ADVAITA.cz

Buďte ne-konatel

1. 2. 2024 - advaita

Buďte ne-konatel

V prvním verši osmé dášaky třetí kapitoly knihy Dasboadh se říká: „Ale no tak! Mája se nestala. Proč se na tuto fámu stále vyptáváš? Aby však nezůstala žádná pochybnost, dovol mi Ti to ještě jednou vysvětlit („Já jsem“ je zdání bezmyšlenkovitého Já a v každém zdání je přirozeně přítomna pochybnost a strach, že jednoho dne zmizí.)

Mnozí mají pocit, že pro získání poznání Já musí něco udělat. Ale povězte mi, jaký prostředek může dát Sadguru žákovi, který chce nabýt poznání svého Já? Je to jako když přijde zcela zdravý člověk ke svému lékaři a žádá o vyléčení. Co mu může doktor říci? Plně nespokojen proto odejde za představeným vesnice a ptá se jeho. Potom se táže místního právníka, a nakonec se táže každého, kdo ho jen trochu vyslechne.

Někdo mu řekne: „Ale vždyť jsi v pořádku. Ale, když už něco, tak ses možná trochu zvětšil.“ Když to uslyší, pomyslí si: „Co by mohlo být příčinou toho, že jsem se zvětšil?“ A tak se vrátí k lékaři a zeptá se ho. V tuto chvíli se podrážděný doktor cítí povinen ještě jednou mu zkontrolovat puls, ale celou tu dobu si říká: „Co mu mám říct, když je úplně zdravý?“ Kdyby však dotyčný potkal někoho moudrého, jako jsem já, řekl by mu. „Ó, ano, zcela správně, máš strašlivou nemoc. Ale neboj, dokážu ji vyléčit.“ Co jiného může říct?

Snaha o Sebepoznání se zmíněnému příběhu podobá. Žáci začnou dělat něco, protože mají pocit, že k tomu, aby nabyli poznání sebe sama, musí něco udělat. Cítí: „Stal jsem se džívou.“ Zahoďte tuto myšlenku a pochopte: „Nic se neděje.“ Buďte zcela přesvědčeni o tom, že se nic neděje. Nechť je vaše pochopení pouze takové a zajisté se stanete zcela svobodnými. Proč by se pak mělo mluvit o tom, co se nikdy nestalo?

Všichni ale říkáte „já“, a toto „já“ je počátkem pocitů „já“ a „moje“, a tedy kořenem každého vašeho problému. Ve skutečnosti existuje výhradně Jedno Jediné, vy však říkáte: „Moje tělo, má ruka atd.“ Na okamžik se nad tímto tvrzením zamysleme. Třebaže říkáte: „Bolí mně ruka“, ve skutečnosti to znamená, že víte, že jste od ruky odděleni. Pozorně naslouchejte. V ruce si uvědomujete bolest, protože jste zde jakožto vědění/poznání. A kde je vědění, tam je Svědek tohoto vědění, a je to Svědek, kdo ví, a nikoli vy. Až toto pochopíte, kde zůstane nějaká povinnost?

Je-li to ve skutečnosti On, kdo ví, pak ani povinnost vědět nezávisí na vás. Závisí na Něm. Když toto v hloubi svého nitra pochopíte, iluze Máji bude zničena. Mája by měla být ovládnuta cestou pochopení, jenže lidé tohoto světa se jen zaplétají do tolika snah, aby ji přemohli. Mája je ale plná triků. Vozí se na těch, kteří prohlašují: „Porazil jsem ji.“ A umí to tak dobře, že všichni tančí v jejím rytmu.

Nutí vás ptát se: „Co má člověk po realizaci dělat?“ Odpověď je zřejmá: „Po realizaci Já již nemáte žádné povinnosti.“ Ponechte tělo, dům a tento světský život tak, jak jsou. Pokud něco děláte, tak je to Mája. Řeknete-li: „Nejdříve dám všechno do pořádku a pak se stanu sádhuem“, tak až do své smrti, mí drazí, budete dávat věci do pořádku.

Přesvědčte se sami na následujícím příkladu. Ve snu jste se setkali s medvědem. Srazili jste ho k zemi, sedli mu na hruď a zabili ho. A pak jste se probudili, rozednělo se a žádný medvěd tu nebyl. Nebylo tu nic, protože to vše byl klam! Mája je jako ten medvěd. Někdy ji smetete vy, někdy smete ona vás. Když prohlašujete: „Já jsem džňánin, já jsem sádhu, já jsem hledající“, je to Mája. Ale pro Sebepoznání je toto vše iluze. To, že „Bůh přišel“ nebo „Bůh odešel“, to vše je podstatou Máji a tento nesmysl se táhne odjakživa.

Jednoho dne však potkáte Sadgurua a ten vám řekne: „Můj drahý, proč zůstáváš v tomto šílenství! Všechen tento zmatek konání vyvolalo poznání „já jsem“ a to je původní iluze/Mája. Proto buď Brahman a přebývej jako ne-konatel. Konání je spjato s Májou, ne-konání se Svědkem, a v okamžiku, kdy je tvé spojení s Májou ignorováno, setkáš se s Múla Purušou neboli Svědkem. Ale ať už se to hledající učí sebevíc, myslí jen na to, co je iluzorní, a ptá se: „Co teď mám Maharadži dělat?“ Je to jako když Guru žákovi říká, aby nečichal šňupací tabák, ale jakmile si to žák vyslechne, strčí do něj nos. Držte od něj nos dál! Jestli vám právě bylo řečeno, že je všechno falešné, proč se ptáte: „Co teď mám dělat?“

Pochopte, že na světě existují jen dvě věci. Jedna je samsára a druhá Brahman. Když mysl zaměřuje pozornost na mnoho různých forem v rámci omezující formy „vše“, nazývá se to Mája nevědomosti. A když jsou objekty ponechány stranou a mysl upíná pozornost na toto „vše“, je to Mája poznání. Bůh však nemusí dělat nic. Sedí tiše ve Svém chrámu „vše“. Venku jsou kameny, ale když Bůh vyjde ven a usedne do jednoho z těchto kamenů, stane se džívou.

Světec Tukáram řekl: „Bůh je pradávný a před vším“ a stejně jako On „My jsme od počátku“. Jsme ne-konajícím Bohem přebývajícím s těle „vše“ jako Svědek, ale džíva Boha přehlíží a začíná konat dobré a zlé skutky. Taková je iluze džívy. Může Svědka proměnit v panditu a vtáhnout Ho do těchto zábav světa. Pak někdo řekne: „Tohle je dobré“ a tak se to stane dobrým. „Toto je špatné“ a stane se to špatným. „Já jsem bohatý nebo chudý“ a Bůh se tím stane.

Kdo je skutečným dítětem Gurua? Ten, kdo pochopil následující významné tvrzení – „Ve skutečnosti nic takového jako Mája neexistuje.“ A ať už zápas s medvědem trvá jakkoli dlouho, stále platí tvrzení: „Je to naprosto falešné!“ „Já“ je falešné, „ty“ je falešné a koncept „hledajícího“ je rovněž falešný. V Dasboadhu se říká: „Já jsem“ je klam, „ty“ je klam a z těchto klamů vznikl svět. Pocit, že jsme Svědek, je také klam a z tohoto klamu vznikl svět.

Dokonce i myšlenka: „Já jsem Svědek“ je falešná. K čemu je vůbec pocit, že jsem Svědek? Proto zanechte pocit, že jste se stali většími. Proč pak vůbec něco říkat? Nevědomí lidé však tlučou činely a nazývají to uctíváním. Jejich poznání je ve skutečnosti nevědomost, nikoli skutečné poznání.

Jak jsem vám již vysvětlil, ten, kdo na sebe bere všechny problémy a sváry Máji, je džíva. Proto se nesnažte nic dělat. To Mája z vás dělá hledajícího, který chce něco dělat. Ve skutečnosti je Mája v takovém obtěžování odbornicí. Říká se o ní, že má na hlavě dva rohy dlouhé jako paže. Když se postavíte před ni, nabere vás rohy. Jdete-li za ni, nakopne vás.

Jediným prostředkem, jak Máju zničit, je proto nedělat nic. Blaženost „vše“, bolest a radost, obavy a úzkosti jsou důsledkem iluze „já jsem“. Nemusíte dělat nic, nemusíte nic opouštět. Konání a ne-konání jsou podle Swámí Ramdase iluze. Ale ti, kdo podstatu iluze nepochopili, se zaplétají do nesčetného konání mnoha praktik/sádhan.

Mája je sen a to, zda váš zápas s medvědem ve snu skončí vítězstvím nebo porážkou, je nepodstatné. V tomto snu lidé říkají věci jako: „Máju nedokáže zkrotit Brahma, Višnu ani žádný jiný Bůh.“ Říkají: „Višnu pravil, že dokáže ochránit každého. A je nazýván „Pánem se čtyřmi pažemi“. Ale to všechno je klam Máji a každý je touto iluzí pohlcen. Dejme tomu, že syn neplodné ženy tvrdí, že držel svatební pochodeň na Hanumanově svatbě (Hanuman je věčný celibátník), co by na tom bylo pravdy? Tento svět je stejně fiktivní jako jeho tvrzení, a ti, kdo tvrdí, že Máju přemohli, jsou zcela oklamáni.

Pouze oddaní vědění/poznání chápou, kdo je skutečný Višnu, a nezakoušejí radosti a bolesti plynoucí z této iluze. Jejich stav se může zdát ubohý, ale jejich sláva je mnohem vyšší než sláva třech bohů, kteří údajně stvořili tento svět. Chápou, že tito bohové jsou tři guny, a díky své oddanosti vědění poznají, že celé stvoření je falešné, a opustí každou myšlenku na něj.

Skutečně, jednání, příčina a následek a konatelství jsou iluze. Představa příčiny a následku, kterou máte, pochází z iluze „já jsem“. Je to původní příčina a tento svět a představa „já jsem tělo“ džívy jsou jejím důsledkem. A to všechno se objeví v okamžiku, kdy opomenete pocit „jsem Svědek“. Teprve tehdy, když nezůstane ani džíva, ani pozorování, ani konání, budete existovat jako Skutečnost.

Džíva, dobré, špatné atd., to vše je způsobeno pocitem „já jsem“ této Prakrti (iluze poznání). Její Puruša, Svědek, který zakrývá její oči, má však oči otevřené, a tak se nikdy nezapojuje do této hry na slepou bábu. Nevědomost a poznání jsou podstatou Jeho Prakrti. Ona je vaším původním klamem. Vykládání písem, zpěvy, pokání, sádhany, studium atd. jsou důsledkem jejího hypnotického kouzla. Teprve až se dostanete za/před Prakrti, budete osvobozeni od všech povinností.

Co dodat! To vše, od začátku do konce i uprostřed, je jen příběh. Dokud bude Prakrti vědět/poznávat, bude existovat iluze. Proto zanechte všeho, o čem se domníváte, že jste. Opustit znamená ničeho se nedotýkat, a to je řádné provádění bhadžanu „nejsem tělo, nejsem ten a ten, a to a to. Jsem Já“. Ten, kdo uvnitř šeptá „já jsem“, je tím, kým jste. Jste Svědkem, ale musíte o tom být přesvědčeni.

Byla jednou jedna princezna a ta si chtěla vzít toho nejlínějšího muže, jakého lze najít. A tak se ve všech okolních vesnicích objevilo oznámení, načež se sjeli do paláce nápadníci, kteří o sobě tvrdili, že jsou líní. Princezna se přirozeně chtěla o pravdivosti jejich tvrzení přesvědčit. Uchazečů bylo mnoho, někteří přijeli sedíce na cizích ramenou, jiní mlčeli, aby dali najevo svou lenost, a někteří se nechali krmit jinými. Princezna je však všechny odmítla. Až přišel jeden moudrý uchazeč a řekl jen: „Řekněte princezně, že jsem si ji přišel vzít.“

Když se s ním princezna setkala, samozřejmě se zeptala: „Co ti dává právo si mně vzít? Jak můžeš prokázat, že jsi líný?“ On odvětil: „Jsem skutečně líný, proto jsem si tě přišel vzít. Ostatní lenost jen předstírají. Jsou to jen herci a předstírači, nejsou skutečně líní, a proto by neměli být tvými manželi. Mlčet, nechodit, nejíst rukama, to všechno jsou triky pro oklamání. Nepochopili skutečnou lenost. Člověk musí být přirozeně líný, a tak nedělat vůbec nic.“

Takovýto je Znalec. Přijal pochopení „Já jsem Brahman“ a učinil ho Svým vlastním. Sám se stal Brahman. Skutečným světcem je ten, kdo chápe, že svět je neskutečný. Pokud však nechápete, že to všechno má na svědomí iluze Prakrti, nemůžete si vzít princeznu. Být líný neznamená vzdát se vnější činnosti. Lenost znamená nedělat nic, protože víte, že Mája je vaše myšlenka a všechno je naprosto neskutečné.

Jste však zvyklí cítit „Musím něco dělat“ a to je vaše největší překážka, protože posiluje totožnost s tělem. Zde se říká: „Poté, co děláte všechno dokola znovu a znovu až jste z toho zcela vyčerpaní, začnete uctívat Boha.“ To je nejpravdivější, protože Boha potkáte jen tehdy, když opustíte vše, co je falešné. V opačném případě převládá myšlení typu: „Musím udělat tohle, musím udělat tamto. Nejdřív zbohatnu, a pak se stanu Sádhuem“, toto všechno vás nutí něco dělat, a to je znak Máji.

Ať jsou okolnosti jakékoliv, zůstaňte pouze tak. Nejste tělo, tak proč se pořád mluví o chudých a bohatých? A pokud je i toto „já jsem“ falešné, proč jsou tu všechny ty starosti a námahy těla? Světci říkají: „Zůstaňte tišší a buďte jako Bůh.“ Ale co děláte vy? Oddáváte se povinnostem, které náleží tělu, nikoli vám. Teprve až ve svém nejhlubším nitru pochopíte, že nic není vykonáno, budete právě jako Bůh. Nedělejte si proto o nic starosti a buďte v klidu. To je význam „Óm šanti“ a to je mé požehnání vám všem.

Dosud nepublikovaná přednáška Šrí Siddharaméšvara Maharadže, datum neuveden.

(do angličtiny přeložil John Norwel)

Překlad: Gabriela Adámková