ADVAITA.cz

Jóga Vasištha - Kniha V. - O zániku - V.087-V.090

29. 5. 2019 - Lenka

V.87, 88

VASIŠTHA pokračoval:

S utišenými touhami a pevně usazený na rovině neduálního Vědomí, vyslovil mudrc Vítahavja posvátné slovo Óm. Rozjímal o jeho skrytém významu a uvědomil si klam vznikající při záměně skutečnosti a zdání. Vzdal se všech představ a vjemů, opustil tři světy, a jako když se zastaví hrnčířský kruh, přešel do naprosté nehybnosti. Tak jako vítr rozežene vůni voňavky, tak vyslovením posvátného Óm rozpustil Vítahavja síť utkanou ze smyslových orgánů a jejich objektů. Pronikl temnotou nevědomosti. Poté zahlédl vnitřní světlo, ale to nechal za sebou. Překročil obojí, světlo i temnotu. Zůstala jen stopa myšlenkové formy a i té se mudrc prostřednictvím mysli okamžitě zbavil. Setrvával v čirém neomezeném a ničím nenarušeném Vědomí, jež je jako vědomí právě narozeného dítěte. Zanechal rozdělování na subjekt a objekt a vzdal se i toho nejmenšího pohybu ve vědomí. Překonal stav zvaný pašjánti a dosáhl stavu vědomí podobném, jako je v hlubokém spánku, tedy stavu sušupta. Pokračoval dál za tyto stavy, až dosáhl stavu blaženosti turíja, který je mimo jakýkoli popis. Tento stav je i není, je něco i není nic, je světlo i temnota, je nevědomí i vědomí (prosté objektů) a může být vymezen pouze negací (neti-neti, ne toto a ne tamto). Dosáhl toho, co je mimo všechny popisy.

Tento stav se podle různých světců a mystiků nazývá Prázdnota, Brahman či Vědomí, v systému sánkhji pak Puruša (sánkhja je filosofie dualismu, podle níž je svět složen z prvotní formy či hmoty Prakrti a z kosmické duše Puruši – pozn. L.V.), pro jogíny je to Íšvara, a dále potom Šiva, Čas, Átman, Já nebo Ne-já. Právě tento stav označují posvátné texty jako Pravdu, jako To, co je, neboli Tat sat. V tomto stavu je mudrc pevně ustálen.

Jakmile se Vítahavja takto sjednotil s neomezeným Vědomím, jeho tělo se rozložilo a základní prvky se vrátily ke svému zdroji.

Vyprávěl jsem ti, Rámo, příběh mudrce Vítahavji. Přemýšlej o něm. Cokoli jsem ti řekl a cokoli ti řeknu, pochází z přímého nazírání, z přímé zkušenosti a hluboké meditace.

Ó Rámo, rozjímej o tom a dosáhni poznání. K osvobození lze dojít pouze moudrostí a Sebepoznáním. Jen skrze takové poznání může člověk překonat utrpení, zničit nevědomost a získat dokonalost.

To, co se nazývá Vítahavja, je jen představa naší mysli. Tak existuji i já a tak existuješ i ty. Všechny smysly a celý svět nejsou nic jiného než mysl. Ó Rámo, čím jiným by svět byl?

V.89

RÁMA se zeptal:

Pane, proč nevidíme osvobozené mudrce přecházet po obloze?

VASIŠTHA odvětil:

Létání po obloze a jiné síly jsou pro některé bytosti zcela přirozené, Rámo. Určité zvláštní vlastnosti a schopnosti, které ve světě pozorujeme, jsou pro tyto bytosti zcela přirozené, nejsou však přirozené pro člověka Sebepoznání. Nadpřirozené schopnosti, jako je létání ve vzduchu, se pomocí užití určitých látek nebo praktikováním určitých cvičení snaží rozvíjet ti, kteří jsou bez poznání Já. Nic takového totiž nezajímá člověka Sebepoznání, který je osvobozený a zcela spokojený v Sobě. Ti, kteří hnáni touhou po potěšení získají nadpřirozené síly poskvrněné nevědomostí, jsou sami plni nevědomosti. Mudrc neboli člověk Sebepoznání takový postup nepřijímá.

Zvláštní schopnosti, jako je létání vzduchem, se objevují u toho, kdo se těmito praktikami zabývá, a to nezávisle na tom, zda člověk zná Pravdu, nebo je nevědomý. Mudrc, tedy člověk poznání, nemá žádnou touhu takové schopnosti získat. Cvičení a praktikování přinese ovoce každému, taková je přirozenost věcí. Jed zabije každého, z vína se každý opije a kdo se věnuje určitým cvičením, získá schopnost létat. Toho, kdo dosáhl nejvyššího Sebepoznání, však toto nezajímá. Zabývá se tím jen ten, kdo je pln tužeb. Mudrc je od jakékoli touhy oproštěn. To nejvyšší, co lze získat, je Sebepoznání, tedy poznání Já. Jak by mohl mudrc, člověk poznání, toužit po něčem dalším? Vítahavja po těchto schopnostech netoužil, ale přišly mu samy od sebe.

RÁMA se zeptal:

Jak je možné, že červi a brouci nezničily tělo Vítahavji, když leželo opuštěné v jeskyni? A hlavně, jak je možné, že Vítahavja nezískal osvobození bez těla?

VASIŠTHA odpověděl:

Ó Rámo, tělo člověka nevědomého je složeno a rozloženo podle stavu jeho psychických sklonů a podmíněností. U toho, kdo je bez podmíněností, není hybná síla pro rozložení těla. A dále, mysl všech bytostí odpovídá kvalitě objektů, s nimiž jsou v kontaktu. Jestliže se násilný tvor dostane do blízkosti člověka, který dosáhl vnitřního klidu, stane se také dočasně klidným a mírumilovným, i když se může k původní divokosti vrátit, jakmile se od takového člověka zase vzdálí. Proto zůstalo tělo Vítahavji nedotčeno. Vztahuje se to na hmotné látky jako země, dřevo atd., neboť Vědomí prostupuje vše. Poněvadž vědomí Vítahavji nepodstoupilo žádnou změnu, žádná změna se neudála ani s jeho tělem. Protože tu nebyl pohyb prány, nemohl nastat rozklad těla. Mudrci nezáleží na tom, zda žije či odloží tělo. To, že v určitém čase tělo neodložil, ale udělal to později, je náhoda. Může to souviset s jeho karmou, avšak ve skutečnosti je mimo karmu, mimo osud a bez sklonů a podmíněností mysli. Je to tedy shoda okolností, podobně jako sedne-li vrána na kokosovou palmu a v témže okamžiku spadne z palmy zralý kokos.

V.90

VASIŠTHA pokračoval:

Jakmile mysl Vítahavji skrze dotazování se na Já získala nezaujatost a volnost, posílily se ušlechtilé vlastnosti jako soucítění a přátelskost.

RÁMA se zeptal:

Když se mysl rozplynula v Brahman, v kom mohly tyto vlastnosti vzniknout?

VASIŠTHA odpověděl:

Ó Rámo, jsou dva typy vyhasnutí mysli. První je, když forma pro mysl, tedy tělo, zůstává a mudrc zůstává na živu, a druhý, když odejde i forma a mudrc je těla zbaven. Existence mysli přináší utrpení a vyhasnutí mysli přináší radost. Mysl, která je silně podmíněná svými tendencemi, je příčinou opakovaných zrození. Taková mysl přináší utrpení. To, co je považováno za „moje“ vlastnosti, to je džíva. Ten se objevuje v mysli, která je bez Sebepoznání a je tedy nešťastná.

Utrpení neustane do té doby, dokud je tu mysl. Jakmile mysl odejde, projevený svět odejde též. Semínkem utrpení je mysl.

Nyní popíši, jak mysl zmizí. Pokud štěstí ani neštěstí nevyruší člověka z jeho klidu, pak věz, že jeho mysl vyhasla. Jestliže člověk neomezuje své vědomí myšlenkami „toto jsem“ a „toto nejsem“ a tyto myšlenky v něm ani nevyvstanou, pak věz, že jeho mysl vyhasla. Neobjevují-li se u člověka představy neštěstí, chudoby či pocity vzrušení, pýchy a hlouposti, pak věz, že jeho mysl vyhasla a on je osvobozen za života.

Podstatou mysli je hloupost. Proto vyhasne-li mysl, objeví se čisté a ušlechtilé vlastnosti. Stav čistoty, kterého dosáhne osvobozená bytost, u níž mysl vyhasla, nazývají někteří mudrci jako „čistá mysl“. Proto je mysl mudrce plna ušlechtilosti. Existence (neboli sattá) přirozené ušlechtilosti a dobroty v osvobozeném mudrci se nazývá čistota neboli sattva a stav takového mudrce je označován jako „vyhasnutí mysli při zachování těla“.

Dojde-li při vyhasnutí mysli i k odchodu formy neboli těla, jedná se o mudrce bez těla. V takovém případě nezůstává po mysli ani stopa. Pozitivním způsobem to nelze popsat. Nejsou tu vlastnosti ani jejich nepřítomnost, nejsou tu ctnosti ani jejich nepřítomnost, není tu světlo ani temnota, nejsou tu žádné představy ani podmíněnosti, není tu existence ani neexistence. Je to stav nejvyššího pokoje a vyrovnanosti. Takového stavu nejvyššího klidu a míru dosahuje ten, kdo se dostal za mysl a rozum.

Překlad Lenka Vinklerová

další části knihy