Nová kniha:
Tat Tvam Asi / Ty jsi To – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1975 – 1980. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Paramátman ve všem a v každém – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1954 – 1956. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Jóga Vásištha, nebo též Mahá Rámajána, je starý indický text pojednávající o tom, jak mudrc Vasištha předává princi Rámovi učení o podstatě jedince, světa a Bytí vůbec. Text je plný rozmanitých příběhů, které mají Rámovi ukázat cestu k pochopení či nazření Skutečnosti a naplnění života. Jde o překlad z anglické verze od Svámího Vénkatéšánandy (zkrácené ze sanskrtského originálu přibližně na třetinu) doplněný sanskrtským slovníkem a vysvětlivkami. Kniha má téměř osm set stran, je vázána v pevné vazbě a obsahuje barevné ilustrace. V podobném rozsahu toto dílo dosud česky nevyšlo. Všechny další podrobnosti o knize najdete na stránkách www.samhita.cz.
Átma-bódha neboli „Poznání Já“ je krátké dílo shrnující základní principy učení advaita-védánty. Tradičně bývá připisována Ádi Šankaráčárjovi (8. stol.), ale o jeho autorství se vedou spory. Jestli byl autorem skutečně Ádi Šankaráčárja nebo někdo jiný není pro nás asi až tak podstatné. Důležitý je obsah tohoto textu, kterému je i tradičně přikládána vysoká hodnota. Také Ramana Maharši přeložil tento text ze sanskrtu do tamilštiny (resp. opravil existující tamilský překlad). Překlad ze sanskrtu - David Dostal. Kniha vyšla jen v elektronické podobě a je volně ke stažení: PDF, EPUB, MOBI
Audio/Video ukázka:
Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky
Články
Jóga Vasištha - Kniha V. - O zániku - VI.1.23-1.24
27. 11. 2019 - Lenka
Ó mudrci, zlo nepřichází k tomu, jehož srdce je ustáleno ve stavu klidu a míru. Nepostihne ho nemoc těla ani mysli. Jeho uvědomění v hlubokém spánku nebo bdění neroste ani neubývá. Toho, jenž má mysl ustálenou ve stavu nejvyššího klidu a míru, se netýkají strasti zrozené z chtíče a nenávisti. Takový jedinec nevyhledává ani neodmítá a nehromadí ani se ničeho nevzdává, třebaže neustále dělá, co je třeba. Zlé síly ho netrápí a radost, štěstí a ušlechtilé vlastnosti jsou jeho společníky.
VI.1.23
VASIŠTHA se zeptal:
Ó Bhušundo, jak je možné, že tvé tělo nepozřela smrt?
BHUŠUNDA odvětil:
Ó mudrci, ty víš vše a přece se ptáš, jen abys rozvinul výřečnost svého služebníka. Odpovím na tvou otázku, neboť poslušnost je nejlepší formou uctívání světců.
Smrt si nepřeje zabít toho, u koho není chtění a nechtění, tedy rága-dvéša, ani falešné představy a psychické podmíněnosti. Smrt si nepřeje zabít toho, kdo netrpí psychickou nemocí, kdo nemá touhy ani naděje, z nichž vznikají starosti a obavy, kdo není otráven lačností a chamtivostí, kdo nemá tělo spáleno ohněm zloby a nenávisti, kdo nemá mysl skákající z jednoho objektu na druhý jako opice, kdo neuvízl ve mlýnu chtíče a kdo je pevně ustálen v čirém uvědomění si absolutního Brahman.
Ó mudrci, zlo nepřichází k tomu, jehož srdce je ustáleno ve stavu klidu a míru. Nepostihne ho nemoc těla ani mysli. Jeho uvědomění v hlubokém spánku nebo bdění neroste ani neubývá. Toho, jenž má mysl ustálenou ve stavu nejvyššího klidu a míru, se netýkají strasti zrozené z chtíče a nenávisti. Takový jedinec nevyhledává ani neodmítá a nehromadí ani se ničeho nevzdává, třebaže neustále dělá, co je třeba. Zlé síly ho netrápí a radost, štěstí a ušlechtilé vlastnosti jsou jeho společníky.
Ó mudrci, proto by měl být jedinec pevně ustálen v nezničitelném a věčném Já, které je prosté nevědomosti i hledání. Měl by zničit skřeta duality a rozdělování a upnout své srdce a mysl k nejvyšší Pravdě, která jediná je radostná na začátku, uprostřed i na konci.
Věčné radosti nelze dosáhnout ani ve společnosti bohů či démonů ani s božskými umělci či nebeskými děvami. Věčné dobro nelze najít na nebi, na zemi ani v podsvětí, nikde na tomto stvořeném světě. Všechny činnosti mohou být ohroženy fyzickou či mentální nemocí, nebo jiným utrpením. Věčné dobro v nich nenalezneme. A nenalezneme ho ani v činnosti žádného ze smyslů, neboť smyslové zážitky mají svůj začátek, a tedy i svůj konec.
Vláda nad celým světem, dosažení božské podoby, studium svatých knih, práce pro druhé, naslouchání či přednášení příběhů mudrců, dlouhověkost či smrt, nebe či peklo, to vše je nesrovnatelné se stavem mysli mudrce.
VI.1.24
BHUŠUNDA pokračoval:
Nejlepším ze všech stavů je nahlížení jediného neomezeného Vědomí. Rozjímání o Já, o neomezeném Vědomí, zahání utrpení, ukončuje dlouho trvající sen o projevení světa, očišťuje mysl a srdce a odstraňuje obavy a neštěstí. Rozjímání o Já je bez myšlenek a představ. Je snadné pro člověka, jako jsi ty, ale je méně snadné pro takové, jako jsem já.
Rozjímání o Já má však své druhy, kteří se tomuto rozjímání silně podobají. Jedním z nich je rozjímání o životní síle neboli práně, které také přináší přízeň a umožňuje jedinci překonat utrpení. A toto rozjímání jsem si osvojil.
Rozjímání o práně mi přineslo dlouhověkost a poznání Já. Nyní ti ho popíšu.
Pane, pohlédni na toto okouzlující tělo, podepřené třemi pilíři (tři kanály nádí podél páteře – levý měsíční idá, pravý sluneční pingala a střední sušumná – pozn. L.V.) a obdařené devíti branami (devět tělních otvorů), jež je chráněno pocitem jáství, egem, s jeho osmi družkami (osm částí tvrze ega zvané purjáštaky) a dalšími příbuznými (pět základních prvků).
(Osmi částmi tvrze ega se podle jednoho ze systémů rozumí 1. prakrti neboli přirozenost, 2. guna neboli kvalita, 3. buddhi neboli rozum, 4. ahamkára neboli ego, 5. manas neboli mysl, 6. indrija neboli smyslový orgán, 7. tanmátra neboli jemný prvek a 8. bhúta neboli základní prvek. Podle jiného systému je to pět tanmáter, jemných prvků neboli objektů smyslů, což jsou zvuk šabda, dotek sparša, tvar rúpa, chuť rasa a vůně gandha, a k tomu buddhi, ahamkára a manas. - Pozn. L.V.)
Přesně uprostřed těla jsou uzavřeny idá a pingala. Jsou tam tři páry kruhů či kol podobajících se lotosu. Ty jsou vytvářeny z masa a kostí. Životní síla dodá těmto kolům vlhkost, jejich okvětní lístky se začnou chvět a životní síla, prána, se rozepne podle toho, jak se rozepnou, rozšíří tato kola. Kanály nádí pak vyzařují pránu nahoru i dolů. Mudrci ovládající pránajámu dělí životní dech podle různých funkcí na pět dechů neboli větrů, kterými jsou prána, apána, udána, samána a vjána, a ty čerpají energii z psychického centra, jímž je srdeční lotos (srdeční čakra).
Energií vibrující v srdečním lotosu je prána. Dovoluje očím vidět, kůži cítit, ústům mluvit, jídlu být tráveno, prostě zařizuje vše, co se v těle děje. Plní dvě odlišné úlohy představující dva odlišné směry, nahoru a dolů, a podle toho se dělí na pránu a apánu. Jsem oddán těmto dechům, které jsou prosté únavy, září v srdci jako Slunce a Měsíc, slouží městu zvanému tělo jako povozy jeho strážce mysli, a jako nejlepší koně krále, tedy pocitu ega. Jim oddán žiji ve stavu podobném hlubokému spánku, navždy ustálen v nerozlišeném Vědomí.
Kdo takto uctívá pránu a apánu, již se znovu na tento svět nezrodí a je osvobozen od veškerého omezení.
Překlad Lenka Vinklerová