ADVAITA.cz

VI.9 - Hledání podstaty (z knihy Dásbódh)

9. 11. 2018 - Martin

|| Šrí Rám ||

1. Ono rozsáhlé bohatství (tj. „já neexistuji“) je skryto. Jak by ho lidé, kteří slouží tomuto nezměrnému paramátma, mohli znát? (Jak by mohla mysl znát ono Jedno Jediné, které ji stvořilo?) Oni znají jen vnější projevy této Skutečnosti.

2. Bohatství paramátma bylo skryto a je vidět jen toto projevené „vše“. Moudří lidé však zkoumají toto „vše“, aby našli své bohatství. (Naše pravé bohatství je v tomto „já jsem“, není v dualitě; je to ono bez-myšlenkovité paramátma.)

3. Je-li tu toto viditelné „vše“, potom se ono bez-myšlenkovité Já jeví jako falešné. A stejným způsobem, pokud je bez-myšlenkovité Já pochopeno, potom se stane falešným celý svět tohoto „vše“. Ale nejprve tu musí být vivéka, protože jedině poté, co poznáte múla máju, můžete poznat onu bez-myšlenkovitou Skutečnost.

4. Pokud se však člověk utvrzuje v tom, že je tu „mnoho“ objektů, potom mu tato čirá voda (tj. „já jsem“/poznání) proteče mezi prsty a svět říká „támhle je *jezero“. (tedy kvůli nevědomosti tvoříme „mnohá“ jména a koncepty – jako jezero, oceán, řeka, rybník atd. Ale všechna ta jména znamenají ve skutečnosti jedinou věc, a to vodu. A proto se musíme naučit dívat se očima poznání.) Ale jakmile člověk pochopí onu nejniternější Skutečnost, potom se tento svět stane oním ne-duálním Já. (Když použijeme vivéku, „mnohé“ koncepty zmizí a to, co zbyde, je to, co je.)*(Maharádž: Dítě říká „tati, podívej se, to je voda“, ale otec řekne „ne, to je oceán.“ Dítě má pravdu, ale lidé mu vnucují další a další koncepty.)

5. Díky tomu, že toto poznané (tj. tato múla mája či poznání) vzešlo z onoho ne-duálního Já, je schopno rozpoznat *paramárthu. Ostatní zůstanou sobečtí a kvůli nim se tato Skutečnost bude jevit jako „mnoho“ objektů. *(Být tímto ne-duálním Já představuje to nejvyšší dosažení či nejvyšší bohatství/paramárthu.)

6. Stanou se z nich těžce pracující, kteří za sebou táhnou těžká břemena (tedy svá těla), zatímco ono naprosto dokonalé Já si užívá skutečných skvostů. (Základem „mnoha“ myšlenek je myšlenka „já jsem“ a ono bez-myšlenkovité „já neexistuji“, které je drahokamem na královské koruně paramárthy.).*** Tato Skutečnost potom musí zakoušet požitky, které přináší múla mája a s ní spojená karma. (Múla mája neboli „já jsem“ není nic jiného než následek minulých činů. Cokoli se stane, to bylo již předurčeno předchozími činy, čili karmou. A proto je vaší povinností být touto Skutečností a neustále si udržovat odstup od toho, co se ve vás přirozeně objevuje.)

*** Dasbodh: Drahokam v koruně se objeví, jakmile se saguna myšlenka rozpustí v nirguně. Siddharaméšvar Maharádž: Nejúžasnějším výsledkem všech cvičení je to, když se myšlenka „já jsem“ rozplyne v nirguna svarúpě. Ale aby se něco takového mohlo stát, musíte se zbavit i toho nejmenšího zbytku příchylnosti ke světskému životu. Pokud se nevzdáte svého lidství, nikdy se nemůžete stát Bohem. Mysl musí být nesmazatelně orazítkovaná přesvědčením „já jsem brahman“ a „i kdyby mně nabízeli dvě stě tisíc rupií, nikdy se nesnížím k myšlence, že jsem tělo“.

7. Pokud se však ono Jedno Jediné považuje za tělo a sbírá palivové dříví nebo suší kravince, potom se On nechová tak, jak by se měl chovat Král a neužívá si onu esenci (tedy to, že je Já a jeho bohatstvím je bez-myšlenkovitost.)

8. Když v tomto „já jsem“ vyklíčí pochopení „já neexistuji“, potom je ono Jedno Jediné usazeno na trůn. Ostatní zůstanou připoutáni ke svým břemenům, a proto je musí za sebou vláčet až do smrti.

9. Ono Jedno Jediné (tedy brahman) si vychutnává tuto božskou „potravu“ (tedy když se všechny smysly sejdou v blaženosti „já jsem“), zatímco druzí jen hromadí *výkaly a ještě jsou na své chování pyšní. *(Maharádž: Toto tělo není nic jiného než továrna na hovna!)

10. Nejprve musí tato „bezcenná hora masa“ přijmout ono ne-podstatné (tedy „já jsem“) a potom teprve může toto átma okusit bez-myšlenkovitou podstatu. Ten, kdo má čiré poznání, uchopil tuto „řeč“ a udělal z ní onu podstatu.

11. Je velice těžké najít kámen paris (který přemění jiné kovy ve zlato) nebo kámen čintámani (který plní přání a zbavuje starostí), zatímco obyčejných kamenů a skleněných korálků jsou spousty a jsou běžně dostupné. Také doly, kde se těží zlato a drahokamy, jsou skryté, kdežto špínu a kamení vidíme všude.

12. Pravotočivá mušle šankha a pravotočivá popínavá rostlina a vzácné květiny jsou skryté, ale ricinový strom (skočec obecný), durman a obyčejné mušle jsou na „mnoha“ místech hojné.

13. Kalpatarú (strom plnící přání – ty jsi toto poznání a stáváš se čímkoli, na co myslíš) není možné nikde spatřit, protože ona nezměrná svarúpa expandovala do záplavy keřů mléčného křoví (pryšec kostival) tohoto hrubého světa. *Vzácný santalový strom není možné nikde spatřit, protože ona nezměrná svarúpa se stala obyčejnými stromy akácií a cicimků (tj. to,co je cenné, nemůže být kvůli objektivizaci spatřeno).*(Santalové dřevo se tře s vodou při púdže o kámen, aby vznikla santalová pasta.)

14. Indra, pán smyslů, zná božskou krávu Kámadhénu (tj. poznání), ale v hrubém světě se nezměrné paramátma projevilo jako „mnohá“ stáda krav. Ti požehnaní si užívají radostí Krále/átma, ale ostatním se dostane podle jejich karmy. (Všechno je otázkou pozornosti. Pokud se ono Já drží tělesného vědomí, potom musíte trpět následky svých minulých činů. A pokud je tu vědomí átma, potom je vaše pozornost zaměřena na pochopení, že „tu nic není“. A je-li tu tato čirá pozornost, potom je tu tato svarúpa, která je za pozorností.)

15. Je-li tu „mnoho“ činností, lidé říkají „my jsme tak bohatí.“ Ale jak potom mohou znát skutečné bohatství boha Kubéry (boha hojnosti a bohatství) (tedy bohatství pokladu všech bohů, kterým jsou guny, elementy, smysly atd.)?

16. Džňánin je Pánem jógy a je Pánem onoho skrytého bohatství. Ale pro ostatní se Skutečnost stala otrokem mysli a nyní se jen přehrabává v „mnoha“ názorech.

17. Podstata nemůže být spatřena a ono nepodstatné („já jsem“) se projevilo v podobě „mnoha“ lidí. Jedině sádhu umí rozlišovat mezi podstatným a nepodstatným. (Maharádž: většina tzv. světců to dotáhla jen na úroveň poznání.)

18. Jak by ostatní mohli chápat bez-myšlenkovitost? Jak by mohli vědět, co je pravdivé a co falešné? Jedině sádhu a Světec znají pochopení sádhua a Světce.

19. Múla mája nemůže vidět ono skryté bohatství. Vždyť i jen k tomu, aby člověk vnímal činnost tohoto „vše“, je potřeba kápnout do očí speciální kapky andžana (tj. poznání), jinak by člověk nehleděl očima poznání. A proto je potřeba ve společenství sadždžana (výjimečných světců) hledat ono skryté paramátma. (Maharádž: andžana znamená poznání; nirandžana znamená za poznáním.)

20. Tak jako se člověk stává ve společnosti krále přirozeně bohatým, tak můžete ve společnosti bez-myšlenkovitého Světce či Pravdy dosáhnout onoho Absolutního Já.

21. Skutečné Já získá skutečné Já a zmatení lidé získají jen zmatek. A proto se staňte těmi nejlepšími a získejte to nejlepší bez-myšlenkovité Já. (SiddharaméšvarMaharádž: uctívejte Boha tím, že budete Bohem.)

22. Bez-myšlenkovité Já musí dosáhnout stvořeného „vše“, nicméně toto „vše“ není věčné, stejně jako není věčný svět mnoha forem. Paramátma je neměnné, nekonečné a odlišné od tohoto viditelného „vše“.

23. Átma tohoto „vše“ (puruša neboli Znalec) je uvnitř vnitřního prostoru tohoto viditelného „vše“, ale je od něj oddělené. On (puruša) je uvnitř celého tohoto živého i neživého stvořeného světa. A je-li tu ono bez-myšlenkovité pochopení, potom vaše přesvědčení bude setrvávat uvnitř tohoto vnitřního prostoru, ale zároveň bude za ním. (Tedy pochopte, že nemůžete být ničím z toho, co vnímáte.)

24. Smysl života v tomto světě bude naplněn nikoli tím, že se vzdáte samsáry, opustíte svůj domov či budete neustále odhazovat omezující koncepty tohoto světského života (prapanča), ale jedině tím, že získáte pochopení „já neexistuji“ (a to tak, že nedopustíte, aby vás ovládala mysl).

25. Nejprve musí toto bez-myšlenkovité Já získat zkušenost „já jsem“ a toho lze dosáhnout pomocí vivéky. Jedině po získání této zkušenosti je možno mluvit o moudrosti, jinak ne.

26. Je tu zakoušení čirého „já jsem“ a je tu stav pouhých domněnek; je tu koupě na dluh a je tu bohatství získané přímo. (Tedy je tu příslib, že něco získáme někdy v budoucnu, anebo je tu pochopení „já jsem“, které vyvstane v okamžiku, kdy všechny podobné myšlenky odhodíme.) Je tu odevzdání mysli (tedy „já neexistuji“) a je tu smyslové vnímání a tyto dva módy jsou velice odlišné od zkušenosti „já jsem“ (toto „já jsem“ je mostem mezi „já jsem tělo“ a „já neexistuji“).

27. Lidé říkají „dosáhnu toho až později, ke konci života.“ Ale tím se z bez-myšlenkovitého pochopení stal jen prázdný slib v oblasti této světské existence. Bez-myšlenkovitost však taková není; protože té je možno dosáhnout hned, v tomto okamžiku.

28. Odměnu můžete získat teď hned. Potom je ten, kdo v práně prožívá samsáru, osvobozen. A pochybnosti tohoto světa, zrození a smrt, i tato pochybnost „já jsem“, to vše je odseknuto.

29. Toto „já jsem“ přijalo zrození a kvůli tomu bude muset zemřít. A proto by měl být člověk, který je v samsáře, osvobozen od tohoto „já jsem“ a „Ten, kdo nehybně spočívá ve své svarúpě“, by měl dosáhnout svého vysvobození. („Tím, kdo nehybně spočívá ve své svarúpě“, se stanete ve chvíli, kdy si uvědomíte, že jste; Maharádž: Pochopení znamená realizaci.)

30. Jakmile tato „řeč“ upadne do domněnek a pochybností, stává se dokonalý siddha padlým džívou. Potom pyšně prohlašuje, že „závazek uctívat“ (tj. „On dělá vše“) je falešný a říká „já jsem konatel.“

31. Ale tato „řeč“ je ve skutečnosti projevem onoho bez-myšlenkovitého Já a díky takovéto vivéce je člověk okamžitě osvobozen. A stane se někým, kdo je, a přesto není tímto „vším“ ve světě „mnoha“ lidí. (Tedy stane se oním věčným Já, které spočívá v poznání a spočívá i v těle.)

32. Tento stav Boha znamená nirgunu. A v tomto stavu Boha je ne-druhost. Jedině když člověk pochopí toto bez-myšlenkovité bohatství, tak získá naprostou spokojenost (samádhan).

33. Je v těle (déha), ale přitom je mimo tělo (vidéha). Není dokonce ani činností tohoto „vše“. Džívan-mukta poznává díky své pozornosti/zaměřenosti (lakšana) džívan-mukty. (Džívan-mukti je osvobození od konceptu hrubého těla; potom je vaše pozornost zaměřena na svět tohoto „vše“ a je tu jen „já jsem“ a stali jste se poznáním. A vidéha-mukti je osvobození od tohoto těla „vše“, kdy tu nezůstane dokonce ani poznání a je tu jen ono Já, které je bez jakéhokoli zaměření/pozornosti na cokoli.)

34. V džívan-muktovi se ona bez-myšlenkovitá Pravda ještě neobjevila a kvůli domněnkám poklesne džívan-mukta do „mnoha“ pochybností a přijme tělesné vědomí. Ale díky božskému „slovu“ sadgurua je podstata pochybností vykořeněna a odhozena. (Džívan-mukta musí pečovat o tuto „řeč“ a jedině potom se může stát vidéha-muktou.)

Tímto končí 9.kapitola 6.dášaky knihy Dásbódh s názvem „Hledání podstaty“ .

Z anglického překladu Johna Norwella přeložil Martin Vinkler

Další kapitoly z knihy Dásbódh (+ předmluva + zpívaný Dásbódh + PDF)