ADVAITA.cz

Jóga Vasištha - Kniha V. - O zániku - VI.1.40-VI.1.41

19. 2. 2020 - Lenka

VI.1.40

ŠIVA pokračoval:

Cokoli kdykoli děláš či dělat odmítáš, je uctíváním Boha, jenž je čirým Vědomím. Pokud to vše za uctívání Já, tedy za uctívání Boha považuješ, je Bůh potěšen.

Chtění a nechtění, přitažlivost a odpor se v Já nenacházejí odděleně od své podstaty. Jsou to pouhá slova. Ale i představy vyvolané slovy jako nezávislost, chudoba, potěšení, bolest, moje a tvoje jsou uctíváním Já, neboť právě Já je rozumovou schopností vytvářející pojmy a představy. A nejlepším způsobem uctívání kosmického Bytí, je poznání kosmického Bytí.

Samotné Já neboli kosmické Bytí je to, na co poukazuje představa „tohoto světa“. Je to záhada. Zdá se, že Já, jež je čirým Vědomím a čirou Inteligencí, jakoby zapomnělo na svoji pravou přirozenost a začne se považovat za džívu, za jedince. V tomto kosmickém Bytí, jež je Skutečností prostupující vším, neexistuje dělení na toho, kdo uctívá, toho, kdo je uctíván, a samotné uctívání. Je nemožné toto kosmické Bytí udržující celý vesmír popsat bez rozdělování a je nemožné kosmické Bytí vysvětlit druhému. Ten, kdo považuje Boha za omezeného prostorem a časem, není hoden našeho učení. Proto zanechej všech omezujících představ, zanechej dělení na toho, kdo uctívá, a toho, kdo je uctíván, a uctívej Já pomocí Já. Setrvávej v klidu a míru, prostý tužeb. Všechny své zkušenosti a projevy považuj za uctívání Já.

VASIŠTHA se zeptal:

Prosím, vysvětli mi podrobněji, proč existují pojmenování Šiva, Brahman či Já? Jak takové rozlišování vůbec vzniklo?

ŠIVA řekl:

Skutečnost je bez počátku a bez konce a v ničem se neodráží. Tak to je. Protože není možné zakoušet Skutečnost myslí a smysly, je chápána i jako Nebytí.

VASIŠTHA se zeptal:

Jestliže Skutečnost překračuje mysl, jak ji lze pochopit?

ŠIVA odvětil:

V případě hledajícího, dychtícího po osvobození z nevědomosti a vybaveného tím, čemu se říká sáttva-avidja neboli lehká nevědomost, tato sáttva-avidja s pomocí toho, čemu říkáme posvátné texty, odstraní nevědomost podobným způsobem, jako když pradlena zbaví prádlo nečistot za pomoci jiné nečistoty, a to mýdla. Takovou podpůrnou činností je odstraněna nevědomost a díky schopnosti sama Sebe osvětlit potom Já nahlédne Já a dojde k uskutečnění Já skrze Já.

VI.1.41

ŠIVA pokračoval:

Hraje-li si dítě s dřevěným uhlím, začerní si ruce. A když po umytí pokračuje ve hře, znovu si ruce zamaže. Jenom v případě, že po umytí už uhlí do rukou nevezme, zůstanou jeho ruce čisté. Podobně zkoumá-li člověk podstatu Já a zároveň upustí od činností podporujících vznik nevědomosti neboli avidji, pak temnota nevědomosti zmizí. Nicméně jenom Já si může uvědomit Já.

Nepovažuj rozmanitost za Já. Neměj pocit, že poznání Já je výsledkem učení nějakého učitele. Guru neboli učitel je obdařen myslí a smysly, avšak Já neboli Brahman mysl a smysly překračuje. Nemůžeme přece říkat, že to, čeho je dosaženo pouze tehdy, když něco jiného zmizí, bylo pomocí toho jiného dosaženo. A rady učitele a další způsoby jsou považovány za prostředky k dosažení Sebepoznání, ačkoli tomu tak ve skutečnosti není.

Já není odhaleno ani pomocí posvátných textů, ani prostřednictvím rad učitele. A Já není odhaleno bez pomoci svatých textů a bez pomocných rad učitele. Já je odhaleno, pokud vše přijde společně. Dosáhnout poznání Já lze jen tehdy, je-li tu současně znalost svatých textů, rady gurua a správný přístup žáka.

To, co „je“, když smysly ustanou v činnosti a zmizí všechny představy radosti i bolesti, je Já neboli Šiva. Také se to označuje jako To, Pravda či Skutečnost. Avšak To, co „je“, když všechno odejde, existuje jako neomezený prostor i tehdy, kdy je vše přítomno. Ze soucitu s nevědomým člověkem a ve snaze duchovně ho probudit a vyvolat v něm žízeň po osvobození sepsali ochránci vesmíru, jimiž jsou Brahma, Indra, Rudra a další, posvátné texty, védy a purány. V těchto textech jsou užívány výrazy Brahman, Vědomí, Šiva, Já, Bůh, nejvyšší Já atd. Tato slova mohou vyvolat dojem různosti, ale ve skutečnosti taková různost neexistuje.

Skutečností, k níž odkazují tato slova, je čiré Vědomí. Vůči Vědomí je i neomezený prostor hmotný jako mohutná hora. Čiré Vědomí se zjeví jako poznatelný objekt a dá vznik představě rozumové schopnosti a vědomí jedince, ačkoli jakožto nejniternější Já objektem poznání není. Vzhledem k dočasnému vytváření představ umožní čiré Vědomí vznik pocitu ega, tedy i pocitu „já vím“.

ŠIVA pokračoval:

Pocit ega vyvolá představu prostoru a času a obdařen energií vitálního dechu se stane džívou, jedincem. Jedinec pak následuje to, co mu jeho představy velí, a upadá do stále větší nevědomosti. S pocitem ega se zrodí mysl a různé formy mentální energie, což se dohromady označuje jako ativáhika neboli jemné tělo, které putuje z jedné (energetické) roviny na druhou.

Následuje vznik představy hmotných objektů, které odpovídají jemným energiím ativáhiky. Objeví se smysly, tedy zrak, dotyk, sluch, chuť a čich, jim odpovídající objekty a s nimi spojené zkušenosti. To vše dohromady se nazývá purjáštaka a v jemném stavu také ativáhika.

Takto jsou stvořeny veškeré hmotné objekty, ačkoli ve skutečnosti nic stvořeno není. To vše jsou jen zdánlivé proměny jediného neomezeného Vědomí, které nejsou od Vědomí odděleny, podobně jako nejsou snové objekty odděleny od člověka. I když člověk o těchto objektech sní, jakoby se z nich staly objekty vnímání a to vše se jeví jako objektivní skutečnost.

Jakmile je pochopena pravda o hmotných objektech, rozzáří se všechny jako Bůh. Nicméně ani to není skutečné, neboť nic nikdy nebylo hmotnou věcí a objektem. Jen v důsledku toho, že člověk prožívá představu o existenci objektu, se zdá, že objekt má svou podstatu. Takto Vědomí vytváří hmotný svět a pak jej i nahlíží.

Ovlivněno a podmíněno svými představami se zdá, že vědomí jedince trpí. Podmíněnost mysli je utrpení. Podmíněnost je založena na myšlenkách a představách, na smyslových a psychických zkušenostech. Pravda však překračuje takové zkušenosti a svět je jen zdání, přelud podobný fatě morgáně! Co je ale potom podmíněnost a omezenost mysli? Kdo omezuje co a kdo je takovým omezením omezen? Kdo se napije vody z faty morgány? Když toto vše odmítneme, zůstane jen Skutečnost, kde není omezení a nic není omezeno. Může se to považovat za Bytí či Nebytí, ale právě To samo o Sobě existuje. Psychická podmíněnost je zdání, které ve skutečnosti neexistuje, tak jako neexistuje přízrak. Je-li podmíněnost překonána, zmizí i zdánlivé stvoření. Ten, kdo považuje za skutečný pocit ega nebo přelud zvaný stvořený svět, není schopen přijmout učení. Učitel může učit jen toho, kdo je obdařen moudrostí, nikoli nevědomého hlupáka. Nevědomý člověk vkládající svoji víru a naději v projevený svět je jako pomatenec, který zaslíbí svoji dceru člověku, kterého viděl jen ve snu!

Překlad Lenka Vinklerová

další části knihy