ADVAITA.cz

10. března 1981 – Stav před vědomím je zde neustále (z knihy Před vědomím)

9. 2. 2021 - advaita

10. března 1981

Tazatel: Proč se zdá, že se totožnost neustále mění?

Maharadž: Ve vědomí se totožnost s individualitou bude nadále měnit, ale jakmile ztotožnění zmizí, lze setrvávat v celkovém projevu.

Tazatel: Mohu dosáhnout Absolutního stavu, pokud je zde vědomí?

Maharadž: V Absolutním stavu není nikdo, kdo by si byl vědom, proto dokud je tu vědomí, dosahování tohoto stavu nepřichází v úvahu.

Tazatel: Myslel jsem ale, že Maharadž říkal...

Maharadž: V tomto stavu je poznání pohlceno poznáním a poznání si neuvědomuje samo sebe. K tomu je nutný nástroj a tím je vědomí. Ve vědomí si je vědomí sebe samo vědomo. Kdo však existuje a pomocí jakého nástroje si může být někdo vědom ve stavu před vznikem vědomí? V tomto stavu, který není ničím poskvrněn, neexistuje žádné podmínění. Vezměte si jako příklad prostor. V prostoru je světlo i tma. Prostor je tu, ať je zde světlo nebo tma. Stejně tak je zde neustále stav před vědomím. I v tuto chvíli je zde. Je to podstata všeho. Džňánin je ten, kdo spočívá ve stavu podobném prostoru nehledě na tělo a mysl.

Tazatel: Jaká je k tomu zapotřebí praxe, postačí meditace?

Maharadž: Musíte pevně uchopit přesvědčení, že jste bezforemný, beztvarý, nespoléhejte jen na meditaci. Neustále trvejte na tom, že jste bezforemný, svobodný a ničím nepodmíněný. Musíte si to ustavičně vtloukat do hlavy, to je praxe.

Tazatel: Zažívám dlouhé chvíle, kdy jsem oddělen od těla a mysli. Nerozumím tomu, co se se mnou děje, když pozoruji tělo v činnosti a cítím se mimo něj.

Maharadž: Co je na tom špatného? Musíte mít pevné přesvědčení; toto přesvědčení znamená praktikování. Přesvědčení však neznamená pouze to, že jsem tímto „já jsem“, ale znamená, že jsem osvobozen i od „já jsem“. Víte, že jste, beze slov. Pouze tím buďte. Ve vaší přirozenosti není myšlení či vytváření představ čehokoliv. Musíte zde být ještě předtím, než se vám objeví, že něco je. Musíte zde být, abyste mohl meditovat. První věc, kterou si ráno po probuzení uvědomíte, je jen to, že jste. Tento stav nastává při přechodu z hlubokého spánku do stavu bdění. Později si však myslíte, že jste ta a ta osoba, atd.

Tazatel: V meditaci slyším zvuky a vidím různé vize.

Maharadž: K tomu, abyste něco slyšel, tu musíte být. Tento stav je božským stavem, ale mnohem důležitější je být svým pravým „Já“.

Tazatel: Neustále cítím strach.

Maharadž: Strach tu je v důsledku nevědomosti. Tento zvuk nepřichází z vnějšku, je to projev vašeho vědomí. Boží světlo je tu jen za předpokladu přítomnosti zářícího „Já“. Musíte tu být, abyste viděl Boha. Poznat znalce je velmi těžké. Je to podobné jako poznat město, není to nic individuálního, je to celý projev. Když jste projeveným stavem vědomí, je to něco jako...stav temné modře, jste v tomto homogenním, tmavěmodrém stavu. To je první krok bytí. Z tohoto temně modrého homogenního stavu zářícího „Já“ do stavu nevědění – to je vaše pravá totožnost. Je to stav nevědění, celkový, kompletní, dokonalý stav. Ve stavu vědění je vše nedokonalé, nikdy není kompletní – proto v něm chcete stále víc a víc. I přes tuto hojnost je stav vědění neúplný.

Tazatel: Jaký je účinek smrti?

Maharadž: Účinek se vztahuje na ty, kteří vědí, že osoba je mrtvá a ode-šla. Pro toho, kdo je mrtev a odešel, to žádný smysl nemá – on neví, že je mrtev. Tělo je vytvořeno z potravy, ale vaše pravé „Já“ v těle není. Může zde být řečeno mnoho, nebudete však stejně schopen přijmout to, co říkám. Když dejme tomu řeknu: „Pokud tady nejste, není tu ani Brahman – budete to chápat?‘ Díky svému ztotožnění s tělem jste příliš posedlý smrtí. Jelikož o smrti přemýšlíte, je zaručená. Když jste „Já“, otázka smrti pro vás neexistuje.

Z knihy Před vědomím

Překlad: Gabriela Adámková