Jóga Vasištha - Kniha V. - O zániku - VI.1.1-VI.1.2

19. 6. 2019 - Lenka

KNIHA ŠESTÁ - O OSVOBOZENÍ

Kapitola 1: Úvodní text knihy šesté

VI.1.1

VÁLMÍKI řekl:

Mudrc Vasištha zakončil svůj dosavadní výklad.

VASIŠTHA řekl:

Ó Rámo, vyslechl sis pojednání o klidu a vyhasnutí mysli zvané upašama prakarana. Nyní bude následovat učení o osvobození, nirvána prakarana.

Všichni králové a mudrci shromáždění u dvora byli zaujati promluvou velkého mudrce Vasišthy. Jejich pozornost byla natolik silně upřena na jeho slova a gesta, že vypadali spíše jako postavy namalované na obraze než jako živé lidské bytosti. Zdálo se, jakoby i Slunce, vzduch, ptáci, zvířata a vůbec celá příroda s plnou pozorností naslouchala slovům mudrce a jakoby duše každého byla zcela ponořena do výkladu jemné podstaty nejniternějšího Já.

Slunce se již chystalo zapadnout za zdmi paláce, trumpety a bubny se hlasitě rozezněly a na chvíli jejich zvuk přehlušil i slova mudrce Vasišthy. Když vše utichlo, obrátil se Vasištha k Rámovi.

VASIŠTHA řekl:

Předložil jsem ti nyní síť utkanou ze slov, jež odkazují k nejvyšší Pravdě. Polap do ní ptáčka své mysli a nechej mysl odpočívat ve svém srdci. Takto dosáhneš Sebepoznání. I když je mléko smícháno s vodou, dokáže labuť oddělit mléko od vody a pít samotné mléko. Pravda, kterou jsem ti poskytl, je promíchána s mnoha slovními spojeními a ilustrována na mnohých příkladech. Ó Rámo, jsi schopen podobně jako labuť tuto Pravdu oddělit a plně ji vstřebat?

Ó Vznešený, měl bys o této Pravdě rozjímat od začátku do konce stále znovu a znovu. Právě touto cestou bys nyní měl jít. Bude-li tvá mysl prosycena Poznáním, pak třebaže se budeš věnovat různým činnostem, nebudeš jimi nijak omezen. V opačném případě zaznamenáš pád, jako když se zřítí slon ze strmého srázu. A pokud bys chtěl toto učení používat pro svou intelektuální zábavu, aniž bys ho uskutečňoval v běžném životě, pak zakopneš jako slepec a opět to skončí pádem.

Abys dosáhl stavu dokonalosti a osvobození, o němž mluvím ve svém učení, měl bys žít bez připoutanosti a v každé situaci udělat, co je třeba. Buď si jist, že právě toto je živoucí prvek každého učení v každém svatém textu.

Nato králové a mudrci opustili dvůr a odebrali se do svých příbytků. O slovech mudrce Vasišthy rozjímali a mezi sebou o nich hovořili, takže k odpočinku jim stačilo jen pár hodin příjemného hlubokého spánku.

VI.1.2

VÁLMÍKI pokračoval:

Tma noci brzy začala ustupovat, tak jako ustupují podmíněnosti mysli, je-li probuzena vnitřní Inteligence. Paprsky světla na východě ozářily vrcholky hor.

Ráma, Lakšmana a všichni ostatní se v tuto požehnanou hodinu probudili a provedli své ranní rituály. Pak už pospíchali k poustevně mudrce Vasišthy, kde mu padli k nohám a poté, co ho řádně uctili, se spolu s ním odebrali ke královskému dvoru. Dvůr byl zaplněn posluchači, ale bylo tu ticho, že by bylo možné slyšet upadnout špendlík. Nebeské bytosti i dokonalí mudrci seděli na svých místech. Rámův oddaný pohled byl upřen na mudrce Vasišthu.

VASIŠTHA řekl:

Ó Rámo, pamatuješ si, co jsem ti dosud sdělil? Pamatuješ si slova, jež jsou schopna probudit poznání Pravdy, poznání Já? Ještě jednou ti osvětlím, jak se lze v dokonalém Poznání trvale ustálit.

Omezení koloběhem života a smrti, tento oceán samsáry, lze překročit nastolením nezaujatosti nepodmíněnou myslí a jasným pochopením Skutečnosti. Vynalož na to veškeré úsilí, Rámo. Jakmile ustane mylné chápání a je jasně nahlédnuta Pravda, pak rozpuštěním všech skrytých mentálních sklonů a podmíněností je dosaženo stavu, který je prost utrpení.

Existuje pouze jedno jediné neomezené absolutní Bytí neboli kosmické Vědomí, které nepodléhá dělení na vzájemné protiklady ani není ovlivněno představami prostoru a času. Existuje pouze toto neomezené Vědomí, které na sebe bere dvojnost, dualitu. Avšak jak taková dvojnost může vzniknout, jestliže Skutečnost či Absolutno nelze ve skutečnosti dělit? Pochopením toho se oprosti od pocitu ega a raduj se v Já.

Neexistuje mysl, nevědomost ani individuální duše. To jsou představy, jež vznikly u Stvořitele Brahmy. Jakýkoli objekt, jakákoli mysl i s její touhou, to vše je vskutku jedno jediné kosmické Vědomí, které září v podsvětí, na zemi i na nebi.

Dokud trvají představy zrozené z nevědomosti, dokud je tu vnímání toho, co není neomezené, a dokud je vkládána naděje v past zvanou svět, do té doby se člověk zaobírá představami mysli. Dokud člověk uvažuje o těle jako o „já“ a spojuje Já s tím, co lze vidět a poznat, dokud je tu touha po objektech a s tím spojený pocit „to je mé“, do té doby bude přetrvávat mylná představa týkající se mysli.

VASIŠTHA pokračoval:

Mylná představa o existenci mysli a všeho, co je s ní spojeno, potrvá jen do té doby, dokud není v důsledku dobré společnosti osvobozených mudrců prožívána Pravda a dokud tedy není oslabena všechna špatnost. Dokud síla vycházející z jasného nazření Pravdy neotřese s člověkem natolik, aby přestal zakoušet tento svět jako skutečnost, do té doby se bude člověku jevit existence mysli jako zcela samozřejmá. Taková představa přetrvá, je-li tu touha po zážitcích a s tím spojená silná závislost, jejímiž důsledky jsou špatnost a iluze.

Mylná představa o existenci mysli však ustane u člověka, který poněvadž má srdce čisté a klidné, se nenechal zlákat potěšením a rozbil klec chtění, tužeb a nadějí. Jak by se v něm mohla zrodit mysl, pohlíží-li i na své tělo jako na iluzorní zážitek, jako na něco, co neexistuje? Mylnou představu jedince neboli džívy nezakouší ten, kdo uzřel Neomezené a v jehož srdci se rozplynul projevený svět.

Dojde-li falešné vnímání svého konce a v srdci člověka zazáří světlo Sebepoznání, pak věz, že mysl vyhasla. Není již vidět, je jako suché listí, které spálil oheň. Stav mysli člověka osvobozeného za života, který nahlíží nejvyšší Pravdu a zároveň vnímá projevený svět, se nazývá sattva. Není vhodné ji nazývat jako mysl, je to skutečně sattva neboli průzračnost, čirost, čistota. Ten, kdo poznal Skutečnost, je bez mysli a ve stavu dokonalé rovnováhy. Žije svůj život lehce a hravě. Třebaže je zaměstnán různými činnostmi, neustále spatřuje vnitřní světlo. V jeho srdci nejsou žádné sklony a podmíněnosti, a proto v něm nevznikají ani myšlenky dvojnosti, jednoty či čehokoli dalšího. Ve stavu sattvy je semínko nevědomosti spáleno, proto z něj žádné mylné představy nevyraší.

Ó Rámo, dosáhl jsi stavu sattvy a tvá mysl byla spálena ohněm Poznání. Co je tímto Poznáním? Poznáním je to, že neomezené Brahman je skutečně neomezené Brahman a projevení světa je jen projevem, za nímž leží skutečnost Brahman. Samotné projevení, jakým je například tvé tělo, je netečné, neschopné vnímání, neskutečné. To, co je skutečné, je jeho základ, tedy Vědomí. Proč bys měl truchlit a zakoušet smutek? Pokud vnímáš, že všechno je Vědomí, pak není třeba, aby v tobě vznikaly představy různosti. Připomeň si svou základní podstatu, neomezené Vědomí. Zanechej představ různosti. Jsi To, co jsi. Nikoli jako představa či myšlenka. Jsi za všemi myšlenkami, jsi Sebeozařující Bytí. Chvála tobě, chvála kosmickému Bytí, neomezenému Vědomí.

Překlad Lenka Vinklerová

další části knihy