ADVAITA.cz

Jóga Vasištha - Kniha V. - O zániku - V.035

18. 10. 2018 - Lenka

V.35

PRAHLÁDA pokračoval v rozjímání:

Óm je jediné nedvojné Vědomí prosté všeho pochybení. Cokoli existuje ve vesmíru, je to jen jedno jediné Já. I uvnitř těla složeného z masa a krve je tato Inteligence, která vše ozařuje podobně jako jiné zdroje světla, například Slunce. Právě Inteligence prožívá všechny smyslové zážitky a kvůli ní je oheň horký a nektar sladký. Není statická, i když stojí. Nehýbe se, i když jde. Je neustále zaměstnaná, i když zůstává v klidu. Není ničím ovlivněná, i když je aktivní. V minulosti, přítomnosti i budoucnosti, tady, tam a kdekoli zůstává i přes zdánlivé proměny stále stejná. Právě neomezené Vědomí, bez strachu a omezení, přivodí projevení světa a udržuje nekonečnou různorodost bytostí, od Stvořitele Brahmy, až po stéblo trávy. Je neustále činné, a přece je méně aktivní než kámen a méně svou činností ovlivněné než prostor.

Je to Já, Inteligence, neboli Vědomí, které tak jako vítr čechrá listí, oživuje mysl, a tak jako jezdec řídí koně, nutí fungovat smysly. Ačkoli je pánem těla, zaměstnává se různými činnostmi, jako by bylo otrokem.

Toto Já je třeba hledat, uctívat a o něm rozjímat. Tím, že se k němu člověk uchýlí, překročí projevený svět s jeho iluzemi a s koloběhem zrození a smrti. Dojít k Já není těžké. Sídlí v lotosu srdce každého člověka, proto si jej lze snadno získat, tak jako dobrého přítele. Lze jej dosáhnout v těle jedince a netřeba jej nutit, neboť se samo od sebe projeví i se samo odhalí, stačí jen o něm krátce rozjímat. Ačkoli je Pánem všeho, nadaným všemi výjimečnými vlastnostmi, je ten, kdo ho uctívá, osvobozen od arogance a pýchy.

Tak jako vůně přebývá v květině, tak toto Já přebývá ve všech tělech. Každý ho však nepozná, neboť málokdo pátrá po pravdě týkající se Já. Dojde-li skrze pátrání po Já k pochopení, je tu náhlá zkušenost nejvyšší blaženosti a nehynoucí nazření pravdy. Všechny překážky i všichni nepřátelé odpadnou a tužby přestanou obtěžovat mysl. Je-li uzřeno To, je uzřeno vše. Je-li uslyšeno To, je uslyšeno vše. Je-li tu spojení s Tím, je tu spojení se vším. Svět je, protože To je. Toto Já bdí, i když jedinec spí, Já pobízí nemoudrého k probuzení, odstraňuje utrpení a dává vše, po čem jedinec touží. Ve stvoření se To projeví jako džíva, živá bytost, která vzniká, aby prožívala potěšení, a zdá se být rozptýlená do objektů tohoto světa.

Ve všech tělech To existuje jakožto Já a prožívá samo sebe v naprostém klidu a míru. Je to jedna jediná Skutečnost v celém vesmíru.

PRAHLÁDA dále rozjímal:

Já je prázdnotou v prostoru. Je pohybem ve všech pohyblivých věcech. Je světlem ve všem, co září. Je chutí všech tekutin, je pevností země, je žárem ohně i chladem Měsíce. Je pravou existencí ve všech světech. Tak jako každé látce přísluší specifické vlastnosti, tak v těle existuje Já jako Pán. Tak jako čas existuje ve všech dobách a existence existuje všude, tak Já existuje v každém těle s danými fyzickými a psychickými vlastnostmi.

Toto Já je věčné Bytí, jež osvěcuje i bohy. Jsem Já samo, v němž nejsou představy ani pojmy. Tak jako prostor není ovlivněn prachovými částicemi, jež jsou v něm rozptýleny, a jako lotos není ovlivněn vodou, v níž roste, tak Mne neovlivní nic. Štěstí a neštěstí se týká těla, jak by jimi mohlo být ovlivněno Já? Tak jako se plamen v lampě neomezuje na vlákno knotu, tak Já, jež překračuje hmotnou existenci, není omezeno hmotou. Jaký vztah může být mezi Mnou a tužbami, které pocházejí ze smyslů a z představ o bytí a nebytí. Kdo nebo co omezuje prostor a kým je omezena mysl?

I když je tělo rozsekáno na sto kusů, Já to neovlivní. I když hliněnou nádobu rozbijeme na prach, prostor uvnitř nádoby nezničíme. I když skřet mysli, která existuje jen jako slovo nikoli jako skutečnost, přestane vytvářet představy a pojmy, co můžeme ztratit? Nejdřív tu byla mysl, která trvala na představách štěstí a neštěstí, ale nyní všechny tyto představy ustaly. Kde je má mysl? Který hlupák by chtěl zakoušet představy jako „někdo něco prožívá“, „někdo něco chápe“, „někdo něco vidí“ či „někdo utrpěl pohromu“? Přirozenost sama prožívá a zakouší, mysl uchopuje a rozmýšlí, tělu náleží utrpení, pomýlený, špatný člověk je prostě hlupák. V tom, kdo došel osvobození, však není nic z toho. Neprožívám touhu po potěšení ani se nechci něčeho zbavovat. Co přijde, nechť přijde, co odejde, nechť odejde. Ať si v těle vzniknou a jsou představy různých zážitků, nejsem v nich ani ony ve mně.

Dlouho jsem byl v područí hrozného nepřítele zvaného nevědomost, který mě připravil o bohatství Poznání. Avšak nyní, z milosti Pána Višnua a díky vlastnímu úsilí, jsem tohoto Poznání dosáhl. Magickým zaklínadlem Sebepoznání, poznání Já, byl zažehnán nebezpečný skřet, pocit ega. Zbavil jsem se bídy nevědomosti a iluze a setrvávám jakožto Pán všeho. Vše, co stálo za to poznat, bylo poznáno, a vše, co stálo za to uvidět, bylo spatřeno. Dosáhl jsem toho, za čím již není co dosahovat.

PRAHLÁDA pokračoval v rozjímání:

Jaké štěstí pro mě, že jsem jedovatého hada touhy po smyslovém potěšení nechal daleko za sebou, neboť s tím se utišily všechny iluze a představy. Dosáhl jsem nejvyšší Pravdy. Díky oslavným písním a modlitbám, klidu mysli a ukázněnému životu jsem poznal nejvyššího Boha, jímž je Já. Poznání nejvyššího Bytí je z milosti Višnua pevně ustáleno v mém nitru.

Dosud jsem byl obtěžován iluzemi a omezeními. V lese nevědomosti jsou mraveniště obývaná jedovatými hady smyslových tužeb, bezedné jámy smrti a lesní požáry neustálého hoře. Potulují se tu zloději, neboli násilí a chamtivost, a také ten nejnebezpečnější nepřítel, pocit ega. Od toho všeho jsem se osvobodil díky milosti boha Višnua a svého vlastního úsilí. Inteligence ve mně se plně probudila a v jejím světle nevnímám pocit ega, podobně jako nevidíme tmu, jakmile na obloze vyjde slunce. A nyní, když byl pocit ega zdolán, spočívám v Sobě v klidu a míru.

Je-li poznána Pravda a vytratí se pocit ega, kde je pak místo pro iluze, naděje a touhy, či žal a psychické trápení? Nebe, peklo i představy o osvobození existují pouze do té doby, dokud je tu pocit ega. Obrazy můžeme malovat na plátno, nikoli na prázdnou oblohu! Jakmile je Inteligence zbavená mraků tvořených pocitem ega a bouří tužeb či chtění, zazáří světlem Sebepoznáni jako úplněk za jasné noci.

Chvála onomu Já, vysvobozenému z bažiny pocitu ega. Chvála onomu Já, v němž došly klidu jak pocity strachu, tak i myšlenky chápající se čehokoli. Chvála onomu Já, ve kterém vykvetl lotos míru a blaženosti. Chvála onomu Já, jež sídlí v lotosu srdce a má dvě křídla - Vědomí a jeho odraz (projevený svět – pozn. L.V.). Chvála onomu Já, jež je Sluncem rozptylujícím temnotu nevědomosti v nitru jedince. Chvála onomu Já, jež je ochráncem nejvyšší Lásky a udržovatelem všech věcí ve vesmíru.

Tak jako lze roztavený ocelový plát přeříznout tvrdou ocelí, tak jsem svou mysl podmanil čirým stavem mysli samé. Chtění, nevědomost a hloupost jsem rozcupoval jejich protiklady. Mé tělo pracuje za pomoci vnitřní síly bez přítomnosti pocitu ega. Sklony minulosti, psychické podmíněnosti a omezení byly zcela odstraněny. Divím se, jak to, že jsem byl tak dlouho chycen v pasti pocitu já, pocitu ega! Moje mysl, osvobozená od závislostí a zvyků, od tužeb a chtění, od neukázněnosti a sklonů k honbě za potěšením i od pomýlené víry v existenci ega, dosáhla stavu naprostého klidu a míru. S tím skončilo veškeré utrpení a nastal rozbřesk nejvyšší Blaženosti!

překlad Lenka Vinklerová

další části knihy