ADVAITA.cz

88. Znaky Satgurua a žáka (z knihy Amrut laja 2)

10. 6. 2022 -

Z promluv ke knize Eknathi Bhagvat od světce Eknatha

Džaj, džaj, ó Satguru, Pane Pánů! (Džaj značí vítězství). Proč se slovo džaj dvakrát opakuje? Opakování značí vítězství v tomto ´pozemském světě´ a ve ´světě mimo pozemský svět´. Ó Satguru, poskytuješ božskost (kvality Boha) nejen individualitě (džíva), ale také Bohu samotnému. Proto ti byla udělena hodnost Satgurua. Když se Višvátman (Višva – svět, Átman - Já), Já, objevilo ve světě, dosáhlo Skutečnosti, kterou začalo pokládat za svou vlastní. 

Nikdy nezískáte ´vesmírnost´(´univerzálnost´), pokud nevložíte plnou víru v Satgurua. Když Já dosáhne úplné Skutečnosti, svarúpy, označuje se jako vesmírné Já neboli Višasi. Dalším významem slova Višvasi je věrnost, a bez víry nelze dosáhnout své přirozenosti (svarúpa). Ten, kdo na sebe vzal toto tělo, není Višvasi. Je to Satguru, který se objevuje ve stavech snění, bdění a spánku. Bezvěrci a neznabozi (ti, co neuctívají) zostudili Védantu. Když je přivedena ochrana k vašim chodidlům, pak ´tat´ (To) a ´twam´(ty) odpadnou a postavení ´asi´ (jsi) je zajištěno díky milosti Satgurua. To značí, že jsi dospěl k poznání ´Ty jsi To.´

Mými rodiči jsou otec a matka mého těla, ale Ty (Satguru) jsi mou skutečnou matkou a zplodil jsi mě bez pomoci dělohy. Jsi jak má matka, tak můj otec. Povím vám něco o příznacích těch nešťastníků, kteří neuctívají takového Satgurua. Ten, kdo neuctívá Pána, je zatížen velkým utrpením ve formě iluze. Existuje někdo, kdo se narodil jako člověk, a neuctíval přesto nikdy Pána? Ne, protože když všechny vaše spravedlivé činy začnou nést plody, pak získáte lidské tělo. Můžete projít několika miliony zrození, než narazíte na Satgurua.

Žádáte mě, abych vám vysvětlil učení z knihy Eknathi Bhagvat od světce Eknatha (Eknathi Bhagvat je posvátný text, popisující principy hinduistické filosofie), které vám pomůže zničit vaši iluzi. Iluze (mája) je zaplněna třemi gunami (satva, radžas a tamas). Živé bytosti jsou do velké míry sužovány žárem slunce. Oheň lze zažehnout ´korálkem Súrjakant´ s pomocí slunečního světla (jako zvětšovacím sklem). To vše se děje bez vědomí slunce. Prvotní iluze se popisuje jako pocit ´Existence v Ničem´. Obojí, jak tělo, tak svarúpa, nemají ani jméno, ani formu. Tělo obsahuje sliny, moč, pot atd., ale jméno ve skutečnosti nevlastní, protože jméno je neskutečné. V každodenním životě existuje pomyslná osoba, známá jako ´já jsem ten a ten ´, přesto je vaše Já bezkonceptuální. Kdo je potom ten, kdo říká ´já´? Je to prvotní iluze.

V ´bezkonceptuální formě´ se objevila inspirace, která je samotné bytí, vědomí a blaženost (´sat-čit-ánanda´). Pán přes to, že se nacházel ve formě blaženosti, chtěl požívat ještě více blaha. Tak si pomyslel: ´Nechť mi je dovoleno vidět sám sebe, být si vědom sám sebe, mluvit sám k sobě (neboť mluvit sám k sobě je báječné)´. Vytvořil tedy na základě svého vlastního přání čtyřdílné objekty (čtyři druhy osvobození, čtyři druhy zrození, čtyři druhy řeči atd.). Také vytvořil tři guny (satva, radžas, tamas) a základní trojici (pozorovatel, pozorované a pozorování) atd. Pán byl stejně přemožen pocitem samoty i přes existenci toho všeho. Po dlouhou dobu byl opuštěný, sám se sebou. Třebaže existoval v mnohých formách, byl sám. Byl tu ve všech elementech a On sám byl všemi elementy. Po dlouhé době přišla na řadu ´pýcha´ a každý sebe hrdě pojmenoval. Jméno se později stalo pevně spojené s objektem. Poté se každý stal hrdým na své jméno a oddělil se od celku.

Vše, co se objevilo, se zjevilo v Jeho (Pánově) snu, avšak před vznikem snu byl Pán osamocen, a po proběhnutí snu je také o samotě. Když tu není žádné poznání životní energie, není tu nic, a kde není nic, tam je prostor. Když začne vanout životní energie (čaitanja), je rozlišována jako vítr atd. Tímto způsobem se životní energie proměnila do pěti základních elementů. Čaitanja je osamělá entita, název je jediný faktor, který se různí. Nejsme nic než životní energie. Tato čaitanja vytváří ´mužský´ princip, který se nazývá Puruša (mužský princip). Zdrojem všeho je stejná životní energie, z toho důvodu nevědomost a poznání všeho je jedno a totéž. Iluze postrádá sílu poznat Já. Ten, kdo zná vše, kdo osvětluje vše, je Já ve formě univerzálního vědomí (´čit´).

I přes to, že Já pronikne do pěti elementů, jeho přítomnost zde není možné pocítit. Elementy mají odlišné vlastnosti a elementy odporují jeden druhému, avšak v důsledku přítomnosti Já existují všechny elementy v harmonickém souladu. Životní energie (čaitanja) ve vesmíru se projevuje jako Šiva a tatáž energie v těle se jeví jako individualita (džíva). Mája (iluze) je ve vesmíru označována jako Jógamája (iluze jógy) a stejná iluze v těle se nazývá Avidjamája (objektivní poznání). Svět Íšvary má podobu uvědomění, zatímco váš svět má podobu snu. Mája je čirý klam. Protože je Šiva posedlý touhami, promění se v individualitu (džíva). Právě tento džíva, který je ve skutečnosti ´jednodílný´, se přemění v ´desetidílný´ segment, tedy stane se vnitřní myslí (antahkarana), a začne se vyjadřovat prostřednictvím deseti orgánů (pěti smyslových orgánů a pěti orgánů činnosti).

Ten, kdo říká ´Ó´ (v odpovědi na něčí zavolání), je sám Ómkar (forma zvuku Óm). Ómkar je samotný Brahman, který se projevil v řeči. Když se narodí dítě, vydá ze sebe pouze zvuk ´ Ó ´. Kdyby se novorozeně při narození začalo místo pláče smát, řeklo by se, že určitě není něco v pořádku. Když dítě brečí, říká ´Ó´, a tento zvuk tvoří tři slabiky (AUM); přičemž ´A´ vyslovené jako ´u´ ve slově cup (anglicky cup značí šálek a čte se jako kap), ´U´ vyslovené jako ´oo´ ve slově book (anglicky book značí knihu a čte se jako búk), a ´M´ vyslovené jako ´m´ ve slově him (anglicky him značí jemu a čte se jako him). Proč dítě při narození brečí? Pán začíná plakat, protože je postižen individuálním stavem (džíva). To samo je Avatarem (vtělením) ´Óm´. Avatar či Avatarana značí sestoupit dolů, pád dolů. Ten, kdo je uvězněn v těle, je zajatý. Jestliže zapomenete na Já, obava o uspokojení potřeb těla se zvětší.

Pomyšlení na touhy je samotná mysl. Poté vzrůstá množství pochybností a rozhodnutí. Obavy, potíže atd., to vše je naskládáno v mysli. Když je mysl ustálená, vše funguje v pořádku. Hloupost tvrzení ´já jsem tělo´ je samotným intelektem. Potom intelekt stanoví, že toto je pravá ruka, a toto levá, toto je příznivé, toto nikoliv atd. To, co vytváří koncepty, není nic než mysl. Mysl (manas), intelekt (buddhi), myšlenky (čitta) a ego (aham), to vše dohromady vytvořilo světský život. Myšlenky (čitta) jsou v čiré formě vědomí (čit), avšak jakmile se objeví ego tohoto těla a světský život, myšlenky ve formě čirého vědomí zmizí. To je charakteristický znak ´jednodílného´ segmentu (džívy viz nahoře).

Nyní vám povím něco o ´desetidílném segmentu´. Pán, jenž sídlí ve všem, tedy Narajána, proniká deseti orgány. Konkrétní orgány nyní vykonávají konkrétní činnosti. Z toho důvodu jsou jasně odlišené. Je to Narajána, který je jako Jediný, kdo funguje ve všech orgánech. On si zároveň uvědomuje činnosti všech orgánů. Ego těla říká ´jazyk chutná, oči vidí´ atd. To, co vše oživuje, tedy mysl, intelekt, tělo, orgány, touhy atd., je jedno jediné Já. Nevědomá osoba si kvůli konceptu ´já jsem tělo´, na kterém silně lpí, myslí, že orgány vykonávají své určené funkce samy. Pokud začnete v mysli chovat pocit ´já jsem životní energie´ (čajtanja), zajisté se stanete Šivou. Jestliže však tento pocit v mysli není, jste individualitou (džíva).

Jakmile se začneme domnívat, že tělo je konatelem všech činností, začnou být tělesné orgány posedlé touhami. Staneme se zcela bezvýznamnými. Tímto způsobem se Pán Všemohoucí zmenší do nicotného stavu, je-li uvězněn v těle. Veškerý svět této individuality (džíva) má nyní velikost přibližně dva metry, což je výška těla. Láska individuality je omezena pouze na tělo, což je v naprostém kontrastu s láskou Šivy. Stav Šivy je popisován jako ´Já jsem přítomen ve všech tělech a užívám si i snáším všechny zkušenosti. Protože jsem sužován konceptem ´já jsem tělo´, objevuje se světský život. Co je vlastně potěšení? Vše, co dává příjemné pocity nervům. Nejprve se spoutáme svými koncepty, a potom si vytvoříme falešný pocit potěšení. Co je skutečná radost?

Uspokojení bez konceptů je blaženost. Touhy jsou konceptuální, a proto potěšení vycházející z naplnění tužeb není skutečné. Potěšení je příznivý pocit. Potěšení byste si měli užít a poté na ně zapomenout, poněvadž je nejde uschovat do zásoby. Deset tužeb deseti různých orgánů táhne individualitu do deseti různých směrů. Ve snaze naplnit deset různých tužeb dojde ke ztrátě harmonie a individualita se tak víc a víc zaplétá do pocitu ´já´ a ´moje´. I když se všechny činy dějí díky vrozené schopnosti těla (Prakrti), ten, kdo si na sebe bere tělo, říká, ´toto vše jsem udělal já´ a je na to pyšný. Chytí se tím do pasti. Jeho tělo se nyní přizpůsobuje všem možným konceptům, které si vytváří. Navzdory tomu, že je Já nesmrtelné, souží se smrtí, protože chová v mysli touhu sklidit plody svých činů, a ´cyklus smrti a zrodu´ tím pádem pokračuje znovu a znovu.

Slunce je stálice, i když se zdá, že obíhá kolem Země. Podobně Já je stálé, ale kvůli spojení s tělem prochází cyklem 8,4 milionů zrození a smrtí. Jakmile se setkáte se Satguruem, tak díky jeho pomoci uniknete ze spárů cyklu smrti a zrodu a také překročíte oceán světské existence (samsára). Toto Já, které je ve skutečnosti Paramátman, vytváří koncept ´Já jsem tělo´, nachází zalíbení ve všech sklonech těla a užívá si radosti či snáší utrpení. Individualita si poté, co se setká se Satguruem, může vybrat buď stezku vedoucí k Osvobození, nebo cyklus zrodů a smrtí.

Iluze není nic a ten, kdo se zřekl ´tělesného vědomí´ ji snadno dokáže překonat. Avšak pro toho, kdo si je ´tělesně vědom´, je obtížné transcendovat omezení iluze. Ten, kdo věří, že Satguru je Paramátman, kdo uctívá Mistra a věnuje mu celou svou víru, může snadno překročit omezující hranice iluze. Prabuddha (intelekt), mladší bratr Antarikši (prostoru), říká, ´Já překračuji hranice iluze pomocí učení Satgurua.´ Je-li ten, kdo hledá bezpečné místo u nohou Satgurua inspirován vírou, získává Osvobození.

Jaké jsou znaky Satgurua? Satguru je Ten, kdo chrání slabé, kdo má schopnost poradit svým žákům. Je zběhlý ve výkladu učení. Bere v úvahu úroveň svých žáků, doporučuje nápravu a pomáhá jim získat Osvobození. Satguru je ten, kdo se zajímá o svého žáka, jako kdyby byl jeho synem. Nepokládá žáka za svého sluhu, i kdyby mu žák sloužil dnem i nocí. Nechová pýchu na své mistrovství. Není na svých žácích materiálně závislý. Není postižen touhami, neboť On ani nepřijímá, ani se nepoddává tužbám. Je vždy ponořen ve své ´pravé formě´ (svarúpa) a ví, že činnosti jsou charakteristickými rysy těla. Navenek dělá to, co druzí. Provádí uctívání, ale zůstává od všeho odpoutaný. Ten, kdo je ozdoben klidem, je Satguru.

Znaky žáka: Žák by si neměl pouze udržovat satvický zevnějšek. Neměl by chovat pochybnosti ve své mysli. Neměl by být vychytralý a neměl by podvádět Poznání. Podvádět Poznání značí toužit po dosažení Poznání, ale zapomínat na uctívání. Někteří uctívají pouze proto, aby získali síly (siddhis), a jiní zase slepě následují rituály, zatímco další se rituálů straní. Někteří mají poskvrněnou mysl koncepty i poté, kdy obdrží poučení od Mistra. Individualita si zvykla přebírat hříchy druhých.

Hledači Nejzazší pravdy jsou čistě satvičtí. Ten, kdo je vždy bdělý, není postižen iluzí a pokládá ji za neexistující. Ten, kdo pevně věří tomu, že nikdo jiný kromě Mistra není ´jeho´ a jedná podle toho, obdrží od Mistra pomoc. Ti, kdo zasvětili své životy učení Satgurua, jsou pravými žáky a jedině oni nejsou postiženi iluzí.

Přesvědčení, že ´Mistr Sám je Paramátman´, by mělo být zcela vstřebáno.

Datum neuveden

Z knihy Amrut laja 2

Překlad: Aleš Adámek