ADVAITA.cz

22. září 1979 – Usínejte a spěte s přesvědčením, že tělo je prostor (z knihy Semena vědomí)

27. 11. 2018 - Gábina, Aleš, Jirka

22. září 1979

Maharadž: Žádný velký muž, který se kdy narodil, neučinil ani tu nejmenší část změny ve vědomí. To, co je, je a nebude se nikdy měnit. Vy to musíte vidět a znát to. Není tu zapotřebí žádný rituál ani činnost, která by k tomu byla nutná. Nevědomě se tato znalost ve vás zjevila a vy tím musíte projít, a to buď dobrovolně nebo nedobrovolně. Zkušenost je tu a někdo přichází později, aby to zažil.

Dokud jste ztotožněni s tělem a myslí, nemůžete vůbec nic změnit na tom, s čím se setkáváte ve svých zkušenostech dennodenně a čemu musíte přímo čelit. Když tu jsou požáry a povodně, ztráty nebo zisky, nezbývá vám, než to vše přijmout. Není to nic jiného než vědomí, které je činné.

Tazatel: Minulou noc jsem měl zajímavý snový zážitek. Seděl jsem sám a s chutí jsem vychutnával svoji večeři, když najednou vtrhl hrubý a neotesaný muž se svojí pětičlennou rodinou dovnitř a všichni mi zabrali můj stůl s tím, že řekli, že bych neměl mít stůl sám pro sebe. Měl jsem chuť toho chlápka zbít. Co bych s tím měl dělat?

Maharadž: Musíte sebe sama potlačit, jak jen to je možné.

Tazatel: Nebylo by to ovšem potlačení, které si provádí tělo samo o sobě.

Maharadž: Tělo nedělá nic. Tělo je chráněno životním dechem a kvalitou podstaty bytí. Životní dech je zodpovědný za veškerý pohyb a kvalita podstaty bytí, vjem „já jsem", sedí jakoby na vyvýšeném podstavci a vše pozoruje.

Tazatel: Existuje tu stav, kde pociťujete, že tato podstata bytí není vázána k tělu?

Maharadž: Proč sebe sama nestabilizujete v této podstatě bytí? Zapomeňte na tělesný vjem a to, co zůstává, jste pouze vy, neboli turíja (stav neomezeného vědomí).

Tazatel: Někdy mám pocit, že jsem vše a že tu není nic jiného. Přijde to ovšem málokdy a trvá to jen krátkou dobu.

Maharadž: I když sledujete, že všechno je vámi, je to stále jen kvalita pětielementárního těla, což nebude trvat věčně. Bdělý stav, hluboký spánek a tento stav turíja — toto všechno jsou dočasné stavy.

Tazatel: Co je potom tím věčným?

Maharadž: Ono Jediné, na které jste nezapomněl. Tento Věčný stav je za stavy vzpomínání a zapomínání.

Tazatel: Kde máte důkaz?

Maharadž: Na tomto stupni je to tak, že ať je ten princip jakýkoliv, zůstává tam pouze tento samotný princip, který je sám pro sebe tím požadujícím důkazem. V tomto stavu není nic, takže kde potom vzniká otázka předložení nějakého důkazu a pro koho také?

Tazatel: Já jsem se spíše chtěl zeptat, v jaké úrovni cítíte, že to máte?

Maharadž: Není tu nikdo jiný, jste tu pouze vy. To, o co se tu pokoušíte, je vaše snaha ztotožnění se s Bohem, ale Bůh tu nemůže být, pokud tu nejste vy.

Tazatel: Nevěřím v Boha.

Maharadž: Věříte ve své tělo, když nevěříte v Boha? Kdo odmítá Boha? Kdo to je?

Tazatel: Moje já.

Maharadž: Co znamená to „moje já"?

Tazatel: Je to jen pocit.

Maharadž: Vy jste Bůh. Není-li Bůh, nejste vy. Je-li Bůh, vy jste.

Tazatel: Když Kristus říkal, že On a Otec jedno jsou, poukazoval na Svého Otce jako na Íšvaru, a ne jako na Nejvyšší Bytost?

Maharadž: Ten, jehož činnosti jsou zodpovědné za vznik podstaty bytí, je otcem.

Tazatel: Kristus nepoukazoval na fyzickou osobu, když mluvil o Otci?

Maharadž: Nerad bych toto rozhodoval. Dokud tu byl Kristus, byla jeho podstata bytí udržována potravinami vyživovaným tělem. Kristus je velký světec. Nezaplétejte se v úvahách o Jeho původu. Meditujte na Krista, posvěťte se při vzpomínce na Něho a v tomto procesu se očistíte. Potom se žádný tvar již od vás neoddělí.

Tazatel: V západní tradici bylo mnoho světců a svatých, kteří léčili lidi od různých nemocí. Východní mudrc nemá tendence k tomu, aby uzdravoval lidi. Proč je tomu tak?

Maharadž: Světci z Východu mají také síly k tomu, aby prováděli zázraky. V procesu léčení lidí by přirozeně byl povýšen jejich věhlas a mohlo by se jim dostat vyššího ocenění ve společnosti, což by mohlo vést k tomu, že by začali rozvíjet pýchu a hrdost.

Tazatel: Vždyť tu ale není nikdo, kdo by cítil pýchu.

Maharadž: Nezaplétejte se v konceptech, mohly by vás uškrtit. Málokdy může nějaký světec provádět zázraky a necítit přitom pýchu.

Tazatel: Světec přece nemá pýchu. Kdo je tu tedy, kdo by mohl mít pýchu?

Maharadž: Všechny činnosti tohoto projeveného světa se dějí prostřednictvím vědomí. Vy si projektujete koncept světce v těle.

Tato podstata bytí je obsažena ve všech pěti elementech, ale není ji možné považovat za osobní entitu, neboť je univerzální. Jestliže jdete spát s poznáním toho, že jste univerzální vědomí, bude ta samá myšlenka přetrvávat přes den. Usínejte a spěte s přesvědčením, že tělo je prostor. Utrpení vám přináší myšlenka, že jste tělo. Pevně držte v mysli každý den to, že nejste tělo, ale že jste jednoduše poznání, vědomí. Po mé smrti bude mé tělo přeměněno do prostoru, tak proč nepředpokládat již teď, že je prostorem?

Tazatel: To mi přináší další koncepty.

Maharadž: Zbavuji vás konceptu, že jste toto tělo. Proč tvrdíte, že vám přidávám další koncepty?

Tazatel: Říci, že mé tělo je prostor, je dalším konceptem.

Maharadž: Pravá duše všech konceptů je (vjem) „já jsem".

Tazatel: Myslet si, že jsem prostorem ještě předtím, než jdu spát, je technikou.

Maharadž: Lepší bude, když to tu ukončíte, a budete každému vykládat, že jste byl u jednoho hlupáka, který vás málem pověsil, ale naštěstí se vám podařilo se zachránit. Povídal jsem vám tu o přirozenosti vědomí. Postupně vás chci osvobodit ode všech konceptů. Pouhé tvrzení, že vše je jen koncept, vás neosvobodí. Pouze budete přecházet z jednoho hrubého konceptu k jemnějšímu. Když si užíváte hrubé koncepty typu „Já jsem tělo," budou se jen množit do dalších konceptů jako např.: „Moje tělo je nemocné," „Musím si vzít léky a vyhledat doktora," apod. Představte si, že si řeknete: „Já jsem prostor," jaká další představa by vás mohla dále napadnout?

Chci vás dostat k tomuto konceptu „já jsem", což je poslední mezník iluze, a i toho vás chci zbavit. Pochopte kvalitu těchto představ.

Tazatel: Mám dotaz. Dříve Maharadž tvrdil, že by měla být stále přítomna pozornost. Může být tato pozornost zakoušena jako pocit? Pociťování se mi zdá být prvotní před věděním. Je tu zásadní pocit stálého vědění faktu, že já jsem. Shoduje se toto vědění s vnímáním a pozorováním?

Maharadž: Pocit je stejný jako pozornost. Když si uvědomujete pocity jako např.: „Já jsem ten, kdo vidí," „Já jsem znalec neboli ten kdo ví," tak to jednoduše platí a nemá To žádný tvar. Toto poznání je beztvaré, a když si osvojíte nějaký tvar, nastávají problémy.

Z knihy Semena vědomí

Překlad: Aleš Adámek