ADVAITA.cz

Jóga Vasištha - Kniha V. - O zániku - V.050

8. 1. 2019 - Lenka

V.50

VASIŠTHA pokračoval:

Kosmická iluze neboli Mája vytváří velké zmatení a nerovnováhu. Je velmi obtížné jí porozumět. Jak lze srovnávat přelud trvající krátce během sotva hodinového snu s celým životem obsahujícím nejrůznějšími zážitky a zkušenosti? Jakou souvislost má to, co vidíme jako přelud ve snu, a to, co vidíme „na vlastní oči“? Co je opravdu neskutečné a co prochází skutečnou proměnou? Proto ti říkám, Rámo, že tato vesmírná iluze uvádí mysl, jež není dostatečně ostražitá, do nekonečných problémů.

RÁMA se zeptal:

Svatý muži, může člověk z kola vesmírné iluze, roztočeného tak velkou silou, vůbec uniknout?

VASIŠTHA odpověděl:

Ó Rámo, mysl je středem, kolem něhož se toto nelítostné kolo točí a v myslích nevědomých lidí tvoří iluzi. A jen ovládnutím tohoto středu intenzivním úsilím a inteligencí lze přivést celé kolo do stavu klidu. Jakmile je zastaven pohyb, kolo se přestane točit. Jakmile je mysl uvedena do klidu, iluze zmizí. Kdo tento postup nezná nebo ho neumí použít, prochází nekonečným utrpením. Ve chvíli, kdy je pochopena Pravda, je trápení u konce.

Nemoc spočívající ve vnímání přeludu světa nelze vyléčit jinak než ovládnutím mysli. Ó Rámo, zanechej svatých poutí, milosrdných darů či odříkání, neboť nejvyšším dobrem je ovládnutí mysli. Tak jako se prostor nachází uvnitř nádoby, tak projevený svět přebývá v mysli. Jakmile se nádoba rozbije, zdánlivé omezení prostoru je pryč, a jakmile ustanou myšlenky, zmizí z mysli představa světa. Stejně jako se hmyz uvězněný v nádobě osvobodí teprve tehdy, když je nádoba rozbita, tak se i ty budeš těšit z volnosti, až když v mysli ustane pohyb a zmizí představy o světě.

Žij v přítomnosti, s vědomím dočasně obráceným navenek, avšak bez úsilí. Pokud se mysl přestane vztahovat k minulosti či budoucnosti, stává se z ní ne-mysl. Jestliže okamžik za okamžikem přebývá tvá mysl u toho, co je, a je schopna ihned to nechat být, stává se z ní ne-mysl, která je naplněna čistotou. Jen dokud jsou na obloze mraky, může pršet, a jen dokud je mysl neklidná, může zakoušet různorodost svých vlastních představ. Představy a rozvíjení myšlenek jsou tu jen do té doby, dokud neomezené Vědomí samo sebe omezuje na konečnou mysl. Jakmile Vědomí přestane být omezenou myslí, pak věz, že jsou spáleny samotné kořeny iluzorního světa, koloběhu života a smrti, a je tu dokonalost.

VASIŠTHA pokračoval:

Vědomí osvobozené od omezení myslí se nazývá vnitřní Inteligence. Je to podstata ne-mysli a není proto poskvrněna nečistotami ve formě pojmů a představ. Je to Skutečnost, je to nejvyšší Dobro, je to stav označovaný jako nejvyšší Já, je to Vševědoucnost. Nelze jí dosáhnout, dokud funguje nečistá mysl. Je-li tu mysl, jsou tu naděje a touhy a objevují se zážitky bolesti a radosti. Probuzené Vědomí není ovlivněno představami a vjemy. Zdánlivě prožívá nejrůznější psychické zážitky, ale nedostává se do koloběhu projeveného světa a neúčastní se vesmírné iluze.

Ti, kteří se probudili díky studiu posvátných textů, společnosti mudrců a neustálé bdělé praxi, dosáhli čirého stavu Vědomí, v němž není rozdělení na subjekt a objekt. Proto je zapotřebí snahy pozvednout svoji mysl ze stavu nevědomosti a nerozhodnosti, přimět ji ke studiu svatých knih a přivést ji do společnosti světců.

Jedinou pomocí k dosažení neomezeného Vědomí neboli nejvyššího Já, je Já samo. Právě Já se v jedinci snaží ukončit utrpení a jediný způsob je dojít sám k vlastnímu Já.

Ó Rámo, zůstávej činný ve světě, avšak oproštěný od myšlenek. Pochop, že jsi čiré Vědomí. Vzdej se představ „to jsem já“, „to je on“, „to je moje“ a ustáli se ve vědomí nerozlišitelné Jednoty. Dokud trvá tělo, přemýšlej o přítomnosti i budoucnosti s klidem a nestranností. Setrvej ustálen ve Vědomí Já v jakékoli situaci - v mládí, dospělém stavu i stáří, v radosti i bolesti, v bdělém stavu, snění i hlubokém spánku. Vzdej se nečistoty plynoucí z vnímání objektů i ze všech nadějí a tužeb. Zůstaň ustálen v Sebepoznání. Zbav se představy dobrého a špatného, žádoucího a nežádoucího. Věz, že jsi podstata Vědomí. Pochop, že subjekt, objekt ani samotné činy se tě netýkají. Přebývej jakožto čiré Vědomí bez jakéhokoli rozruchu. Věz, že jsi všechno, a prožívej bdělý stav, jako bys byl v hlubokém spánku. Oprosti se od stavů dvojnosti i nedvojnosti a setrvávej ve stavu rovnováhy, ve stavu čirého Vědomí a svobody. Pochop, že kosmické Vědomí nelze rozdělovat na „já“ a „ti druzí“. Zůstaň pevný a neochvějný.

VASIŠTHA pokračoval:

Přetrhni pouta tužeb a nadějí pomocí Inteligence, jež nemá omezení a je obdařena trpělivostí a vytrvalostí. Jdi dál za dharmu i adharmu, ctnost i špatnost. Je-li člověk pevně zakořeněn v Sebepoznání, pak i nejhorší jed promění v nektar nesmrtelnosti. Iluze projeveného světa se v mysli objevuje pouze tehdy, je-li pochopení zastřeno nevědomostí. Poznání Já je bez omezení, hranic či podmíněností, a je-li v něm člověk pevně ustálen, pak iluze a nevědomost dojdou svého konce a světlo Poznání se rozzáří všemi směry do celého světa.

Tomu, kdo pije nápoj nesmrtelnosti v podobě poznání Já, tomu potěšení smyslů nepřináší nadšení. Vybírejme si společnost těch, kteří získali Sebepoznání, neboť ostatní jsou jako opice v lidské podobě. Krok slona je dlouhý podle jeho nohou a mudrc, který dospěl k vyššímu stavu Vědomí, směřuje ke stavu nejvyššímu. Nepotřebuje vnější pomoc a Slunce mu cestu neozařuje, neboť světlem je mu samotné Sebepoznání. Tak jako lampa ztrácí svůj jas ve světle Slunce, tak ten, kdo překročil říši objektivního poznání, nechápe Slunce a světy jako objekty vnímání.

Člověk poznání, znalec Pravdy, neboli mudrc je mezi všemi, kteří jsou obdařeni slávou, mocí, silou, velikostí a dalšími skvělými vlastnostmi, ten nejlepší. Mudrc září na tomto světě víc než Slunce, Měsíc, hvězdy a oheň dohromady. Na druhé straně ti, kteří poznání Já nedosáhli, jsou na tom hůře než mouchy a červi.

Iluze může člověka trápit jen do té doby, než přijde Sebepoznání. Nevědomý člověk je plný utrpení a nemůže se ho zbavit, ať hledá kdekoli. Je jako chodící mrtvola. Pouze člověk poznání je živá vnímající bytost. Tmavé mraky vytvořené na obloze zastíní světlo Slunce a mysl zanesená nečistotou a nevědomostí zakryje světlo Sebepoznání. Proto by se měl člověk vzdát honby za potěšením, a to jak potěšením, jež zažíval v minulosti, tak potěšením, které nezakusil, ale stále po něm touží. Pěstováním iluzorních vztahů k tělu, rodině, dětem, manželce a příbuzným, namísto vztahu k Já, mysl hrubne. Představy „já“ a „moje“ mysl otupují a činí nevědomou. To vše se ještě zhoršuje v důsledku stárnutí, utrpení, psychického vypětí, ctižádosti, lpění a chamtivosti, úsilí něco získat či se něčeho zbavit i touhy po sexu, bohatství či smyslovém potěšení. A to vše má svůj základ v nevědomosti a iluzi.

VASIŠTHA pokračoval:

Ó Rámo, mysl je jako strom pevně zakořeněný v nezdravé půdě zvané tělo. Tento smrtelně jedovatý strom rozkvetl starostmi a strachem a obtěžkal ovocem stáří a nemoci. Je ověnčen květinami tužeb a smyslových potěšení. Naděje a přání jsou jeho větve a špatnosti jeho listy. Zdá se být pevný jako hora, avšak poraž ho dobře nabroušenou sekerou dotazování a zkoumání Já.

Ó Rámo, tato mysl je jako slon potulující se po lese zvaném tělo. Pohled slona je zastřen iluzí. Omezil se v nevědomého jedince se sklony a podmíněnostmi a není schopen spočinout ve vlastní blaženosti, v blaženosti Já. Je krutý a násilný a jeho kly představují neovladatelné touhy a chtění. Třebaže si přeje zakoušet pravdu, již slyšel od mudrců, je chycen v pasti myšlenek o rozdílnosti a lapen v představách radosti a bolesti. Ó Rámo, mezi princi a vladaři jsi králem zvířat, lvem! Roztrhej slona na kusy pomocí své inteligence.

Ó Rámo, mysl je jako vrána, jejímž hnízdem je tělo. Libuje si v nečistotě, roste a sílí pojídáním masa a proniká do srdcí druhých. Zná jen svůj úhel pohledu a jen ten považuje za pravdu. Je temná v důsledku neustále rostoucí nevědomosti. Je plná špatných sklonů a násilných projevů. Je jenom břemenem, Rámo, proto ji odlož pryč, daleko od sebe.

Ó Rámo, mysl je jako zlý duch, kterému slouží skřet zvaný touha. Přebývá v lese nevědomosti a v důsledku iluze prochází mnoha těly. Člověk nemůže dosáhnout Sebepoznání, dokud neporazí zlého ducha pochopením a oproštěností, milostí gurua, vlastním úsilím či opakováním manter.

Ó Rámo, mysl je jedovatý had, který již zabil bezpočet bytostí. Jako orel se ho zbav pomocí rozjímání, mantry či vhodných cvičení.

Ó Rámo, mysl je jako opice, potulující se z místa na místo a hledající ovoce v podobě odměn a potěšení. Připoutaná ke koloběhu světa lidem tančí a vymýšlí pro ně zábavu. Chceš-li dojít dokonalosti, udržuj ji ve všech ohledech pod kontrolou.

Ó Rámo, mysl je jako mrak nevědomosti. Rozežeň ho vytrvalým odmítáním všech pojmů a představ.

Tak jako jednu mocnou zbraň lze zničit zbraní ještě mocnější, utiš svoji mysl pomocí mysli samé. Jednou provždy se zbav veškerého mentálního nepokoje. Tak jako strom zbavený neklidu od poskakujících opic, setrvej v tichu a míru uvnitř Sebe.

Překlad Lenka Vinklerová

další části knihy