Nová kniha:
Tat Tvam Asi / Ty jsi To – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1975 – 1980. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Paramátman ve všem a v každém – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1954 – 1956. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Jóga Vásištha, nebo též Mahá Rámajána, je starý indický text pojednávající o tom, jak mudrc Vasištha předává princi Rámovi učení o podstatě jedince, světa a Bytí vůbec. Text je plný rozmanitých příběhů, které mají Rámovi ukázat cestu k pochopení či nazření Skutečnosti a naplnění života. Jde o překlad z anglické verze od Svámího Vénkatéšánandy (zkrácené ze sanskrtského originálu přibližně na třetinu) doplněný sanskrtským slovníkem a vysvětlivkami. Kniha má téměř osm set stran, je vázána v pevné vazbě a obsahuje barevné ilustrace. V podobném rozsahu toto dílo dosud česky nevyšlo. Všechny další podrobnosti o knize najdete na stránkách www.samhita.cz.
Átma-bódha neboli „Poznání Já“ je krátké dílo shrnující základní principy učení advaita-védánty. Tradičně bývá připisována Ádi Šankaráčárjovi (8. stol.), ale o jeho autorství se vedou spory. Jestli byl autorem skutečně Ádi Šankaráčárja nebo někdo jiný není pro nás asi až tak podstatné. Důležitý je obsah tohoto textu, kterému je i tradičně přikládána vysoká hodnota. Také Ramana Maharši přeložil tento text ze sanskrtu do tamilštiny (resp. opravil existující tamilský překlad). Překlad ze sanskrtu - David Dostal. Kniha vyšla jen v elektronické podobě a je volně ke stažení: PDF, EPUB, MOBI
Audio/Video ukázka:
Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky
Články
23. března 1981 – Jste špetkou vědomí a z ní je vytvořen celý vesmír (z knihy Před vědomím)
13. 4. 2021 - advaita
Maharadž: Když zavřete oči a téměř na sebe zapomenete, nacházíte se v polospánku, a to je přesně to, co jste. Ale pokud to chcete spatřit, tak první vize, které se vám dostane je tmavě modrý prostor, to je pravý ideál krásy, podoba krásy. Velmi často jsem objasňoval tento bod, ale zřídka kdy byl někdo schopen zachytit to, na co narážím.
23. března 1981
Maharadž: Já jsem To, co představuje nepřítomnost všeho, co je viděné. Pokud se snažíte pojmout to, co říkám, do formy konceptu, že jste lidská bytost, pak to není možné. Přes vyslechnutí všeho, co jsem řekl, se většina z vás bude nadále ztotožňovat s tělem a budete na mě hledět jako na individualitu, ale já jí nejsem. Moje skutečná přítomnost je nepřítomnost projevu, který vidíte.
Můj spánek není téhož druhu jako váš, je čirým vědomím. Když spím, je zde uvědomění celého projevu a také neprojevu. Není žádný rozdíl mezi individuálním a celkovým světem. Myslíte si, že jsem nemocný, ale je tomu tak jen proto, že mě ztotožňujete s tělem. Já pokládám tuto nemoc za mimořádný stav, který přijde velmi málo komu, dokud individualita existuje ve formě těla, ale důležitost toho je nemožné popsat. Tento stav je plný utrpení; nicméně je plný významu a přichází výjimečně komu. Otázka, co člověk je, přichází pouze v projevu ve srovnání s jiným jevem. V mém stavu není žádný fenomén; moje existence je před jakýmkoli projevem. Otázka kdo, nebo co jsem, nepřichází v úvahu.
Tazatel: Mohl by Maharadž zopakovat to, co již dříve řekl o stavu, kde není žádný jev?
Maharadž: Co je jednou řečeno, je pryč. Správný způsob naslouchání je koncentrace na slova, která odkrývají vaši identitu, na všechno ostatní zapomeňte. Dospějete do této totožnosti, jako stavu, který byl před slovy. Slova To nemohou uspokojivě vystihnout. Vědomí, díky němuž je vše ostatní, je samo pouhým světlem Toho, co je, odrazem Toho, co je. Průměrný člověk považující se za hledajícího uctívá různé koncepty, nikoliv své pravé bytí.
Tazatel: Mohl by Maharadž pohovořit více o stavu před vědomím?
Maharadž: Jaký to má smysl? Vše, co si o tomto stavu můžete myslet je pouhý koncept a tento koncept potrvá jen tak dlouho, dokud je tu vědomí. Jedině zakoušející zůstává – neposkvrněn žádnými zkušenostmi – dokonce ani zkušeností přetrvávání. Já jsem nic, jak se ale odvažuji takto hovořit? Protože vím, že se mnou nezůstala žádná ze zkušeností. Nenajdete nikoho tak přímého, jako jsem já. Všichni se zajímají o zážitky od narození až do smrti, ale nikdo nevěnuje pozornost stavu, jenž těmto zážitkům předcházel. Ten, kdo má jasné pochopení tohoto vědomí, nemůže přikládat žádnou důležitost jakékoliv zkušenosti.
Tazatel: Chci se vzdát totožnosti s tělem, chci nalézt, kdo jsem. Jak s tím mám naložit?
Maharadž: Pokud nemáte poznání „já jsem“, kdo bude hledat? Musíte být, jedině pak může nastat hledání. Připomínejte si poznání „já jsem“ – to samotné prostupuje vším – buďte pouze tím, vzdejte se všeho dalšího.
Tazatel: Když myslím na „já jsem“, okamžitě přicházejí myšlenky zaměřené na to, že jsem. Vím, že to vychází z mysli.
Maharadž: Vy jste – před tím, než začnete myslet. Veškerý pohyb se odehrává v prostoru, pro každý jev či pohyb tu musí být prostor. Na otázku „Kdo jsem já?“ není odpověď, vy ale můžete odpovídat jakkoliv chcete, můžete tomu dát jakékoliv jméno či titul. Lidé nejdou ke kořenu věci toho, co si vyslechli nebo přečetli, pouze to papouškují. Mám velké výhrady k těm, kteří bhadžany recitují jako papoušci. Kolik lidí pochopilo význam jistých slok, které se v bhadžanech zpívají? Slunce i měsíc jsou odrazy právě principu „já jsem“. Duchovno je otevřené a zároveň je velkým tajemstvím. Protože jste, tak jsou tu všechny světy, vesmír; toto je váš odraz. Pokud chcete vědět, co jste, to vše je dáno v bhadžanech. Když zavřete oči a téměř na sebe zapomenete, nacházíte se v polospánku, a to je přesně to, co jste. Ale pokud to chcete spatřit, tak první vize, které se vám dostane je tmavě modrý prostor, to je pravý ideál krásy, podoba krásy. Velmi často jsem objasňoval tento bod, ale zřídka kdy byl někdo schopen zachytit to, na co narážím. Při bhadžanech jsem měl ve zvyku často zdůrazňovat některé verše hlasitým zpěvem, ale nikdo nepochopil, co jsem to dělal. Hlasitěji jsem zdůrazňoval některé verše, aby se lidi hlouběji ponořili do jejich významu, ale oni jen křičeli ještě hlasitěji! Nejenom že jsem konkrétní verše hlasitě zdůrazňoval, ale často jsem je i opakoval. Byl jsem inspirován k tomu, abych zpíval tyto verše zplna hrdla. „Jste špetkou vědomí a z ní je vytvořen celý vesmír.“ Byl jsem hluboce oddán zpívání bhadžanů, protože zajišťovaly veškerou duchovní potravu. Pokaždé když jsem narazil na hluboký význam určitého bhadžanu, tančil jsem v místnosti. Stále mám veškeré nadšení pro tanec a zpěv, ale není už na to energie. Poté jsem nešel za žádným jiným Světcem či Mudrcem. Avšak mnoho Mudrců a Světců navštívilo mě, ale nepotkal jsem bohužel nikoho, kdo by považoval slunce, měsíc i vesmír za svůj projev – s takovým Světcem jsem se již nesetkal.
Tazatel: Přesto že neznám márátí, intuitivně jsem zakusil hlubší význam bhadžanů.
Maharadž: Mnoho lidí zde zpívá bhadžany, ale nejsou schopni uchopit jejich hluboký význam. Mnoho cizinců jejich hluboký význam dokáže pochopit. Vy, cizinci, máte tu výhodu, neboť vy všichni, co se zajímáte o tyto věci, jste byli v minulých životech armádou velkého vtělení – Rámy, následovníci Rámy, takže jste byli již požehnáni v té době. V dalších zrozeních jste se stěhovali na Východ; jste zde více doma než Indové. Cizinci mě poznávají, ale lidé tady v ulici nikoliv, protože Velký Ráma požehnal celou svoji armádu, všechny své následovníky v onu dobu. Obdivuji cizince – nejen že cestují tisíce mil, aby zde byli, ale také utrácejí tolik peněz, aby zde v Bombaji zůstali.
Tazatel: Pokud by v nás nebyla tak hluboká potřeba, tak bychom nepřišli.
Maharadž: Toto je váš pravý osud. V této chemické látce, v níž jste, je již tato naléhavost zasazena. Chodíte sem a sedíte tu s rozhodnutím získat to, co chcete. Proto k vám chovám velkou úctu a vážím si vás.
Z knihy Před vědomím
Překlad: Gabriela Adámková