ADVAITA.cz

15. července 1980 – Milost je to, když pochopíte, že jsme Jedno (z knihy Před vědomím)

5. 11. 2019 - Gabi

15. července 1980

Maharadž: Jaký na vás má účinek toho, co jsem vám zde řekl?

Tazatel: Vše, co Maharadž řekl, je pravda, ale já od něj také žádám, aby mi ukázal cestu. Maharadž říká, že sádhana tou cestou není, ale rozhodnutí, že jsem vědomí, je velice obtížné. A tak praktikuji.

Maharadž: Kdo praktikuje? Nemá to žádnou formu, přebývá to v těle. Jak dlouho to bude trvat a jaký to má přínos? Spočívejte pouze v „Já“. Do té doby bude pokračovat sádhana; jakmile se to stabilizuje v „Já“, ztratí se cíl, osoba, která praktikuje, i proces praktikování. Sankalpa označuje potřebu, cíl.

Tazatel: Co to je sankalpa?

Maharadž: Chcete dosáhnout doktorského titulu, to je sankalpa. Sádhana je studium, praxe, domácí cvičení. Chtěli jste se se mnou dnes potkat, to je sankalpa. Přišli jste sem a vyšli tyto schody, to je sádhana. Sankalpa nemá žádnou formu, a ten, který si stanovuje sankalpu, také nemá formu. Dokud se budete ztotožňovat s formou, bude pokračovat praxe. Jakmile dosáhnete cíle, kterým je skutečnost, že nejste tělo ani mysl, žádná praxe už tu nebude. Máte obrovskou víru v Bhagavadgítu, je to tak?

Tazatel: Ano.

Maharadž: Gíta je píseň, kterou zpíval Pán Krišna. Ten ji zpíval stejně tak, jako já nyní zpívám tyto promluvy vám; toto je Rg Gíta. Přečetl jste Bhagavadgítu, dokázal jste ji recitovat, pamatovat si ji; ale co je důležité? Musíte poznat Krišnu, který Gítu nazpíval. Musíte nabýt jeho poznání, zjistit, co Krišna je. Není to vtělení? Stručně řečeno, z ničeho je vzata forma; toto nic sestoupí do formy, to je Avatar. Obvykle říkáme, že z ničeho se tu objeví osoba, ale těmto velkým bytostem, velkým světcům budete říkat Avatar. Pokoušíte se pochopit Krišnu? Ne, vytváříte určité koncepty a snažíte se mu porozumět na základě nich. To není správné. Objevil se z ničeho – jak se to stalo? Toto vtělení musíte pochopit, toto sestoupení do Avatara, neboli formy; co to je? Před vtělením neměla tato bytost o sobě žádné povědomí. Po sestupu do tohoto vtělení začala poznávat sebe sama. Jaké k tomu máte komentáře?

Tazatel: Před tím, než byl Avatarem, neměl o sobě žádnou znalost?

Maharadž: Před sestupem do Avatara zde tato kvalita poznání není.

Tazatel: Ale Parabrahman...

Maharadž: Toto vše jsou jen konceptuální názvy a jména; jsou to pouta. Ve vašem vnitřním „Já“ neexistuje žádný název (jméno), který by byl na vás uvalen. Přijali jste je z vnějšku. Každá ztělesněná osoba s poznáním „já jsem“ vykonává své činnosti ve světě jen se jménem. Toto vnitřní jádro, „já jsem“, nemá žádná pouta. Jakmile je pochopeno, že jsem pouze toto „já jsem“ a ne touto spoutanou formou, tak není zapotřebí se dovolávat žádného osvobození; to samo je osvobozením. Znáte zpaměti historická fakta o Šrí Krišnovi, ale to, co musíte vědět, je, co je tímto vtělením. Jména jsou želízka, spoutanost. Každá osoba je spoutána kvůli své totožnosti s tělem. Prosím, pokračujte v kladení otázek bez jména a formy.

Tazatel: Jediná slova, která mám, jsou převážně slova spojená se jménem a formou. Jsou to slova vděčnosti. Vděčnosti za to, jak mě Maharadž od chvíle, co tu jsem, požehnal. I jen spatřit světce jednou za život by bylo nesrovnatelnou milostí. A to, že jsem od něj obdržel tolik milosti ve formě jeho instrukcí, mě naprosto přemáhá, a neexistuje žádné cesty, jak bych mu mohl poděkovat.

Maharadž: Co míníte pojmem milost? Milost znamená, že jste ke mně přišel. Já a vy je jen Jedno. Milost je to, když pochopíte, že jsme Jedno.

Tazatel: Občas je toto, co říkáte, tou nejtěžší věcí k pochopení.

Maharadž: Milost znamená úplnost, celistvost, není zde žádné rozdělení.

Tazatel (jiný): Proč jsem mimo to? Proč nemohu vidět pravdu?

Maharadž: Jste odsunut, protože se ztotožňujete s tělem, myslí a připomínáním si, že jste tělo. Vzdejte se této totožnosti a paměti, a pak vše, co spatříte, bude pravda. Toto je velmi vzácná, velmi cenná příležitost, v níž jste získal tento svazek tří entit: těla, životní síly a doteku „jáství“, a pouze s tímto sloučením můžete přímo dosáhnout Absolutna – můžete spočívat v Absolutnu. Lidé ve jménu duchovna provádějí různé typy duchovních činností jako je džapa, pokání atd. Jakmile přijmete tuto hereckou pózu, podstupujete různé disciplíny, a proto se na vás vztahuje veškeré utrpení. Toto vás nedovede ke Konečné pravdě, k Absolutnu. Pro vás je prvním krokem uctívání životního dechu; zde musíte zaměřit svou pozornost na pulsaci životního dechu, a zároveň s tím praktikovat džapu na jméno. Touto praxí se vám životní dech očistí a v procesu čištění se vám otevře i toto bytí. Právě recitování Božího jména je koncentrací životního dechu. Význam mantry je ten, že nejste jméno ani forma. Dech neboli životní síla po celých 24 hodin nahrává prostřednictvím různých vjemů obrazy všech vašich zážitků a pamatuje si to, co je důležité. Můžete toto vykonávat se svým intelektem?

Tazatel (nově příchozí): V časopise Mountain Path jsem objevil článek o Maharadžovi a přišel jsem ho poprosit o požehnání.

Maharadž: Všechna vaše duchovní dosažení jsou vskutku dobrá, ale když nakonec realizujete sebe sama, dojdete k závěru, že toto vše je marné, přebytečné, povrchní.

Tazatel: To je důvod, proč prosím Maharadže o požehnání – abych měl tuto zkušenost.

Maharadž: V tomto nejvyšším stavu už není žádná zkušenost. Zkušenost, zakoušení, zakoušející – vše je pouze jedním.

Tazatel: Může mě Maharadž postrčit, abych tohoto stavu dosáhl?

Maharadž: Někdo vás již postrčil, a to je důvod, proč jste sem přišel. Zepředu jste postrčen dozadu. Ustupte do zdroje.

(Jinému návštěvníkovi) Je snad váš mluvící nástroj mimo provoz?

Tazatel: Věděl jsem vše ještě předtím, než jsem získal toto tělo?

Maharadž: Byl jste dokonalý, celistvý.

Tazatel: Právě proto, že jsem uvězněn v těle, trpím.

Maharadž: Jak jste narazil na své rodiče? Prozkoumejte to.

Tazatel: Měl jsem touhu?

Maharadž: Prozatím předpokládejme, že jste měl touhu, ale řekněte mi, jak jste se k nim dostal?

Tazatel: Nevím.

Maharadž: Vše, co nevíte, je dokonalé. Vše, co víte, je nedokonalé, falešné.

Tazatel: Jen proto, že jsem uvězněn v těle, mám muka z toho, abych byl dokonalý, což nejsem.

Maharadž: Proč si děláte starosti z tohoto uvěznění v těle?

Tazatel: Kdo se obává? Tím nemůžu být já.

Maharadž: Nejste tím, kdo se obává, to je záležitost intelektu.

(Maharadž říká anglicky: „Vy ... Ne!) Nyní hovořím anglicky.

Tazatel: Anglický jazyk je požehnaný.

Maharadž: Moje učení je rozšířeno mezi všemi cizinci prostřednictvím angličtiny. Mezi tisíci velmi inteligentními a pokročilými lidmi. Krása spočívá v tom, že mé poznání zažehne v cizích zemích. Bude rozšířeno do Ameriky, odsud zpět do Indie. Když jej Indové obdrží, řeknou: „Schválili to cizinci, tak to přijmeme i my.“ To je povaha Indů. Indové jsou takoví. Pokud někdo z nich odejde za prací do Ameriky či Anglie, kde by třeba jen myl nádobí, když se vrátí, mnoho lidí ho bude navštěvovat a nabízet mu věnce; to je naše povaha.

Tazatel: Ramana Mahariši byl velký světec, v Indii nepoznán. Když o něm napsal Paul Brunton knihu v angličtině, každý jej chodil navštěvovat a Ramana Mahariši se stal známým po celém světě.

Maharadž: S tím souhlasím. Ramanu Maharišiho objevil Paul Brunton a mě Maurice Frydman.

Z knihy Před vědomím

Překlad: Gabriela Adámková