ADVAITA.cz

VI.10 - Nepopsatelné (z knihy Dásbódh)

23. 11. 2018 - Aleš

|| Šrí Rám ||

1. "Říká se, že když *samádhan vyhubí toto ´vše´, pak bychom neměli ´mluvit´ (taková spokojenost/samádhan je za ´řečí´saguna; je to transcendence poznání neboli ne-poznání). Je-li tu však tato Skutečnost, může zde být také toto ´vše´ neboli poznání? Mistře, vysvětlete mi to" (Maharadž: Mistr/Světec využívá poznání ... jak by jinak mohl mluvit). * (Samádhan - nepopsatelná spokojenost být, existovat. To Jedno Jediné bez něčeho dalšího.)

2. "Říká se, že máme být jako němá bytost konzumující palmový cukr, která nedokáže sdělit sladkost, kterou zakouší (tj. ryzí přímá zkušenost je zcela odlišná od nepřímé zkušenosti). Mistře, vysvětlete mi význam toho."

3. "Říká se, že když je zkušenost ´já jsem´(nepřímá zkušenost) vyhlazena, pak spokojenost/samádhan (přímá zkušenost Já, tedy já neexistuji) nemůže být popsána/vyjádřena, neboť když je vyhlazena myšlenka ´já jsem´, pak kdo je tu, kdo by zakoušel tuto spokojenost/samádhan? Mistře, vysvětlete mi to."

4. "Říká se, že když se ´já jsem´ (múla máji) stane touto neuchopitelnou bez-myšlenkovitostí, pak se nemůže objevit v mém prožívání. Proto bych měl v mysli pevně zasadit toto bez-myšlenkovité pochopení."

5. Je zapotřebí pokládat některé z těchto otázek tehdy, když posluchač/žák pochopí toto ´já jsem´? Poslechni si toto objasnění a buď zcela ponořen v této rozpravě. (Ale bohužel, nejsi ....)

6. "Je toto ´já jsem´/múla mája místem úplné spokojenosti/samádhan a je tato zkušenost ´já jsem´ tímto ryzím poznáním?" Řečník/mistr odvětil, že svarúpa bude odhalena jen když se držíte této ´řeči´ (toto vše může být odpovězeno jedině tehdy, když sádhaka přestane pokládat otázky a spočine v tomto ´já jsem´).

7. Přesto tato ´řeč´ nemůže uchopit/pochopit svarúpu a bez této ´řeči´ svarúpu pochopit jinak nelze. A  kdyby si tato ´řeč´ múla máji začala vytvářet představy, pak tato představivost přinese pouze a jenom strádání spoutanosti (´Já jsem takový a takový´ a příliš mnoho následných otázek).

8. Tato múla mája by měla znát Parabrahman; neboť tato múla mája véd je tímto skrytým Nejvyšším Já. A jestliže se pevně držíte společenství Světce/Pravdy, pak toto ´já jsem´ pochopí Skutečnost (jak už napovídá název, múla mája/základní iluze není skutečná. Je to iluze, prapůvodní iluze, a to značí, že vše viděné či vnímané je pouze jevem či snem uvnitř Jednoho Jediného nedělitelného Já).

9. Skutečnost se stala touto zkušeností ´já jsem´ a nyní s tímto pochopením by měla být uskutečněna tato bez-myšlenkovitost a múla mája potom bude nepřekonatelnou spokojeností/samádhan. Proto prostě jen poslouchejte tuto ´řeč´ pocitu ´já jsem´ a pak buďte tímto *nepopsatelným Já. (*Maharadž: - Mé místo je tam, kde se každá řeč vrací zpět.)

10. Nemusíte něco říkat, abyste pochopili Skutečnost (tj. nic neříkejte, protože vy neexistujete. To je největší uctívání). Podobně jako lze sladkost palmového cukru poznat jedině tím způsobem, že ho ochutnáme, tak lze také pochopit To/Skutečnost pomocí přímé zkušenosti ´tam´. Avšak tuto bez-myšlenkovitost nelze pochopit bez Sadgurua (Maharadž: Vy nemůžete zabít sebe sama; k tomu je zapotřebí Sadguru).

11. Jestliže múla mája vytrvale pátrá po svém vlastním já, pak se dostaví milost Sadgurua a je pochopen Átma puruša. Poté se dostaví prožitek a pochopení přirozeného bez-myšlekovitého Já. ***

***Nisargadatta Maharadž – Milost je tu stále k dispozici, ale musí zde být zároveň vnímavost pro přijetí této milosti. Je třeba, abyste měli pevné přesvědčení, že to, co zde slyšíte, je absolutní pravda.

12. Na začátku byste si měli osvojit intelekt/buddhi, jenž bude vytrvale pozorný v tomto ´já jsem´, a tímto způsobem budete pročištěni. Díky tomu zde bude *nečekaně projeveno samádhí. *(Když po tom přestanete pátrat, bude to tu; protože ono to tu je stále)***

*** Siddharaméšhvar Maharadž – Samádhí značí ádhi (na začátku) a sama (být to samé). Tedy samádhi je stát se tím, co jste byli na začátku.

13. Když hledáte svůj vlastní počátek, pak se ´vy´ stáváte iluzorní povídačkou a to, co tu jedině je, je Skutečnost. Když nadále přebýváte pouze jako toto Já, pak se dostaví naprostá spokojenost/samádhan.

14. Je-li Átman *svědkem tohoto ´vše´, potom tu je tato ´řeč´ a ta je prapůvodním předpokladem (´Já jsem On´). Ale když tento svědek/puruša uvnitř tohoto ´vše´ spatří siddhántu (já neexistuji), potom je On Siddhou. *(Pozorování v sobě zahrnuje dualitu, protože tu musí být něco k pozorování. Puruša tu je, ale zůstává skryt za Svou prakrti. On ji osvětluje a On ji zná, ale jen ona se projevuje a je známá, neboť on je skrytý).

15. Ale jestliže se snažíte spatřit tuto siddhántu, pak se Skutečnost stane stavem pozorování universálního ´vše´. Toto/Átma puruša je před ní/prakrti, neboli před tímto ´vše´, protože ono je před/za jakýmkoliv stavem.

16. Když poznání tohoto ´vše´ skončí, pak jsou zřec/vidoucí a (proces) vidění zničeny. V ten moment pak Skutečnost dá stranou tuto zduřeninu jáství.

17. Když je ´zde´ jáství rozpuštěno, přichází pochopení nirguna této zkušenosti saguna. A díky této ´řeči´ tu je tato nepopsatelná spokojenost/samádhan.

18. Je jedno, jak hluboká může být tato ´řeč´ bez-myšlenkovitého Já, přesto je iluzorní a prázdná. A i když je toto ´slovo´ uvnitř i vně všeho, přesto je to jen jeho význam, jenž má pravou podstatu.

19. Kvůli tomuto ´slovu´ je význam pochopen, ale když je pochopen význam, pak se toto ´slovo´ stává zbytečné. Tato Skutečnost je významem tohoto ´slova´, ale ´slovo´ samotné je falešné.

20. ´Slovo´ je tímto objevujícím se Já, a když je toto Já pochopeno, pak je ´slovo´ zapomenuto. Protože pak je toto ´slovo´ pochopeno jako falešné a jeho význam zcela zaplňuje celý prostor. ***

*** Nisargadatta Maharadž – Já jsem projev. Já, neprojevené, Absolutno, jsem to samé ´Já´ projevené. Vědomí je vyjádřením Absolutna, zde nejsou dvě, ale jedno.

21. Kvůli slupce se objeví zrno/obilí a potom je slupka zahozena a je přijato zrno. Podobně byste měli poznat toto ´slovo´ jako slupku a jeho význam jako zrno.

22. Stejně jako je tenká slupka vyplněna úplným zrnem a při zpracování tuto tenoučkou slupku odfoukne vítr, tak také když toto ´slovo´ odletí uvnitř úplného parabrahman, zůstává tu toto bez-myšlenkovité pochopení.

23. Dokud pokračujete v ´mluvení´, pak tu zůstává ´slovo´. Ale význam je vždy přítomný, i před ´slovem´. I když se díky ´slovu´ význam stává zjevný, přesto není možné význam srovnávat se ´slovem´.

24. Stejně jako byste měli oddělit (a přijmout) zrno od plev/slupky, stejně tak byste měli odhodit/zanechat ´slovní´ význam a rozpoznat pomocí ryzího prožívání svého Já zrno, čímž je v sobě zahrnutý, ale nevyjádřený význam.

25. ´Slovním´ významem se označuje to, kdy je oddělené viditelné ´já jsem´ ´vyslovováno´. A ryzím, v sobě zahrnutým/nevyjádřeným významem je to, kdy átman zná význam sebe sama jakožto átman (tehdy konečně potkáváte své Já).

26. Puruša je stejný. On je ryzím v sobě zahrnutým/nevyjádřeným významem, ale nejprve by měl pochopit předpoklad (´Já jsem brahaman´/´Ty jsi To´/tattvamasi). Neboť prožívání Já je nepředstavitelné neboli je to mimo jakékoliv vnímání, a proto se tam nemůžete pomocí koncentrace dostat.

27. ´Zde´ (v múla máji) je třeba (nejprve) roztáhnout oblohu a potom ji nechat shodit (nejprve pochopte, že vše, co vidíte a vnímáte, je nic, tj. podobně jako tomu je s (modrou) oblohou. A poté pochopte, že tato zkušenost rovněž není pravdivá. Pravdu nerealizujete do té doby, dokud vy (já) zůstáváte). Puruša je jádrem této zkušenosti a když si (On) přestane představovat tuto zkušenost, pak se (On) setkává se Sebou samým.

28. Jak může být toto ´já jsem´ nějak pravdivé, když platí, že se zkušenost ´já jsem´ objevila z falešného konceptu ´já jsem tělo´? (Falešné pouze vytváří falešné, ono nemůže vytvořit Pravdu.) Proto Brahman/´tam´ není místem této zkušenosti.

29. Jak zde může být nějaká zkušenost v nepřítomnosti dvou (zkušenost vyžaduje dualitu)? Když tu je zkušenost, pak se tato bez-myšlenkovitost stane ´řečí´ a ta, jak jsme předtím prokázali, je prázdná jako slupka/pleva. Nicméně pochopte, že díky této zkušenosti tu není místo pro samotné zakoušení (zkušenost odezní a stane se Tím/Jedním Jediným, které mělo tuto zkušenost).

30. Kvůli této zkušenosti je vytvořena trojice Znalec, poznávání a poznané. Kdežto do nedvojnosti se dvojnost stydí vstoupit. Toto nepopsatelné Já je dosaženo díky společnosti této ´řeči´.

31. Oddělenost dne a noci je tu jen vzhledem k slunci. Pokud by tu slunce nebylo, pak jak byste označili to, co tu zůstává? (tj. bylo by to nepopsatelné, tedy mimo přirovnání)

32. Má-li být bez-myšlenkovitost počátkem tohoto tichého ´slova´, pak by tu měla být tato forma (zvuku) óm/aum. Ale co by mohlo Já vyřknout, kdyby tu nebyla tato forma (zvuku) óm?

33. Jedině kvůli iluzi/mája tu je zkušenost, zakoušení a toto ´vše´. Ale když tu je (čistě jen) tato Skutečnost, a iluze nikdy neexistuje, pak jak by se toto mělo označovat?

34. Je tu Jedno jediné Já a to druhé označované jako ego/´já´. Pokud tu tato rozdílnost stále zůstává, pak to je vivéka prožitku ´já jsem´ a tato ´řeč´ přináší potěšení dvojnosti. (Maharadž- Vaše mysl bude říkat: "Jsem tu nebo tu nejsem?"; na toto rovněž zapomeňte.)

35. Kvůli této oddělenosti tu je tato matka zvaná mája a pak se Skutečnost stává falešnou dcerou této neplodné ženy (mája je pouze vymyšlená představa a ta pak vytváří další představy). Proto nechť tu je u kořene pouze jednota/neoddělenost.

36. To, které nebylo nikdy narozeno, upadlo do spánku, a kvůli tomu tu byl spatřován sen ("já jsem tělo" - samsára) uvnitř tohoto snu "já jsem". A poté jste se kvůli utrpení samsáry odevzdali Sadguruovi.

37. Kvůli milosti Sadgurua byla samsára zrušena, a poté se dostavilo ryzí poznání a vyhladilo toto místo nevědomosti (´já jsem´ neboli nicota).

38. Vše, co je, se stává ničím. A poté se nic nemůže zničit, protože to je nic. Být a nebýt - to obojí je poté pryč, a to, co zůstává, není tímto universálním ´vše´. (Maharadž toto často zmiňoval v maráthí. Nejprve z naší mysli zmizí mnoho věcí, když o nich přestaneme přemýšlet, tj. nic tu není. Poté je rovněž v bez-myšlenkovitosti odhozen i tento koncept nicoty neboli poznání.) ***

***Randžit Maharadž – Nic je nic a On je tu. Když cítíte, že tu je nic, pak jste tu vy, nebo snad ne?! Kdo to cítil? Pomyslíte si: "Ó, já to cítil!" Ne! To je chybné a to je ego. Nikdo nic necítí. Nic je nic, ne!

39. Za/před tímto nic neboli prázdnotou tu je ryzí poznání, a díky němu tu je samádhan/spokojenost. Tak kvůli této formě saguna/poznání tu je tento Přirozený Stav, jenž je bez jakéhokoliv dělení. (Maharadž- Jestliže víte, že to je prázdnota, pak jste před/za ní, nebo snad ne?!)

40. Když tu je tento ne-dvojný proslov, pak jsou zničeny dohady dvojnosti. Ale jestliže jsou ´vysloveny´ tyto ´řeči´ poznání, pak se dostaví probuzení (tj. první probuzení neboli zkušenost ´já jsem´).

41. Probuzený posluchač by měl pociťovat neustálou bdělost/ostražitost a díky tomu pak může být (jeho) mysl usazena ve vnitřním *významu. Díky tomu tu je toto ryzí pochopení za/před tímto ´já jsem´ a to je samádhan. *(Maharadž: ´Slovo´ je prázdné a význam je pravdivý. Významem je paramátma.)

42. Díky spokojenosti/samádhan se toto poznání, které bylo ´vyřčeno´ ve snu, vytratilo spolu se snem, a zůstala tu tato nevyjádřitelná radost, která je před/za tímto ´slovem.

43. Brahman, pokud je bez tohoto ´slova´, je Jednotou, a brahman není ani zkušeností a ani zakoušením. Taková je tichost, která nastává po druhém ´probuzení´ (když se probudíte z původního snu do této Skutečnosti).

44. Díky této Skutečnosti tu je sen viděný uvnitř snu. Poté, kdy došlo k probuzení ze snu samsáry, přišlo na řadu toto druhé probuzení, při něm však 'tam' v brahman bylo ´slovo´ zatraceno  a kvůli tomu nebyl dosažen cíl (tj. toto nekonečné, nevyjádřitelné paramátma/brahman).

45. Pokud je uskutečněna a jasně ´vyřčena´ tato rozprava saguna, pak je díky ní pročištěn vnitřní prostor pocitu ´já jsem´ a je pochopena spokojenost/samádhan (já neexistuji).

46. V ten okamžik žák naléhavě prosí svého Mistra: "Mistře/svámí, vše již bylo řečeno, ale mohl byste mi to znova vysvětlit?"

47. "Vytvořil jsem patřičné podmínky k pochopení (tj. zapomenout na vše a je tu ´já jsem´; toto je rozprava saguna) a nyní mi zbývá uskutečnit tuto rozpravu nirguna. Jak by tu bez ní mohlo někdy dojít k pochopení mého vlastního Já? Tato Skutečnost by měla být pochopena tímto ´já jsem´."

48. "Kdo je tím nezrozeným? Co je tím snem, který on vidí? A jak se může tato ´řeč´ stát tímto ryzím poznáním ´tam´?"

49. Když svámí/Mistr uviděl opravdovou žákovu touhu (dobrat se pravdy), odpověděl mu na jeho otázky. Tuto ´řeč´, kterou si žák vyslechl, byste si měli nyní také velmi pozorně poslechnout.

50. (Zapomeň na vše a) Milý žáku, poslouchej pozorně a seznáš, že tím ´nezrozeným´ není nikdo jiný než ty sám. Tento sen uvnitř snu je vnímán tebou a i nyní, v tomto universálním ´vše´ je toto ´nezrozené´ paramátman.

51. Bez-myšlenkovité Já mělo sen uvnitř snu. Poté se toto paramátman stalo vámi a bez-myšlenkovité pochopení se stalo samsárou. Avšak pak jste ´zde´ (´já jsem´) provedli pečlivé zkoumání a tím jste pochopili esenci ´já neexistuji´.

52. U chodidel Sadgurua jste obdrželi zhuštěně tuto ryzí rozpravu a následně se vaše smyslové vnímání stalo skrytým nirguna pochopením tohoto ´slova´.

53. Jakmile je přijímána zkušenost tohoto ´slova´ a ničeho jiného, pak tu je tato ´řeč´. Ale ta se také stává prázdnou a bezúčelnou a následně se stává vaším místem spočívání pravá tichost a vy jste probuzeni do této Skutečnosti.

54. Jakmile skončila disharmonie/nepořádek tohoto poznání ´já jsem´ (tj. když ustala neklidná mysl plná ´mnoha´ myšlenek), pak se ´slovní´ význam stal zjevný. A když byl přijat bez-myšlenkovitý v sobě zahrnující, ale nevyjádřený význam tohoto ´slova´, pak zde opět došlo k dalšímu ´probuzení´ (tj. z tohoto původního snu do této Skutečnosti).

55. Ale pokud cítíte, že se probudilo toto bez-myšlenkovité Já, pak to je zkušenost ´já jsem´, kterou prožíváte (tzn. že vy jste dosud zde). Potom je toto ne-poznání klamem poznání a toto ´já jsem´ nebylo dosud odstraněno.

56. Když jsi rozpustil/ukončil své prožitky v této ´zkušenosti´ a dostavila se tato ´zkušenost´, jež je nyní bez tvých zkušeností, přesto tu není toto bez-myšlenkovité probuzení ze snu, můj dobrý žáku! (toto Samo-jediné je stále uchyceno v omezení jemných konceptů. Zkušenosti, získané z přesvědčení ´já jsem tělo´, skončily v prožívání pocitu ´já jsem´. Toto prožívání byste však neměli chybně zaměňovat za bez-myšlenkovitou Skutečnost).

57. Jestliže jste se probudili a probrali ze snu a stále říkáte: "Já jsem toto nezrozené", poté tu je prozření (ze samsáry), ale skrytý sen dosud neodešel.

58. Když cítíte, že toto prozření ve snu je tímto pochopením nirguna této zkušenosti saguna, pak je stále Pravda jen snem a ve své podstatě klamem (Maharadž: Vy pokládáte poznání za pravdu).

59. Pravé probuzení je před/za touto zkušeností, ale jak tohoto něčeho dosáhnout (ono to je takové, jaké to vždy je)? Ve Skutečnosti/´tam´ bylo zrušeno i držení se rozlišování/vivéky ´zde´.

60. Tato Skutečnost je spokojenost sama/samádhan. Poznejte, že 'tam' i tato ´řeč´ nepřichází. Tímto způsobem by mělo být rozpoznáno pochopení toho beze-´slovního´/nepopsatelného.

61. Stejně taková je tato spokojenost/samádhan, kde není tato ´řeč´ známá. Nirguna pochopení tohoto beze-´slovního´ bylo vstřebáno touto rozpravou/kapitolou.

Tímto končí 10. kapitola 6. dášaky knihy Dásbódh s názvem „Nepopsatelné“ .

Z anglického překladu Johna Norwella přeložil Aleš Adámek

Další kapitoly z knihy Dásbódh (+ předmluva + zpívaný Dásbódh + PDF)