Nová kniha:
Tat Tvam Asi / Ty jsi To – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1975 – 1980. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Paramátman ve všem a v každém – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1954 – 1956. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Jóga Vásištha, nebo též Mahá Rámajána, je starý indický text pojednávající o tom, jak mudrc Vasištha předává princi Rámovi učení o podstatě jedince, světa a Bytí vůbec. Text je plný rozmanitých příběhů, které mají Rámovi ukázat cestu k pochopení či nazření Skutečnosti a naplnění života. Jde o překlad z anglické verze od Svámího Vénkatéšánandy (zkrácené ze sanskrtského originálu přibližně na třetinu) doplněný sanskrtským slovníkem a vysvětlivkami. Kniha má téměř osm set stran, je vázána v pevné vazbě a obsahuje barevné ilustrace. V podobném rozsahu toto dílo dosud česky nevyšlo. Všechny další podrobnosti o knize najdete na stránkách www.samhita.cz.
Átma-bódha neboli „Poznání Já“ je krátké dílo shrnující základní principy učení advaita-védánty. Tradičně bývá připisována Ádi Šankaráčárjovi (8. stol.), ale o jeho autorství se vedou spory. Jestli byl autorem skutečně Ádi Šankaráčárja nebo někdo jiný není pro nás asi až tak podstatné. Důležitý je obsah tohoto textu, kterému je i tradičně přikládána vysoká hodnota. Také Ramana Maharši přeložil tento text ze sanskrtu do tamilštiny (resp. opravil existující tamilský překlad). Překlad ze sanskrtu - David Dostal. Kniha vyšla jen v elektronické podobě a je volně ke stažení: PDF, EPUB, MOBI
Audio/Video ukázka:
Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky
Články
Jóga Vasištha - Kniha V. - O zániku - V.039-040
7. 11. 2018 - Lenka
Osvícená bytost je neustále činná, avšak nic nekoná. Stavu nekonání se nedosáhne nečinností! Nekonání tě osvobodí od zakoušení, neboť sklízí jen ten, kdo zasel. Jakmile zmizí představy „já“ a „já zakouším“, zbyde pouze klid a mír. A je-li tento klid a mír pevně ustálen, je tu osvobození.
V.39
VASIŠTHA pokračoval:
Jak se Višnu rozhodl, tak i udělal. Zamířil do podsvětí a v jeho záři získali démoni novou sílu a vitalitu. Zároveň však byli božským světlem Višnua oslepeni a utekli. Višnu dorazil na místo, kde seděl Prahláda a zahřměl: „Vstávej, Ušlechtilý!“ Zároveň zatroubil na svoji lasturu, jejíž zvuk srazil démony na zem, zatímco bohové v nebi se radovali. V temeni Prahládovy hlavy začala proudit životní síla a rozšířila se do celého těla. Smysly se naplnily energií a začaly vnímat okolní objekty. Energetické dráhy nádí se rozproudily, mysl zahájila činnost a začala si uvědomovat svoji fyzickou stránku neboli tělo. Prahláda se probral a upřel svůj pohled na Višnua.
VIŠNU řekl Prahládovi:
Vzpomeň si, Prahládo, na svoji totožnost jako takovou i jakožto vládce podsvětí. Nemáš co získat ani odmítnout. Vstaň. V tomto těle zůstaneš do konce vesmírného cyklu, to je nevyhnutelné. Vím to, neboť znám zákony vesmíru. Teď a tady bys měl vládnout této říši jakožto mudrc osvobozený od iluze.
Čas kosmického zániku ještě nenastal, proč se tedy marně snažíš vzdát svého těla? Znamení a události, které zániku předcházejí, nejsou patrné, proč se tedy marně snažíš vzdát svého těla?
Stále existuji a celý svět i se svým stvořením také. Proto ještě nepomýšlej na odložení těla.
Umřít se hodí pro toho, kdo je ponořen do nevědomosti a smutku. Umřít se hodí pro toho, kdo si naříká „jsem slabý, ubohý a hloupý“. Umřít se hodí pro toho, jehož mysl je neklidná a kdo je zmítán tisíci tužbami. Umřít se hodí pro toho, kdo podléhá dvojici protikladů, jako jsou štěstí a neštěstí, kdo je připoután ke svému tělu a je sklíčen fyzicky i psychicky. Zakusit smrt se hodí pro toho, jehož srdce je sežehnuto ohněm touhy a hněvu. Lidé považují za smrt odložení těla!
Život je pro toho, kdo si uvědomuje Pravdu a ovládá svou mysl skrze Sebepoznání. Žít by měl ten, kdo neprožívá egoistické představy, je od všeho odpoután, je prostý chtění i nechtění a má tichou mysl, jež dosáhla stavu ne-mysli. Je dobré, aby žil ten, kdo je ustálený v Pravdě, kdo jedná, jakoby si hrál a vnější události ho vnitřně nevzruší ani nezarmoutí, kdo se osvobodil od touhy něco získat či odmítnout. Pro toho, kdo dělá lidem radost jen tím, když ho slyší nebo mu naslouchají, pro toho je vhodný život, nikoli smrt.
V.40
VIŠNU pokračoval:
Existenci a činnosti těla lidé říkají život a smrtí nazývají to, když se jednoho těla zbaví, aby získali jiné. Od takových představ ses osvobodil, Prahládo. Co je pro tebe smrt a co je pro tebe život! Kvůli vysvětlení jsem použil obvykle užívané výrazy, ale ve skutečnosti ani nežiješ, ani neumíráš. Třebaže jsi v těle, jsi netělesný, neboť tělo nevlastníš. Jsi pozorovatel, jsi nehmotná Inteligence. Podobně existuje vzduch v prostoru, není k prostoru připoután, a tudíž je osvobozený od prostorových omezení. V určitém smyslu jsi však tělem, neboť skrze ně zakoušíš vzruchy a podněty. Podobně v určitém smyslu odpovídá prostor za růst rostliny, nemůže zabránit jejímu růstu.
Jsi osvícený. Co pro tebe znamená tělo či vtělení? V očích nevědomců existuje jen tvoje forma. Ty jsi však všechno, po všechny časy. Jsi nejvyšší vnitřní světlo Vědomí. Co pro tebe znamená tělo či netělesnost? Co si chceš podržet a čeho se chceš vzdát? Ať je tu počátek, anebo konec vesmíru, pro toho, kdo překročil bytí a nebytí, to neznamená nic. Ten, kdo překročil bytí a nebytí, je za všech okolností pevně ustálen v Sebepoznání. Ať bytosti ve vesmíru žijí a vzkvétají, anebo všechny zahynou, on zůstává pevně ustálen v Sebepoznání.
Nejvyšší Bůh přebývá v těle. Neumírá, když umírá tělo, a nemění se, když se tělo mění. Jakmile se zbavíš mylných představ, že patříš tělu nebo že tělo patří tobě, pak ztrácejí smysl myšlenky jako „těla bych se měl vzdát“ či „těla bych se vzdávat neměl“, „udělal jsem to“ a „měl bych udělat ono“.
Osvícená bytost je neustále činná, avšak nic nekoná. Stavu nekonání se nedosáhne nečinností! Nekonání tě osvobodí od zakoušení, neboť sklízí jen ten, kdo zasel. Jakmile zmizí představy „já“ a „já zakouším“, zbyde pouze klid a mír. A je-li tento klid a mír pevně ustálen, je tu osvobození.
Osvícená bytost nemá co získat ani co odmítnout. Zmizí-li představa subjektu a objektu, je tu osvobození. Osvícená bytost, jakou jsi i ty, žije ve světě, jako by navždycky byla ve stavu hlubokého spánku. Ó Prahládo, prožívej svět, jako bys napůl spal. Osvícená bytost nejásá, má-li radost, ani netruchlí v bolesti. Jedná bez záměru, jako když křišťál neúmyslně odráží věci, jež jsou v jeho blízkosti. Osvícená bytost je plně probuzena do Sebepoznání, ale ve vztahu ke světu je jako spící. Jedná ve světě jako malé dítě, bez pocitu ega a všeho, co s ním souvisí. Ó Prahládo, dosáhl jsi stavu Višnua. Vládni v podsvětí po dobu kosmického cyklu, jenž je dnem v životě Stvořitele Brahmy.
překlad Lenka Vinklerová