ADVAITA.cz

Jóga Vasištha - Kniha V. - O zániku - VI.1.26-VI.1.28

18. 12. 2019 - Lenka

VI.1.26

BHUŠUNDA pokračoval:

Pravidelným a řádným prováděním pránajámy, jak jsem to popsal, jsem dosáhl čirého stavu, z něhož nejsem vyrušen, ani když se otřásá severní pól nebo hora Méru. Tento stav samádhi neboli stav naprosté vyrovnanosti se neztrácí, ať stojím či chodím, ať jsem bdělý, spím nebo sním. Můj pohled je obrácen k Já, spočívám v Já a s Já za každé situace, ať se ve světě dějí jakékoli změny. Tak žiji od předchozího kosmického zániku. Nepřemýšlím o minulosti ani budoucnosti. Moje pozornost je neustále upřena na přítomnost. Dělám to, co je v přítomném okamžiku třeba, aniž bych myslel na výsledek. Aniž bych uvažoval o tom, co je a co není, co chci a co nechci, spočívám v Já. Proto jsem šťastný, zdravý a osvobozen od nemocí.

Můj stav je výsledek rozjímání o okamžiku, kdy dochází ke sjednocení prány a apány, kdy je odhaleno Já. Nemám plané představy a myšlenky jako „získal jsem toto a získám i tamto“. Nikdy nikoho a nic nevychvaluji ani neodsuzuji, ani sebe ani jiné. Moje mysl nejásá, získám-li to, co se považuje za dobré, ani není zklamána, když dostanu to, co se považuje za špatné. Proto jsem šťastný a zdravý. Přijímám nejvyšší odříkání, neboť se zříkám i touhy žít. Proto má mysl nezakouší chtění, ale je klidná a vyrovnaná. Ať jde o kus dřeva, krásnou ženu, mohutnou horu či nepatrné stéblo trávy, led či oheň, anebo prostor, ve všem vidím jediný společný základ. Nemám starost o to, co budu dělat teď nebo zítra ráno. Netrápí mě myšlenky na stáří a smrt, netrápí mě honba za štěstím. Nepovažuji něco za „moje“ a něco jiného za „nemoje“. Vím, že vždy a všude je všechno jen jediné neomezené Vědomí. Takové je tajemství mého štěstí a zdraví. Ani při fyzické aktivitě nepřemýšlím o tom, že „jsem tělo“, neboť vím, že tento vesmír je iluzorní a já v něm žiji ve stavu podobném hlubokému spánku. V neklid mě neuvádí přízeň ani nepřízeň osudu, neboť na obojí nahlížím stejně (podobně jako se stejně dívám na obě své ruce). Cokoli dělám, je nedotčeno touhou a nezakalené egem. Zůstávám klidný, když mám moc a sílu i když jsem jen ubohý žebrák. Nenechám se ovlivňovat svými nadějemi a přáními, a třebaže jde o situaci, která je stará a opakovaná, hledím na ni vždy novýma očima. Raduji se s tím, kdo je šťastný, a sdílím smutek s tím, kdo truchlí, neboť jsem přítel každého a vím, že nikomu nepatřím a nikdo nepatří mně. Vím, že jsem svět, všechny činnosti v něm i jeho Inteligence. To je tajemství mé dlouhověkosti.

VI.1.27, 28

VASIŠTHA řekl:

Vskutku skvělý je tvůj životopis, Bhušundo. Požehnán je ten, kdo má možnost tě spatřit. Jsi jako druhý Stvořitel. Zřídka se najde někdo jako ty. Velice si vážím toho, že jsem tě mohl vidět. Kéž jsi i nadále požehnaný. A nyní mi dovol odejít.

Ó Rámo, když to Bhušunda vyslechl, i přes mé protesty mě uctil. Pak mě kousek cesty doprovodil a přitom mě silně tiskl ruku na důkaz svého přátelství. Pak jsme se rozdělili a rozdělení přátel je vždy těžké. To bylo v předchozím věku zvaném krta či krta juga neboli zlatý věk, nyní je tréta juga, stříbrný věk.

Tolik k příběhu Bhušundy, Rámo. Prováděj i ty pránajámu, jak ji Bhušunda popsal, a snaž se žít jako on.

RÁMA se zeptal:

Ó Pane, díky paprskům světla, jež z tebe vyzařují, se ztrácí temnota a šero. Jsme všichni duchovně probuzeni a plni radosti, vstoupili jsme do vlastního Já a jsme jakoby tvé kopie, neboť známe to, co má být poznáno.

Ve svém vyprávění o Bhušundovi ses zmínil o těle podepřeném třemi pilíři, obdařeném devíti branami atd. Řekni mi prosím, jak vlastně tělo vzniká, jak existuje a kdo v něm přebývá.

VASIŠTHA řekl:

Ó Rámo, dům zvaný tělo ve skutečnosti nikdo neutvořil! Je to jen zdání, podobně jako když někdo v důsledku své oční vady vidí na obloze dva Měsíce. Měsíc je jen jeden a dvojnost neboli dualita je optický klam. Tělo je zakoušeno jen tehdy, když v mysli zvítězí představa fyzického těla. Tělo není Skutečnost, ale když se objeví představa o těle a ono se zdá existovat, je skutečné i neskutečné zároveň. Sny jsou také skutečné během snění, ačkoli v bdělém stavu už skutečné nejsou. Vlny jsou skutečné, když je vidíme, ne jindy. Stejně tak tělo je skutečné, je-li prožíváno jako skutečné. Je to však jen iluzorní projev, třebaže se jeví jako skutečný.

Představa, že „jsem toto tělo“, se objevuje v důsledku podmíněností a sklonů mysli a vztahuje se k tomu, co ve skutečnosti je kus masa s kostmi a kůží. Zanechej této mylné představy. Již tisíce takových těl bylo silou tvých myšlenek přivedeno k bytí. Když spíš a sníš, prožíváš tělo ve svých snech. Kde se toto tělo vzalo? Při denním snění když si představuješ, že jsi v nebi či jinde, kde je tělo? Když snění skončí, zabýváš se různými činnostmi a přijímáš různé role. Kde je tělo, s nímž to vše děláš? Když se bavíš s přáteli a užíváš si jejich společnosti v radosti sebezapomnění, kde přebývá tvé tělo? Rámo, tělo je jen výtvor mysli, lze jej proto považovat za skutečné i neskutečné. Jeho jednání závisí na mysli, tělo se od mysli neliší.

VASIŠTHA pokračoval:

„To je tělo“, „to je bohatství“, „to je národ“. Všechno jsou to představy, projevy síly mysli, ale jinak zcela iluzorní. Pochop, že se nejedná o nic jiného než dlouhý sen, dlouhotrvající halucinaci, denní snění, planou naději. Jakmile milostí Boha neboli Já dosáhneš probuzení, uvidíš vše jasně. Existence světa nezávislého na tobě, tedy na tvé mysli, je jen žonglérský trik mysli, je to záměna představy za skutečnost.

Zmínil jsem se, že jsem byl zrozen z mysli Stvořitele. Stejně tak vznikl jako představa v mysli i svět. Představou vesmírné Mysli je i sám Stvořitel. A projevený svět je také jen představou v mysli. Představy se zesilují, protože jsou opakovaně odívány do roucha pravdy. Objevují se stále znovu a s sebou si přinášejí iluzorní projevený svět.

Jestliže člověk usilovně hledá zdroj těchto představ, dochází k uskutečnění Vědomí. Pokud člověk nehledá zdroj, pak znovu a znovu zakouší iluzorní projevený svět. Je to proto, že neustálým zakoušením představ „to je to a to“, „to je moje“, „to je můj svět“ přijímají tyto představy a myšlenky zdání skutečnosti. Stálost světa je také iluzí. Vždyť ve snu se to, co trvá jen nepatrný okamžik, zdá tomu, kdo sní, jako celý život. V přeludu faty morgány vidíme vodu iluzorní, nikoli skutečnou. Proto i ve stavu nevědomosti člověk vidí pouze iluzorní projevení světa, nikoli Skutečnost. Jakmile se však člověk nevědomosti zbaví, iluzorní projevení zmizí. Ani člověk, který je strašpytel, se nebude bát vymyšleného tygra. Mudrc, který ví, že tento svět není nic jiného než představa a iluze, se nebojí ničeho. Pokud člověk ví, že svět je jen projevení Já, koho nebo čeho by se měl bát? Je-li vnímání člověka očištěno zkoumáním, pak jeho mylné chápání světa zmizí.

Jasným vnímáním a pochopením je podstata člověka očištěna a již se znovu neznečistí. A co je tím správným pochopením? Je to pochopení, že tento svět není nic jiného než odraz (a tudíž jev a zdání) čirého Vědomí, a není tudíž skutečný ani neskutečný. Zrození, smrt, nebe, poznání a nevědomost jsou jen odrazy Vědomí. Já a ty, deset směrů a pět prvků, to vše je jen Vědomí. Takové je správné pochopení. A je-li tu správné pochopení, mysl nevzniká ani nezaniká, ale dosahuje nejvyššího klidu a míru. Nezajímá ji chvála ani hana, neoddává se nadšení ani smutku, ale je vždy klidná, nevzrušená a setrvává ve Skutečnosti.

VASIŠTHA pokračoval:

Když člověk pochopí, že smrt je pro každého nevyhnutelná, proč by truchlil nad smrtí příbuzných či nad příchodem vlastního konce? Když člověk pochopí, že každý je někdy úspěšný a jindy ne, proč by jásal nebo byl naopak sklíčený? Když člověk vidí, jak živé bytosti vznikají a zase zanikají jako vlny na hladině oceánu, je tu důvod ke smutku? Co je skutečné, je skutečné navždy, co existuje, existuje navždy, a co je neskutečné, je navždy neskutečné. Je tu důvod ke smutku?

Toto „já“ není, nikdy nebylo a nikdy nebude. Tělo záhadně vzešlo z iluzorní představy a nyní se zdá, že existuje. Kde je důvod ke smutku? I kdyby bylo tělo skutečné, „já“ se od něj neodlišuje a je jen odrazem neomezeného Vědomí. Je-li tu toto pochopení, žádný smutek není.

Člověk by neměl svou víru, naději a touhu vkládat do něčeho, co je neskutečné. Taková naděje znamená omezení. Ó Rámo, žij tento život bez nadějí a tužeb. Co má být vykonáno, je třeba vykonat, a co není dobré, toho je třeba zanechat. Žij v tomto světě šťastně a radostně bez přemýšlení, po čem toužit či netoužit.

Neomezené Vědomí existuje jediné, vždy a všude. Co se zdá být, je jen projevení. Je-li projevení pochopeno jako projevení, pak je pochopeno To, co skutečně je. Pochopíš-li, že „já nejsem a tyto zkušenosti nejsou moje“, anebo že „Já jsem vše“, budeš osvobozen od očarování projeveným světem. Oba přístupy jsou vhodné, přijmi ten, který ti vyhovuje více. Pak se osvobodíš od náklonnosti i odporu, od rágy i dvéši.

Kdo zničí dvojici sil, rágu a dvéšu, získá ve světě cokoli, na zemi i na nebi. To, co nevědomý člověk udělá pod vlivem těchto sil, ho dovede jen k trápení. Kdo tyto síly nepřekoná, pak třebaže je učený a znalý svatých textů, zůstává ubohý a hodný zavržení. Takový člověk povídá o tom, že „druzí ho okradli“ nebo že „se vzdal bohatství a potěšení“. Bohatství, příbuzní a přátelé přicházejí a odcházejí. Moudrý člověk je nevyhledává ani neodmítá. To, co má začátek a konec, není hodno pozornosti mudrce. Na tomto světě jeden něco vytvoří a jiný si to užívá. Kdo je podveden?

Ó Rámo, kvůli tvému duchovnímu probuzení stále znovu opakuji, že tento svět je jako dlouho trvající sen. Probuď se, probuď! Pohlédni na Já, které září jako Slunce. Pod vodopádem mých slov sladkých jako nektar ses probudil. Nemáš co dělat se zrozením, smutkem, hříchem ani iluzí, proto těchto představ zanechej a spočiň v klidu a míru.

V tuto chvíli se Vasištha odmlčel, neboť shledal, že je Ráma zcela ponořený v Já. Jakmile se Ráma vrátil do normálního stavu vědomí, pokračoval Vasištha ve svém výkladu.

Překlad Lenka Vinklerová

další části knihy