pro ni je každý den půstem zvaným Ekadaši. Slovo Ekadaši má dvojsmyslný význam. ´Eka´ značí číslici jedna a ´daša´ označuje stav. V písmu Mahabharata se Pán Krišna zmiňuje o tom, že i kdyby měl 1600 královen (manželek), stále zůstane celibátníkem. Pán Hanuman je věčný celibátník V jednom vtělení byla Rámova žena unesena a v jiném Krišna unášel ženy. (Ráma a Krišna jsou údajně ztělesnění Boha Višnua). Jestliže někdo nekrade a chová se jako Ráma ve svém životě, přivede to Krišnu ke vzteku. Jelikož je nutné druhé oslovovat jmény (čímž druhé vlastně urážíme), Višnuista dělá dobře, když odsuzuje přívržence Šivy (Šivaisty). Co s tím naděláme. Stručně řečeno, domácnost se může skládat minimálně ze dvou členů, ale v chrámu Božím (což je malá svatyně, určená k uctívání, která je součástí tradičního indického domu) je mnoho Bohů – Ganapati, Šankara, Amba, buvol, tygr, pes atd. Všichni Bozi musí jíst ze stejného talíře, což je pomatený zvyk. Tudíž mnoho lidí je zabráno do uctívání Boha, ale pouze jeden z tisíce myslí na skutečného Boha. Budou všichni ti Bozi nápomocní při práci ve světě? Vždyť jsou to výsledky našich představ. Bůh člověku stále uniká; i tehdy, když začne přemýšlet. Obvykle má v sobě každý zafixovaný koncept, že ´Boha nelze poznat´, který člověka podporuje v pýše. Někteří lidé začnou mít potřebu držet se určitých jógických metod či podobných pokusů ve snaze nalézt Boha. Proto zde vzniká problém – jak lze Boha dosáhnout? Proto je nutné nejprve poznat, co nebo kdo je vlastně Bůh. Nehybné a hybné činnosti ve světě stále existují v nezmenšené síle. Musí zde být někdo, kdo je činitel toho všeho. Pohne nohou, pohne očními víčky … Bůh pracuje ve dne v noci. Pracuje, chodí ... K čemu vznášet námitku, že ho nazýváme Bohem, sedí-li právě? Je to Bůh, kdo říká ´já se narodil, já jsem mrtvý´. Ten, komu slunce vděčí za svůj jas, je Bůh. Je-li slunce ukázáno křeslu, uvidí křeslo zář slunce či umožní slunci zářit? Přivede mrtvé tělo lesk slunci? Ne. Takže je-li Bůh (On) nepřítomen, kdo bude mluvit o sladkosti či hořkosti podávaného jídla? Je-li zde (On) přítomen, je tu radost či smutek. Trápení, nebe a peklo jsou tu díky Jeho přítomnosti. On je Já. On je Brahma Déva. Všechna sláva je tu díky Jeho Přítomnosti. Dokonce i slovo Bůh existuje díky Němu. Žena obejme svého muže proto, že tu je On. Pokud On opustí tělo, nikdo si nechce držet mrtvolu, ani kdyby mrtvý v závěti od svých blízkých chtěl, aby si ji ponechali. Když člověk zemře, lidé se bojí podívat se mrtvole do tváře. Je-li spatřen mrtvý člověk ve snu, lidé přivolají exorcistu. Jelikož tělo podléhá rychlé zkáze (což se v jazyce máráthí označuje slovem našwar), mrtvé tělo je zbavené Boha (což je slovní hříčka, neboť Na značí ne a Išvara je Bůh). Tam, kam nedosáhne slunce, dosáhne Bůh. Neboť poznání je možné pouze prostřednictvím slov. Tělo je rychle se kazící, ale Ten, kdo spočívá v těle, je Bůh. Není zde žádné povědomí světa, když mysl v noci spí. I když vedle vás spí žena, nevíte o ní. Tento Bůh (uctívatel) Ho vykoupe a nabídne mu jídlo, které potom sám sní. I kdyby mu Bůh (uctívatel) řekl: „Nabízím ti oděv.“, bude to postačující. Avšak tento Bůh (uctívatel) musí mít na sobě opravdové šaty, olej, mýdlo apod. Tento Bůh (uctívatel) se potřebuje oholit. Je tu někdo, kdo Ho oholí? Co může dát Bůh, který podléhá zkáze, uctívateli? Jestliže je Bůh (uctívatel) nemocný, nedostane jídlo ke snězení. Všemocný je Bůh. Jestliže někdo jde spatřit Boha, zjistí, že Bůh nemá končetiny, nemá ruce, nohy, oči. Je-li zde bolest v žaludku, kdo ji zakouší? On je Bůh ne proto, že nemá žádné končetiny, ale On je Bůh proto, že ví, že tu je bolest v těle. Nemá žádné končetiny, nemá ústa, nemá žaludek, není hrbáč. Není prázdnota, nemá tvar. Jeho pravá přirozenost je známa pouze těm, kdo znají Brahman – ne Brahmadévovi, ne jiným Bohům. Intelekt je Brahma Déva. Antahkarana, čili vnitřní vědomí, je Višnu a nevědomost je Šiva. Když říkáme, že mysl a intelekt Ho nemohou poznat, znamená to, že Ho nemůžeme znát prostřednictvím mysli či intelektu.

Přednáška z knihy Amrut laja 1

Překlad: Aleš Adámek