ADVAITA.cz

59. Prvotní iluze a zničení (kalpanta) – (z knihy Amrut laja 2)

17. 9. 2021 - advaita

Dasboadh, dášaka 11, kapitola 1

Prostor (nebe) dává vzniknout větru, to lze opravdu zakusit. Vítr vyvolá oheň, to by mělo být pozorně vyslechnuto a pochopeno.

Čím více necháme zakořenit základní koncept (´já jsem´), tím více poroste, až na sebe nakonec vezme projevenou formu. Tento základní koncept je prvotní iluze (múlamája, neboli původní iluze s dosud neprojevenými atributy). Když se prvotní iluze pevně vymezí, nazývá se ´iluzí s atributy (gunamája)´. Jemné elementy a jemné kvality jsou na počátku, zatímco hrubé kvality či nehybné elementy vznikají později. Pokud je vědomí (mysl, myšlenky, inteligence, atd.) jemné, fungování je také jemné. Pokud se myšlenky zarytě (víc a víc) zabývají hrubým na rozdíl od jemného, výsledkem je neustálé množení konceptů.

To, co vzniklo jako první, se označuje jako prvotní iluze. Je to nejjemnější forma iluze, tedy iluze bez atributů. Z ní vychází ´iluze s atributy´, neboli gunamája, ve které spolu existují tři kvality (radžas, tamas a sattva), a ty jsou smíchány u každého v jiném poměru. Z ní vyvstává hrubá forma iluze neboli ´nevědomost´ (avidja). Tato hrubá forma iluze se nazývá ´avidjamája´.

Vědomí, jež tvoří základ prvotní iluze, je také známo jako čtvrté tělo, neboli ´supra-kauzální tělo´ (poznání neboli ´já jsem´). Je to kvalita tama guny, jež nám přivodí zapomnění naší ´pravé přirozenosti´, zatímco kvalita radža guny, která je vzrušením, agitací či objektivní pozorností, nás nutí myslet na činnost v iluzi. Vše ´jemné, prostupující´ leží v sattva guně, která obrací naši pozornost ke Skutečnosti. To, co přijme všechny hrubé rysy, je avidjamája.

Nestačí vše znát pouze intelektuálně. To není cílem. Nejdůležitější ze všeho je opravdu pochopit a realizovat ´Já jsem Brahman´. Jediné, co je k tomu zapotřebí, je pevné odhodlání. A je to správné myšlení, co přivodí toto odhodlání.

To, co je spontánní a přirozené jako prostor (nebe), je naší vlastní přirozeností, zatímco vědomí je ve formě konceptů, neboť pojalo nespočet konceptů. Pokud Pán pojme (pochopí) Sebe sama, stane se Pánem, a jestliže začne vnímat svět, bude se jevit jako individualita (džíva), do které se přeměnil. Nemít žádnou paměť značí nemít žádné trápení. Říká se, že je to Pán, kdo si užívá radosti. Jednoduše se tím myslí, že pokud se plně soustředíme na Sebe a zcela pochopíme, co (kdo) jsme, aniž bychom věnovali jakoukoliv myšlenku něčemu objektivnímu, jsme ve formě blaženosti (Ánanda).

Radosti a starosti vznikají ve chvíli, kdy začneme vyřizovat záležitosti objektivního světa. Pán sedí sám ve svatyni, zbaven radostí a starostí. Když se začne zaměřovat na vnější objekty, zdánlivě se přemění v individualitu. Je to jako když člověk opustí svůj dům a jde sloužit druhým. V tu chvíli se přemění ve služebníka. Podobně přemění-li se někdo v individualitu, je to jako kdyby opustil svůj domov. Pokládáte-li vnější objekty za skutečné, zůstáváte jako individualita (džíva) a ve chvíli, kdy začnete považovat objektivní svět za neskutečný, jste Pán (Šiva).

Nyní vysvětlím proces rozpuštění. Starodávná písma předpověděla  zánik světa (kalpanta, konec světa, neboli doslova konec konceptů), který počne obdobím sucha. To potrvá sto let, až celá země vyschne. Vysušená a rozpukaná země se rozdrobí v hromadu prachu. Obrovské pukliny se objeví na povrchu sluncem spálené země. Po tomto období sucha bude následovat údobí silných dešťů, které rozpustí prašnou zemi.

Oheň je element, hubící vše, co mu přijde do cesty. Když dojde k spálení všeho, tak nakonec oheň spálí sám sebe. Tím se přemění v proudící vítr. Následně se i vítr ztiší a změní v prostor. Na základě studia pěti elementů jsme došli k poznání, že pokud elementy přestanou reagovat, pak jediné, co zůstává, je prostor. Nakonec i ten zmizí a je to samotné Poznání, které zůstává. Toto Poznání nakonec splyne s Absolutním Poznáním (Vidžňána), což je To, co zůstává po rozpuštění jak nevědomosti, tak poznání.

Slovo Paaoos je v jazyce Marathi označení pro déšť. Je složeno ze dvou slov – paha a haus, přičemž paha značí ´vidět´ a haus označuje ´touhu´. Dáme-li obě slova k sobě, pak Paaoos znamená ´touhu vidět´. Nahlédněme na skutečný význam slovního vyjádření ´Sto let sucha´ v duchu výše uvedeného vysvětlení. Období sucha značí stav, způsobený nedostatkem vláhy (dešťů), což označuje nepřítomnost ´touhy vidět´. Vidět co? Pochopitelně vidět svět! Pokud někdo stokrát dokola opakuje, že svět, který je viděn, je neskutečný, potom vyhasne touha vidět svět a ten se nakonec vytratí. To je vnitřní význam toho, co je myšleno stoletým obdobím sucha.

Učiňte pevné rozhodnutí, a třeba stokrát, pokud je třeba, se přesvědčte o tom, že svět není nic než prach, a pak pozorujte, jak se svět postupně mění v prach. Každý se neustále dívá ven, mimo sebe. Aspirant by s tím měl přestat. Jediné, co je potřeba dělat, je sedět klidně a přestat se všemi mentálními výtvory. Zažeňte jeden koncept pomocí jiného konceptu. Stejně jako nemoc, která vás trápí ve snu, může být vyléčena pouze léky, dostupnými pouze v daném snu, tak podobně jedním konceptem můžete vyrazit jiný koncept. Tento svět jevů je jako sen.

V Marathi se sen vyjadřuje slovem ´swapan´, což je složenina dvou slov – ´swa´ a ´pan´. Swa znamená ´vaše vlastní´ a pan značí ´rozhodnutí´. Odtud je sen podle tohoto vysvětlení pouze vaším vlastním rozhodnutím. Vzdejte se světa, což bude výsledek vašeho vlastního rozhodnutí, a dopomožte si koncepty, které k tomu využijete. To je kalpanta neboli ´konec konceptů´. Slovo kalpanta je složeno ze dvou slov – kalpa (koncept) a anta (konec). Je pokládáno za zánik neboli za ´konec vesmíru´, který nastane po zničení konceptů. Rozhodnutí vzdát se světa a využít k tomu koncepty zavdá příčinu k zničení vesmíru, neboť vesmír je pouze výtvor našich vlastních konceptů.

Zanechte všech tužeb po iluzi. V Marathi ´mája nirase´ značí vzdání se iluze. Slovo mája znamená ´to, co není´. Třebaže se to jeví, tak stále je ´to, co není´ jen a jen iluzí. Slovo nirase je složenina dvou slov – nir ´ne´ a aasha ´žádost´. Obě slova dohromady ´mája nirase´ označují stav, kde není jediná stopa žádosti po iluzi. Jednoduše to znamená zanechání žádosti po iluzi, neboli touhy po iluzorních objektech.

´Objasnění´ iluze, čili vysvětlení si, co je iluze, je podobné procesu pročišťování másla. Možné je to pouze tehdy, když dojde k opuštění žádosti po iluzi. Jakmile dojde k zanechání této touhy, přestane s tím zároveň nadále existovat poznání objektů. Jak se může náhle objevit touha někde, kde nedochází k poznání objektů? Jednoduše to znamená, že poznání objektů by mělo zmizet. Světské touhy vznikají následkem tohoto poznání. Když říkáte, že objekty neexistují, pak jste se odhodlali ztratit o ně zájem. Díky snaze stát se bezžádostivým dojde k zrušení (odmítnutí) jakékoliv existence objektů. Žádosti by měly odpadnout, chcete-li získat stav, ve kterém zůstanete usazeni ve své pravé přirozenosti (svarúpa). Existence něčeho je tu pouze díky konceptům. Vezmete-li si na pomoc koncepty, zjistíte, že něco je neskutečné. Pak dojde k poznání, že to je opravdu neskutečné. Bujení (rozšiřování) objektivního světa je způsobeno koncepty a právě pouze koncepty mohou vše rozpustit. Dojde-li k rozpuštění světa, přijde odhalení, že jediná věc, která zůstává, je vaše pravá přirozenost.

Jakmile přestanete vytvářet rozdíly typu ´ty´ a ´já´ apod., pak se rovněž vytratí koncept Boha. Zápletka bude rozlousknuta. Iluze a nevědomost přestanou vyvádět. Myšlenka, je-li správně využita, pomůže ukončit celý tento  ´objektivní svět´ a z toho důvodu se tomu říká rozpuštění prostřednictvím myšlenky (neboli kalpanta, což je konec konceptů).

Parabrahman je stálý, kdežto Já (Átman, který v tomto kontextu značí vědomí s atributy) je naopak nestálý. V některých přednáškách je Parabrahman či Paramátman brán za Skutečné Já a je mu připisována neustálá proměnlivost. Svět je neustále ve změně, stejně jako jeho stvořitel, tedy Já, které je také proměnlivé. To, co vykonává všechny úkoly a činnosti, je stále se měnící Já. Toto vědomí se také nazývá ´Nekonatel, a to i po konání.´ Toto Já neboli vědomí existuje stejně tak v králi jako v žebrákovi. Nevědomý ho nazývá Parabrahman, ale kdo je znalý věci, nazývá ho ´vnitřní já´ (AntarÁtman), jež proniká vším. Vnitřní já poskládalo dohromady celý projevený svět. Vnitřní já samotné je stvořitel iluze, jejímž přirozeným osudem je rozplynout se.

Vědomí je spolu s životní energií a poznáním jako svou přirozeností jediným světlem vesmíru. Zbožní lidé je nazvou Bohem či vnitřním já. Vnitřní já oživuje a podněcuje všechny smysly. Je to právě samotné vědomí, které proniká vším. Vše je naplněno vědomím. Ono působí ve všem. Džňánin si toho je vědom. Existuje mnoho rozličných jmen, kterými se označuje, ale všechna náleží jednomu jedinému ‚vnitřnímu já‘. Nalézá se pod sedmi vrstvami krve, masa, nervů, žil, kožních pórů, kůže a kostí. Těchto sedm vrstev je přirovnáváno k sedmi mořím.

V hinduistické mytologii měl Ráma (Já) tři bratry. Jedním byl Šatrughna (ničitel nepřátel), jenž zlikvidoval šest vikaras (existence, zrod, růst, proměna, stárnutí a smrt) a tři guny. Druhý byl Bharata (ten, co je naplněný), který sděloval, že všichni jsou naplněni Paramátmanem. A třetí byl Lakšmana (Lakš je cíl a mana je mysl), jenž vyjadřoval, že mysl je zaměřena na cíl, kterým je získání stavu Paramátman.

Vnitřní já je Pán všech. Jak by se mohlo říci, že Já zesnulo? Když se věčné a pomíjivé rozdělí (smrt těla), objektivní svět se stane odporný, žluklý. Když říkáte, že Pán to sleduje, pak to znamená, že to je Pán samotný, který si je všeho vědom. V tom leží celý trik. Ten, kdo to rozpozná, je džňánin. Lze použít toto přirovnání - vnitřní já je král, zatímco mysl je předseda vlády. Z toho můžete posoudit důležitost vnitřního já. Třebaže vnitřní já není viditelné, lze jej realizovat. Oči mohou vidět barevné objekty, ale nemohou vidět To, co nemá žádnou barvu. Mysl může vidět všechny objekty, které před ní leží, ale nemůže vidět To, co leží skryté za objekty. To, co leží skryté za vším, je vnitřní já.

Nikdo si neuvědomuje Toho, kdo si vše uvědomuje. Ten, kdo zapálil svět, je daleko vyšší než světlo, neboť On vlastní vědomí. Je to díky vědomí, že se (On) stal zjevným. On je Sebe-zářný. On vlastní světlo, On si uvědomuje Sebe Sama a také si uvědomuje druhé. On je za vším a za všemi. On může být zakoušen, ale není možné ho vidět či cítit. Bez pomoci Mistra nemůže být rozeznán. On je ve formě Poznání. On jemně proniká celým prostorem.

Jak je někdo viditelný? Je to jen díky vědomí. Nebudete viditelní do té doby, dokud se s vámi vědomí nespojí. Vědomí je Poznání a to, čeho jste si vědom, je objekt. Poznání, ve kterém existuje jak vědomí, tak objekt, je známo pod názvem ‚objektivní poznání‘. Poznání, ve kterém můžete existovat, ale vzhledem ke klamným očím smrtelníka si nejste vědomi prostoru, který se rozprostírá mezi vámi a sluncem, je známo jako bezobjektivní poznání. Poznání, které nazývá objekt přesně stanoveným (určitým) názvem, je konceptuální poznání, neboli mysl. Poznání, které nemá vědomí objektů, je bezkonceptuální Poznání. Vše, co chápete, je pro vás použitelné.

V Marathi je pro měsíc určeno slovo Čandra, které je složeno ze slov Ča (touha) a Indra (mysl). Proto slovo Čandra značí jak touhu, tak i mysl. Jestliže někdo pozoruje pronikavě (jemně), může vidět jemné (nepatrné). Pokud však nevyvinete zvyk jemného (pronikavého) pozorování, nebudete schopni vidět jemně.

Oči nedokáží vidět tmu, ale tma je viděna vnitřním já. Objekt (1), světlo Slunce (2), a oči (3) utvářejí neoddělitelnou trojici (viděné, vidění a vidoucí). Pokud jeden článek chybí, fungování světa, resp. jeho zjevování, ustane. V temné noci (v době spánku), kdy na obloze není slunce přítomno, oči nefungují. Oči nefungují, přesto Já dokáže vidět tmu. Tato tma překrývá celou zemi, kdežto slunce může osvětlovat pouze polovinu země najednou.

Krišna je označení pro tmu. Tato tma je plná poznání, rozkrádání a nepoctivosti. Když vyjde slunce, je to vtělení Rámy. A s tímto vtělením Pána Rámy smysly (Ravana) začnou fungovat. Je to Ravana, který vládne Říši, která zahrnuje čtrnáct oblastí (deset smyslových orgánů - pět orgánů vnímání, tj. jazyk jako chuť, nos jako čich, oči jako zrak, uši jako sluch a pokožka jako dotyk - a pět orgánů činnosti, tj. ruce, nohy, orgán řeči, orgány vyprazdňování a orgán plození - a čtyři druhy řeči). Ten, kdo dal Ravanovi život, je Pán, a Ten, kdo se vtělil jako Ráma, je také Pán. Je to Ravana, kdo vyhnal Já. Říká se, že to byl Ravana, kdo uvěznil Boha. To znamená, že Ravana (smysly) poslal Pána, Já, konatele všeho, do vyhnanství. Ravana také uvěznil bohy, kteří vládli smyslům.

Když řekneme, že Ravana ztratil své království, tak to znamená, že smysly přestaly správně fungovat. Když dojde k poznání, že Já je konatel, pak to značí, že Pán je konatel, a to je úsvit (vznik) říše Pána Rámy. Když se říká, že vnitřní já prostupuje všemi objekty, je tím jen vyjádřeno to, že to je naše vlastní kvalita vědomí, která se stane zajedno s objektem. Tímto rozpoznává objekt jako specifický objekt. I když je vědomí jedinečné (ojedinělé), rozmanité funkce jsou prováděny smyslovými orgány. To, co dává nosu možnost cítit, očím vidět, uším slyšet, atd., je vědomí. Ten, kdo přebývá hluboce uvnitř a je si vědom všeho, je ´nekonatel i přes konání´. Všechna čtyři těla by měla skončit (ustat). Jinými slovy, měli byste být zbaveni všech čtyř těl. Měli byste brát tato těla za něco neskutečného a upustit od ztotožňování se s nimi. Udělat to znamená v podstatě se jich zřeknout.

Supra-kauzální tělo (vědomí) se vytratí spolu se smrtí těla, a to co jako jediné věčně trvá, je neměnné Parabrahman. Adept, jenž v sobě rozvinul rozlišovací schopnost, by měl využít této zkušenosti. Paramátman je neměnné, kdežto Já je stále se měnící a svět je hrubé podstaty. Stále se měnící je bez podstaty. Když se dostanete za Já a vzdáte se hrubohmotného světa, získáte ´Absolutní Poznání´. Stanete se ´bez mysli´, neboli Unmana (Un je bez a mana je mysl). Sami na sobě musíte zakusit stav, jenž je za myslí. Vaše zkušenost je pak stav, jenž existuje sám o sobě, aniž by byl něčím podepřen a aniž by vám byl dodán nějakým vnějším faktorem. Tělesné vědomí, mysl, atd., začaly existovat díky vám. Vy a nikdo jiný jste zodpovědní za existenci celého vesmíru. Já, i přes to, že je zdrojem tohoto vesmíru, postrádá tělo (Videhi). Žít a přitom si Ho neuvědomovat , to je samo o sobě hříchem. Uvědomovat si Ho je ctnost, na základě níž jsou všechny hříchy zničeny. On a jedině On, kdo si toto uvědomí, je spokojený. Parabrahman je jediná Pravda. Zjevné hříchy ustanou a nezměrné ctnosti (Parabrahman) zůstanou. Po rozpoznání a následném uvědomění skutečnosti ´Já jsem Já´, získáte pravdu, která je za slovy a formou.

Kauzální tělo je stavem prázdnoty, jenž reprezentuje příbytek Pána Šivy (Kailása). Hříchy a zásluhy bdělého stavu se nedostanou za čtyři těla. Jaký je rozdíl mezi bdělým stavem a stavem snění? To by se dalo nejlépe vysvětlit na tomto příkladu – zkuste se vrátit zpět do snu, který jste měli včera, nebo ještě přesněji, zkuste znovu získat jeden z předmětů, který se objevil v tomto snu. Je to nemožné, neboť sen se vztahuje k snovému tělu. Podobně hříchy a zásluhy pozemského (světského) stavu zmizí spolu s hrubým tělem. Není to nijak spojeno s Já. Bez poznání Brahman se všechny ostatní činy a poznání ukazují jako marné (zbytečné). Pochopte, že i přes všechna ta předsevzetí, která učiníte, nemůže být tělo stejně nikdy pročištěné.

Datum neuveden

Z knihy Amrut laja 2

Překlad: Aleš Adámek