ADVAITA.cz

VII.2 - Rozprava o Brahman (z knihy Dásbódh)

19. 7. 2019 - Martin

|| Šrí Rám ||

1. Brahman je bez gun (je tedy nirgunou) a je bez formy; Brahman není k ničemu poutáno a není ničím vyrušováno. Brahman je na druhém břehu, kam „řeč“ nemá přístup.

2. Brahman prostupuje „vším“. Brahman je ono Jedno Jediné, které je v mnoha různých formách. Je tu ono bez-myšlenkovité věčné Brahman a je tu také vivéka, která přináší tuto „řeč“, jež je obsažena v šástrách (je tu „mnoho“ rozličných forem a díky vivéce je tu „já jsem“ a je tu neustále ona neměnná Pravda, která je Brahman).

3. Brahman je nehybné a nekonečné. Brahman je věčně zářící (sadódita) Pravda. Brahman je bez myšlenek, je neměnné, prosté jakékoli jinakosti a rozdílnosti, bez pochybností a za všemi koncepty (nirvikalpa).

4. Brahman je oddělené od „všeho“ viditelného. Brahman je odlišné od nicoty/prázdnoty. Brahman nemůže být pochopeno pomocí smyslů, i kdyby se spojily všechny dohromady (v místě setkání tohoto „vše“).

5. Brahman nevidí to, co je viditelné. Brahman neexistuje pro hlupáky. Tato zkušenost „já jsem“ (anubhava) nemůže dosáhnout Brahman bez pomoci Sadgurua.

6. Brahman je větší než toto „vše“. Neexistuje nic esenciálnějšího než Brahman. Brahman je jemné a je nepoznatelné smysly. Neznají ho ani bohové jako Brahma, Višnu a další (je za gunami).

7. Brahman je v tomto „slovu“, protože je odlišné od toho, co je „vyslovováno“. Ale člověk může dosáhnout Brahman pomocí naslouchání/šravany (tedy zapomeň na vše).

8. Díky naslouchání tomuto „jménu“/ „já jsem“ je zde ono nekonečné Brahman, ale Brahman je za tímto „jménem“ (setrvává-li člověk jakožto toto „já jsem“ čili když je tímto „jménem“, potom může pochopit ono bezejmenné Brahman). Tento prapůvodní záměr (čili touha být, existovat, pocit „já jsem“) byl člověku dán jako připodobnění k Brahman, ale Brahman nelze připodobnit k ničemu. (Mulamája čili prvotní iluze má dva aspekty, a to sat/existence a čita/vědomí, schopnost poznání. Existence znamená „já jsem“ a vědomí či schopnost poznávat může být označována jako „vše“. A pokud tyto dva aspekty člověk pochopí, potom zakouší blaženost/ánandu. Brahman je mimo pocit bytí či mimo poznání, ale tyto aspekty jsou Jeho náznakem. Brahman je tam, kde končí všechny koncepty, náznaky a příklady.)

9. Dalo by se říci, že toto „vše“ je podobné Brahman, ale když dosáhnete pochopení, zjistíte, že to tak vůbec není. Brahman nemůže být srovnáváno s ničím a netoleruje ani tuto „odpověď“. (Maharádž řekl: „Odpovězte své mysli tak, že odejde – touto odpovědí je „já jsem“ – dáte-li své mysli tuto odpověď, tak odejde.)

Šlóka: Řeč spolu s myslí se tam odtud vrací, protože není schopná nic pochopit.

10. Čtyři řeči se „tam“ zastaví a vrací se zpátky „sem“, protože mysl nemůže dosáhnout Brahman. Tuto „řeč“ představují *védy a božské „slovo“ siddhánty (přijaté pravdy), ale Brahman není Védami ani siddhántou. *(Díky přemítání o čtyřech velkých výrocích véd – jako „ahambrahmasmi, já jsem Brahman“ – dojde člověk k závěru, že vše je nic – nétinéti. Tím přichází tato „řeč“. Je to řeč para, první ze čtyř řečí, které vedou k „mnoha“ myšlenkám a vysloveným slovům. Ale nic z toho nemůže dosáhnout bez-myšlenkovité Brahman.)

11. Přirozeností mysli je rozumět myšlenkovým formám, ale v Brahman nejsou žádné myšlenky. A proto by tu mělo být buď toto „vše“, nebo by tu neměla být vůbec žádná myšlenka. (Tak jako dva meče nemohou být současně v jedné pochvě, tak také dvě myšlenky nemohou být současně v téže mysli. V mysli byste měli buď přemítat nad čtyřmi velkými výroky, které vám umožní pochopit „já jsem“, nebo byste měli setrvávat v pocitu „já jsem“. Ale všechny ostatní „mnohé“ myšlenky byste měli opustit. A až mysl pochopí skrytý význam těchto výroků, přijde ono bez-myšlenkovité Brahman.)

12. Takže, pokud si mysl není schopna osvojit tuto mula máju, jak by potom mohla dosáhnout oné Skutečnosti? A i když se možná někdy říká, že Mistr není potřeba, konečné dosažení není možné bez pomoci Sadgurua.

13. Je to jako když máte úplně plný sklad, ale nemáte klíč, abyste ho mohli otevřít. A opravdu, pokud nedostanete klíč, je dokonce i toto „vše“ mula máji nedosažitelné.

14. A posluchač se ptá řečníka: „Co je tím klíčem? To mi musíš vyložit.“

15. Tím klíčem je *milost Sadgurua (sadgurukrupa), která díky přesvědčení „já jsem“ (buddhi) začne zářit v celé své slávě a dveře duality se otevřou do Jednoty. *(Maharádž řekl: „Krupa je milost, karu znamená dělat a paha znamená vidět; udělejte to – a uvidíte sami.“)

16. „Tam“ je radost tak velká proto, že to není místo vaší mysli a takové dosažení může přijít jen bez mysli.

17. Onoho Brahman „tam“ je dosaženo bez mysli a je to spokojenost, která překračuje vásanu spojenou s vaší touhou *být. Pochop, že žádná dovednost mysli tě „tam“ nemůže dovést. *(Maharádž: „Je to spontánní blaženost, která překračuje blaženost/ánandu spojenou s pocitem bytí/sat.“)

18. Tato Skutečnost je za řečí para a není možné Jí dosáhnout pomocí mysli či intelektu/buddhi. Dosáhnete Jí, jakmile se zcela zbavíte připoutanosti k mysli a intelektu.

19. Když k nim přestanete být připoutáni, pochopili jste Skutečnost. Ve zkušenosti „já jsem“ se ukrývá jak ono paramátma, tak i tato „řeč“ a šťastné chvíle spojené s „mnohostí“. (Volba je na vás, záleží na tom, kam upřete svou pozornost. Můžete zůstat v „mnohosti“ a zažít pár chvilek štěstí; nebo se jich můžete vzdát a začít zkoumat myšlenku „já jsem“ a blaženost poznání; ale můžete být také oním bez-myšlenkovým Já, které je za pozorností a je nezměrnou blažeností.)***

*** Sadáčar: V.306 – Dokonce i potěšení toho největšího vládce jsou jen potěšeními tělesného vědomí. Vzdá-li se však člověk tělesného vědomí, potom je tu tělo tohoto „vše“ a je tu obrovská blaženost. A tato blaženost s vámi bude až do chvíle, kdy dosáhnete Brahman. Přesto byste měli vědět, že tato blaženost/ánanda „já jsem“ je měřitelná a není oním nezměrným Brahman.

20. Potom se tvé Já (ápana) stalo jástvím (mípana – egoismus), jáství znamená džívovství (džívapana) a džívovství znamená nevědomost (adžňána) a kvůli nevědomosti se v tobě pevně zakořenila připoutanost k mysli a intelektu. (Maharádž často citoval tento verš v maráthí: „āpaṇa mhaṇaje mīpaṇa | mīpaṇa mhaṇaje jīvapaṇa | jīvapaṇa mhaṇaje ajñāna | saṁga jaḍalā“.)

21. Jakmile se však tato Skutečnost zbaví připoutanosti k dvojici mysl-intelekt, potom je tu Jednota, která je za připoutaností. Protože není-li tu myšlení, tak jste dosáhli stavu nirguna Já.

22. „Kdo jsem?“ Tuto nejasnost je potřeba objasnit. Ale i tehdy, když „mluví“ toto „já jsem“, je tu stále nevědomost. Jakmile však i tato nevědomost odejde, dosáhli jste Parabrahman.

23. Pochopte, že v Parabrahman nikdy nevzniká ona velikost tělesného buddhi/intelektu (ani velikost tohoto těla „vše“ tu nevzniká). „Tam“ je pocit jáství (ego) zcela vymazán.

24. „Tam“ neexistují rozdíly jako „nejvyšší“ a „nejnižší“ a král i žebrák jsou Jedno Jediné. Může tu být muž (puruša – Poznávající) a žena (hrubé tělesné vědomí), ale oba jsou ve skutečnosti Jedno Jediné Parabrahman.

25. „Tam“ není brahman brahmína svaté a brahman nedotknutelného poskvrněné. Takové rozdíly v Parabrahman neexistují.

26. „Tam“ není vyšší brahman pro krále a nižší brahman pro služebníky. Pochop, že vůbec žádné takové rozdíly ve Skutečnosti neexistují.

27. Když se toto „vše“ setká s Brahman, potom je tu Jednota. Potom ono bez-myšlenkovité Já není mnohými rozdílnými formami a ten nejposlednější chudák i sám Pán Brahma (stvořitel) jsou „tam“ Jedno Jediné.

28. Díky poznání (tedy zapomeň na vše) je tu svět tohoto „vše“, který podporuje *tři světy; nebe/svarga (guna sattva), svět smrti/mrtju – země (guna radžas) a podsvětí/pátála (guna tamas). A když toto „vše“ zanikne, je tu ono Jedno Jediné, které je místem dokonalého klidu/višránti. *(Tedy spánek, bdělý stav a hluboký spánek.)

29. „Tam“ není žádný rozdíl mezi guruem a žákem/šišja a oba jsou Jedno Jediné. Ale nejprve je nutné přeseknout spojení s tělem „já jsem“.

30. Když zmizí tělesné vědomí, potom se ono Jedno Jediné stane „já jsem“ a když tu je ono Jedno Jediné Brahman, které je mimo jakoukoli dualitu, potom se toto božské „slovo“ véd stane Já, které je za slovy.

31. Sádhu vidí zdánlivou oddělenost, třebaže každá oddělenost je ponořena v Jeho svarúpě. (Světec dál říká „já a ty“, ale chápe, že tu není žádná oddělenost, žádná jinakost.) Když je vše ponořeno v Jeho svarúpě, potom je tu ono Jediné Já, které překračuje tělesnost (déhatíta vastu).

32. Brahman není ani nové, ani staré; V Brahman není ničeho ani více, ani méně. Ale pokud je tu pocit, že stále něco ještě chybí, potom se tato Jediná dokonalá Skutečnost stala prázdnou ješitností tělesného bytí. (Ať už je to toto „vše“, nebo hrubé tělo, jedná se o formu a forma přináší tomu, co je bezforemné a dokonalé, pocit nedokonalosti.)

33. *Pochybnost, která vyvstává z pocitu, že jste tělo „vše“, je ničitelem spokojenosti/samádhan a kvůli tomuto spojení s tělesným intelektem je spojení se stavem samádhan ztraceno. *(Touto pochybností je pocit „já jsem“ a tělem je toto „vše“. Když přijde nevědomost a vy řeknete „já jsem usnul“, kam se podělo toto „já jsem“? A proto se jedná o pouhý pocit, který není věčný.)***

*** Nisargadatta Maharádž: Neprojevené existuje neustále, ale toto projevené poznání/vědomí vzniká a zaniká.

34. Potom má člověk pocit, že toto tělo „vše“ je to největší a ona Skutečnost se stala pozorností, která přichází spolu s pocitem „já jsem“. Ale moudří lidé vědí, že i tento pocit je falešný, a proto odmítají toto tělo „vše“***.

*** Siddharaméšvar Maharádž: Když začne aspirant procvičovat postoj „já jsem Brahman“, tak se „já“, které bylo spojeno s tělem, sebere a přimkne se k Brahman. Malé „já“ se stalo velkým „já“. To je jediná změna. Tak jako se kocour, který sežral koťata, nafoukne pýchou, tak také džíva, který spolkl koťata v podobě hrubého, jemného a kauzálního těla, opustí „jáství“ s nimi spojené a začne říkat „já jsem“ supra-kauzálnímu tělu. A proto nejen že jeho ego nezemře, ale navíc začne vykřikovat „já jsem Brahman“. Ego nemůže být zničeno, dokud není toto „já“ zabito. Můžeme zabít vše ostatní, ale zabití ega nás stále čeká a je to úkol, který je velice obtížné provést bez sadgurua. Díky sadguruově milosti odhodí aspirant všechna čtyři těla a pokud opustí i postoj „já jsem Brahman“, zůstane tu jen onen přirozený stav. Není to možné vůbec nijak pochopit, protože je to mimo jakékoli chápání.

35. I když člověk setrvá v těle „já jsem vše“ až do smrti, stejně stále zůstává v tělesném egu a bude se muset znovu zrodit a bude znovu přesvědčen o tom, že má tělo.

36. Toto tělo „vše“ je tak veliké, že oslabuje čirou spokojenost/samádhán a jeho velikost dozajista musí skončit, protože je tu jen díky stvořené guně sattva, takže tato bez-myšlenková rozprava nemůže být pochopena.

37. To, co nám nejvíce prospěje, je překročení čtyř těl, tam začíná rozprava světců. Ale kvůli přesvědčení, že jsme tělo, je ona bez-myšlenkovitost zničena.

38. Tato síla „já jsem“ je přesvědčením, že jsem tělo, které je pro jógina škodlivé, a tento omezující koncept, že jsem tělo, se začne rozevírat a rozsévat „mnohá“ jména a formy (tedy „já jsem“ se stane „já jsem takový a takový“).

39. A proto lze paramárthy dosáhnout jedině tehdy, když ono bez-myšlenkovité pochopení rozpustí jakoukoli představu o tělesnosti. Protože kvůli přesvědčení, že jsem tělo, je sjednocení s Brahman narušeno.

40. Vivéka je obrácením se k Já, ale tělesné vědomí „odtud“ člověka táhne pryč a tělesné ego se v něm potom pevně usadí a zvolí si oddělenost.

41. Člověk se stane moudrým díky této „řeči“, protože prostřednictvím naslouchání (šravana) této „řeči“ je možné odhodit přesvědčení, že jsem tělo (déha-buddhi). (Ukončení této „řeči“ může přivodit jen tato „řeč“; Maharádž řekl: „Staňte se tak velkými, že zmizíte.“) Pochopte, že Brahman je jediná Pravda a potom díky Jeho pravdivosti se vaše tělesné přesvědčení rozplyne v Pravdě.

42. Poté se posluchač zeptal: „Co je toto pravdivé Brahman?“ A přednášející mu odpověděl.

43. Říká se, že Brahman je Jedno Jediné, ale Ono se projevuje v „mnoha“ různých formách, a říká se, že tento prožitek „já jsem“ je odlišný od „mnoha“ různých názorů. (Na světě je „mnoho“ různých názorů a kvůli hrubému tělesnému vědomí se říká, že je tu Brahman a toto „já jsem“. Ale to se musí stát vaší vlastní přímou zkušeností, protože pouhé intelektuální porozumění nestačí.)

44. Když mula mája zakouší sebe sama (tedy „já jsem“), potom začíná tato Skutečnost přikládat váhu Svému Já a díky tomu může vaše *antah-kárana získat víru v ono Brahman „tam“. *(Antah-kárana znamená obecně mysl, ale zde se konkrétně jedná o schopnost člověka poznávat.)

45. Brahman je za „jménem“ a formou tohoto „vše“. Je neposkvrněné (nirmala), nepohnuté (niščala), tiché (nivánta) a je naplněné blažeností Já (nidža-ánanda).

46. Kvůli tomuto „jménu“ se říká, že Brahman je bezforemné (arúpa), nepředstavitelné (alakša), neuchopitelné smysly (agóčara), stálé (ačjuta), nekonečné (ananta), bez hranic (aparampára), nespatřitelné (adršja), nevyzpytatelné (atarkja) a neomezené (apára). (Všechny tyto pojmy vznikají jen z naší neznalosti Brahman. Tato jména jsou jen cedule, které ukazují směrem k onomu bezejmennému Brahman, a jedině díky tomu, že člověk pochopí toto „já jsem“/ „jméno“, může nakonec pochopit i ono bezejmenné Já.)

47. Toto „jméno“ je „já jsem“, má formu zvuku (nádarúpa – aum), má formu světla (džjótirúpa), má formu energie (čaitanjarúpa), má formu existence (sattárúpa), má formu svědka (sákšarúpa) a díky tomu je tu tato svarúpa.

48. Je tu toto nic/nula (šúnja) (čili toto „vše“ prakruti) a toto věčné Já (čili puruša); On je „Pánem všeho“ (Sarvéšvara) neboli „Znalcem všeho“ (Sarvadžňána). Díky tomuto „jménu“ tu je i „život ve světě“ (tedy toto „vše“) a také átma tohoto „vše“ (sarvátmá).

49. Je tu ono Jediné přirozené a věčně zářící Já. On je čirá moudrost a je za tímto „vším“. Ale jen díky tomuto „slovu“ přichází zpráva o onom nezničitelném, které je za tímto „slovem“. (Nejprve pochopte mula máju – původní iluzi – a potom pochopíte onu Skutečnost; viz V.12.)

50. Je tu toto Brahman, které mocně proniká veškerým vesmírem. (Tedy On se stává purušou, jakmile vznikne představa vesmíru, který je od Něj oddělený.) Je tu ono neposkvrněné Já a ono Jedno Jediné, které přebývá uvnitř nebe (tedy puruša skrytý v prakruti). Kvůli tomuto „jménu“ je tu átma puruša, paramátma a paraméšvara. (Puruša je Svědkem tohoto „jména“ a On je také Brahman či Paramátma, které je za jakýmkoli zakoušením svědka.)

51. Je tu paramátma a tato „plnost poznání“ (saguna); je tu jediná saguna forma a toto odvěké Já. Kvůli tomuto „jménu“, které je dáváno onomu bezejmennému Já, poznáváš tuto formu-poznání (čidrúpa) (tedy sagunu tohoto „vše“) a také čirou inteligenci nirguny.

52. Díky tomuto „jménu“ je tu ono nezměrné Já, ale ten Bůh všech Bohů je za tímto „jménem“. Přesto však právě díky tomuto „jménu“ vznikne pevné přesvědčení o Já.

53. Je to klid v klidu, je to původní puruša a átmarám. A je-li tu ono Jediné Parabrahman, potom tu toto „jméno“ již není. (Toto „jméno“ je dualitou, ale pomocí tohoto „já jsem“ je možné pochopit Skutečnost. Maharádž: „Mysl se stane tvým nejlepším přítelem a nakonec i ona sama odejde.)

54. Abyste poznali onu Skutečnost, musíte mít pozornost (lakšana) upřenou na čtrnáctero brahmanů a ono Jedno Jediné bude pochopeno, pokud se rozhodnete, že jim budete velice pečlivě naslouchat.

55. Jakmile jednou pro vždy odhodíte vše, co je nepravdivé, potom vězte, že to, co tu zůstane, je jedinou Pravdou. Nicméně šástry mluví o tom, že je tu čtrnáctero brahmanů. (Ve skutečnosti je tu jenom Jedno Jediné Brahman, ale kvůli tomu, abyste ho pochopili, je vám nejprve řečeno, že je tu nějakých čtrnáct brahmanů. A tím, že je postupně začnete poznávat, tak se bude vaše pochopení stále více zjemňovat, až nakonec zmizíte.)

    Tímto končí 2. kapitola 7. dášaky knihy Dásbódh s názvem Rozprava o Brahman.
    

    Z anglického překladu Johna Norwella přeložil Martin Vinkler

    ---

    Další kapitoly z knihy Dásbódh (+ předmluva + zpívaný Dásbódh + PDF)