Jóga Vasištha - Kniha V. - O zániku - VI.1.29

25. 12. 2019 - Lenka

VI.1.29

VASIŠTHA pokračoval:

Ó Rámo, jsi probuzený, dosáhl jsi poznání Já. Setrvej navždy v tomto vysokém stavu a nenech se vtáhnout do projevení světa. Čepem, na kterém drží neustále se otáčející kolo vzniku a zániku všech věcí, jsou myšlenky a představy. Ustanou-li myšlenky a představy, zmizí s nimi i projevený svět. Chce-li někdo otáčející se kolo zastavit silou vůle, nepodaří se mu to, dokud rozptýlení způsobené myšlenkami není pryč. Člověk by měl odstranit čep a použít k tomu nejvyšší vlastní úsilí, sílu, moudrost i zdravý rozum. Čeho nelze dosáhnout takto propojenou činností, toho nelze dosáhnout ani ničím jiným. Člověk by se měl vzdát falešné závislosti na pomoci boží, vytvořené nedospělou dětskou myslí, a intenzivním vlastním úsilím by měl svoji mysl ovládnout.

Projevený svět započala síla myšlenky Stvořitele. Svět je však falešný. Potulují se tu těla zrozená z charakteristických vlastností rozličných prvků. Člověk by se už konečně měl zbavit představy, že tělo skutečně existuje a že radost a bolest jsou skutečné stavy.

Nevědomý člověk, přesvědčený o svém trápení a s tváří neustále skropenou slzami, je na tom hůře nežli socha, neboť ta je od utrpení osvobozena! Socha nezakouší nemoci ani smrt a je zničena jen tehdy, když ji někdo zničí. Je-li ochraňována a dobře se s ní zachází, vydrží v dobrém stavu i velmi dlouhou dobu. Lidské tělo je oproti tomu odsouzeno k jisté smrti. Každým dnem chřadne bez ohledu na to, jak dobře je o něj postaráno, a nelze to zastavit. Socha je na tom lépe nežli tělo utvořené myšlenkami a představami. Kdo by choval ohledně těla nějaké naděje?

Tělo v bdělém stavu je na tom hůře i než tělo, jež se nám zjevuje ve snu. Snové tělo je tvořeno krátkodobou představou, snem, a proto není vystaveno dlouhodobému utrpení. Zato tělo v bdělém stavu je výsledkem dlouhodobě opakovaných myšlenek a představ, a proto je sužováno utrpením, jež trvá dlouhý čas. Ať už si o těle myslíš, že je skutečné nebo neskutečné, jisté je, že je to výsledek myšlenek a představ. Proto není třeba se kvůli němu trápit.

I když se socha rozbije, život ztracen není. I když tělo zrozené z myšlenek a představ umře, nic se neztrácí. Je to podobné, jako když člověk, který dříve na obloze viděl dva Měsíce, je vyléčen z dvojitého vidění a obraz druhého Měsíce ztrácí. Neomezené Vědomí, Já, neumírá ani nepodléhá žádné změně.

VASIŠTHA pokračoval:

Ó Rámo, člověk sedící na kolotoči vidí otáčet se okolní svět. A podobně člověk točící se v kole nevědomosti vidí v pohybu svět a své tělo. Duchovní velikán by takové nahlížení měl opustit. Tělo je výsledek myšlenek a představ zakoušených nevědomou myslí. Svět nevědomosti není skutečný. Třebaže se zdá, že tělo vykonává všechny možné činnosti, zůstává přesto neskutečné, podobně jako zůstává neskutečný had, za něhož jsme mylně považovali kus provazu. Co je uděláno netečným objektem, to tento objekt ve skutečnosti neudělal. Tělo nedělá nic, třebaže se zdá, že jedná.

Netečné tělo neprožívá touhu, která by podnítila jeho činy, a neomezené Vědomí neboli Já zase žádnou touhu nemá. Proto ve skutečnosti neexistuje žádný konající, ale jen pozorující Inteligence. Tak jako se svíčka chová přirozeně jako svíčka, a tudíž na místě, kde nefouká, hoří a svítí, tak by měl člověk v každé situaci setrvávat přirozeně jakožto Já. Tak jako Slunce neustále spočívá v Sobě, ve vlastní přirozenosti, a přitom se zaměstnává běžnými denními záležitostmi, tak se také ty, jenž spočíváš ve svém Já, zabývej běžnými záležitostmi státu.

Vznikne-li mylná představa, že toto imaginární tělo je skutečné, pak se podobně jako duch strašící malé děti objeví skřet mysli či ega. Tato falešná mysl neboli falešný pocit ega má potom tak silný hlas, že vystraší i moudrého člověka, který se raději odebere do hluboké meditace. A zatím ten, kdo skřeta zvaného mysl či pocit ega do těla nastražil, spočívá beze strachu v prázdnu zvaném svět.

Je s podivem, že i nyní jsou lidé přesvědčeni o tom, že tělo stvořené iluzorním skřetem zvaným mysl je Já. Rozum člověka, který i při umírání zůstává v zajetí skřeta mysli, je ve skutečnosti nevědomostí! Kdo důvěřivě přebývá v domě, kde straší skřet mysli, je naprosto bláhový. Vždyť takový dům (naše tělo) není trvalý a postrádá stabilitu. Proto, Rámo, zanechej posluhování skřetu zvanému pocit ega, a aniž bys věnoval pozornost mysli, spočívej v Já.

Kdo je pod špatným vlivem skřeta zvaného mysl, je pomýlený a ve skutečnosti nemá přátele ani příbuzné. Skutky konané rozumem, jemuž vládne pocit ega, jsou plné jedu a plodí jedovaté plody způsobující smrt. Hlupák, jenž je nerozlučně spjatý s pocitem ega a schází mu moudrost i odvaha, jakoby už byl dávno mrtev. Je jako dřevo přichystané do ohně pekelného.

Dovol skřetu zvanému ego, aby v těle zůstal nebo z těla odešel, ale nenech svoji mysl, aby se jím zabývala.

VASIŠTHA pokračoval:

Je-li probuzenou inteligencí pocit ega zbaven svého hávu a zůstává nevšímán a opuštěn, nemůže ti nijak ublížit. Já znamená neomezené Vědomí. I když je v těle pocit ega usídlen, jak by mohl ovlivnit Já?

Ó Rámo, je nemožné vyjmenovat všechny pohromy přicházející k těm, kteří jsou ovládáni svojí myslí, svým egem. Nářek a pláč, jež ve světě slýcháme, volání „ach běda, co mě to postihlo?!“, to všechno není nic jiného než hra ega. Tak jako nemůže být znečištěn všeprostupující prostor, tak nemůže být všudypřítomné Já ovlivněno egem.

Cokoli člověk dělá pomocí svého těla, je ve skutečnosti děláno pomocí pocitu ega drženého na opratích zvaných nádech a výdech. Nepřímou příčinou všeho je Já, podobně jako je prostor nepřímo odpovědný za růst rostlin, neboť jejich rozrůstání dovoluje. Tak jako lampu považujeme za příčinu našeho vidění, je Já považováno za příčinu činnosti těla a mysli, neboť ve světle tohoto Já pracují. Jinými slovy, není tu žádné spojení mezi netečným tělem a vědomým Já. A jen proto, že životní energie Já neboli prána neustále vibruje a vytváří vzruchy, je mysl zaměňována za Já.

Ó Rámo, jsi Já, nikoli mysl. Co máš co dělat s myslí? Opusť tuto mylnou představu. Skřet mysli sídlící v těle nemá co dělat s Já, přestože mlčky předpokládá, že on je Já. To je příčinou zrození a smrti. Předpoklad, že mysl je Já, tě zbavuje odvahy. Proto se zbav skřeta mysli a pevně vytrvej. Člověka, jenž se nechal zcela ovládnout skřetem zvaným mysl, nezachrání svaté texty, příbuzní ani guruové. Na druhou stranu, pokud člověk tohoto skřeta položí na lopatky, pak guru, svaté texty i přátelé mu mohou pomoci stejně snadno, jak snadno člověk vytáhne štěně zapadlé do bahna. Kdo přemůže skřeta mysli, je opravdový člověk, který tím prokazuje světu službu. Je třeba povznést se nad nevědomost a porazit skřeta zvaného ego. Ó Rámo, netoulej se v lese projeveného světa jako zvíře v lidské podobě. Neupadni do bahna vztahů kvůli svému dočasnému tělu. Tělo se z někoho zrodilo, pocitem ega je ochraňováno a jeho radosti a bolesti zakouší zase někdo jiný. Je to velké tajemství.

Tak jako se svou podstatou neliší hliněná nádoba a kus látky, stejně tak se podstatou neliší mysl a neomezené Vědomí. V této souvislosti ti povím, jaké učení se mi dostalo od samotného Pána Šivy. Pravda odhalená v tomto učení odstraní i největší pomýlenost.

Učení Pána Šivy

VASIŠTHA pokračoval:

Nějaký čas jsem pobýval v příbytku Pána Šivy na hoře Kailása. Uctíval jsem Šivu a praktikoval odříkání. Byl jsem obklopen dokonalými mudrci, v jejichž přítomnosti se často rozmlouvalo o pravdách svatých textů.

Jednoho večera jsem prováděl uctívání Pána Šivy. Ovzduší bylo naplněno klidem a tichem. Celý les byl ponořen do tmy tak husté, že by se dala nožem krájet.

Najednou jsem zahlédl jasné světlo. Spatřil jsem ho svým vnějším zrakovým smyslem, zatímco svým vnitřním smyslem jsem pronikl do jeho podstaty. Uviděl jsem samotného Pána Šivu, jak prochází kolem. Jednou rukou držel svoji choť Párvatí a před ním kráčel býk Nandi, který mu klestil cestu. Zakusil jsem Jeho božskou přítomnost, kterou ostatní kolem mne již znali.

Šel jsem za Pánem Šivou, pozdravil jsem Ho a náležitě uctil. Nějakou chvíli jsem před Ním stál jako opařený a nedokázal jsem od Jeho božského zjevení odtrhnout zrak. Pak ke mně začal Šiva ke Šiva promlouvat a já mu odpovídal.

Následuje rozhovor Vasišthy se Šivou.

ŠIVA se zeptal:

Postupuje tvé odříkání uspokojivě a bez překážek? Ustaly už všechny tvé vnitřní obavy a dosáhl jsi toho, co stojí za to dosáhnout?

VASIŠTHA odpověděl:

Nejvyšší Bože, ten, kdo má štěstí být Tvým oddaným, neshledá nic, čeho by bylo těžké dosáhnout, a nezakouší žádný strach. Každý ve světě se v úctě sklání před těmi, jež jsou Tobě oddáni a neustále si Tebe připomínají. Jen takové země, cesty, hory a vesnice, kde přebývají lidé, jež jsou bezvýhradně a celým srdcem Tobě oddáni, lze považovat za hodny svého pojmenování. Neustálé připomínání si Tebe, Pane, je důsledek zásluh z předchozích zrození a také záruka ještě větší blaženosti v budoucnosti. Je to jako nádoba plná nektaru, jako otevřené dveře k osvobození. Tím, že nosím tento vzácný zářící drahokam neustálého připomínání si Tebe, zažehnal jsem pohromy, které by mne jinak mohly v budoucnu sužovat.

Ó Pane, ačkoli jsem díky Tvé milosti dosáhl stavu Sebenaplnění, toužím pochopit více. Prosím, pouč mne. Jaký způsob uctívání ničí všechny hříchy a dává příslib všeho dobrého?

ŠIVA řekl:

Víš, kdo je Bůh? Bůh není Višnu, Šiva ani Brahma, není to vítr, Slunce ani Měsíc, není to bráhmana ani král, nejsem to já ani ty, není to Lakšmí a není to mysl. Bůh je bez formy a nedělitelný (není rozdělen na objekty). A tato vznešenost neboli dévanam, jež není stvořená a je bez počátku a konce, se nazývá Bůh, Šiva nebo čiré Vědomí. Právě To má být uctíváno a To samo je vším.

Není-li člověk schopen uctívat takového Šivu, pak je veden k uctívání formy. Uctívání formy však dává jen konečný výsledek, zatímco uctívání Boha bez formy přináší neomezené blaho. Kdo přehlíží Neomezené a je oddán omezenému, jakoby se vzdával zahrady potěšení a vyhledával trnité křoví. Přesto mudrci někdy pro radost uctívají i formu.

To nejdůležitější při uctívání je moudrost, sebeovládání a vnímání Já ve všech bytostech. Já samo o Sobě je Pán Šiva, jehož je třeba uctívat vždy květy moudrosti.

VASIŠTHA se zeptal:

Řekni mi, prosím, jak se tento svět promění v čiré Vědomí a jak se toto čiré Vědomí projeví jako džíva a jiné objekty.

ŠIVA odvětil:

Jediné, co existuje, je čidákáša neboli neomezené Vědomí, jež jediné existuje i po kosmickém zániku a existuje i nyní, zcela prosté jakéhokoli dělení na subjekt a objekt. V důsledku pohybu energie ve Vědomí se myšlenky a představy vzniklé ve Vědomí vyzařují jako stvořený svět. Je to stejné, jako se tvoří sny ve spánku. Je zcela nemožné, aby nějaký objekt vnímání existoval vně všudypřítomného neomezeného Vědomí.

Všechna pohoří, celý svět, nebe, Já, džíva, jedinec i prvky, z nichž je svět stvořen, nejsou nic jiného než čiré Vědomí. Kde to všechno bylo před takzvaným stvořením, kdy existuje pouze čiré Vědomí? Prostor neboli ákáša, nejvyšší neomezený prostor neboli paramákášam (parama-ákáša), absolutní prostor brahmákášam (brahma-ákáša), stvoření, Vědomí, to vše jsou jen slova, synonyma označující tutéž Skutečnost. Tak jako je neskutečná dualita zakoušená ve snu, je neskutečná i dualita ve stvořeném světě. Tak jako se zdá, že ve vnitřním snovém světě existují a fungují různé objekty, tak je to i s objekty vnějšího světa během bdělého stavu. Ani v jednom z těchto stavů se ve skutečnosti nic neděje. Tak jako je Vědomí jedinou Skutečností ve snu, je Vědomí i jedinou podstatou a Skutečností v bdělém stavu. A právě To je Bůh, To je nejvyšší Pravda, To jsi ty, To jsem já a To je vše.

Překlad Lenka Vinklerová

další části knihy