Nová kniha:
Tat Tvam Asi / Ty jsi To – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1975 – 1980. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Paramátman ve všem a v každém – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1954 – 1956. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Jóga Vásištha, nebo též Mahá Rámajána, je starý indický text pojednávající o tom, jak mudrc Vasištha předává princi Rámovi učení o podstatě jedince, světa a Bytí vůbec. Text je plný rozmanitých příběhů, které mají Rámovi ukázat cestu k pochopení či nazření Skutečnosti a naplnění života. Jde o překlad z anglické verze od Svámího Vénkatéšánandy (zkrácené ze sanskrtského originálu přibližně na třetinu) doplněný sanskrtským slovníkem a vysvětlivkami. Kniha má téměř osm set stran, je vázána v pevné vazbě a obsahuje barevné ilustrace. V podobném rozsahu toto dílo dosud česky nevyšlo. Všechny další podrobnosti o knize najdete na stránkách www.samhita.cz.
Átma-bódha neboli „Poznání Já“ je krátké dílo shrnující základní principy učení advaita-védánty. Tradičně bývá připisována Ádi Šankaráčárjovi (8. stol.), ale o jeho autorství se vedou spory. Jestli byl autorem skutečně Ádi Šankaráčárja nebo někdo jiný není pro nás asi až tak podstatné. Důležitý je obsah tohoto textu, kterému je i tradičně přikládána vysoká hodnota. Také Ramana Maharši přeložil tento text ze sanskrtu do tamilštiny (resp. opravil existující tamilský překlad). Překlad ze sanskrtu - David Dostal. Kniha vyšla jen v elektronické podobě a je volně ke stažení: PDF, EPUB, MOBI
Audio/Video ukázka:
Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky
Články
2. ledna 1980 – Dokud někdo ví, že je, je ve stavu duality (z knihy Semena vědomí)
16. 4. 2019 - Gábina, Aleš, Jirka
Tazatel: Rád bych od Maharadže slyšel něco o brahmarandhře. Jóga, jejíž učení je na tom založeno, mi je známá, ale Maharadžovo pojetí je trochu odlišné.
Maharadž: Jsou tu dvě věci: svět a přítomnost někoho, neboli pocit přítomnosti, což je vědomí, podstata bytí. To je brahma, neboli vjem „já jsem přítomen". Randhra značí nejnepatrnější štěrbinku, ve které je tichost a prapůvodní zvuk, který vám umožní domnívat se, že jste, nicméně ve skutečnosti nejste. Tento zvuk v této štěrbince vám umožní pociťovat vjem toho, že jste, ale buďte si jist, že ve skutečnosti nejste.
2. ledna 1980
Tazatel: V neprojevu, v uvědomění, se stane vjem „já jsem" úplným univerzálním vědomím. Ovšem znalec vědomí, které je uvnitř nás a je časově omezené, nemůže být tímto vědomím. On je naprosto odlišný. Džňánin je usídlen ve stavu, který tu již je před veškerým poznáním.
Maharadž: Odkud jste přišel? Kdo vás sem poslal?
Tazatel: Jsem z Austrálie a byl jsem tu na pár dní už před třemi lety.
Maharadž: Pocítil jste nějaké účinky po minulé návštěvě?
Tazatel: Ano, změnu.
Maharadž: Přišel jste si sem pro poznání. Budete ale připraven přijmout život bez těla?
Tazatel: Ano. Jaké charakteristiky má život bez těla?
Maharadž: Takový život je neměnný, kdežto život s tělem je měnlivý a dočasný. Vaše pravá přirozenost je taková, že si neuvědomujete vědomí nebo stavy bdění a spánku.
Problém vězí v tom, že lidé skutečně nechápou s plným přesvědčením, že tělo, dech a vědomí jsou časově omezené a že začátek a konec života je něčím zcela nepatrným, co se přihodilo ve stavu, který je věčný. Vždy na konci dne vědomí mizí a nikdo nebude chtít znát cestu, po které se má jet dál.
Do života člověk vchází se vstupenkou a na konci života musí odejít — proti tomu není žádné odvolání. Realizujte skutečnost, že mezi začátkem a koncem života je cesta, kterou absolvujete s časově omezenou vstupenkou a že na konci života, kdy této vstupence vyprší platnost, vše, co přišlo, odejde; buďte toho svědkem, vystupte z toho.
Tazatel: Zdá se mi, že je zde mnoho důkazů o tom, že vědomí nějakým způsobem pokračuje po smrti.
Maharadž: Je to jen koncept. Ve skutečnosti nemá nikdo zkušenost svého zrození ani smrti.
Tazatel: Jak se to stalo?
Maharadž: Měl jste někdy nějaké sny?
Tazatel: Ano.
Maharadž: Jste přítomen také ve svých vlastních snech a jevíte se jako někdo naprosto rozdílný; na konci snu to vše zmizí.
Tazatel: Proč jsem se dostal do tohoto tělesného vědomí?
Maharadž: Spíte bezpečně a hlasitě ve své vyhřáté a příjemné posteli. Proč se tedy ve svých snech vžíváte do stavů, ve kterých bojujete o život a umíráte z nočních můr? Veškeré toto projevené dění je pouze snem Neprojevu, ale ve skutečnosti se to neodehrává.
To, co nás utvrzuje ve víře, že jsme a existujeme, je příčinou a na konci toho jsme opět v našem původním stavu. Ten, kdo to zná, již nemá z ničeho strach, ačkoliv se může dít cokoliv.
Tazatel: Bylo by rozumné tvrdit o džňáninovi, že má určité spontánní schopnosti pozorování, přičemž jednou z těchto schopností může být soucítění?
Maharadž: Co přesně míníte slovem soucítění?
Tazatel: Každý den Maharadž potkává nové lidi, kterým se snaží sdělovat nějaký druh poznání. Proč se tím Maharadž zatěžuje?
Maharadž: Toto soucítění není určené individualitě, ale této podstatě bytí, která sebe sama zapletla do pasti tím, že se ztotožnila s množstvím individualit.
Tazatel: Je toto soucítění spontánním vztahem mezi Absolutnem a vědomím?
Maharadž: Ve stejný okamžik a ve stejném bodě, kdy se Neprojev stal projevem, vyvstal spontánně tento důvod k soucítění.
Tazatel: Chápu. V okamžiku, kdy tělo džňánina umře, je jeho stav zcela nepodmíněn. Nicméně jeho soucítění neumírá. Zrodí se potom džnánin sám od sebe? Co se stane s tímto soucítěním, které vzniklo samo o sobě a zmizelo?
Maharadž: Tento úplný projevený svět je samotným jasným výrazem spontánního vyvstání tohoto soucítění. Okamžité projevení tohoto soucítění ve světě si nelze uvědomit a realizovat. Předtím, než se narodí dítě, se začne vytvářet mléko v ňadrech budoucí matky a ve stejný moment vzniká soucítění projeveného bytí ke kojení malého batolete. Žena nemá tendence krmit nějaké jiné dítě.
Tazatel: Chtěl jsem vědět, zdali tu po smrti zůstává nějaké semeno, nějaký pokračující prvek, pomocí kterého by si džňánin přál vzít na sebe nové tělo.
Maharadž: Samotné pojetí toho, že něco pokračuje z jednoho zrození k dalšímu, je chybné. Když se stanete plně realizovaným džňáninem, pochopíte, že bez vás nemůže existovat ani těchto pět elementů. Poznání, které tu nyní dávám, se dá přirovnat ke krmení novorozeněte, ale jakmile budete mít úplné poznání, pochopíte, že vaše podstata bytí udržuje úplný vesmír.
Tato podstata bytí nemá žádnou hodnotu. Nepřináší nic jiného než neštěstí a je časově omezená, ale současně, co se projeveného světa týče, toto nejnepatrnější živoucí bytí je podporou úplného vesmíru.
Toto vědomí, které člověk má, se formuje do rozmanitých podob a může přijímat jakoukoliv formu, kterou chce, kdežto vaše pravá přirozenost je sama v sobě dokonalá, úplná a neměnná.
Nabyl jste poznání přirozenosti člověka a přirozenosti vědomí. Jaké další poznání hledáte?
Tazatel: Vlastně hledám cestu, jak se dostat za poznání.
Maharadž: Ve skutečnosti se nelze nikam dostat, takže se nemůžete dostat ani za poznání nebo před poznání. Tento stav je již tady. Člověk si myslí, že musí přejít z jednoho stavu do jiného, ale není tu žádné chození. Je tu něco dalšího, co ještě hledáte?
Tazatel: Jenom abych se zbavil všech mylných vazeb a falešných totožností.
Maharadž: To je ten celý problém. Myslíte si, že se vám dostalo určité chybné pojetí. Všechny tyto koncepty jsou pohyby ve vědomí, a jakmile toto vědomí samo zmizí, i pohyby, které s ním přišly na svět, také zmizí. Již nyní jste v tomto stavu, není zde nic, co byste měl získat. Nyní to víte, a je pro vás už toto vše zbytečné.
Tazatel: Dobře. Rád bych od Maharadže slyšel něco o brahmarandhře. Jóga, jejíž učení je na tom založeno, mi je známá, ale Maharadžovo pojetí je trochu odlišné.
Maharadž: Jsou tu dvě věci: svět a přítomnost někoho, neboli pocit přítomnosti, což je vědomí, podstata bytí. To je brahma, neboli vjem „já jsem přítomen". Randhra značí nejnepatrnější štěrbinku, ve které je tichost a prapůvodní zvuk, který vám umožní domnívat se, že jste, nicméně ve skutečnosti nejste. Tento zvuk v této štěrbince vám umožní pociťovat vjem toho, že jste, ale buďte si jist, že ve skutečnosti nejste.
Tazatel: Velmi dobře jste mi to vysvětlil.
Maharadž: Zůstávám v originálním stavu, ve kterém jsem si neuvědomoval, že jsem. Toto tělo a podstata bytí se projevily, ale díky tomu, že znám jejich podstatu, již od nich nic neočekávám.
Když se jogín totálně absorbuje ve své meditaci nebo józe, vyplní ho právě tento tichý a bezezvučný hlas do takové míry, že je jím na okamžik zcela omámen, a potom to odezní.
Když umírá tělo, toto individuální vědomí splyne s úplným univerzálním vědomím. Ale i toto univerzální vědomí ví, že je, a do té doby, dokud někdo ví, že je, je ve stavu duality.
Z knihy Semena vědomí
Překlad: Aleš Adámek