ADVAITA.cz

2. října 1979 – Nemůže to být ve filmu, protože vy jste znalcem tohoto filmu (z knihy Semena vědomí)

1. 1. 2019 - Gábina, Aleš, Jirka

2. října 1979

Tazatel: Co je svědek? Je to mysl nebo něco za myslí?

Maharadž: Je to znalec mysli.

Tazatel: Je to mysl, která říká „já jsem"?

Maharadž: Podstata bytí se vyjádří prostřednictvím mysli slovy „já jsem".

Tazatel: V knihách, které přeložil Maurice Frydman, jsou použita slova osud a spravedlnost. Mají tato slova stejný význam jako slovo karma?

Maharadž: Spravedlnost je rozhodnutí, které je dané. Osud je skladištěm, ze kterého všechny tyto projevy proudí. Je to princip, ze kterého jste vyvstal. Dá se to přirovnat k negativu filmu. Vědomí je v tomto zdroji, ze kterého jste vyšel, již přítomné, takže film je již promítán. To, co je promítáno, je již předtím zaznamenáno. Znamená to tedy, že jakékoliv aktivity, které se uskuteční prostřednictvím této podstaty bytí, což jste vy, jsou vaším osudem. Každý čin neboli každý krok, který tato podstata bytí učiní, je již zaznamenán ve filmu.

Tazatel: Můžou hvězdy odkrýt tento negativ, jak to někteří astrologové tvrdí?

Maharadž: To je přímo lež. Váš osud byl vytvořen devět měsíců před vaším zrozením.

Tazatel: Kým?

Maharadž: Nikým, prostě se to stalo.

Tazatel: Takže negativ existuje předtím, než začne působit osud. Kde je tedy negativ zaznamenán?

Maharadž: To je dovednost múla—máji (základní iluze).

Tazatel: Někteří lidé věří tomu, že jak zasejí, tak také sklidí, včetně té struktury negativu, kterou někde předtím zaseli.

Maharadž: To je pouhá povídačka. Máte nějaké důkazy?

Tazatel: Ne.

Maharadž: Mája je základním zdrojem iluze. V tomto místě již začíná láska k Já. Je to láska k bytí, existenci, vjem „já jsem". Výrazem této lásky je veškerý tento projev.

Tazatel: Proč někteří lidé milují toto falešné já více než ti druzí?

Maharadž: Není to otázka toho, že někdo miluje více než druhý. Stav lásky je přítomen a vy se z toho musíte buď radovat, nebo trpět. I když trpíme, milujeme svoji podstatu bytí.

Tazatel: Když praktikujete pozorování, provádíte jej vědomě?

Maharadž: Co míníte tím výrazem „praktikování pozorování"? Vy se snažíte zintenzivnit svoji podstatu bytí. Pozorování se bude dít tak jako tak, ale vaše skutečné Já se musí odkrýt. Vy jste tu ještě před pozorováním.

Tazatel: Maharadž mi doporučil klidný způsob života, ale pro můj životní styl bude obtížné stát se najednou klidným. V mé práci je mnoho stresů a vznětů. Doporučí mi Maharadž, abych si našel jiné zaměstnání?

Maharadž: Neřeknu vám, abyste dělal to či ono. Dělejte to, co máte rád, a přitom poznejte, že nejste konatelem, protože se to prostě jen děje. Osud, který vstoupil do vašeho života již prvního dne od početí, se bude odvíjet sám. Není tu nic, co byste mohl považovat za své, a vidět se tak jako nějaký tvořitel věcí či událostí. Jakmile poznáte, kdo jste, přestane vás tento osud svazovat.

Tazatel: A co lidé, kteří umírají? Myslíte si, že realizují skutečnost, že nejsou tělem?

Maharadž: Nic se neděje. Nikdo není mrtev. Texty říkají, že ti, kdo umírají z nerozpuštěnými představami, se znovu zrodí.

Tazatel: Mají tito lidé možnost výběru těla, rodiny a místa, kde se chtějí znovu zrodit? Mají v příštím zrození možnost volby rodiny typu A před rodinou typu B?

Maharadž: Proč se zatěžujete takovými nepotřebnými záležitostmi? Soustřeďte se na přesvědčení sebe sama, že nejste tělem. Toto tělo je vytvořeno z pěti elementů a je to ve skutečnosti potravinami vyživované tělo. Vy v tom nemáte žádnou spoluúčast. Nestrachujete se tímto potravinovým tělem. Síla, dech a podstata bytí jsou závislé na potravě a vodě. Bez potravy a vody je tento vjem „jáství" nepřítomen.

Tazatel: Potom tedy opět přichází vjem „jáství" nazpět?

Maharadž: Nejste nic z toho. Není zapotřebí se zabývat nějakým znovuzrozením.

Tazatel: Zdá se mi, jako by něco, co nazýváme potravou, proudilo kolem nás ve vzduchu. Lze z toho stvořit tělo, a pokud si držíme nějaké iluzorní koncepty, můžeme je umístit v tomto vyživovaném těle. Zdá se mi a také to ve skutečnosti vyplývá z učení, že tu v podstatě není žádná taková věc jako potrava a potravinami vyživované tělo, ale že to je pouhý koncept.

Maharadž: Z jaké úrovně nyní hovoříte? Jak jste pochopil to, že tu není žádné tělo a že to všechno vychází pouze z mysli?

Tazatel: Našel jsem to ve vašich rozhovorech, kde o tom mluvíte.

Maharadž: Realizoval jste to?

Tazatel: Kdybych to realizoval, stal bych se Džňáninem.

Maharadž: Správně. Do té doby, než se tak stane, je toto tělo zrozené stejným způsobem, jako každé jiné tělo, které je zrozené.

Tazatel: Je možné na to nahlížet tak, že pro nás nyní existuje koncept těla, který bychom měli přijmout, a neměli bychom se snažit vytvářet další koncept, že tu není tělo?

Maharadž: Jděte ke zdroji. Kdo ví, že tu je tělo? Něco je tu před stvořením těla.

Tazatel: Má všechno úsilí, které konáme v tomto ohledu, nějaký účinek v ničení vjemu „já jsem", nebo je to stále jen pokračování naší představivosti, která je natočena na filmu? Potom úsilí, které lidé vynakládají, aby dosáhli cíle, nemá žádný smysl. Vše je již obsaženo v tomto filmu, že?

Maharadž: Buďte ve zdroji, který je světlem za vědomím. Vy nejste tímto vědomím, jasně to pochopte. To, co se děje, je součástí této múla—máji.

Na magnetofonovou kazetu se nahrává to, co tu říkám, ale cokoliv, co je nahráno na kazetě, není mnou. Stejně jako není na kazetě nahrán skutečný hlas, jste i vy oddělen od této chemické sloučeniny, těla a vjemu „jáství", tedy vědomí.

Tazatel: Je realizace nahraná na filmu?

Maharadž: Nemůže to být ve filmu, protože vy jste znalcem tohoto filmu. Nyní se vzdalte, hloubejte o všem, co tu bylo řečeno, a přijďte zpět v pět hodin odpoledne.

Tato mysl je pouhým shlukem myšlenek, které jsou přítomné v projevu. Všechny vaše činnosti závisí na mysli a mysl závisí na všech vašich vzpomínkách a čemkoliv, co jste slyšel v tomto světě.

Vstřebáváme vše, co se uskuteční v tomto světě, a také se na to díváme z našeho vlastního pohledu, čímž ty věci a děje zabarvujeme našimi vlastními představami. Jelikož toto vědomí těla a mysli vstřebává vše, co se děje ve světě, neustále přisuzujeme tomuto vědomí „já jsem" minulá zrození, toto zrození, karmu apod. Přijímáte určité věci, přičemž některé máte za dobré a ctnostné a jiné odmítáte, protože ve vašem pohledu se jeví jako špatné a hříšné. Není to ovšem nic jiného než vaše koncepty, které jste si nashromáždil ve světě, ale ve skutečnosti tu pro toto rozlišování není žádný základ (pozn. č. př.: není tu žádná entita „já" neboli autorita, která by rozhodla, co je dobré a co špatné).

Tazatel: Včera Maharadž mluvil o čakrách (centrech psychické energie v těle) a o brahma—randhře. Zajímalo by mne, zdali se tím máme zabývat v naší meditaci.

Maharadž: Nemyslete na čakry. Uchopte poznání „já jsem" a staňte se s ním jednotní. To je meditace.

Tazatel: Kdo je tím, kdo si má podržet toto „já jsem"?

Maharadž: Kdo se ptá na tuto otázku?

Tazatel: Jsme schopni jít za naše myšlenky nebo jsou z Absolutního pohledu myšlenky prostě jen součástí filmu? Je potom důvod, abychom je tolerovali a snášeli, jestliže tomu tak je?

Maharadž: Kdo je zde, kdo se chce dostat za myšlenky? Kdo je to? Absolutno tu je ještě předtím, než se v bdělém stavu objevilo vědomí. To je Absolutno. V okamžiku, jak se zde objeví vědomí, přicházejí myšlenky. Nemusíte je snášet a tolerovat nebo je odmítat a zatracovat. Jednoduše stačí, když je znáte.

Tazatel: Potom již neexistují všechny ty ostatní věci, které by měly vymezovat ten princip, neboli, jak vy říkáte, originál, Absolutno.

Maharadž: Ale to je pouze tehdy, když dosáhnete tohoto originálního stupně, když jste Džňáninem.

Tazatel: My tím již jsme.

Maharadž: Kdybyste to věděl, neměl byste žádné otázky a nebyl byste tady.

Z knihy Semena vědomí

Překlad: Aleš Adámek