ADVAITA.cz

8.6 Nepozornost a Pravá promluva (z knihy Dasboadh)

4. 1. 2023 - advaita

8.6 Nepozornost a Pravá promluva

//Šrí Rám//

1.Posluchač se zeptal řečníka. „Jak důležité je držet se společenství Pravdy/Světce? Kolik dní bude trvat, než dosáhnu Osvobození, když mi teď byla vysvětlena tato bezmyšlenkovitost?“

2. „Když se tedy člověk drží společnosti sádhua, po kolika dnech přijde Osvobození? Víra v ono bezmyšlenkovité Já (já neexistuji) je tvou milostí a o to tě pokorně žádám.“

3. Osvobození získáte právě v tom okamžiku, když jste věrni této nirguna promluvě. Kvůli nepozornosti/*dusčita se však tato víra ztrácí. *(mysl, který je daleko od átmy)

4. „Byla tu pozornost a pak se mysl stala náhle nepozornou (bylo tu pochopení, tj. pozornost, a to pak bylo zanecháno a byl dán prostor myšlenkám a domněnkám). Jak mohu mysl zklidnit?“

5. Sklony mysli by měly být utnuty a mysl by měla s nadšením přebývat v šravaně. Díky ustavičné bdělosti by mělo dojít ke skutečnému naplnění času.**

**Šrí Siddharaméšvar Maharadž – Hodnotu lidského života a vyřčených slov prostě nechápeme. Je však pochopena v momentu smrti. Když umírá boháč a je u něj k dispozici doktor, který ho může udržet na živu ještě patnáct minut a přimět ho mluvit, pak jsou příbuzní ochotni utratit za těchto patnáct minut a pár slov desítky tisíc rupií. Na základě toho si spočítejte a pochopte hodnotu života, který byl promarněn zbytečnými prázdnými řečmi, a možná si uvědomíte, že tento vzácný život je bez Seberealizace promarněn!

6. Je třeba zkoumat význam Písem a vnitřně ho přijmout (tj. Vy jste To.) Pokud se pak objeví nepozornost, mělo by opět docházet k šravaně.

7. Pokud však puruša činí šravanu a poté se stane nečinným, potom nebude tento vnitřní význam pochopen. Pak tu není žádný posluchač, ale jen kus kamene, který je převlečen za člověka.

8. Cítí-li se posluchači nešťastní, protože jsem řekl, že jsou z kamene, pak pozorně naslouchejte a poznáte zvláštní kvalitu kamene.

9. Otesáme-li hrubý a neforemný kámen a on tím získá správný tvar, nemůže se stát, že by se později vrátil ke své nedokonalé formě.

10. Kus odražený dlátem se již s kamenem nespojí. ** Je-li však špatný intelekt člověka odstraněn, opět se navrací a utvrzuje se (tj. v důsledku nepozornosti).

**Siddharáméšvar Maharadž – Sochař, který svým dlátem opracovává kamenný kvádr, jej snadno zformuje do podoby božstva. Je to proto, že kousky kamene, které jsou jednou od kamennému bloku odseknuty, se k němu už nikdy znovu nepřipojí. Ale v lidském „bloku“ jsou čtyři těla a otesat je, to je mnohem obtížnější úkol, než otesat kámen! Sochař, v podobě Sadgurua, používá dláto svých instrukcí a osekává krok za krokem všechna čtyři těla, ale úštěpky se vracejí a přichytávají se zpátky. Z toho důvodu není vůbec jednoduché, aby se „lidský kámen“ stal Bohem.

11. Když pochopíte bezmyšlenkovitost (já neexistuji), pak špatné *guny zmizí, ale zase se vrátí a ulpí na intelektu/buddhi. Přesto, jeli udržována tato „řeč“ (tj. šravana), pak se tento kamenný blok** může stát nejmoudřejším (tj. brahman). *(směs sattvy, radžasu a tamasu).

** V jedné z kapitol knihy Jóga Vasištha je poznání popisováno jako obrovský kamenný blok, který se stane tím, co se z něj rozhodnete vytesat. A kdybyste se rozhodli, že z něj neuděláte nic, pak by zůstalo jen poznáním.

12. Pokud však puruša tyto špatné guny neodstraní, je na nižším stupni než kámen (zůstává v převleku za člověka). Pokud je pochopena ona nejdokonalejší ryzí sattva, tento kámen zcela převyšuje jakéhokoli člověka.

13. A jak se tento kámen v převlečení za člověka stává tou nejdokonalejší gunou? Nejdříve je tu díky naslouchání toto „já jsem“ a poté se objeví pozornost tohoto paramátmy (já neexistuji). Proto by měla být v naslouchajícím přítomna bdělá šravana.

14. Rubín, perla a korál, safír, tyrkys, smaragd a topaz se díky naslouchání stanou kamenem mudrců, tj. paris (tento kámen dokáže proměnit železo ve zlato; tedy v „já jsem“) a následně ryzím poznáním. (Jsou-li pak viděny v „mnoha“ drahých kamenech rozdíly, tyto myšlenky je třeba zanechat a mělo by tu být pevné přesvědčené „já jsem“. Pak nebudou viděny žádné rozdíly, neboť vše je ON. Právě nepozorná mysl, tj mysl, která vidí svět „mnoha“ rozdílů, přináší různé kameny, barvy, hodnoty atd.) (Maharadž – diamant a tvrdý kus hovna jsou pro džnánina stejné).

15. Tato „řeč“ „já jsem“ není jako surjakant/jaspis a somakant/měsíční kámen. O „mnoha“ drahokamech mohara se říká, že jsou protijedem, ale oni neposkytují ryzí zkušenost, která pochází z léku „já jsem“. (Tyto kameny, které považujeme za drahocenné, a dokonce léčivé, se s tímto vzácným „já jsem“ nedají srovnávat. To je skutečný lék na jed a utrpení tohoto světa).

16. A když je toto „já jsem“ překonáno, stane se tento kámen vskutku moudrým (tj. stává se brahman). Nejprve se však musí múla mája usadit na „mnoha“ různých poutních místech a tyto studny, vodní nádrže a zásobárny vody se musí stát tímto obrazem *hari-hara *(zapomenout na všechno/hara je pravé připomínání/hari) (Šrí Siddharaméšvar Maharadž vysvětlil, že studny, vodní nádrže atd. představují jednotlivé mysli, z nichž každá je nádobou pro vědomí. Ty ale zchátraly a nyní by se měly opravit a případné netěsnosti podepřít. Tak by se „mnohá“ poutní místa měla stát tímto poutním místem „já jsem“ a vody by měly být opět čisté, „Všude je ON“.)

17. A když pomocí této „řeči“ pochopíte bezmyšlenkovitost, pak není nic dokonalejšího než tento kámen. Čím je ubohý a nízký člověk v porovnání s takovým kamenem (tj. neochvějným přesvědčením, já neexistuji)?

18. Pokud není puruša jako tento kámen, je nečistý a k ničemu. Považuje se totiž za tělo a je nepozorným oddaným.

19. Nyní by tu měla být tato „řeč“, protože pokud je zde nepozornost (tj. tělesné vědomí), pak člověk jistě zemře. Kvůli gunám nepozornosti tu je pouze prapanča a žádná paramartha (tj. člověk je omezen v rámci pěti elementů a není rozsáhlý nad rámec představivosti).

20. Kvůli nepozornosti je zničena činnost „vše“; kvůli nepozornosti tu není vzpomínka na tento nekonečný „okamžik Jednoho Jediného“.

21. Kvůli nepozornosti je člověk ovládnut nepřítelem (tj. egem). Kvůli nepozornosti dochází ke zrození a smrti a kvůli této kvalitě nepozornosti člověk ubližuje svému Já.

22. Kvůli nepozornosti tu není žádná sádhana a kvůli nepozornosti nejsou konány bhadžany. Kvůli nepozornosti sádhaka nezíská poznání.

23. Kvůli nepozornosti chybí přesvědčení a kvůli nepozornosti zde není vítězství. Kvůli nepozornosti je zničeno vše, co prospívá Já.

24. Kvůli nepozornosti se nedostaví šravana a kvůli nepozornosti se neobjeví bezmyšlenkovitost. Kvůli nepozornosti není pochopena tato promluva.

25. Když pak člověk upadne do nepozornosti, potom vnímá pouze smyslově, a brahman, které je, jako by nebylo. Tehdy se tato Skutečnost stane myslí, která spadla do nekonečného víru.

26. Kvůli tomuto šílenství se lidé honí za smyslovými objekty a toto parabrahman je slepé, hluché a němé. Nepozornost člověka v práně by se měla nazývat samsárou.

27. Přestože je vaše přirozenost stále bdělá, vy jste se do ní ještě neprobudili; I když jste šravanou, neposloucháte a třebaže jste ryzím poznáním, pořád nechápete podstatu, která je bezmyšlenkovitostí.

28. Když je puruša nepozorný a líný, jak lze získat tento svět za? Vždyť pak v džívovi zrozeném z múla máji přebývá dnem i nocí lenost.

29. Začne-li se džívovi trochu dařit, pak kvůli jeho nepozornosti začne vzkvétat lenost. A ten, kdo je líný, si v práně nikdy neodpočine. (Lenost tedy neznamená, že člověk nic nedělá; ve skutečnost to znamená, že toho dělá tolik, že nemá čas na to, aby dělal šravanu.)

30. Kvůli lenosti je bezmyšlenkovitost blokována. Kvůli lenosti se potápí/mizí čisté chování. Kvůli lenosti není připomínána tato stvořená * „věc“. *(Maharadž – něco ve vás je, je to velká „věc“, která se nazývá satja neboli čajtanja).

31. Kvůli lenosti se neobjevuje šravana. Kvůli lenosti tu není saguna promluva. Kvůli lenosti je znečištěno ryzí pochopení paramarthy.

32. Kvůli lenosti je přerušena soustavná praxe; kvůli lenosti je zahozeno studium a kvůli lenosti se lenost rozrůstá mimo všechny meze.

33. Kvůli lenosti nemá člověk trpělivost a ani odvahu. Kvůli lenosti je toto poznání vritti znečištěno a kvůli lenosti stav vivéky otupí.

34. Kvůli lenosti vzroste potřeba spánku. Kvůli lenosti se tato vásana, která prostě chtěla existovat, pohybuje směrem ven a vzniká tělesné vědomí. A kvůli lenosti zůstává toto přesvědčení ryzího intelektu v nicotě/nule. (Ryzí intelekt/buddhi má přesvědčení, že „tu nic není“, tj. prostor; nečisté buddhi si představuje, že se z tohoto „ničeho“, tj. prostoru, objevilo „mnoho“ jmen a forem.)

35. Kvůli nepozornosti vzniká lenost a kvůli lenosti tu jsou plytká potěšení a zábavy spánku (tj. tento bdělý stav je spánkem; tj. mája nevědomosti). Kvůli zábavám tohoto spánku (tj. máji nevědomosti) je ono ryzí poznání na celý život zničeno.

36. Když je tu spánek, lenost a nepozornost, pak má toto bezmyšlenkovité Já pozornost hlupáka, protože nebyla probuzena promluva o podstatě.

37. Jak tu může být vivéka onoho „tam“, když tu jsou spánek, lenost a nepozornost? Pak nevědomá osoba věří, že největším potěšením by bylo toto „já jsem“ (tj. věří, že toto „já jsem“ je konečným cílem; Maharadž – 99,9 procent Světců dospělo pouze k poznání).

38. Když si člověk užívá plodů minulých činů, vzniká jen další hlad (tj. užívání plodů našich minulých činů, tj. karmy, přináší pouze touhu po stejných požitcích. Proto zanechat tyto tužby, zřeknout se myšlenek a nechat je odplout, aniž bychom k nim byli připoutáni, a nechat vše, co má přijít, přijít a vše, co má odejít, odejít, to je moudrost a pozornost) a během tohoto, co si je užívá, vzniká lenost a tato lenost přináší „spánek“ (tato lenost znamená, že člověk neprovádí šravanu, a je tak tvrdě spící vůči své pravé podstatě a ztrácí se ve třech světech – bdění, snění a spánku).

39. Spánek přináší nepozornost, žádnou bdělost. Jak lze získat Já/átma, když vaše řeč zní: „Jsem tělo.“

40. Je to jako dát diamant opici nebo poklad šílenci. Když je nirguna promluva postavena před nepozornost, pak se Skutečnost stává touto nepozorností.

41. Ale když tu je bezmyšlenkovitý a přesvědčivý důkaz, jak může vůbec zůstat tato pochybnost „já jsem“? Pak díky společenství Světce/sadžana dosáhnou tyto „mnohé“ dny mysli (tj. mysl, která vidí minulost, přítomnost a budoucnost) Konečné Osvobození (tj. osvobození od času a prostoru). (Viz otázky V.1 a V2.)

42. Nejprve naslouchejte této odpovědi „já jsem“, ale když v dobrém posluchači tato odpověď nevyvstane a je tu bezmyšlenkovitost, pak to je společenství Světců.

43. Když se železo dotkne kamene mudrců/paris; když kapka vody spadne do moře; když se potok setká s Gangou, změna je okamžitá.

44. Když je člověk bdělý, odhodlaný a chytrý, pak právě v tomto okamžiku dosáhne Skutečnost svého Osvobození. Ostatní nedokáží zaměřit svou pozornost na To, co je mimo veškerou pozornost (poznání je v mysli; je to mysl či pozornost oproštěná od konceptů a tužeb. Nemůžete však zabít sebe sama; k tomu je zapotřebí Mistr.)

45. Jakmile se pochopení žáka „zde“ stane ryzím poznáním „tam“, pak ten, kdo má takovéto pochopení nepotřebuje tyto časy „mnohosti“ a právě v tomto okamžiku dosáhne Své Osvobození (nechte stranou včerejšek a zítřek a buďte v „teď“ a pak mějte víru v bezmyšlenkovité Já a nechte toto „já“ zmizet).

46. Když je člověk vlastníkem takového pochopení a jednoty, pak nepotřebuje ani tento „okamžik“ (tj. ono „teď“ také není pravda). Není-li tu ale oddanost k jednotě (ne-jinakosti), pak je vaše pochopení nepochopením.

47. Bez pochopení jednoty (ne-jinakosti) nelze realizovat význam. Bez víry a oddanosti nelze pochopit Já, ale díky víře a oddanosti Já bez kvalit/nirguna, ego všech čtyř těl zmizí.

48. Když pak tělesné ego skončí a je přirozeně dosaženo Já. Když se držíte společenství Pravdy/Světce, nedochází k žádnému zpoždění při dosažení vašeho Pravého Stavu.

49. Když jste neustále bdělí vůči této nejdokonalejší guně, jste nositeli pochopení a víry. Pak se tato Skutečnost nemusí namáhat „mnoha“ sádhanami.

50. Když má toto „další“/ „já jsem“ čistou víru, pak takovouto sádhanou také dosáhne Konečného Osvobození. Neboť díky společenství sádhua tu je vidění s vivékou/rozlišováním.

51. Neměli byste však přerušit tuto sádhanu, která je promluvou „já jsem“. Díky této promluvě se „vším“ je usazena naprostá spokojenost.

52. Kde je pak tedy osvobození tohoto „vše“ (kde je džíva mukta, když bylo dosaženo vidéha mukti)? Kde je tento stav „já jsem“, když je zde *svarupa? A když je tu pak společenství Pravdy, jak tu může být příslib dosažení tohoto paramátmy: On je takový, jaký je vždy. *(Maharadž – stav bez stavu)

53. Nyní, když byla tato promluva jasně vyslovena a je zde „řeč“ „vše", měl by jí pravý posluchač věnovat svou plnou pozornost a pak být touto klidnou svarupou (tato promluva „já jsem“ je zde vždy, ať už jí rozumíme, nebo ne, tato velká věc zvaná „vše“ neboli existence je základnou každého džívy).

54. Prostřednictvím tohoto „já jsem“ se vzdáváme špatných gun a je pevně ukotvena tato „řeč“. Když se totiž posluchač nedrží zkaženého a závadného (tj. nepozornosti tělesného vědomí), pak je zde tato „řeč“ „já jsem“ (tj. pozornost).

Tímto končí šestá kapitola osmé dášaky knihy Dasbodh s názvem Nepozornost a Pravá promluva.

Z anglického překladu Johna Norwella přeložila Gabriela Adámková