Jóga Vasištha - Kniha V. - O zániku - V.082-V.084

15. 5. 2019 - Lenka

Kapitola 10: Příběh mudrce jménem Vítahavja

V.82

VASIŠTHA pokračoval:

Existuje další způsob pátrání po Pravdě a ten praktikoval mudrc Vítahavja. Tento mudrc se rád toulal po lesích v pohoří Vindhja. Jednou pocítil velké zklamání světem, který vytváří jen samou iluzi, a tak skrze rozjímání oproštěné od všech špatných myšlenek a představ se této okoukané, opotřebované iluze zvané svět naprosto vzdal. Začal žít poustevnickým životem. V lotosové pozici setrvával pevný jako skála, pak se odtáhl od smyslů, obrátil pozornost mysli na sebe samu a začal rozjímat.

VÍTAHAVJA rozjímal:

Jak přelétavá je moje mysl! Třebaže je obrácena dovnitř, nezůstává v klidu, ale v okamžiku se rozvlní jako hladina oceánu. Poutána svými smysly vyskakuje znovu a znovu jako míč. Živena smysly uchopuje objekty, kterých se již vzdala, a jako hlupák běhá za tím, čeho již byla zbavena. Skáče z jednoho objektu na druhý jako opice.

Nyní budu uvažovat o povaze pěti smyslů, které mysl rozptylují. Ó moje smysly! Není již čas, abyste dosáhly Sebepoznání? Nevzpomínáte si snad na utrpení, které přišlo jako důsledek vaší honby za potěšením? Vzdejte se marného vzrušení. Vždyť jste netečné a neschopné vnímání. Jste jen cestou, kterou se ubírá mysl, aby získala zážitky a zkušenosti. Jsem váš Pán, jsem Vědomí a jsem to Já, kdo jako čirá Inteligence dělá vše. Vy, smysly, nejste skutečné. Mezi vámi a Vědomím není žádné spojení. Tak jako vykonávají lidé své činnosti ve světle Slunce, tak fungujete vy ve světle Vědomí, jež je bez záměru. Nemějte falešnou představu, že jste obdařeni rozumem a inteligencí, neboť nejste. I představa „jsem živý“, kterou mylně zakoušíte, vede jen k utrpení.

Neexistuje nic jiného než Vědomí, které je bez počátku a bez konce. Co jsi potom ty, falešná mysli? V tobě vznikají myšlenky a představy „jsem ten, kdo koná“ či „jsem ten, kdo zakouší“ a zdají se být tak živé a plné energie. Ve skutečnosti je to smrtící jed. Nebuď bláhová, mysli, ve skutečnosti nejsi ani tím, kdo koná, ani tím, kdo prožívá. Jsi netečná a tvoje rozumová schopnost pochází odjinud, z jiného zdroje. Jaká potěšení jsou s tebou spojena? Vždyť sama neexistuješ, tak co může být s tebou spojeno? Pokud pochopíš, že nejsi nic jiného než čiré Vědomí, pak jsi opravdu Já. A jaké utrpení v tobě může vzniknout, jestliže jsi neomezené a ničím nepodmíněné Vědomí?

VÍTAHAVJA pokračoval:

Ó mysli, měl bych Ti předat poznání, že opravdu nejsi tím, kdo koná, ani tím, kdo zakouší. Jsi netečná, neschopná vnímat. Jak by mohla socha z kamene tančit? Je-li tvá rozumová schopnost zcela závislá na neomezeném Vědomí, pak žij dlouho v takovém pochopení. Je-li dílo vykonáno pomocí rozumu či energie někoho druhého, pak právě on je považován za toho, kdo konal. Srp sklízí obilí jen díky energii rolníka, a proto rolník je ten, kdo sklidil. Podobně platí, že ač svým ostřím seká meč, vrahem je člověk, který mečem vládne. Jsi netečná, mysli, a tvoje rozumová schopnost pochází z neomezeného Vědomí. Neomezené Vědomí neboli Já zná Sebe díky Sobě a zakouší Sebe díky Sobě. Pán se tě neustále snaží osvítit, neboť moudrý by měl pomoci nevědomému, jak je to jen možné. Světlo Já existuje jakožto Vědomí či Inteligence, jež se projevila jako to, čemu říkáme mysl. Jakmile to pochopíš, v tom okamžiku se rozplyneš.

Ó hloupá mysli, proč se trápíš, jsi-li ve skutečnosti neomezené Vědomí? Vždyť To je všudypřítomné, To je všechno, co je. Pochopíš-li to, staneš se vším. Ty neexistuješ, tělo neexistuje. Jediné, co ve skutečnosti existuje, je jediné neomezené Vědomí a v tomto stejnorodém Bytí se objevují představy „já“ a „ty“. Jestliže jsi Já, pak existuje pouze Já, nikoli ty! A jestliže jsi netečná, neschopná vnímání a zároveň odlišná od Já, ani tak neexistuješ, protože neomezené Vědomí neboli Já je všechno a nic jiného tu není. A vedle Vědomí a něčeho, co není schopno uvědomovat si a vnímat, neexistuje třetí možnost.

Proto, mysli, nejsi ani tím, kdo koná, ani tím, kdo zakouší. Byla jsi využita jako prostředek k tomu, aby mudrc mohl poučit nevědomého člověka, ale tento prostředek je falešný a neschopný vnímat. Jedinou skutečností je Já. Když rolník nepoužije srp, může snad srp sám sklízet obilí? Ani meč nemůže sám zabít. Ó mysli, nejsi ten, kdo koná, ani ten, kdo zakouší, proto se netrap. Vědomí čili Pán není jako ty, proto se pro něj netrap! Ani konáním ani nekonáním On nic nezíská. Prostupuje vším, neboť nic jiného než On sám neexistuje. Co potom může dělat, po čem může toužit?

Může být mezi tebou a Já jiná spojitost, než jaká je mezi vůní a květinou? Spojitost či vztah existuje mezi dvěma nezávislými bytostmi podobné povahy, které se snaží sjednotit. Ty jsi, mysli, stále rozptýlená a rozrušená. Vědomí neboli Já je navždy v klidu a míru. Proto žádný vztah mezi tebou a Já být nemůže. Nicméně pokud vstoupíš do stavu samádhi neboli dokonalého klidu a vyrovnanosti, pak setrváš pevně ustálený ve Vědomí, bez vyrušení, bez různorodosti, bez představ mnohosti či jednoty, a pochopíš, že existuje jen jediné Já, jediné neomezené Vědomí, které září coby bezpočet bytostí.

V.83

VÍTAHAVJA pokračoval v rozjímání:

Ó smysly, zrozené z temnoty nevědomosti, zdá se, že jste se rozptýlily ve světle mých připomínek. Ó mysli, to, že se projevuješ jako objekt, tobě samotné způsobuje utrpení! Pohleď, jak je v důsledku tvé existence spousta bytostí uvržena v klam a utápí se ve vodách utrpení, v oceánu úspěchů a neúspěchů, nemocí, stárnutí a smrti. Nenasytnost užírá dobré vlastnosti bytostí, až je docela zničí, a touha mrhá jejich energií, až ji nakonec docela vyčerpá.

Ó mysli, když zmizíš, vyraší všechny dobré a ušlechtilé kvality, je tu klid, mír a čistota srdce. Lidé neupadají do pochybností a omylů. Je tu přátelství, které si přeje štěstí pro všechny. Starosti a obavy jsou pryč. Jakmile se rozplyne temnota nevědomosti, zazáří jasně vnitřní světlo, a tak jako se ztiší hladina oceánu, přestane-li foukat vítr, tak zmizí rozptýlenost a psychická bolest. Přijde Sebepoznání a toto pochopení Pravdy ukončí vnímání klamu světa, takže zazáří samo neomezené Vědomí. Zážitek blaženosti není dopřán nevědomcům, kteří jsou plni tužeb. Z nevědomosti vyraší nový život, podobně jako z doutnajícího listí může vzlétnout nová jiskra. Kdo se však jednou provždy vzdal připoutanosti k iluzi, spočívá v poznání Já. Ó mysli, takové jsou plody tvé nepřítomnosti a jsou i mnohé další. Jsi oporou všech nadějí a tužeb, a jakmile zmizíš, všechny tužby zmizí též. Můžeš si teď vybrat, buď se sjednotit se Skutečností, nebo přestat existovat jako nezávislý jedinec.

Jestliže je tvé bytí ztotožněno s Já a od Já se neliší, vede to ke štěstí. Proto zcela jasně pochop, že neexistuješ jako nezávislý jedinec. Je bláhové odmítat štěstí. Jestliže existuješ jako Bytí či Vědomí, kdo by si pak přál, abys neexistovala? Jakožto jedinec nejsi skutečná, proto je jakékoli tvé štěstí iluzí. Nejsi skutečná, neboť se objevuješ v důsledku nevědomosti a klamu, ale nyní jsi díky pátrání po své podstatě, zkoumání smyslů a dotazování se na Já jednou provždy přestala existovat. Existuješ jen do té doby, dokud člověk neučiní toto pátrání. Jakmile se objeví duch pátrání, je tu klid a vyrovnanost. Zrodila ses z nevědomosti, tedy z nepřítomnosti poznání a schopnosti rozlišovat mezi skutečným a neskutečným. Jakmile vzejde poznání, ty zmizíš. Proto buď pochválena moudrost a poznání! Ó mysli, byla jsi probuzena různými způsoby a nyní již nemáš povahu falešné mysli, ale existuješ jako nejvyšší Bytí, neomezené Vědomí, jež je prosté všech omezení a podmíněností. To, co vzniklo v nevědomosti, mizí v Poznání. Ó dobrá mysli, dotazování se na Já se v tobě objevilo tobě navzdory a bylo to pro dosažení blaženosti. Nyní je tu ne-mysl. Existuje samotné Já a nic jiného. Jsem Já, a proto ve vesmíru nic jiného než Já není. Jsem neomezené Vědomí, jenž se ve svém hybném stavu projevuje jako vesmír.

V.84

VASIŠTHA pokračoval:

Po tomto zkoumání spočinul Vítahavja ve stavu naprostého klidu a vyrovnanosti, spočinul v samádhi, v němž se zastavil i pohyb prány. Jeho vědomí se nesoustředilo dovnitř, ale ani nevnímalo objekty vně. Tělo držel zpříma, oči měl nasměrované ke špičce nosu a vypadal jako živá socha. Aniž by opustil tělo, prožil takto tři sta let. Z jeho samádhi ho nevyrušila ani událost odehrávající se v přírodě ani událost způsobená lidskými či jinými bytostmi. Tři sta let uběhlo, jako by to byla hodina. Tělo, jež bylo uvědomováno, bylo vědomím také chráněno.

Poté se jeho mysl začala přesouvat do srdce a objevila se myšlenka stvoření. Sto let strávil Vitáhavja jakožto mudrc na hoře Kajláš a dalších sto let jako polobůh. Nato po dobu pěti světových cyklů kraloval jako Indra, král nebes.

RÁMA se zeptal:

Ó svatý muži, jak je možné dostat se mezi takové bohy, jako je Indra?

VASIŠTHA odpověděl:

Síla neomezeného Vědomí je všudypřítomná a projevuje se jako cokoli a kdekoli. Ať si Vědomí vytvoří představu čehokoli, kdekoli a jakkoli, tak se tím i stane. Toto vše Vítahavja uviděl ve svém srdci, oproštěném od sklonů a podmíněností. Tím, že dosáhl neomezeného Vědomí, objevily se v něm tyto představy zcela nezáměrně, samy od sebe. Celou jednu epochu pak strávil jako pomocník Pána Šivy. To vše osvobozený mudrc Vítahavja sám prožil.

RÁMA se zeptal:

Je-li toto zkušenost Vítahavji, osvobozeného mudrce, pak se zdá, že omezení a osvobození existuje i u mudrce!

VASIŠTHA odvětil:

Ó Rámo, celý tento svět existuje pro osvobozeného mudrce ve své čistotě, v míru a dokonalosti jakožto Brahman, Absolutno. Jak by pro něho mohlo existovat omezení či osvobození? Jelikož se Vítahavja sjednotil s neomezeným Vědomím, prožíval zkušenosti všech a prožívá je i nyní!

RÁMA se zeptal:

Jestliže bylo stvoření mudrce jen smyšlené, jak v něm mohly být vtělené bytosti vědomé, schopné vnímat?

VASIŠTHA odpověděl:

Ó Rámo, jestliže bylo stvoření Vítahavji smyšlené, tak ať bylo! Ať smyšlené nebo ne, jedná se o čiré neomezené Vědomí a jeho projevení je výsledek iluze mysli. Ve skutečnosti toto stvoření bylo i nebylo. Ve třech časech existuje pouze Brahman. Svět se jeví jako hmotná skutečnost jen do té doby, dokud není tato pravda pochopena.

Překlad Lenka Vinklerová

další části knihy