ADVAITA.cz

Jóga Vasištha - Kniha V. - O zániku - V.056-V.057

20. 2. 2019 - Lenka

V.56

VASIŠTHA pokračoval:

Ó Rámo, žij jako mudrc Uddálaka, neustále zkoumej podstatu Já a dosáhni klidu a míru. Takový stav Vědomí lze dosáhnout rozvíjením nezaujatosti, studiem svatých knih, za pomoci gurua a neustálým hledáním podstaty Já. Je-li probuzená Inteligence dostatečně silná a pronikavá, pak k dosažení klidu a míru stačí sama bez jakýchkoli jiných prostředků.

RÁMA se zeptal:

Svatý muži, z těch, kteří jsou osvíceni a spočívají v Sebepoznání, se někteří věnují různým činnostem, zatímco jiní se stáhnou do ústraní a přebývají v meditaci, v samádhi. Kdo z nich je lepší?

VASIŠTHA odvětil:

Rámo, samádhi znamená hlubokou meditaci, kdy si člověk uvědomí, že objekty smyslů jsou ne-Já, a neustále tudíž zakouší vnitřní klid a mír. Kdo pochopí, že objekty se týkají pouze mysli, a setrvává proto ve vnitřním klidu, ten se může zabývat nejrůznější činností, anebo žít v odloučení a v obou případech zakouší blaženost meditace. Je-li mysl toho, kdo se zdá být v samádhi, rozrušená, pak jde o člověka zmateného, žijícího v iluzi. Je-li však mysl toho, kdo se zdá být zmatený, prostá představ a rozrušení, jde o člověka osvíceného, který setrvává v nepřetržitém samádhi. Ať se člověk věnuje různým činnostem nebo žije v odloučení, v tom není z hlediska osvícení žádný rozdíl. Mysl, oproštěná od sklonů a podmíněností, nebude znečištěna, ani když je zaměstnána činností. Skutečný klid neboli samádhána znamená ne-konání mysli. Je to úplné osvobození, je to požehnání.

Rozdíl mezi kontemplací a její nepřítomností lze zaznamenat, ať už tu je či není pohyb mysli. Proto zbav mysl sklonů a podmíněností. Nepodmíněná mysl je pevná a stabilní, a to pak samo o sobě znamená meditaci, klid a osvobození. Mysl podmíněná sklony je zdrojem utrpení. Mysl zbavená sklonů dosahuje nejvyššího stavu osvícení, neboť není tím, kdo koná. Člověk by měl pracovat na tom, aby odstranil všechny sklony a podmíněnosti mysli. Pak je tu samádhi, meditace, čili osvobození od utrpení, strachu a chtění. Všechny touhy a naděje týkající se světa utichnou a Já spočine samo v Sobě.

Zřekni se klamného ztotožnění Já s objekty světa a pak žij doma či v horské jeskyni, jak je libo. Pro toho, jehož mysl dosáhla nezaujatosti a odpoutanosti, je i dům tichým lesem. Je-li mysl v klidu a míru, oproštěná od pocitu ega, je i rušné město tichou pustinou. Naopak i les může být rušným městem pro toho, jehož srdce je plné tužeb a žádostí. Rozptýlená mysl utichá v hlubokém spánku, osvobozená mysl dosahuje osvícení a ty jednej, jak je libo.

VASIŠTHA pokračoval:

Kdo chápe Já jakožto překračující Bytí, jež je ve všem skryto, a jakožto Já všeho, co je, ten je ustálen v rovnováze. U koho ustalo rozlišování na to, co má či nemá rád, kdo vnímá všechny bytosti stejně a svět v bdělém stavu je pro něj jako svět snový, ten je ustálen v rovnováze a přebývá v lesní samotě, třebaže žije mezi lidmi. Pro toho, jehož vědomí je obráceno k Já, jsou vesnice či město stejné jako lesní samota.

Ten, kdo dosáhl vnitřního klidu a míru, nachází klid a mír kdekoli ve světě. Zato ten, jehož mysl je neklidná a rozptýlená, shledává svět plný neklidu. Co člověk prožívá uvnitř, prožívá i navenek. Nebe, země, vzduch a prostor, hory a řeky, to vše se jeví vně, ale přitom jsou to součásti vnitřního nástroje, tedy mysli. Existují podobně, jako existuje strom ukrytý v semínku, a jako se uvolní z květiny vůně, tak se projevují navenek. Ve skutečnosti neexistuje nic uvnitř ani vně. Cokoli a jakkoli si Vědomí něco představí, to se i projeví. Všechno uvnitř i vně je Já samo.

Kdo je naplněn vnitřní radostí, koná pouze prostřednictvím svého těla a nenechá se ovládat nadšením ani smutkem, ten je ustálený v rovnováze. Je čirý jako obloha, oproštěný od tužeb. Jeho činy jsou přiměřené a spontánní, a co se týká nadšení či smutku, jedná, jako by byl ze dřeva či hlíny. Cizí majetek ho neláká nikoli ze strachu, ale zcela přirozeně. Spočívá v klidu a míru a všechno vidí jako své vlastní Já. Ví, co je Pravda.

Nevědomý člověk nechápe neskutečnost objektů, neboť nechápe Skutečnost.

Ten, kdo dosáhl stavu čirého Bytí, nemůže být nikdy pošpiněn, ať je živý nebo mrtvý, doma nebo mimo domov, bohatý či chudý, ať si užívá a tančí nebo se všeho vzdá a odejde do hor, ať používá drahé masti nebo má vlasy neupravené a zcuchané, ať koná šlechetné skutky či nikoli, ať umírá nebo žije do konce vesmírného cyklu. Poněvadž on nekoná nic. Pouze mysl podmíněná sklony je pošpiněná činy, neboť se v důsledku pocitu ega a svých představ ke skutkům připoutává. Jakmile ustanou mylné představy a vyvstane moudrost, je mysl svých nečistot přirozeně zbavena.

Osvícený mudrc nic nezískává, ať už něco dělá nebo nedělá. Tak jako z kamene nevzklíčí strom, tak se v životě mudrce nemohou projevit touhy. A i kdyby touha někdy vyvstala, tak v tomtéž okamžiku zmizí jako písmo psané na vodu. Mudrc a celý vesmír nejsou jeden od druhého odděleni.

V.57

VASIŠTHA pokračoval:

Ó Rámo, neomezené Vědomí si začne být vědomo ostré chuti čili papriček a vznikne pocit ega s veškerým rozlišováním v čase a prostoru. Neomezené Vědomí si uvědomí slanost soli a vznikne pocit ega s rozlišováním, projevujícím se v čase a prostoru. Neomezené Vědomí si uvědomí sladkost cukrové třtiny a s tím vznikne i uvědomění si příslušných vlastností. Neomezené Vědomí, jež je všudypřítomné, si začne uvědomovat základní vlastnosti kamene, hory, stromu, vody a prostoru a tak vznikne vědomí jáství neboli individualita.

Přirozené spojení částic, jež je prostoupeno Vědomím, se projeví jako dělící zeď mezi „já“ a „ty“ a to vše pak zdánlivě existuje vně jako objekty Vědomí. Ve skutečnosti jsou to jen odrazy ve Vědomí, které tím, že si samy sebe uvědomují, vytvářejí svoji vlastní zdánlivou individualitu. Vědomí zakouší samo Sebe jako Uvědomění, jež se od Vědomí neliší. To dává zdánlivě vzniknout pocitu ega a všemu, co s tím souvisí. Klenot neomezeného Vědomí odráží vlastní světlo Vědomí, přítomné ve všech možných propojeních základních prvků, a ta získávají klamné vědomí „já“ a představu „já jsem“.

Poněvadž se vnitřní uvědomění v jakémkoli propojení prvků neliší od neomezeného Vědomí, není mezi nimi žádný vztah založený na subjektu a objektu. Člověk nemůže něco od sebe odlišného zakoušet, nemůže to získávat a nemůže to měnit. Ó Rámo, vše, co jsem dosud řekl, je jen hra se slovy, která ti má pomoci pochopit. Nic takového jako „já“ či „svět“ (neboli propojení částic) neexistuje. Není tu mysl, objekt poznání ani iluze světa. Tak jako se voda projeví v podobě vodního víru, tak se zdá, že se Vědomí projeví samo v Sobě jakožto „já“. Ale Vědomí je prostě Vědomí, ať už si o Sobě myslí, že je Pán Šiva nebo nepatrný džíva.

Rozdělení na „já“ a „ty“ i veškerá různost hmotných věcí vzniká k uspokojení nevědomého člověka. Co si nevědomý jedinec v neomezeném Vědomí představí, to potom vidí. Život je ve světle uvědomění nahlížen jako Vědomí, je-li však považován za život (jedince – pozn. L.V.), pak se jeví jako život a nic víc. Ve skutečnosti mezi životem a Vědomím neexistuje rozdíl. Podobně neexistuje opravdový rozdíl mezi džívou neboli jedincem, a Šivou neboli kosmickým Bytím. Poznej, že to vše je jednotné a nedělitelné neomezené Vědomí.

Překlad Lenka Vinklerová

další části knihy