ADVAITA.cz

VI.6 - Hrubé stvoření a příběh Boha čili příběh „já jsem“ (z knihy Dásbódh)

28. 9. 2018 - Martin

|| Šrí Rám ||

1. (Posluchač se zeptal:) „Říká se, že brahman je tu ještě před hrubým stvořením (srušti) a že v brahman není ani zárodek tohoto hrubého světa (tedy není v něm ani toto „vše“ prakrti/puruša). V tuto chvíli ale hrubé stvoření vidíme, je tedy skutečné, nebo neskutečné?“

2. (Posluchač pokračoval:) „Jsi Znalcem tohoto „vše“, Mistr, který se vzdal světa, a proto znič mé pochybnosti.“ Takto žádal posluchač Mistra.

3. A onen soucitný mluvčí a Znalec tohoto „vše“ začal hovořit. Nyní naslouchej jeho odpovědi a buď ponořen do příběhu Boha.

4. V Bhagavadgítě se říká, že „Žijící džíva je věčný.“ Takže podle tohoto tvrzení je hrubý svět (srušti) skutečný.

5. Nicméně, také je tam řečeno, že „Cokoli, co lze spatřit zrakem, bude dozajista zničeno“. Podle tohoto tvrzení je tedy naopak hrubý svět (srušti) neskutečný. Takže co si má člověk vybrat – je skutečný nebo neskutečný?

6. Řekne-li člověk, že „svět je skutečný“, svět bude stejně zničen. A řekne-li, že „svět je falešný“, tak ho stejně bude vidět. A proto nechme toto vše stranou a měla by tu zůstat tato „řeč“ a následně se objeví To, co skutečně je. (Tento paradox tu bude jen do té doby, dokud zůstáváme v myšlenkách a v mysli; a proto jediným lékem je tato „řeč“.)

7. V tomto hrubém projeveném světě je mnoho *lidí a nevědomost byla smíchána s poznáním, čímž vznikla guna radžas. V důsledku toho nemůže přijít dokonalá spokojenost čirého poznání. *(Maharádž: každá mysl je svět sám o sobě.)

8. Poslechněte si, jaké názory má člověk, jenž je nevědomý. Říká „Hrubý svět je věčný. Všichni bohové, všechny povinnosti/dharmy, všechna posvátná místa a duchovní závazky jsou skutečné.“

9. Takže buďto je tu tato „řeč“ onoho „vše-vědoucího“ Krále (tedy átma/Já), nebo je tu jen púdža, kterou nevědomí lidé uctívají obrazy či sochy (pratima). Kdyby však věděli, že skutečná *púdža znamená rozpuštění všeho stvořeného (brahma-pralaya), tak by mohli dosáhnout pochopení Já. (Jakmile na vše zapomenete a je tu jen vědění, tak jsou hrubá jména a formy zničeny a je tu tato „řeč“. To je skutečná púdža.).*(SiddharaméšvarMaharádž: púdža znamená být si vědom.)

10. Avšak když si ono átma neuvědomuje tuto „řeč“, stává se zmatenou objektivní myslí a toto Jedno Jediné říká: „Proč bych měl provádět očistné koupele a posvátné modlitby; proč uctívat Gurua (guru-bhadžana)? Proč chodit na všechny možné posvátné poutě?“

Šlóka|| Na kterémkoli posvátném místě je místo setkávání ryzích brahmínů; na každém takovém místě setkávání probíhají rozpravy o Absolutnu a meditace; při každé rozpravě se rodí pochopení a v každém takovém pochopení je odhalen Šiva.

11. Toto boží „slovo“, toto „já jsem“ je řečí Pána Šivy a je uctíváním Sadgurua. Toto „slovo“ je rozpravou z Guru Gíty a je tím, co učil Šiva svou manželku Párvatí (není-li tu nic, přesto jsi tu ty).

12. A jak by se mělo provádět toto uctívání/bhadžan Gurua? Nejprve by tu měla být vivéka a díky vivéce by měl být rozpoznán tento bhadžan, který je na počátku***. Poté může být vstřebána ona dokonalá spokojenost nirguna brahman. (Nejprve poznejte, že myšlenka „já jsem“ je základem jakékoli jiné myšlenky, a potom buďte oním bez-myšlenkovitým Já.)

*** Evangelium sv. Jana 1.1-1.5: Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život a život byl světlo lidí. To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila. (Český ekumenický překlad)

Šlóka (Guru Gíta 89. – viz ranní bhadžan) ||

BRAHMÁNANDAM PARAMA SUKHADAM KÉVALAM GŇÁNA-MÚRTIM

(Mistře) jsi blaženost-brahman, nejvyšší radost, podoba čirého poznání.

DVANDVATÍTAM GAGANA-SADRUŠAM TATVA MASJÁDI-LAKŠJAM
Jsi za dualitou, bez formy, tak jako prostor. Takové jsou Tvé vlastnosti.
ÉKAM NITJAM VIMALAMAČALAM SARVADHÍ-SÁKŠIBHÚTAM
Jeden, věčný, vždy přítomný, neposkvrněný, nepohnutý svědek všeho.
BHÁVÁTÍTAM TRIGUNARAHITAM SADGURU TAM NAMÁMI
Bez stavů, nepodmíněný, za třemi gunami. Ó Sadguru, Tobě se klaním.

13. Předchozí šlóka pochází z Guru Gíty a vysvětluje, kdo je Sadguru, abyste o Něm mohli meditovat. A když o Něm meditujete, jak by „tam“ (v brahman) mohlo zůstat nějaké uvědomování si tohoto iluzorního světa (srušti)?

14. Jakmile se tato „řeč“ stane oním čirým poznáním (já neexistuji), potom je rozpoznán Sadguru. A v tu chvíli je vám zcela jasné, že svět je falešný.

15. Ale takové pochopení přesahovalo posluchačovu mysl*** a jeho nepochopení ještě více vzrostlo. Proto řekl: „Jak může někdo říkat, že je Krišna nevědomý?“

*** Naslouchající i mluvčí jsou ve skutečnosti Jedno. Naslouchající představuje pochybující mysl. Někdy naslouchá a někdy ne, takže vyvstanou pochybnosti. Ale mluvčí je bez pochybností.

16. „Džíva je věčný. To je psáno v Bhagavadgítě. Tak jak můžeš tvrdit, že je Krišna nevědomý?“

17. Takové byly námitky, které posluchač vznesl, a jeho sklíčenost tím vzrostla. (Přestal naslouchat tomuto „já jsem“ a začal přemýšlet. Kvůli tomu vznikly tomuto „já jsem“ jen další námitky, názory, zmatení a smutek.) Odpověď tohoto „já jsem“, kterou pronesou moudří, by si měl nyní posluchač pozorně vyslechnout. (Moudří zanechají všechny tyto dohady druhým a jen naslouchají tomuto „já jsem“ a pakmohou poznat Krišnu.) *(Maharádž: odpovězte mysli tak dobře, že odejde.)

18. Gíta vyjevuje tuto „řeč“ Krišny. Ale Krišna není touto „řečí“. To jsi nepochopil a svými dohady o těchto věcech jsi jen podpořil své zbytečné utrpení. (Bez skutečného pochopení tu budou jen nekonečné intelektuální diskuse, které nepřinášejí žádnou spokojenost.)

Šlóka (Bhagavadgíta 10.26) || Krišna řekl: „Má vznešenost je jako strom *pipal/ašvattam.“ (Ašvattam znamená v sanskrtu něco, co tu nezůstane ani den – tedy poznání; když spíte, kde je poznání?) *(jedná se o strom ficus religiosa – pod ním dosáhl Buddha osvícení)

19. Krišna má na mysli to, že Jeho „řeč“ je jako strom pipal/ašvattam. Ale tento strom se rozlomí, jakmile přijde nirguna pochopení.

Šlóka (Bhagavadgíta 2.23) – viz níže||

20. Krišna také řekl: „Má svarúpa nemůže být rozsekána na kusy žádnou zbraní. Nemůže být spálena ohněm ani rozmočena vodou.“

21. Ale strom pipal/ašvattam může člověk svou vlastní silou rozřezat (Máte-li pocit, že síla, která vám umožňuje se například učit, je vaše vlastní, potom je toto poznání zničeno). Strom pipal může být spálen ohněm (Máte-li pocit, že je mimo vás ještě něco jiného, potom je toto poznání zničeno) a může být rozmočen vodou, takže je zničitelný (protože když se člověk stane více objektivním, potom je toto poznání zničeno).

22. Jestliže může být tento strom rozřezán, spálen, rozmočen a nakonec zničen, tak jak by Jeho svarúpa mohla být stejná jako toto poznání? Nicméně díky této „řeči“ Sadgurua může být Jeho bez-myšlenkovitá svarúpa objasněna.

23. A pán Krišna také řekl (Bhagavadgíta 10.22): „Mezi smyslovými orgány poznání a smyslovými orgány činnosti je mysl – a to jsem Já.“ Pokud bychom to brali doslova, byla mysl totéž co Bůh. Proč by se potom člověk měl snažit ovládnout myšlenky své neklidné mysli?

24. Takže proč říkal Krišna takové věci? Ukazuje nám cestu, jak dosáhnout této „řeči“. Jsou to kameny, které je třeba položit do základů stavby. Tyto výroky je třeba pochopit v jejich kontextu, a tak je potřeba se naučit nejprve tyto základní věci.

25. Výroky Góvindy (Krišny) si mohou někdy protiřečit, ale když je pronášel, byl znalcem tohoto „vše“, takže pokud jste ve stavu, kdy se považujete za tělo, a máte k nim jakékoli námitky, vede to nutně jen k dalšímu nepochopení.

26. Potom jsou tu *védy, šástry, šruti a smrití a ono Jedno Jediné „tam“ poklesne do těla a objeví se různé protichůdné výroky (vákyabhéda). Ale pokud si vyberete Sadguruovo božské „slovo“, potom lze onu Skutečnost uvnitř tohoto „vše“ odhalit. *(Maharádž: véda znamená to, co je poznáno, šástra znamená to, co se člověk naučí, šruti znamená to, co člověk slyšel a smriti je to, co si zapamatoval. Ale vy nemůžete být tím, co lze poznat, co se lze naučit, co si lze vyslechnout či zapamatovat.)

27. Kdo může uklidnit rozepři mezi védami a šástrami? Jedině ono bez-myšlenkovité Já, které je za myšlením, může těmto věcem porozumět. Ale On nemůže být nikdy odhalen bez Sadgurua.

28. Je tu prvotní domněnka „já jsem“ a je tu také ona neměnná Pravda/siddhánta „já neexistuji“. Díky studiu šáster (néti, néti) může být tato „řeč“ poodhalena, ale skutečný smysl, který v sobě tato „řeč“ má, může být uchopen jen v přítomnosti sádhua.

29. Jinak jsou tu jen vzrušené debaty a odpovědi a takový člověk (džíva) má potom pocit, že je větší než ono Jedno Jediné (brahman). Potom je tato „řeč“, která je ukryta ve védách a v šástrách a je výtvorem onoho neomezeného paramátma, zničena.

30. A proto by měl člověk zanechat těchto debat a hádek a navázat rozhovor se Sadguruem. Poté, díky tomu, že získá vlastní zkušenost Já (svánubhava), zakusí blaženost brahman (brahma-ánanda).

31. Díky onomu nekonečnému Jednomu Jedinému uvnitř dělohy představivosti je tu hrubý svět (srušti) a potom se ono Jedno Jediné objevuje a zaniká. (Tedy v důsledku tohoto vymyšleného „já jsem“ je tu myšlenka „já jsem tělo“ a člověk si představuje mnoho věcí.) Ale proč by ono Jedno Jediné mělo považovat tento příběh „já jsem“, jenž se odehrává v hrubém světě, za pravdivý? (Pokud se ono nevnímatelné Jedno Jediné považuje za džívu, potom se objevuje a zase mizí. A i když si toto Jedno Jediné myslí „jsem vším a všude“, tak stejně zmizí. Ale když toto Jedno Jediné zná samo sebe, potom Pravda bude Sama Sebou.)

32. Pokud si vytvoříte koncept boha, potom se ono brahman „tam“ stane nějakou zbytnělou představou a pokud se tomuto bohu přihodí nějaké neštěstí, cítí se oddaný velice nešťastně.

33. Pokud věříte v nějakého boha vytesaného z kamene, potom bude ono Jedno Jediné (Znalec) uvnitř tohoto času „vše“ rozbito a zničeno. (Jak by tu mohlo být pochopení, když člověk považuje tento svět a jeho koncepty a bohy za pravdivé?) Následkem je jen pláč a nářek oddaného (tělesné vědomí přináší mnoho psychického a fyzického utrpení a žadonění před sochou z kamene).

34. Potom se tento Jediný Bůh ztratí v domě hrubého těla. Potom je tento Jediný Bůh ukraden zlodějem zvaným mysl. Potom je tento Jediný Bůh, v důsledku chování, které je daleko od átma, rozbit na kusy.

35. Potom je tento Jediný Bůh zakryt. Potom je tento Jediný Bůh vhozen do vody (tedy potom je tu „jemný“ proces vytváření objektů a začnou se objevovat jména a formy) a nakonec kvůli hrubému procesu vytváření objektů dojde k tomu, že je Jediný Bůh zcela zapomenut a zničen.

36. Jak může být velikost posvátného místa átma pochopena, je-li rozbito a zničeno někým, kdo je daleko od átma (tedy egem)? Jakmile se ono veliké brahman stane sattva gunou (tedy poznáním), objeví se mnoho objektů a brahman nemůže být pochopeno.

37. Potom je tu bůh vytvořený zlatníkem, bůh vykovaný kovářem, nebo se tento Jediný Bůh jeví jako kamenná deska.

38. Onen Jediný Bůh se zřítil do koryt řek Narmada a Gandaki a teď tam nalezneme tisíce bohů (kameny z těchto posvátných řek uctívají někteří lidé jako božstva). Ale proč bys měl uctívat nějaké kameny, které se jen projevily v tomto nekonečném skutečném Bohu?

39. Existuje místo nazývané Čakra-Tírtha (část toku řeky Gandaki), které je považováno za svaté, kde se nacházejí kameny s kruhovými a spirálovitými značkami, které jsou uctívány jako božstva. (Jsou to zkameněliny mořských živočichů zvané šaligramy, které jsou uctívány jako neantropomorfní podoby Višnua.) Ale tyto kameny jsou jen v Jednom Jediném nekonečném Bohu, a pokud je považujeme za skutečné, jak by se vůbec mohla zrodit opravdová víra v onoho Jediného Boha?

40. Jsou-li kameny nazývané bana a tandala uctívány jako Bůh a jsou-li měděné mince a krystaly v malých svatyních uctívány jako Bůh, potom jak by někdo mohl rozlišit skutečného Boha od těchto falešných bůžků?

41. Člověk například uctívá jeden den boha utkaného z hedvábí, ale když se tento bůh roztrhá, uctívá druhý den boha z hlíny.

42. Lidé říkají: „Naši mnozí bůžkové jsou skuteční a chrání nás před neštěstími“. Ale přitom nechápou, že tím, co naplňuje touhy jejich mysli, je jedině čas tohoto „vše“. (Maharádž: „Chodí za těmi oranžově nabarvenými kameny s myslí naplněnou touhami a dochází k mnoha zázrakům. Ale nechápou, že ta síla pochází z nich samých“. Každý má poznání a je to právě toto poznání, které dává člověku cokoli, co si vášnivě přeje. Pomalované kameny a obrázky se objevují v tomto vašem poznání a nemají ve skutečnosti žádnou moc cokoli vykonat.)

43. Říkají „Ale nyní je tato sattva pryč.“ Nicméně nechápou, že cokoli se má stát, to se stane a ani Íšvara (tedy stav svědka) nemůže změnit to, co se má stát. (Jak by mohla tato sattvaguna/poznání odejít? Je tu pořád. Ve skutečnosti je to tak, že toto poznání čili sattvaguna je to jediné, co se opravdu děje; vše ostatní, tedy váš svět, je jen interpretace těchto dějů tvořená vaší myslí, čili gunaradžas. To, co se má stát, nemůže být změněno a je to nevyhnutelné, protože je to důsledek minulých činů. A Íšvara nemůže nic změnit, jelikož vše jenom pozoruje, ignoruje vše, co se stane a zůstává nezúčastněný.)

44. Jsou to jen kusy kovu, kamení a hlína! Podívej se a pochopíš to! Jsou to jen na dřevě namalované obrazy. Ty blázne, kde je tam Bůh? Prosím pochop, že jsi podlehl iluzi!

45. Pochopte, že když si začnete vytvářet představy o této bez-myšlenkovité svarúpě, potom získáte vše, co jste si představovali. Ale pochopení tohoto nirguna Boha je zcela odlišné. (Poznání je jako kalpatarú – strom plnící přání – který v sobě má nekonečný potenciál a vy se stanete čímkoli, co si vysníte. Budete-li si představovat „já jsem tělo“, potom se stanete tělem. Budete-li si představovat „já jsem On“, potom se Jím stanete. A pokud si nebudete vytvářet žádné představy, stanete se onou bez-myšlenkovitou svarúpou.)

Šlóka|| (Patrně Garbha Gíta 7 – Rozhovor Krišny a Ardžuny o karmě – John to nemá přeloženo a Moe ani Gaisas také ne → pokus o překlad podle slovníku) Milý Ardžuno, můžeš znát mnohé šástry a uctívat mnohá božstva, ale nemáš-li sebepoznání (átma-džňána), potom všechny činy, které jsi kdy vykonal, byly úplně zbytečné a marné.

46. A proto díky klamu máji je tu ona bez-myšlenkovitá svarúpa a kvůli této *nejlepší guně je tu také tento falešný hrubý svět. Ale védy, šástry a purány i tato „řeč“, to vše je také falešné. *(Tedy tato čirá sattvaguna poznání je prvotní májou. Kvůli ní vzniká svět „mnoha“ jmen a forem, ale díky ní lze také získat onu bez-myšlenkovitou svarúpu.)

47. Potom je tu onen sádhu a Světec a tato zkušenost je onou bez-myšlenkovitou svarúpou (tedy „ne-zkušeností“). Potom je tu onen Jediný skutečný Bůh, jenž je mimo elementy a tento svět je falešný.

48. Před tím, než tu byl tento hrubý svět, v průběhu jeho existence i po jeho zničení tu ve skutečnosti, od začátku až do konce, není nic jiného, než onen Jediný věčný Bůh.

49. Pěstuje-li člověk své přesvědčení „vše“, potom dokonce i tato pochybnost „vše“ sama od sebe zanikne. Metody spojitosti a nespojitosti mohou být sice použity, ale obě tyto metody pracují jen v oblasti myšlení. (Jedná se o dvě techniky védánty, které slouží k důkazu, že něco existuje či neexistuje. Mohou sice dokázat, že je tu jen Jedno Jediné, ale člověku to nijak nepomůže, protože se musí dostat do stavu bez myšlenek!)

50. Díky onomu Jednomu Jedinému, které je v „děloze“ představivosti, (tedy díky Jednomu Jedinému v „já jsem“) je tu osm světů. A proto naslouchejte pozorně „řeči“, která proniká těmito světy! (Zapomeňte na vše a pochopte, že tyto světy jsou v podstatě jen poznáním.)

51. Prvním světem je svět představivosti a konceptů. Druhým je svět slov. Třetím světem je svět smyslového vnímání; ale i zde ono Jedno Jediné zná toto „vše“. (Tyto imaginárními světy mohou toto Jedno jediné i toto „vše“ zakrýt, ale nemohou je zničit. Protože Jedno jediné a „vše“ jsou základem všeho, co si lze představit.)

52. Čtvrtým světem je svět namalovaných obrazů (a filmů); pátým je svět snů; šestým je svět denního snění (gandharva – imaginární svět v nebesích) a sedmým světem je svět, který vidíme v halucinacích a horečkách.

53. Osmým světem je svět stvořený hypnózou. A proto by si měl člověk vážit Pravdy, která je v tomto poznání „vše“ (tedy átmapuruši, jenž je základem poznání).

54. Světec a puruša chápou, že tyto světy jsou pomíjivé, a proto byste se měli uchýlit k pěstování nepřetržitého bhadžanu, který je v této saguně („já jsem“).

55. Díky této saguně, bez-myšlenkové esenci a přítomnosti Světce/Já by se měla objevit nirguna, která nepotřebuje žádnou podporu a je soběstačná.

56. Takže je tu ona bez-myšlenkovitost a je tu toto „vše“. Ale díky společnosti Světce člověk jasně pochopí bez-myšlenkovitost. Jinak čitta zapomene na své pravé Já a upadne do pochybností (tak jako v následujícím verši).

57. Nyní se žák zeptal: „Hrubý svět je falešný, to jsem pochopil. Ale když mysl způsobí to, že se ono bez-myšlenkovité Já stane ne-existujícím, co je potom to, co člověk vidí?

58. To, co člověk vnímá prostřednictvím smyslových orgánů, je vlastně toto „vše“ či poznání, a proto vzniká pocit, že je tento svět pravdivý. (Je to poznání, které dává člověku pocit, že něco je skutečné. Dokonce, i když sníme, tak považujeme tento sen za skutečný, protože je tu poznání.) „Tak mi Svámí řekni, jak se dá toto poznání přivést ke Skutečnosti.

59. Moudrá odpověď tohoto „já jsem“ je ukryta v souboru slov, která budou „vyřčena“ v další kapitole. Ale k tomu je potřeba, aby posluchač opravdu naslouchal (šravana).

60. Potom poznáte, že svět je falešný a tím, že budete spočívat ve stavu čirého bytí/poznání, budete chránit tuto sagunu. A tím, že o ni budete pečovat, dostaví se bez-myšlenkovité čiré pochopení zkušenosti „já jsem“. A to je ono ryzí poznání obsažené v této „zkušenosti“.

Tímto končí 6. kapitola 6. dášaky knihy Dásbódh s názvem „Hrubé stvoření a příběh Boha čili příběh „já jsem“.

Z anglického překladu Johna Norwella přeložil Martin Vinkler

Další kapitoly z knihy Dásbódh (+ předmluva + zpívaný Dásbódh + PDF)