ADVAITA.cz

6. září 1979 – Láska je v té nejčistší podobě tehdy, když zde není rozdílu mezi tím, kdo miluje, a tím, kdo je milován (z knihy Semena vědomí)

28. 8. 2018 - Jirka

6. září 1979

Maharadž: Přišel jste sem se svým konceptem „já jsem toto a toto", a tak mi nezbývá, než začít ničit tuto falešnou představu a hodit ji přes palubu.

Absolutno nezná samo sebe, avšak je mu nabídnuta příležitost pochopit Sebe Sama prostřednictvím tohoto potravinového produktu, vjemu „já jsem".

Tazatel: Než jsem přišel sem, očekával jsem, že se zde budu cítit plný lásky, ale ve skutečnosti se cítím sláb a unaven.

Maharadž: To je v důsledku demoličního procesu. Abyste tento proces mohl nastartovat, vše musí být rozebráno a znovu přestavěno. O půdu se musí pečovat a obhospodařovat ji ještě předtím, než se zde zaseje semínko. Pouze po zorání půdy a zasetí semínka může začít růst rostlina. Tento demoliční proces se nesmí vynechat, neboť je nutný. To, co tu zůstává, je pouze a jenom vědomí, a poté nastává klíčení.

Kdykoliv, kdy jsou zde nějací cizinci, vznášejí pravidelně otázky týkající se lásky. Vjem „jáství" je láskou a ničím jiným. Osvojil jste si tuto podobu, tento květ „jáství", pouze a jenom z lásky. Samotné jádro všech atomů je prostoupeno tímto poznáním „já jsem". Přijměte a obejměte všechny atomy vesmíru s pocitem, že všechny vyvstaly uvnitř nás ve formě poznání „já jsem".

Prostřednictvím svého vědomí těla a mysli nasloucháte poznání něčeho, co nemůže být vědomím těla a mysli slovy zakoušeno.

Ještě předtím, než promluvíte, ztotožníte sebe sama s něčím, ale toto „já" nepřetrvá, není věrohodné, nebude věčné.

Cokoliv, co vám tu povídám, bude vstřebáno pouze těmi, kdo již na to mají připravenou půdu. Dokonce i ti, kdo si myslí, že tomu porozuměli, ve skutečnosti nepochopili to, co jim říkám, aby pochopili.

Tazatel: Včera jsem nemohl usnout. Když jsem ležel ve své posteli, zaposlouchával jsem se do zvuků a nazíral jsem na různá světla. Vylekalo mě to tak, že jsem se zpotil. Myslel jsem, že umírám.

Maharadž: Cokoliv, co se stane, se stane proto, že se to mělo stát. I kdyby vše, co jste cítil, že umírá, skutečně umíralo, vy jste nebyl mrtvý. Podržte si to pevně v mysli.

Jaký druh lásky zastáváte ve svém náboženství?

Tazatel: Miluj svého bližního.

Maharadž: Vaše náboženství obhajuje lásku ke všem bytostem z lásky k Bohu. Kristus řekl, že máte milovat své bližní jako sebe sama. Jak toto vnášíte do praxe?

Tazatel: Jen někdy, když sem přijdu, protože tato láska je zde.

Maharadž: Láska je v té nejčistší podobě tehdy, když zde není rozdílu mezi tím, kdo miluje, a tím, kdo je milován. Co myslíte, že je hlavní příčinou toho největšího utrpení v celém tomto vašem světě?

Tazatel: Dualita.

Maharadž: Kdy tato dualita počala?

Tazatel: S prvním vjemem něčeho jiného, než mé "já".

Maharadž: Začátek duality je tehdy, když víte, že jste. Toto je základní dualitou a skutečným zdrojem iluze.

Nenaslouchejte mi pokorně. Klaďte otázky. Jaké poznání byste rád nabyl?

Tazatel: Poznání hříchu a zásluh.

Maharadž: To, díky čemu se cítíte šťasten a uspokojen, je zásluhou, a to, kvůli čemu jste zneklidněn a nespokojen, je hříchem.

Tazatel: Jestliže se člověk dopustí hříchu a nepocítí nad tím politování, zůstává to hříchem, či ne?

Maharadž: Nemluvte z pohledu osobnosti, lidské bytosti, iluze! Kdy se vám dostalo povědomí o zásluze a hříchu? Pouze poté, když vám byl vsugerován koncept.

Tazatel: Protrpí si člověk následky svého špatného konání okamžitě nebo až ve svém příštím životě?

Maharadž: Můžete si to vytrpět ihned a každopádně ve svém příštím životě. Začátek utrpení počal se vzpomínkou, že jste.

Tazatel: Ti, kdo se dopouštějí hříchů, se nezdá, že by trpěli.

Maharadž: To je váš koncept. Ale uvnitř tu jsou traumatické zkušenosti.

Tazatel: Jak máme nahlížet na naše problémy v každodenním životě?

Maharadž: Provádějte všechny své povinnosti v souladu se svojí totožností s tímto skutečným Já. Nahlížejte na vše jako na své Já.

Tazatel: V životě právníka se každým dnem uskutečňuje příliš mnoho událostí. Jsou zde vždy nějaké problémy.

Maharadž: Mluvíte tu z pohledu těla a mysli. Zbavte se toho.

Tazatel: Budu potom dělat cokoliv, co mám rád?

Maharadž: Potom se budete chovat podle vaší vlastní důstojnosti.

Tazatel: Takže jakmile jste jasně pochopil poznání Já, zmizely všechny obtíže. Potom již vše probíhá automaticky.

Maharadž: Správně. Proč se potom na to ptáte?

Tazatel: Nejsou již v tomto stavu žádné činnosti?

Maharadž: Budete potom vědět, že ani jeden lístek se nepohne bez vás. Díky vám dochází ke všem činnostem.

Tazatel: Je tu řeč o vyrovnanosti a tichosti, ale mně se zdá, že až utrpení donutí člověka realizovat skutečnost. Kunti, matka Pánditů, žádala Krišnu o utrpení, aby si ho mohla neustále připomínat. Mohu k tomu dostat váš komentář?

Maharadž: Jak dlouho tu již pobýváte? Toto se píše pro nevědomé. Takové otázky ve vás nevyvstanou, když naleznete svoji vlastní totožnost. Takové myšlenky jsou tu proto, aby nevědomého člověka vyhecovaly k odvaze. To nejsou ideje pro vás. Příští otázkou by mohlo být: „Kdo byl tím knězem, kdo provedl svatební obřad Rámy se Sítou?"

Tazatel: Kde je místo pro oddanost, jestliže Sebepoznání je tím správným přístupem?

Maharadž: Není rozdíl mezi bhakti (oddanost) a džňánou (poznání). Toto je ovšem realizováno pouze za toho předpokladu, že realizujete svoje vlastní Já. Díky tomu, že tu je vjem „jáství", máte v sobě oddanost k Bohu. Proces milování svého skutečného Já vaším skutečným Já je počat oddaností k Rámovi, Krišnovi, Kristovi apod. a plody této činnosti dozrají tehdy, když Já realizuje Já. Potom poznáte, že všechno je pouze jen Já.

Tazatel: Existuje nějaká pomoc při modlení se za duši, aby odpočívala v klidu?

Maharadž: Toto je pouze koncept. Zůstává po mrtvé osobě nějaká duše, která odchází do klidu? Vezměte si misku s mlékem a nabídněte ji s láskou, kterou chováte k mrtvé osobě, této mrtvé duši. Myslíte si, že přijde a vypije ji? Je to pouze proto, aby vám to dalo uspokojení. Proč se pídíte po tom, co se přihodí po smrti? Co jste dnes? Tato iluze vás vždy drží od vašeho vlastního Já. Stále se dotazujete po všem, co je okolo vás, ale nezkoušíte objevit to, čím ve skutečnosti jste vy sami. V průběhu celého vašeho života jste se ztotožňoval s různými identitami. Po narození jste se vnímal jako dítě, potom jste přerostl v chlapce, mládence, dospělého, muže středního věku, až jste dospěl ke stáří. Žádná z těchto identit s vámi nezůstala. Cokoliv, co si podržíte jako své „já", postupně zmizí.

Toto musí být pochopeno. Satguru vás musí vést. Pouze ten, kdo toto plně pochopil, je Satguru.

Musíte jasně pochopit tento rozpor. Ať tu vysvětluji cokoliv, je to proto, že vás k něčemu navádím.

Jestliže řeknete, že jste to pochopil, tak to neseplo. Musíte dojít do stavu, který se dá vyjádřit slovy: „Já jsem nepochopil nic." Musíte se dostat za tento stupeň pochopení a spočinout v úrovni, která je za tím vším. Musíte dojít k tomuto závěru: „Prožíval jsem postupně od svého dětství až k stáří mnoho různých stádií, nicméně cokoliv jsem pochopil a stabilizoval se v tom jako ve své identitě, se stejně prokázalo jako falešné." Podobně se prokáže jako falešné vše, co jste se snažili pochopit během svého duchovního hledání. Proto nic nemá být pochopeno. Rozjímejte o tom.

Z knihy Seemena vědomí

Překlad Aleš Adámek