Nová kniha:
Tat Tvam Asi / Ty jsi To – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1975 – 1980. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Paramátman ve všem a v každém – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1954 – 1956. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Jóga Vásištha, nebo též Mahá Rámajána, je starý indický text pojednávající o tom, jak mudrc Vasištha předává princi Rámovi učení o podstatě jedince, světa a Bytí vůbec. Text je plný rozmanitých příběhů, které mají Rámovi ukázat cestu k pochopení či nazření Skutečnosti a naplnění života. Jde o překlad z anglické verze od Svámího Vénkatéšánandy (zkrácené ze sanskrtského originálu přibližně na třetinu) doplněný sanskrtským slovníkem a vysvětlivkami. Kniha má téměř osm set stran, je vázána v pevné vazbě a obsahuje barevné ilustrace. V podobném rozsahu toto dílo dosud česky nevyšlo. Všechny další podrobnosti o knize najdete na stránkách www.samhita.cz.
Átma-bódha neboli „Poznání Já“ je krátké dílo shrnující základní principy učení advaita-védánty. Tradičně bývá připisována Ádi Šankaráčárjovi (8. stol.), ale o jeho autorství se vedou spory. Jestli byl autorem skutečně Ádi Šankaráčárja nebo někdo jiný není pro nás asi až tak podstatné. Důležitý je obsah tohoto textu, kterému je i tradičně přikládána vysoká hodnota. Také Ramana Maharši přeložil tento text ze sanskrtu do tamilštiny (resp. opravil existující tamilský překlad). Překlad ze sanskrtu - David Dostal. Kniha vyšla jen v elektronické podobě a je volně ke stažení: PDF, EPUB, MOBI
Audio/Video ukázka:
Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky
Články
Veškeré poznání je dočasné
1. 9. 2022 - advaita
Maharadž: Ten, kdo chápe, že veškeré poznání, včetně vědění o sobě neboli pocitu bytí, je dočasné a v podstatě vychází z prvotní nevědomosti, je znalcem pravé džňány. Toto pochopení, které se nazývá vidžňána, je potřebné a je možné pouze tehdy, když je člověk v těle. Když vysvitne toto nejvyšší pochopení, tělo je obětováno Já a člověk je osvobozen od účinků karmy a splyne s Já. Taková bytost nepovažuje utrpení ani radost těla za své a ani jimi není ovlivněna. Toto nejvyšší pochopení je získáno díky rozlišování. Takto nabudete klid, svatost a nesmrtelnost.
Být ženou nebo mužem je pro živou bytost pouze časově omezený jev. Jak to může být její pravá podstata? Čas poznáváme díky svému pocitu bytí a toto poznání času není trvalé. Dokonce i délka života je časová událost vyvolaná pocitem bytí v těle. Čas sám o sobě není v průběhu dne rovnoměrný. Mění se od soumraku do úsvitu.
Pevně věříme, že to, co náleží tělu, je naše. Faktem ale je, že nejsme ani tělem. Lidské tělo se neustále mění a vytváří pevně zakořeněné přesvědčení, že tělem jsme my. Tělo, které je potravou pro pránu a vědomí sebe, je produktem námi konzumované potravy. Tělo podporuje náš pocit bytí, chová zkušenost existence, pocit „já existuji.“ Tento pocit sám o sobě je lampou vědění o sobě, kterou rozvěcuje a udržuje esence potravy, kterou jíme a trávíme. Toto světlo zůstává svítit po omezenou dobu.
Dítě se rodí s naprostou nevědomostí. Jak ale roste, postupně shromažďuje znalosti o světě. Tyto znalosti můžou trvat sto let života. Když se ale buňky v důsledku stáří začnou rozkládat, zákonitě se zmenšují a rozpadají. Stejně tak blednou i vzpomínky. Nakonec člověku zůstane jen dětská nevědomost, s níž se narodil. I poznání bytí slábne a nakonec končí; končí i potravinové tělo, jenž bylo vytvořeno a vyživováno potravou. V důsledku stárnutí a následného oslabení nefunguje vědomí sebe neboli prána správně. Stav sattvy v důsledku stárnutí slábne, což nepříznivě ovlivňuje kvalitu vědomí. Starý člověk na vše zapomíná, a nakonec vědomí sebe zapomene sebe samo. Tomuto říkáme smrt.
Ve skutečnosti však nikdo neumírá. To, co se stane, je, že člověk ztratí vzpomínku na své bytí neboli uvědomění, že existuje. Abychom to pochopili, musíme meditovat na svou pravou podstatu, jíž je Já. Meditace zde znamená neustále si připomínat to, co řekl a učil Guru – „Nejsem tělo, jsem vědomí, které je Íšvara“ – a přebývat v pevném uvědomění, že člověk není tělo, ale je v jednotě s Íšvarou bez jakéhokoliv přerušení. To je skutečná sádhana neboli meditace. Protože tělo funguje až do dne, kdy už nedokáže přijímat potravu a trávit ji, je třeba ho využívat k tomu, abychom si připomínali, že nejsme tělem, ale čajtanjou neboli univerzálním vědomím, které se skrze tělo projevuje. Popravdě je potřeba neustále rozjímat nad pochopením, že „vše, co mohu používat (objektivizovat), nejsem já“. Vždy si vědomí připomínejte jako Gurua neboli Íšvaru.
Ten, kdo chápe, že veškeré poznání, včetně vědění o sobě neboli pocitu bytí, je dočasné a v podstatě vychází z prvotní nevědomosti, je znalcem pravé džňány. Toto pochopení, které se nazývá vidžňána, je potřebné a je možné pouze tehdy, když je člověk v těle. Když vysvitne toto nejvyšší pochopení, tělo je obětováno Já a člověk je osvobozen od účinků karmy a splyne s Já. Taková bytost nepovažuje utrpení ani radost těla za své a ani jimi není ovlivněna. Toto nejvyšší pochopení je získáno díky rozlišování. Takto nabudete klid, svatost a nesmrtelnost.
Jídlo, které jíme, se nazývá brahman. Slovo (bra) a bytí (hami) společně tvoří slovo brahman. Když už nejste dále konatelem, ale výhradně svědkem, všechny činnosti jsou nabídnuty Brahman. Taková bytost se ničemu nebrání, ničemu nečelí, jelikož zůstává důsledky dění nedotčena. Opakování jakékoliv mantry či vykonávání pokání je nutné, dokud není poznán zdroj vědomí sebe, pak nikoli. Znalec vědomí sebe jde za vědomí. Tento stav se nazývá vidžňána. Taková bytost je pak naprosto tichá. Toto je stav světce.
Přednáška Šrí Nisargadatta Maharadže
Překlad: Gabriela Adámková