Nová kniha:
Tat Tvam Asi / Ty jsi To – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1975 – 1980. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Paramátman ve všem a v každém – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1954 – 1956. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Jóga Vásištha, nebo též Mahá Rámajána, je starý indický text pojednávající o tom, jak mudrc Vasištha předává princi Rámovi učení o podstatě jedince, světa a Bytí vůbec. Text je plný rozmanitých příběhů, které mají Rámovi ukázat cestu k pochopení či nazření Skutečnosti a naplnění života. Jde o překlad z anglické verze od Svámího Vénkatéšánandy (zkrácené ze sanskrtského originálu přibližně na třetinu) doplněný sanskrtským slovníkem a vysvětlivkami. Kniha má téměř osm set stran, je vázána v pevné vazbě a obsahuje barevné ilustrace. V podobném rozsahu toto dílo dosud česky nevyšlo. Všechny další podrobnosti o knize najdete na stránkách www.samhita.cz.
Átma-bódha neboli „Poznání Já“ je krátké dílo shrnující základní principy učení advaita-védánty. Tradičně bývá připisována Ádi Šankaráčárjovi (8. stol.), ale o jeho autorství se vedou spory. Jestli byl autorem skutečně Ádi Šankaráčárja nebo někdo jiný není pro nás asi až tak podstatné. Důležitý je obsah tohoto textu, kterému je i tradičně přikládána vysoká hodnota. Také Ramana Maharši přeložil tento text ze sanskrtu do tamilštiny (resp. opravil existující tamilský překlad). Překlad ze sanskrtu - David Dostal. Kniha vyšla jen v elektronické podobě a je volně ke stažení: PDF, EPUB, MOBI
Audio/Video ukázka:
Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky
Články
Já je ryzí svědek
27. 10. 2022 - advaita
Maharadž: Když si během narození začne být ryzí existence vědoma svého bytí, následují jméno a forma, a objeví se individualita neboli pocit „já“. Ale ten, komu se přihodí pocit „já“, není tělem, smysly, myslí či pránou, ale jejich znalcem. Mysl je důsledek a životní síla je její příčinou. Je to síla prány, která činí vše. Prána existuje spolu se sattvou, výtažkem potravy. Átman je svědkem této hry. Tělesné vědomí se objevuje s vyvstáním individuality. S tím dochází k tomu, že je zapomenuto uvědomění naší pravé podstaty. Toto je prapůvodní nevědomost, avidja mája, jež dává vznik iluzi. Substance, díky které vznikají na této planetě formy života, je rovněž tak jejich potravou. Naše potrava se neliší od toho, z čeho jsou stvořena naše těla. Vědění o sobě neboli zkušenost vlastní existence se sebou nese totožnost s tělem. Bytosti ztotožněné s tělem pak přijde smysluplné mluvit o zrození, smrti, nebi a pekle. Toto pochopení se postupem času upevňuje a silně zakoření.
Já je ryzí svědek
Když si během narození začne být ryzí existence vědoma svého bytí, následují jméno a forma, a objeví se individualita neboli pocit „já“. Ale ten, komu se přihodí pocit „já“, není tělem, smysly, myslí či pránou, ale jejich znalcem. Mysl je důsledek a životní síla je její příčinou. Je to síla prány, která činí vše. Prána existuje spolu se sattvou, výtažkem potravy. Átman je svědkem této hry. Tělesné vědomí se objevuje s vyvstáním individuality. S tím dochází k tomu, že je zapomenuto uvědomění naší pravé podstaty. Toto je prapůvodní nevědomost, avidja mája, jež dává vznik iluzi.
Substance, díky které vznikají na této planetě formy života, je rovněž tak jejich potravou. Naše potrava se neliší od toho, z čeho jsou stvořena naše těla. Vědění o sobě neboli zkušenost vlastní existence se sebou nese totožnost s tělem. Bytosti ztotožněné s tělem pak přijde smysluplné mluvit o zrození, smrti, nebi a pekle. Toto pochopení se postupem času upevňuje a silně zakoření.
Hra tří gun neboli kvalit – sattva, radžas a tamas – začíná díky ryzí sattvě. Jde o tři kvality neboli tendence projevu, které řídí život. Sattva neboli sattva guna projevuje v člověku altruismus a laskavost. Radžas neboli radžo guna pobízí k činnosti, k zaneprázdnění prací. Tamo guna se sebou nese pocit konatelství – pocit já jsem konatel všech činností.
Dhjána neboli meditace značí být v souladu s ryzím vědomím neboli udržovat naši pozornost na Já. Džňána znamená poznání naší pravé podstaty a setrvávání v Já. Je to poznání zdroje vědomí sebe. Paramátman si neuvědomuje sebe samo, a aby poznalo svou existenci, potřebuje potravu, tělo-mysl. Za všechny činnosti je zodpovědná prána, zatímco Já je ryzí svědek. Milujeme být a tato sebeláska vyžaduje pro své zachování potravu. Takže pro projev neprojevu je nezbytná sattva neboli potravinový výtažek.
Poznání „já existuji“ se nazývá ahambhaav. Avšak ahamkar (ego) se domnívá, že pravým Já je komplex těla a mysli. Pravé Já zapomíná v důsledku spolčení s tělem svou pravou podstatu a samo se připoutává k tělu.
Kdysi si neuvědomující svou vlastní existenci je nyní Já blaženým znalcem svého pocitu bytí. (Jednoho odpoledne, kdy jsme navštívili Maharadže, seděl ve stavu podobném transu a vůbec po nějakou dobu nezaznamenal náš příchod. Když si nakonec naší přítomnosti všiml, zmínil se, že si neuvědomoval ani svou vlastní existenci. Poté, co si uvědomil naši existenci, si začal uvědomovat tu svou – Jayshri Gaitonde). Stalo se to, že si Paramátman začalo uvědomovat zprávu o svém bytí. Pán Vesmíru zapomněl svou pravou podstatu a nyní je připoután k pocitu individuality. To, co bylo samotným Blaženým Klidem neboli ánanda swarúpou, si prostě začalo uvědomovat blaženost. Avšak uvědomění si pocitu bytí se sebou nese problémy, a tím je zapomnění své pravé podstaty kvůli připoutanosti k tělu. To není složeno z ničeho jiného než potravy. Je to, jako by se člověk považoval za hromadu jídla. S vědomím, že došlo ke ztrátě naší pravé podstaty, jsou to jediné, co zůstává, nevyhnutelné požitky a bolesti spjaté se smrtelným tělem. Utrpení se stává nevyhnutelné.
To je důvod, proč má mysl během bdělého stavu sklon hledat štěstí vně. Její pohled je zaměřen výhradně na potravinové tělo, a v důsledku toho vnímá vnější svět prostřednictvím svých smyslů. Teprve když je potravinové tělo z našeho uvědomění vymazáno, jako je tomu například v hlubokém spánku, stává se individuální vědomí univerzálním vědomím neboli Paramátma swarúpou. Světlo z celého projevu sbíhá do jediného bodu; ke zdroji samotné existence.
Mysl je omezena na tělo, ale Átman je mimo sféru mysli. Jakmile je tělo zapomenuto, jediné, co zůstává, je Átman. Je to, jako by bylo Átman získáno za cenu těla. Naše lidská existence je dočasná, a ve skutečnosti nejsme nic jiného než věčné Paramátman.
Přednáška Šrí Nisargadatta Maharadže
Překlad: Gabriela Adámková