Nová kniha:
Tat Tvam Asi / Ty jsi To – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1975 – 1980. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Paramátman ve všem a v každém – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1954 – 1956. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Jóga Vásištha, nebo též Mahá Rámajána, je starý indický text pojednávající o tom, jak mudrc Vasištha předává princi Rámovi učení o podstatě jedince, světa a Bytí vůbec. Text je plný rozmanitých příběhů, které mají Rámovi ukázat cestu k pochopení či nazření Skutečnosti a naplnění života. Jde o překlad z anglické verze od Svámího Vénkatéšánandy (zkrácené ze sanskrtského originálu přibližně na třetinu) doplněný sanskrtským slovníkem a vysvětlivkami. Kniha má téměř osm set stran, je vázána v pevné vazbě a obsahuje barevné ilustrace. V podobném rozsahu toto dílo dosud česky nevyšlo. Všechny další podrobnosti o knize najdete na stránkách www.samhita.cz.
Átma-bódha neboli „Poznání Já“ je krátké dílo shrnující základní principy učení advaita-védánty. Tradičně bývá připisována Ádi Šankaráčárjovi (8. stol.), ale o jeho autorství se vedou spory. Jestli byl autorem skutečně Ádi Šankaráčárja nebo někdo jiný není pro nás asi až tak podstatné. Důležitý je obsah tohoto textu, kterému je i tradičně přikládána vysoká hodnota. Také Ramana Maharši přeložil tento text ze sanskrtu do tamilštiny (resp. opravil existující tamilský překlad). Překlad ze sanskrtu - David Dostal. Kniha vyšla jen v elektronické podobě a je volně ke stažení: PDF, EPUB, MOBI
Audio/Video ukázka:
Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky
Články
VI.6 - Hrubé stvoření a příběh Boha čili příběh „já jsem“ (z knihy Dásbódh)
28. 9. 2018 - Martin
Pochopte, že když si začnete vytvářet představy o této bez-myšlenkovité svarúpě, potom získáte vše, co jste si představovali. Ale pochopení tohoto nirguna Boha je zcela odlišné. (Poznání je jako kalpatarú – strom plnící přání – který v sobě má nekonečný potenciál a vy se stanete čímkoli, co si vysníte. Budete-li si představovat „já jsem tělo", potom se stanete tělem. Budete-li si představovat „já jsem On", potom se Jím stanete. A pokud si nebudete vytvářet žádné představy, stanete se onou bez-myšlenkovitou svarúpou.)
|| Šrí Rám ||
-
(Posluchač se zeptal:) „Říká se, že brahman je tu ještě před hrubým stvořením (srušti) a že v brahman není ani zárodek tohoto hrubého světa (tedy není v něm ani toto „vše“ prakrti/puruša). V tuto chvíli ale hrubé stvoření vidíme, je tedy skutečné, nebo neskutečné?“
-
(Posluchač pokračoval:) „Jsi Znalcem tohoto „vše“, Mistr, který se vzdal světa, a proto znič mé pochybnosti.“ Takto žádal posluchač Mistra.
-
A onen soucitný mluvčí a Znalec tohoto „vše“ začal hovořit. Nyní naslouchej jeho odpovědi a buď ponořen do příběhu Boha.
-
V Bhagavadgítě se říká, že „Žijící džíva je věčný.“ Takže podle tohoto tvrzení je hrubý svět (srušti) skutečný.
-
Nicméně, také je tam řečeno, že „Cokoli, co lze spatřit zrakem, bude dozajista zničeno“. Podle tohoto tvrzení je tedy naopak hrubý svět (srušti) neskutečný. Takže co si má člověk vybrat – je skutečný nebo neskutečný?
-
Řekne-li člověk, že „svět je skutečný“, svět bude stejně zničen. A řekne-li, že „svět je falešný“, tak ho stejně bude vidět. A proto nechme toto vše stranou a měla by tu zůstat tato „řeč“ a následně se objeví To, co skutečně je. (Tento paradox tu bude jen do té doby, dokud zůstáváme v myšlenkách a v mysli; a proto jediným lékem je tato „řeč“.)
-
V tomto hrubém projeveném světě je mnoho *lidí a nevědomost byla smíchána s poznáním, čímž vznikla guna radžas. V důsledku toho nemůže přijít dokonalá spokojenost čirého poznání. *(Maharádž: každá mysl je svět sám o sobě.)
-
Poslechněte si, jaké názory má člověk, jenž je nevědomý. Říká „Hrubý svět je věčný. Všichni bohové, všechny povinnosti/dharmy, všechna posvátná místa a duchovní závazky jsou skutečné.“
-
Takže buďto je tu tato „řeč“ onoho „vše-vědoucího“ Krále (tedy átma/Já), nebo je tu jen púdža, kterou nevědomí lidé uctívají obrazy či sochy (pratima). Kdyby však věděli, že skutečná *púdža znamená rozpuštění všeho stvořeného (brahma-pralaya), tak by mohli dosáhnout pochopení Já. (Jakmile na vše zapomenete a je tu jen vědění, tak jsou hrubá jména a formy zničeny a je tu tato „řeč“. To je skutečná púdža.).*(SiddharaméšvarMaharádž: púdža znamená být si vědom.)
-
Avšak když si ono átma neuvědomuje tuto „řeč“, stává se zmatenou objektivní myslí a toto Jedno Jediné říká: „Proč bych měl provádět očistné koupele a posvátné modlitby; proč uctívat Gurua (guru-bhadžana)? Proč chodit na všechny možné posvátné poutě?“
Šlóka|| Na kterémkoli posvátném místě je místo setkávání ryzích brahmínů; na každém takovém místě setkávání probíhají rozpravy o Absolutnu a meditace; při každé rozpravě se rodí pochopení a v každém takovém pochopení je odhalen Šiva.
-
Toto boží „slovo“, toto „já jsem“ je řečí Pána Šivy a je uctíváním Sadgurua. Toto „slovo“ je rozpravou z Guru Gíty a je tím, co učil Šiva svou manželku Párvatí (není-li tu nic, přesto jsi tu ty).
-
A jak by se mělo provádět toto uctívání/bhadžan Gurua? Nejprve by tu měla být vivéka a díky vivéce by měl být rozpoznán tento bhadžan, který je na počátku***. Poté může být vstřebána ona dokonalá spokojenost nirguna brahman. (Nejprve poznejte, že myšlenka „já jsem“ je základem jakékoli jiné myšlenky, a potom buďte oním bez-myšlenkovitým Já.)
*** Evangelium sv. Jana 1.1-1.5: Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život a život byl světlo lidí. To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila. (Český ekumenický překlad)
Šlóka (Guru Gíta 89. – viz ranní bhadžan) ||
BRAHMÁNANDAM PARAMA SUKHADAM KÉVALAM GŇÁNA-MÚRTIM
(Mistře) jsi blaženost-brahman, nejvyšší radost, podoba čirého poznání.
DVANDVATÍTAM GAGANA-SADRUŠAM TATVA MASJÁDI-LAKŠJAM
Jsi za dualitou, bez formy, tak jako prostor. Takové jsou Tvé vlastnosti.
ÉKAM NITJAM VIMALAMAČALAM SARVADHÍ-SÁKŠIBHÚTAM
Jeden, věčný, vždy přítomný, neposkvrněný, nepohnutý svědek všeho.
BHÁVÁTÍTAM TRIGUNARAHITAM SADGURU TAM NAMÁMI
Bez stavů, nepodmíněný, za třemi gunami. Ó Sadguru, Tobě se klaním.
-
Předchozí šlóka pochází z Guru Gíty a vysvětluje, kdo je Sadguru, abyste o Něm mohli meditovat. A když o Něm meditujete, jak by „tam“ (v brahman) mohlo zůstat nějaké uvědomování si tohoto iluzorního světa (srušti)?
-
Jakmile se tato „řeč“ stane oním čirým poznáním (já neexistuji), potom je rozpoznán Sadguru. A v tu chvíli je vám zcela jasné, že svět je falešný.
-
Ale takové pochopení přesahovalo posluchačovu mysl*** a jeho nepochopení ještě více vzrostlo. Proto řekl: „Jak může někdo říkat, že je Krišna nevědomý?“
*** Naslouchající i mluvčí jsou ve skutečnosti Jedno. Naslouchající představuje pochybující mysl. Někdy naslouchá a někdy ne, takže vyvstanou pochybnosti. Ale mluvčí je bez pochybností.
-
„Džíva je věčný. To je psáno v Bhagavadgítě. Tak jak můžeš tvrdit, že je Krišna nevědomý?“
-
Takové byly námitky, které posluchač vznesl, a jeho sklíčenost tím vzrostla. (Přestal naslouchat tomuto „já jsem“ a začal přemýšlet. Kvůli tomu vznikly tomuto „já jsem“ jen další námitky, názory, zmatení a smutek.) Odpověď tohoto „já jsem“, kterou pronesou moudří, by si měl nyní posluchač pozorně vyslechnout. (Moudří zanechají všechny tyto dohady druhým a jen naslouchají tomuto „já jsem“ a pakmohou poznat Krišnu.) *(Maharádž: odpovězte mysli tak dobře, že odejde.)
-
Gíta vyjevuje tuto „řeč“ Krišny. Ale Krišna není touto „řečí“. To jsi nepochopil a svými dohady o těchto věcech jsi jen podpořil své zbytečné utrpení. (Bez skutečného pochopení tu budou jen nekonečné intelektuální diskuse, které nepřinášejí žádnou spokojenost.)
Šlóka (Bhagavadgíta 10.26) || Krišna řekl: „Má vznešenost je jako strom *pipal/ašvattam.“ (Ašvattam znamená v sanskrtu něco, co tu nezůstane ani den – tedy poznání; když spíte, kde je poznání?) *(jedná se o strom ficus religiosa – pod ním dosáhl Buddha osvícení)
-
Krišna má na mysli to, že Jeho „řeč“ je jako strom pipal/ašvattam. Ale tento strom se rozlomí, jakmile přijde nirguna pochopení.
Šlóka (Bhagavadgíta 2.23) – viz níže||
-
Krišna také řekl: „Má svarúpa nemůže být rozsekána na kusy žádnou zbraní. Nemůže být spálena ohněm ani rozmočena vodou.“
-
Ale strom pipal/ašvattam může člověk svou vlastní silou rozřezat (Máte-li pocit, že síla, která vám umožňuje se například učit, je vaše vlastní, potom je toto poznání zničeno). Strom pipal může být spálen ohněm (Máte-li pocit, že je mimo vás ještě něco jiného, potom je toto poznání zničeno) a může být rozmočen vodou, takže je zničitelný (protože když se člověk stane více objektivním, potom je toto poznání zničeno).
-
Jestliže může být tento strom rozřezán, spálen, rozmočen a nakonec zničen, tak jak by Jeho svarúpa mohla být stejná jako toto poznání? Nicméně díky této „řeči“ Sadgurua může být Jeho bez-myšlenkovitá svarúpa objasněna.
-
A pán Krišna také řekl (Bhagavadgíta 10.22): „Mezi smyslovými orgány poznání a smyslovými orgány činnosti je mysl – a to jsem Já.“ Pokud bychom to brali doslova, byla mysl totéž co Bůh. Proč by se potom člověk měl snažit ovládnout myšlenky své neklidné mysli?
-
Takže proč říkal Krišna takové věci? Ukazuje nám cestu, jak dosáhnout této „řeči“. Jsou to kameny, které je třeba položit do základů stavby. Tyto výroky je třeba pochopit v jejich kontextu, a tak je potřeba se naučit nejprve tyto základní věci.
-
Výroky Góvindy (Krišny) si mohou někdy protiřečit, ale když je pronášel, byl znalcem tohoto „vše“, takže pokud jste ve stavu, kdy se považujete za tělo, a máte k nim jakékoli námitky, vede to nutně jen k dalšímu nepochopení.
-
Potom jsou tu *védy, šástry, šruti a smrití a ono Jedno Jediné „tam“ poklesne do těla a objeví se různé protichůdné výroky (vákyabhéda). Ale pokud si vyberete Sadguruovo božské „slovo“, potom lze onu Skutečnost uvnitř tohoto „vše“ odhalit. *(Maharádž: véda znamená to, co je poznáno, šástra znamená to, co se člověk naučí, šruti znamená to, co člověk slyšel a smriti je to, co si zapamatoval. Ale vy nemůžete být tím, co lze poznat, co se lze naučit, co si lze vyslechnout či zapamatovat.)
-
Kdo může uklidnit rozepři mezi védami a šástrami? Jedině ono bez-myšlenkovité Já, které je za myšlením, může těmto věcem porozumět. Ale On nemůže být nikdy odhalen bez Sadgurua.
-
Je tu prvotní domněnka „já jsem“ a je tu také ona neměnná Pravda/siddhánta „já neexistuji“. Díky studiu šáster (néti, néti) může být tato „řeč“ poodhalena, ale skutečný smysl, který v sobě tato „řeč“ má, může být uchopen jen v přítomnosti sádhua.
-
Jinak jsou tu jen vzrušené debaty a odpovědi a takový člověk (džíva) má potom pocit, že je větší než ono Jedno Jediné (brahman). Potom je tato „řeč“, která je ukryta ve védách a v šástrách a je výtvorem onoho neomezeného paramátma, zničena.
-
A proto by měl člověk zanechat těchto debat a hádek a navázat rozhovor se Sadguruem. Poté, díky tomu, že získá vlastní zkušenost Já (svánubhava), zakusí blaženost brahman (brahma-ánanda).
-
Díky onomu nekonečnému Jednomu Jedinému uvnitř dělohy představivosti je tu hrubý svět (srušti) a potom se ono Jedno Jediné objevuje a zaniká. (Tedy v důsledku tohoto vymyšleného „já jsem“ je tu myšlenka „já jsem tělo“ a člověk si představuje mnoho věcí.) Ale proč by ono Jedno Jediné mělo považovat tento příběh „já jsem“, jenž se odehrává v hrubém světě, za pravdivý? (Pokud se ono nevnímatelné Jedno Jediné považuje za džívu, potom se objevuje a zase mizí. A i když si toto Jedno Jediné myslí „jsem vším a všude“, tak stejně zmizí. Ale když toto Jedno Jediné zná samo sebe, potom Pravda bude Sama Sebou.)
-
Pokud si vytvoříte koncept boha, potom se ono brahman „tam“ stane nějakou zbytnělou představou a pokud se tomuto bohu přihodí nějaké neštěstí, cítí se oddaný velice nešťastně.
-
Pokud věříte v nějakého boha vytesaného z kamene, potom bude ono Jedno Jediné (Znalec) uvnitř tohoto času „vše“ rozbito a zničeno. (Jak by tu mohlo být pochopení, když člověk považuje tento svět a jeho koncepty a bohy za pravdivé?) Následkem je jen pláč a nářek oddaného (tělesné vědomí přináší mnoho psychického a fyzického utrpení a žadonění před sochou z kamene).
-
Potom se tento Jediný Bůh ztratí v domě hrubého těla. Potom je tento Jediný Bůh ukraden zlodějem zvaným mysl. Potom je tento Jediný Bůh, v důsledku chování, které je daleko od átma, rozbit na kusy.
-
Potom je tento Jediný Bůh zakryt. Potom je tento Jediný Bůh vhozen do vody (tedy potom je tu „jemný“ proces vytváření objektů a začnou se objevovat jména a formy) a nakonec kvůli hrubému procesu vytváření objektů dojde k tomu, že je Jediný Bůh zcela zapomenut a zničen.
-
Jak může být velikost posvátného místa átma pochopena, je-li rozbito a zničeno někým, kdo je daleko od átma (tedy egem)? Jakmile se ono veliké brahman stane sattva gunou (tedy poznáním), objeví se mnoho objektů a brahman nemůže být pochopeno.
-
Potom je tu bůh vytvořený zlatníkem, bůh vykovaný kovářem, nebo se tento Jediný Bůh jeví jako kamenná deska.
-
Onen Jediný Bůh se zřítil do koryt řek Narmada a Gandaki a teď tam nalezneme tisíce bohů (kameny z těchto posvátných řek uctívají někteří lidé jako božstva). Ale proč bys měl uctívat nějaké kameny, které se jen projevily v tomto nekonečném skutečném Bohu?
-
Existuje místo nazývané Čakra-Tírtha (část toku řeky Gandaki), které je považováno za svaté, kde se nacházejí kameny s kruhovými a spirálovitými značkami, které jsou uctívány jako božstva. (Jsou to zkameněliny mořských živočichů zvané šaligramy, které jsou uctívány jako neantropomorfní podoby Višnua.) Ale tyto kameny jsou jen v Jednom Jediném nekonečném Bohu, a pokud je považujeme za skutečné, jak by se vůbec mohla zrodit opravdová víra v onoho Jediného Boha?
-
Jsou-li kameny nazývané bana a tandala uctívány jako Bůh a jsou-li měděné mince a krystaly v malých svatyních uctívány jako Bůh, potom jak by někdo mohl rozlišit skutečného Boha od těchto falešných bůžků?
-
Člověk například uctívá jeden den boha utkaného z hedvábí, ale když se tento bůh roztrhá, uctívá druhý den boha z hlíny.
-
Lidé říkají: „Naši mnozí bůžkové jsou skuteční a chrání nás před neštěstími“. Ale přitom nechápou, že tím, co naplňuje touhy jejich mysli, je jedině čas tohoto „vše“. (Maharádž: „Chodí za těmi oranžově nabarvenými kameny s myslí naplněnou touhami a dochází k mnoha zázrakům. Ale nechápou, že ta síla pochází z nich samých“. Každý má poznání a je to právě toto poznání, které dává člověku cokoli, co si vášnivě přeje. Pomalované kameny a obrázky se objevují v tomto vašem poznání a nemají ve skutečnosti žádnou moc cokoli vykonat.)
-
Říkají „Ale nyní je tato sattva pryč.“ Nicméně nechápou, že cokoli se má stát, to se stane a ani Íšvara (tedy stav svědka) nemůže změnit to, co se má stát. (Jak by mohla tato sattvaguna/poznání odejít? Je tu pořád. Ve skutečnosti je to tak, že toto poznání čili sattvaguna je to jediné, co se opravdu děje; vše ostatní, tedy váš svět, je jen interpretace těchto dějů tvořená vaší myslí, čili gunaradžas. To, co se má stát, nemůže být změněno a je to nevyhnutelné, protože je to důsledek minulých činů. A Íšvara nemůže nic změnit, jelikož vše jenom pozoruje, ignoruje vše, co se stane a zůstává nezúčastněný.)
-
Jsou to jen kusy kovu, kamení a hlína! Podívej se a pochopíš to! Jsou to jen na dřevě namalované obrazy. Ty blázne, kde je tam Bůh? Prosím pochop, že jsi podlehl iluzi!
-
Pochopte, že když si začnete vytvářet představy o této bez-myšlenkovité svarúpě, potom získáte vše, co jste si představovali. Ale pochopení tohoto nirguna Boha je zcela odlišné. (Poznání je jako kalpatarú – strom plnící přání – který v sobě má nekonečný potenciál a vy se stanete čímkoli, co si vysníte. Budete-li si představovat „já jsem tělo“, potom se stanete tělem. Budete-li si představovat „já jsem On“, potom se Jím stanete. A pokud si nebudete vytvářet žádné představy, stanete se onou bez-myšlenkovitou svarúpou.)
Šlóka|| (Patrně Garbha Gíta 7 – Rozhovor Krišny a Ardžuny o karmě – John to nemá přeloženo a Moe ani Gaisas také ne → pokus o překlad podle slovníku) Milý Ardžuno, můžeš znát mnohé šástry a uctívat mnohá božstva, ale nemáš-li sebepoznání (átma-džňána), potom všechny činy, které jsi kdy vykonal, byly úplně zbytečné a marné.
-
A proto díky klamu máji je tu ona bez-myšlenkovitá svarúpa a kvůli této *nejlepší guně je tu také tento falešný hrubý svět. Ale védy, šástry a purány i tato „řeč“, to vše je také falešné. *(Tedy tato čirá sattvaguna poznání je prvotní májou. Kvůli ní vzniká svět „mnoha“ jmen a forem, ale díky ní lze také získat onu bez-myšlenkovitou svarúpu.)
-
Potom je tu onen sádhu a Světec a tato zkušenost je onou bez-myšlenkovitou svarúpou (tedy „ne-zkušeností“). Potom je tu onen Jediný skutečný Bůh, jenž je mimo elementy a tento svět je falešný.
-
Před tím, než tu byl tento hrubý svět, v průběhu jeho existence i po jeho zničení tu ve skutečnosti, od začátku až do konce, není nic jiného, než onen Jediný věčný Bůh.
-
Pěstuje-li člověk své přesvědčení „vše“, potom dokonce i tato pochybnost „vše“ sama od sebe zanikne. Metody spojitosti a nespojitosti mohou být sice použity, ale obě tyto metody pracují jen v oblasti myšlení. (Jedná se o dvě techniky védánty, které slouží k důkazu, že něco existuje či neexistuje. Mohou sice dokázat, že je tu jen Jedno Jediné, ale člověku to nijak nepomůže, protože se musí dostat do stavu bez myšlenek!)
-
Díky onomu Jednomu Jedinému, které je v „děloze“ představivosti, (tedy díky Jednomu Jedinému v „já jsem“) je tu osm světů. A proto naslouchejte pozorně „řeči“, která proniká těmito světy! (Zapomeňte na vše a pochopte, že tyto světy jsou v podstatě jen poznáním.)
-
Prvním světem je svět představivosti a konceptů. Druhým je svět slov. Třetím světem je svět smyslového vnímání; ale i zde ono Jedno Jediné zná toto „vše“. (Tyto imaginárními světy mohou toto Jedno jediné i toto „vše“ zakrýt, ale nemohou je zničit. Protože Jedno jediné a „vše“ jsou základem všeho, co si lze představit.)
-
Čtvrtým světem je svět namalovaných obrazů (a filmů); pátým je svět snů; šestým je svět denního snění (gandharva – imaginární svět v nebesích) a sedmým světem je svět, který vidíme v halucinacích a horečkách.
-
Osmým světem je svět stvořený hypnózou. A proto by si měl člověk vážit Pravdy, která je v tomto poznání „vše“ (tedy átmapuruši, jenž je základem poznání).
-
Světec a puruša chápou, že tyto světy jsou pomíjivé, a proto byste se měli uchýlit k pěstování nepřetržitého bhadžanu, který je v této saguně („já jsem“).
-
Díky této saguně, bez-myšlenkové esenci a přítomnosti Světce/Já by se měla objevit nirguna, která nepotřebuje žádnou podporu a je soběstačná.
-
Takže je tu ona bez-myšlenkovitost a je tu toto „vše“. Ale díky společnosti Světce člověk jasně pochopí bez-myšlenkovitost. Jinak čitta zapomene na své pravé Já a upadne do pochybností (tak jako v následujícím verši).
-
Nyní se žák zeptal: „Hrubý svět je falešný, to jsem pochopil. Ale když mysl způsobí to, že se ono bez-myšlenkovité Já stane ne-existujícím, co je potom to, co člověk vidí?
-
To, co člověk vnímá prostřednictvím smyslových orgánů, je vlastně toto „vše“ či poznání, a proto vzniká pocit, že je tento svět pravdivý. (Je to poznání, které dává člověku pocit, že něco je skutečné. Dokonce, i když sníme, tak považujeme tento sen za skutečný, protože je tu poznání.) „Tak mi Svámí řekni, jak se dá toto poznání přivést ke Skutečnosti.
-
Moudrá odpověď tohoto „já jsem“ je ukryta v souboru slov, která budou „vyřčena“ v další kapitole. Ale k tomu je potřeba, aby posluchač opravdu naslouchal (šravana).
-
Potom poznáte, že svět je falešný a tím, že budete spočívat ve stavu čirého bytí/poznání, budete chránit tuto sagunu. A tím, že o ni budete pečovat, dostaví se bez-myšlenkovité čiré pochopení zkušenosti „já jsem“. A to je ono ryzí poznání obsažené v této „zkušenosti“.
Tímto končí 6. kapitola 6. dášaky knihy Dásbódh s názvem „Hrubé stvoření a příběh Boha čili příběh „já jsem“.
Z anglického překladu Johna Norwella přeložil Martin Vinkler
Další kapitoly z knihy Dásbódh (+ předmluva + zpívaný Dásbódh + PDF)