ADVAITA.cz

Pochopíte-li podstatu iluze, zbavíte se veškerého strachu

22. 10. 2024 -

Přednáška 9

„Myšlenky osvobození a spoutání jsou přítomny pouze během stavu nevědomosti. Pravá (původní) přirozenost je samozřejmá. Není ani spoutaná, ani osvobozená.“ (Dasboadh, oddíl 7, kapitola 6, verš 52)

Myšlenky osvobození a spoutání jsou přítomny pouze během stavu nevědomosti. Prapůvodní přirozenost je samo-zřejmá. Není ani spoutaná, ani osvobozená. Problém spoutání a osvobození vyvstává pouze u toho, kdo je zahalený v nevědomosti a považuje tělo za sebe sama, přičemž si uzurpuje ´konatelství´ všech svých činností. Značí realizace Sebe sama nečinnost? Bylo království, kterému vládl král Džanaka i po realizaci Já, zničeno? Šuka (velký světec) a další rovněž realizovali Já. Jak potom dokázali sepsat všechny známé filosofické knihy? Předpokládejme, že přijímáme koncept ´mukti´ neboli ´osvobození´ jako symbol nehybnosti. Kdyby Brahman, Šuka a Vamadeva (další světec) zůstali nehybní jako kus klády, byli by jako mrtvá těla. Uměl by potom Šuka vysvětlit králi Parikšitovi mytologickou knihu Bhagwat? Vezmu-li v úvahu uskutečněné kázání Mistra Šuky, musím k tomu předložit následující argumenty a poskytnout jasné vysvětlení. Může být vykonána nějaká práce, jestliže je realizovaná bytost nehybná? Dává-li někdo kázání, znamená to, že není realizovaný? Jak můžete tvrdit, že nedosáhl Konečné Pravdy? Nehybná bytost není automaticky realizovaná. Poznání Absolutní Skutečnosti je získáno prostřednictvím Mistrova učení. Kdyby realizovaná bytost zůstala bez hnutí, kdo by pak poskytoval poznání? Realizovaní Mistři vykonali nejvyšší možné úsilí, aby zachránili svět. V kategorii osvobození existují 3 kategorie: 1) Džívan Mukta, 2) Videha Mukta, 3) Nitja Mukta. Džívan mukta se vztahuje na ty, kdo jsou si plně vědomi své podstaty a nadále vykonávají své světské povinnosti. Videha mukta (Videha – oddělený od těla), značí ty, kdo pochopili a ztotožnili se plně s Brahman a prostě spočívají ve své přirozenosti. Nestarají se o to, co jedí či pijí. Mimo tyto dvě kategorie existuje třetí skupina, Nitja mukta (Nitja – věčný). Ti se stali Absolutní Já (Parabrahman).

Jestliže se někomu z čista jasna dostane ´prožitek Já´, stane se klidným a spokojeným. Být bez hnutí nebo být bez vědomí má co dělat s tělem. Nemá to nic společného s Brahman. Kdyby se vědomí začalo čeřit, pak by opět nabylo tělesného vědomí. Jenže realizovaná bytost chápe ´To je Já – Já jsem Brahman´ a stále v tom setrvává. Átman je za spoutáním a osvobozením. Jestliže někdo zůstává jen v tělesném vědomí, nebude nikdy osvobozen. Dokonce i bůh Brahma či další božstva nebudou nikdy osvobozeni, jestliže zůstanou v tělesném vědomí. Stav nevědomé bytosti, která nepochopila, co je Brahman, lze vyjádřit slovy ´I když třeba na okamžik pocítí uvolnění, stejně je vzápětí opět spoutaná´. Ti, kdo hovoří o spoutání a osvobození, mluví pouze o Prakriti (přirozenosti iluze). Pravda či přirozenost věčného Já je samo-zřejmá. Spoutání a osvobození v ní nemají žádný význam. Řekne-li někdo, že je spoután, pak je jako ryba v oceánu světské existence, a řekne-li, že je osvobozen, pak je jako krokodýl v tomto oceánu světské existence. Kdo si k sobě nechá uvázat obrovský kámen ve formě myšlenky, že je osvobozen, odejde do Pataly (pekla). Kdo říká: „Spáchal jsem do této chvíle mnoho hříchů a nepravostí, a proto jsem byl spoutaný, ale nyní jsem volný“, se noří do ještě větší hloubky oceánu světské existence. Je ve velkém nebezpečí. Realizované bytosti, které jsou plny ´skutečného´ poznání (džňáninové), pokládají takové lidi za hlupáky. Dokonce i ve chvíli, kdy spáchal hřích, byl Já, ale neuvědomoval si to. Co je tak ohromné na tom, řekne-li, že nyní zná jeho (toho od hříchu osvobozeného). Stále je hledající jako byl vždy předtím, protože dualita stále existuje. Pouze ten, kdo se zbaví konceptu ´já´ a ´ty´, je skutečně osvobozen. Rahu a Ketu znamenají ´hu´ neboli ´já´ a ´tu´ neboli ´ty´. Pokud tyto koncepty zůstanou nedotčeny, zůstáváme stále zatemněni. Ti, co znají vlastní přirozenost, jsou těmi, kdo vědí, že jsou mimo tělo. Ostatní lidé si drží své ztotožnění s tělem. To, co je spoutáno, je tělo. Kde je spoutání a nesvoboda, když víte, že nejste tělem? Uvědomíte-li si nejryzejší poznání Pravdy, budete vědět, že být spoután či osvobozen je fraška. Všechny významy a slova se vytratí a zůstane ticho ve chvíli, kdy iluze (Prakriti) odejde, neboli když jména a formy zmizí. Jak by zde potom mohlo být něco jako ´osvobození´? Jaký je význam slov ´být osvobozen´? Je to pouze, aby se něco řeklo. Veškeré spoutání platí pro toho, kdo říká, že je tělem. Kdežto realizovaná bytost (džňánin), je zbavena pocitu ´já´. Pro ni je spoutání či osvobození pouhopouhou falešnou představou. Spoutání a osvobození jsou pouze klamné koncepty. Koncept, ať je jakýkoliv, nemůže být nikdy pravda. Pochopíte-li podstatu iluze, zbavíte se veškerého strachu. Říká-li někdo: „Začnu praktikovat jógu poté, co se stanu Brahman. Až pak začnu něco se sebou dělat“, pak je jako někdo, kdo se na poušti vydá hledat vodu. Tito lidé se jednoduše potácejí sem a tam v honbě za přeludem. Pokládáte-li přelud za skutečnost, jste k němu připoutáni. Sen, který se člověku zdál, se mu po probuzení vytratí. Stejným způsobem zjišťuje, že tento přelud, který je ve formě iluze, náhle zmizí.

Pokud jde o vlastní přirozenost každého z nás, pak spojitost s tělem je sama o sobě lživá. Pokoušet se přemýšlet o Tom, kdo je za přemýšlením, není možné. Co se týče Brahman, pak v tomto stavu není možné jakékoliv přemýšlení (hloubání). Jenže lidé mají ve zvyku stále něco pozorovat a přemýšlet o tom. Co lze tedy dělat, jestliže o Já nelze ani přemýšlet, ani ho pozorovat? Jestliže se někdo soustředí na určitou věc, pak ji může náležitě poznat. Z ryzí přirozenosti Já není možné strhnout předmět svého zkoumání (v tomto případě je předmětem samotné Já) na úroveň mysli, ani kdybyste se snažili sebevíc. Ani nemůžete izolovat a dát stranou přirozenost ´Uvědomění´. Není rovněž možné pochopit Já či Uvědomění prostřednictvím smyslů. Co má potom člověk dělat? Pravda (Brahman) transcenduje koncepty. Začnete-li meditovat, vytvoří se fiktivní trojice (pozorovatel, pozorované a proces pozorování). Všechny další objekty a smysly se pro nás stávají cizími, ale jelikož jsme stále byli, jsme a budeme Skutečností, rozjímání o Sobě není možné. Navíc pokud zanecháme rozjímání, přemůžou nás velké pochybnosti. Když však někdo přemýšlí a uvažuje nad tím, co je pomíjivé a co věčné, co je a co není Já, pak je Pravda odhalena. Nejsme žádnou z věcí, které ve světě existují. Nejsme tělo ani jakýkoliv objekt. Védy, písma, měsíc, slunce – nic z toho nejsme. Musíme upřímně zjistit, kdo (co) jsme. ´Ty jsi To´. Tudíž pochopte, co je myšleno tím ´Ty´. Slovo ´Já´ vychází z našeho nitra, takže já sám musím být někde uvnitř sebe sama. Když zde nic není, nazývá se tento stav ´kauzální tělo´. Také to lze nazvat jako ´nevědomost čehokoliv´. V jemném těle je pociťována větší radost, než jakou lze vnímat v hrubém těle. Samozřejmě v kauzálním těle je rovněž pocit radosti. Jestliže vše ustane, zůstává pouze ten, kdo vše ukončil, což je svědek. To znamená, že zůstává pouze Uvědomění (vědomá přítomnost) – jako zástupce (vzorek) Absolutního Uvědomění. To je ´Bytí – Vědomí – Blaženost´ (Sat-čit-ánanda). Kdo byl tím, kdo zakoušel hluboký spánek a viděl, že tu nic není? Odpovědí je ´Já´. Takže vaše ´Já´ mělo zkušenost, že tu během spánku nic nebylo. ´Bytí – Vědomí – Blaženost´ je čtvrté tělo. To je Bůh. K poznání, že tu nic během spánku není, mysl vůbec nepotřebujete. Vyloučíte-li samotné ´já jsem´, pak všechny možné modifikace mysli, které používají ´já jsem´, zůstávají rovněž v klidu. Ani není nutné vědět, jaké modifikace to jsou. Připomenout si kauzální tělo (třetí tělo) můžete, až když na ně nejprve zapomenete. Jenže zapomenout kauzální tělo možné není, proto provádět nějakou kontemplaci ve snaze připomenout si ho, není potřeba. Měli byste meditovat podle zde uvedeného doporučení, tedy pouze být bez jakéhokoliv konceptu. Nic do mysli nevnášejte, a nic zde nepoznávejte, protože potom by se zde objevila dualita. V ní by na jednom konci byla mysl a na druhém objekt, přinesený do mysli.

Jestliže se pokoušíte pochopit pravdu bez rozvinuté rozlišovací schopnosti, dosažené poznání bude plné duality. Pocit bytí, značící ´Já jsem ten, kdo zůstává´, musí být rovněž odhozen. Nebytí samozřejmě neexistuje, ale o nebytí mluvíme proto, že nám to umožní přiblížit správné pochopení. Nebe nelze spatřit do té doby, dokud není oddělený pocit ´já´ zcela rozpuštěn. Parabrahman je nedvojný Zdroj, což znamená, že my jsme ´To´. Parabrahman nepožaduje nějaké další prostředky či nástroje ke své existenci. Máme-li zakoušet nějaký další objekt, musíme mít tento objekt před sebou. V případě Parabrahman to je jinak – jelikož jsme již ´To´, jsme přirozeně jen ´Tímto´. Pokud se vzdáme vědomí všeho ostatního, zůstáváme takoví, jací jsme ve své podstatě. Nikdy jsme svou přirozenost nezapomněli, takže není zapotřebí si ji pamatovat. Pouze kdyby se na ni zapomnělo, musela by se připomenout. Proto je naše přirozenost mimo dosah vzpomenutí a zapomenutí. Co je smrt? Je to něco jako spánek v noci. Vše, co si vybavíte okamžitě po připomenutí, tíhne ke smrti, tzn. že musí být zapomenuto. Díky tomuto tělu a poznání došlo k zčeření oceánu existence a výsledkem bylo odhalení tohoto čtrnáctého pokladu (Védánta). Jedná se skutečně o nektar nesmrtelnosti. Parabrahman je přirozenost sama, tzn. že existuje přímo od začátku bez toho, aby na něco myslela či něco dělala. Je samo-zřejmá. V přirozeném stavu Parabrahman neexistuje ani štěstí ani utrpení. Štěstí a utrpení žijí pospolu jako dvě strany jedné mince. Jakmile vyvstane koncept, vzniká zároveň dualita. My sami ve své podstatě jsme Pravda (Jednota), avšak ve chvíli, kdy si něco začneme představovat, rozdělíme se na dvě části (dvojnost). Uvědomění sebe sama máte nyní stejné jako v době, když jste jako děti hráli kuličky. Nemusíte si to pamatovat a myslet na to, jaké že to je. Jediný způsob, jak si to pamatovat je ten, zapomenete-li na vše. Skvělé bude, zapomenete-li také na myšlenku ´Já jsem Brahman´. Zakoušejte to bez zakoušení. Během spánku máme zkušenost sebe sama. Pokud však budeme chtít zakusit tuto zkušenost, nepodaří se nám to, ani kdybychom se snažili sebevíc. Jestliže se to budete snažit vidět (jako objekt), vzdálí se to. Potřebujeme spát, abychom si uvědomili spánek. Uvědomit si spánek znamená ´k uvědomění není zapotřebí vytvářet jakékoliv úsilí´. Jestliže řeknete „Dělám to a to, protože ´já jsem´“, pak to znamená, že jste upravil (zúžil) mysl do výsledného konceptu ´já jsem´. Tento postoj je však destruktivní. Jestliže se mysl snaží pochopit pravdu, pravda zmizí. Koncept (oddělenou identitu) ´já´ musíte poté, kdy poznáte koncept ´já jsem´, opustit. Doteď vám bylo vnucováno, že stimulem (impulsem) poznání je oddělený pocit totožnosti ´já´. Nyní však zahoďte toto přesvědčení. Ten, kdo používá metodu „já nejsem, ty nejsi a tudíž tu není nic“, je vskutku šťastný. Nic není třeba dělat. Poslechněte si to, přemýšlejte o tom a hluboce to zvažte. Potom bude přirozenost Já odkryta, neboť musí vyživovat poznání vaší vlastní přirozenosti. Jinak by se projevil koncept iluze. Prohlášení ´Já jsem Brahman´ je také koncept. Nejste tím, kdo si něco představuje či něco chápe, což znamená, že byste neměl být ani tím, co je chápáno. Znalec (ten, kdo chápe) by měl splynout s Nejzazší Skutečností. To je základ poznání a prožívání stavu Brahman. Stáváte se jevištěm, nestaňte se jednotlivými scénami či řadou scén, které se odehrávají na jevišti. To je to, co musíte dělat – nesmíte se nijak vzdálit od svého Já. Potom vykonávejte svoji sádhanu (duchovní praxi), rozjímání, kontemplaci – dělejte cokoliv, co cítíte, že máte dělat. Sami se stáváte cílem a tak provádějte svoji sádhanu, jestliže to potom považujete za vhodné.

Přednáška z knihy Amrut laja 1

Překlad: Aleš Adámek