ADVAITA.cz

83. Rozhodné úsilí a uctívání (z knihy Amrut laja 2)

6. 5. 2022 - advaita

Dasboadh: Dášaka 14, kapitola 8, verš 2

Uctívejte Boha s čistýma rukama a užívejte si dobrý osud, zatímco hlupáci, nedisciplinovaní pošetilci, co neuctívají, budou trpět bídou a nouzí.

Osud značí čin (karmu). Pokud čin, ať je jakýkoliv, nepostupuje správným směrem a dojde-li k drobné chybě, skončí nutně celá akce nezdarem. Proto se začněte odhodlaně snažit. Dosah činu je nezměrný. Nespoléhejte na Boha. Nezapomeňte, že každý čin nese ovoce. Záměrem této kapitoly v Dasboadhu je motivovat lidi k tomu, aby vynaložili určité úsilí. Ověřte si sám na sobě, zda máte nějakou špatnou vlastnost a pokud ano, zbavte se jí. Ten, kdo radí sám sobě, je jistě moudrý, kdežto ten, kdo radí druhým, je hlupák. Nehovte si a neztrácejte čas. Nikdo si vás nebude vážit, pokud nebudete mít Poznání. Z toho důvodu musíte získat Poznání. Zkrášlete sama sebe uvnitř sebe. Uplatněte mnoho různých způsobů, jak se stát moudrými.

Slunce a měsíc, které vyjdou na obloze, musejí  časem zajít, ale to není případ, týkající se Poznání. Poznání, jednou dosažené, jistě nutně nese ovoce. Snažte se bez ustání dosáhnout Poznání. I kdybyste je získali na sklonku svého života, pomůže vám ´Poznání Brahman´ vyvléci se z cyklu zrození a smrti. Život je nejistý. Nikdy nemůžete dopředu říci, kdy se tělo dostane do spárů smrti. Proto se tvrdošíjně držte správné stezky. Neztrácejte jedinou minutu, aniž byste Ho neuctívali. Dosud jste svým životem mrhali. Zapomeňte na to. Minulost nenapravíte.

 Lidé jsou nevědomí a lze je rozdělit do čtyř skupin: 1) brahmíni (kněží), 2) kšátrijové (bojovníci), 3) vajšajové (obchodníci), a 4) šudrové (dělníci vykonávající podřadné práce). Avšak džňáninové zaujímají širší hledisko. Mají hlubší pochopení a chápou skutečné třídění všech živých bytostí. Podle džňáninů jsou všechny lidské bytosti ´brahmíny´, protože pouze člověk může získat ´Poznání Brahman´. Dravá zvěř jako např. lvi, tygři, apod. jsou kšátrijové (bojovníci). Vrabci, tažní voli, sloni, atd., tedy zvířata, která se nadřou v honbě za potravou, jsou vajšajové (obchodníci) a červi, brouci, podřadný hmyz, atd. jsou šudrové (podřadní dělníci).

 Vy všichni jste brahmíni. Probuďte se v tomto životě. Vše, co bylo dosud uděláno, je minulostí. Pokud nepochopíte nepatrný ´stav´ Brahman, nebudete nic než nevědomá zvěř. Buďte naprosto ryzí, oprostěte se od všech nečistot iluze a uctívejte Boha. Ten, kdo nevěnuje pozornost své ´pravé přirozenosti´ (svarúpa), je nevědomý. Pokud dáváte přednost nevědomému stavu, ve kterém chcete zůstat, budete muset projít cyklem 8,4 miliónu zrození, a budete sužován krutostí života v nejspodnějších třídách. Nezapomeňte, že tu není jiný Bůh než vy. Vnitřní Já samotné je Bůh. Víte-li to, uctívejte Ho. Ztotožněte se s Ním, a potom ho uctívejte. Uctívejte Ho s pocitem ´jednoty´. To je stezka ne-dvojnosti.

 Při četbě duchovních textů narazil čtenář na slova ´Rišin ča Bhaar´. Tečka nad slovem Riši (světec) reprezentuje zastřený zvuk a když je k tomuto slovu přidáno ´n´ (Rišin), tak to označuje množné číslo slova Riši. Toto slovní spojení znamená skupinu několika rišijů, neboli Rišin. Čtenář ale udělal při čtení chybu. Přenesl tečku ze slova Riši nad slovo ´ča´, a četl to jako ´Riši ča m bhaar´. To zcela mění význam. Nyní to znamená, že Riši (světec) je švec či fušer. Nakonec se z toho vyklubalo, že ten, kdo vysvětloval duchovní text, byl sám fušer, neboť to rozvinul a řekl: ´Ten, kdo není švec, nemůže být nikdy světec.´ Pokračoval s tvrzením, že světec nutně musí být ševcem a že dovednosti světce by nikdy neměly být zapůjčeny, proto Pán Vithoba musel zůstat bosý. Proto vyvodil závěr, že švec je nadřazený dokonce i Bohu. Jedna věta, která začala jako skupina světců, nakonec skončila vysvětlením, že světci (rišijové) jsou ševci. Vypravěč se dál odchyloval od skutečného významu a zašel až tak dáleko, že začal vysvětlovat, proč byl Pán Vithoba bosý. To je ukázka toho, co se stalo nám všem. My všichni jsme Parabrahman, ale důsledkem prostého posunu tečky (přízvuku) jsme se dostali do současného stavu, kdy jsme džívy.

Je tu jiný příklad. Předpokládá se, že brahmín čili kněz bude nosit posvátnou šňůru zvanou ´džanave´. Ta označuje, že si je vědom (džaniv) poznání Brahman. Pokud ne, je dělníkem, neboli šudrou. I když by se nakonec měl i tohoto ´Poznání Brahman´ zříci, ´navenek projevený´ význam tohoto obřadu je vykonán. Měli byste nejprve získat Poznání a poté, kdy se ho zřeknete, byste měli žít v ´Absolutním Poznání´. Vědomí samotné je Poznání. Ve věku od 8 do 12 let, kdy je mysl ještě svěží a intelekt citlivý, by se měl člověk dostat do domu Gurua, kde by měl být zasvěcen ´Poznáním Brahman´.

Obřad s posvátnou šňůrou označuje Vědomí. Šňůra je nošena za tím účelem, aby se tím dalo najevo, že ten, kdo ji nosí, je znalcem Brahman. Nyní je jiná doba a s ní se vytratila i významnost ´Poznání Brahman´. Nošení šňůry se stalo pouze tradičním zvykem. Vnitřní Poznání bylo nahrazeno povrchní formálností. Z toho důvodu upadli Brahmíni do politováníhodného stavu. Je to kvůli tomu, že ztratili Brahmavidja (´Poznání Brahman´).

Proč je kus jelenice uvázán k posvátné šňůře? Protože slouží jako připomínka skutečnosti, že dokud člověk nedosáhne poznání, neměl by marnit čas. V jazyce Marathi má slovo ´Haran´ dva významy; 1. jelen, 2. být odvržen. Vědomí značí Poznání a k získání Poznání jsou prováděny určité obřady. Tento ceremoniál se nazývá ´obřad udělení posvátné šňůry´ neboli Brahma Sankar. V minulosti byli téměř všechny realizované bytosti příslušníky kasty brahmínů.

Kasta brahmínů je nyní kasta, kterou lidé získávají díky svému původu a ne tak, že by si to zasloužili na základě svých činů nebo o to usilovali. Proto se k tomu váže přísloví: ´Nikdy nehledej původ světce.´ To je řečeno proto, že to, kým jste, nemá nic společného s vaším původem. Riši (světec), ať se narodil v rodině, náležející k jakékoliv kastě, se poté, co získal ´Poznání Brahman´ stal Brahmínem. Brahmín se rodí cvikem a praxí. Je na to připravován a příslušně zaučován. Osvojte si způsob chování a uctívání zvaný Ananja (an-ne, anja-odlišný). To značí uctívání s pocitem ´já sám jsem Bůh´. Jinými slovy, se staňte zajedno s Bohem, buďte s Ním spojeni. Uctívání je proces, při kterém jste sjednoceni s Pánem. Na Toho, kdo je nejlepší ze všech, by se mělo nepřetržitě, bez ustání, meditovat.

Anaatman (an-ne, Átman-Já) je ten, kdo není Já. Uvědomte si skutečnost, že jste Já, a potom uctívejte. Provádějte praxi tímto způsobem. On (Já), kdo zná každého, je svědek. Když řeknete: ´Já jsem ve formě Poznání´, pak je to znak toho, že jste si Vědom. Zanechte po čase i toto Vědomí a buďte tišší a klidní. To samotné je služba. potom vaše nevědomost zmizí a dostaví se opravdová blaženost. Když budete věční, nikdo vás pak nedokáže zničit.

Přemýšlejte o tom, z čeho je vaše tělo vytvořeno. Zjistěte, zda si nemyslíte, že lidské tělo je mocnější než Bůh. Hloubejte o tom, co jste a co nejste. Pokud uvažujete podle poučení od Mistra a následujete ho, přijdete k závěru, že jste Já, které si je vědomé všeho. Vše ostatní je ´ne-Já´ (Anaatman), protože to je iluze, která se pouze objevuje a mizí. To je zakoušeno s pomocí myšlenky ´Já jsem Já´.

V tomto světě existují pouze dva objekty: ´já´ a ´moje´. Sloni, koně, žena, syn, atd. nejsou já, protože jsou ode mě odděleni, ale jsou moji. Lidé, přemýšlející povrchním (světským) způsobem, ztotožňují objekty s jejich jmény (označením) a považují je za své. Objekty nejsou ´já´, proto nejsou moje. Ten, kdo je oddělen od těla, kdo se zřekl všeho, je ´já´, pravé Já, a ten, kdo říká ´toto je mé´, je také ´já´. Říkat ´já´ je ego, a říkat ´moje´ je připoutanost.

Nyní vám povím něco o složení a roztřídění vesmíru. Dokud má člověk tělo, měl by zjistit, kým je a kým není. Měli bychom si užívat laskavosti blaženosti Já pomocí hloubání. Všechna těla jsou složena z pěti elementů. Celý svět je výsledkem pěti elementů. Zvířata, která v něm žijí, jsou také tvořena jednou jedinou věcí, kterou je tělo. Je to kvůli vlivu pěti základních elementů. Později se všech pět elementů rozplyne v životní energii a i tato životní energie je posléze  pohlcena Skutečností (´svarúpou´).

Vjem ega je také neskutečný. Ego značí pocit ´já´ a připoutanost značí ´moje´. Obojí, jak ´já´, tak ´moje´ vůbec neexistuje. Vzniknou pouze když o nich přemýšlíš. ´Moje´ a ´já´ vstupují do hry ruku v ruce. Stejně jako role otce a syna vznikají současně, tak i vidoucí a viděné přichází společně. Jakmile zmizí pocit ´moje´, vjem ´já´ je také automaticky odstraněn. Slovo ´moje´ se  do sánskrtu přeloží jako ´mama´. Zde jedno ´ma´ náležející slovu ´mama´ reprezentuje ´já´ a druhé ´ma´ reprezentuje ´ty´. Když můj pocit ´já´ a ´ty´ (´mama´) skončí, ´Já´ zůstává. ´Ty´ a ´já´ se stanou ´Já´ neboli obojí je spojeno. Potom ty a já již nejsou oddělené entity. Rozlišení na ty a já zmizí, a ´Ty´ jsi ´Já´. Potom nepozorujete nic druhého. Není tu nikdo, kdo by říkal, že tu je ´proto a proto´.  Toto ´proto a proto´také neexistuje.

To, co je viděno, se pouze zdá existovat, ale ve skutečnosti to neexistuje. ´Aadi´ značí to, co existuje před vším ostatním. Je to To, co tu bylo jako první, jako počátek. ´Anaadi´ na druhé straně je to, co nemá žádný začátek. Nic před tím nikdy neexistovalo. To, co je zakoušeno, když něco pozorujete, je iluzí a ´To´, co neustále spontánně existuje, i během doby, kdy si toho nejste vědomi, a také během toho, kdy pozorujete iluzi, je Brahman. Brahman je Anaadi.

Mája (iluze) je spojením slov ´ma´ a ´ja´ (ma - ne, ja - to). To, co není, je mája. Kalpanta znamená ´konec období´. Kalpanta (kalpanta - koncepty, anta - konec) také značí ukončení konceptů (dát sbohem konceptům). Kalpanta znamená vzdát se konceptů. To, co zmizí, je mája, a to, co zůstává, je Bůh. V hlubokém spánku všechno zmizí. To je kalpanta, neboli zapomnění, protože tu nejsou žádné koncepty. Probudit se znamená na všechno si vzpomenout. Konec našich konceptů je kalpanta. Jak ale poznáte svou ´skutečnou přirozenost´ (svarúpu), když spíte? Zřekněte se nejenom svého spánku, ale také svého bdělého stavu. To, co potom zůstane, je ´pravá přirozenost´ (svarúpa).

 Stav, kde není žádné bdění, žádný spánek, a žádný sen, je ´túrja´. ´Túrja´ je stav, ve kterém pouze ´ zůstáváte jen vy sám.´ Pouze potom můžete zakusit stav ´Já jsem Brahman´, neboli ´Ahambrahmasmi´. Pokud se díváte na zeď z pohledu bahna (které bylo použito k její stavbě), dům přestane existovat. Vše, co potom zůstane, je bahno. Osvojujeme si falešná jména jen kvůli praktickým účelům, abychom si usnadnili fungování našich světských záležitostí.

V Mahabharátě  je boj mezi stovkami Kuruovců, kteří reprezentují vesmír plný jmen a forem, a pěti bratry - Panduovci, kteří reprezentují pět elementů. Dharma reprezentuje prostor, Bhima reprezentuje vzduch, Ardžuna reprezentuje oheň, Nakula reprezentuje vodu a Sahadéva reprezentuje zemi. Kdy počala vláda Kuruovců? Ve chvíli, kdy jsme začali přidělovat jména a formy. Hlavní město království Kuruovců je Aštinapur, město kostí (smrti), a tělo, neboli ´Indrapraštha´, je hlavní město krále Dharmy. Nakonec byli Kuruovci zničeni, zatímco Panduovci přežili. Později však zanikli i Panduovci.

Dokud existuje objekt, přetrvává i životní energie (čaitanja). Když zmizí i životní energie, zůstává tu pouze ´pravá přirozenost´ (svarúpa). Co budete dělat po dosažení Poznání? Přednášet, zpívat zpěvy, pokračovat v uctívání, atd. Uctívejte Mistra. Nezříkejte se každodenní praxe. Zaměřte své oči na svůj nos a pravidelně meditujte. Stručně řečeno, praktikujte zakoušení své ´pravé přirozenosti´. Vaše chování vám pomůže získat dobré jméno. Jestliže sedíte klidně a mírumilovně nějakou dobu ráno po probuzení, pak celý den proběhne také v klidu.

Poznání bylo vysvětleno v 17. kapitole knihy Šrímad Eknathi Bhagwat. Je zde napsáno: ´Já jsem ve tvém srdci. Nyní, když jsi rozpoznal Pána, který sídlí uvnitř tebe, uchyl do Jeho útočiště. ´Jestliže jste Pánem, jak Ho máte uctívat? Nepotřebujete dělat nic. Prostě jen buďte v klidu, to samo o sobě je největší uctívání, které Mu můžete nabídnout. Mějte neochvějnou víru v Mistra, jehož milostí džíva (individualita) nejen že ztratil své džívovství (nevědomost) a získal rys Íšvary (Boha), ale také se tohoto rysu zřekl a dostal se za sféru Íšvary a vydal se do neomezenosti Paraméšvary.

Ten, kdo chová obrovskou úctu k svému Mistrovi, nejen že uctívá Já, ale také má pevnou víru v Já. Taková bytost ocení Poznání. Vážíme si osoby, která nám něco dá. Ten, kdo cítí, že Poznání, které se mu dostalo od Mistra, je mimořádné, má víru v Mistra. Ten, kdo nemá žádnou víru ve svého Mistra, nepochopil vůbec Poznání. Jestliže si přejete zvětšit slávu Poznání, musíte uctívat Mistra. Každý si musí být samostatně vědom Poznání. Musíte uctívat Mistra jako připomínku své vděčnosti.

Datum neuveden

Z knihy Amrut laja 2

Překlad: Aleš Adámek