ADVAITA.cz

Jóga Vasištha - Kniha V. - O zániku - V.017-V.018

15. 8. 2018 - Lenka

V.17

VASIŠTHA pokračoval:

Ó Rámo, ti, co se dostali za vědomí těla, jsou mimo všechna slova a popisy. Proto ti popíšu povahu těch, kteří jsou osvobozeni během žití.

Takové přání, které vzniká v běhu přirozeného fungování a je prosto jakéhokoli chtění, je přání osvobozeného mudrce. Touha svázaná s chtěním a toužením po vnějších objektech naopak vede k omezení. Jakmile v nitru jedince ustanou všechny představy založené na pocitu ega, je jeho pozornost sama přirozeně nasměrována, taková je podstata osvobozeného mudrce. Toužení svázané s vnějšími objekty vede k omezení. Přání, jež není svázáno s objekty a je prosté chtění, znamená osvobození. Přání, které existuje, ještě než je navázáno spojení s vnějšími objekty, existuje teď a navždy. Je přirozené, tudíž osvobozené od nečistot a prosté utrpení. Takové přání moudří lidé označují jako přání osvobozené od omezení.

Když se v jedinci objeví chtění „to chci mít“, vzniká nečistota a toho by se měl moudrý člověk v každém případě vyvarovat. Oprosti se od tužeb, které vedou k omezení, ale oprosti se i od touhy po osvobození. Zůstaň nepohnutý jako klidné moře. Když víš, že stáří a smrt se nijak nedotýká skutečného Já, nenech se takovými myšlenkami zneklidňovat. Jakmile pochopíš, že veškerý svět je neskutečný, ztratí chtění svůj smysl.

V člověku se objevuje jeden ze čtyř následujících typů pocitů. První je, že „jsem tělo zrozené ze svých rodičů“, druhý je „jsem jakýsi jemný a nepatrný princip, odlišný od těla“, třetí je „jsem věčný princip, jenž je základem všech navzájem různých a dočasných objektů světa“ a čtvrtý je „já i svět jsme jako prostor, čiré prázdno.“ První představa vede k omezení, ty další spějí ke svobodě. Touhy spojené s první představou způsobují omezení. Touhy doprovázející ostatní tři k omezení nevedou.

Jakmile je tu pochopení, že „jsem Já všech věcí, Já veškerenstva“, pak člověk neupadá do omylů a trápení. Toto Já je popisováno různě, jako prázdno, podstata, Mája, Brahman, Vědomí, Šiva, Puruša atd. Jenom To je skutečné a nic jiného neexistuje. Najdi své útočiště v pochopení nedvojnosti čili neduality, neboť pravda není duální. Dění však dualitu vyžaduje, proto se činnost odehrává ve zdánlivé dualitě. Nechť se tvá podstata podílí na dualitě i nedualitě. Skutečnost není ani dvojností (neboť každé dělení je vytvořeno myslí), ani jednotou (neboť představa jednoty vznikla jen jako protiklad k dvojnosti). Když všechny pojmy a představy zmizí, přijde pochopení, že jedinou skutečností je neomezené Vědomí.

V.18

VASIŠTHA pokračoval:

Osvícený mudrc, který je vůči událostem minulosti, přítomnosti i budoucnosti nezaujatý, pohlíží na svět s pobavením. Dělá to, co má dělat, odmítá všechny záměry, úmysly a ovlivnění, a je trvale ustálený ve šťastném středu mezi protiklady, mezi opačnými úhly pohledu. Spočívá ve stavu naplnění, proto ho žádné události světa nemohou rozrušit ani rozradostnit. Vůči všem nepřátelům zaujímá neutrální postoj. Přestože je obdařen soucítěním a ohleduplností, světem jevů zůstává nedotčen. Je-li dotázán, odpovídá jednoduše a přiměřeně, není-li tázán, nemluví. Nic nevyhledává a nic neodmítá, a tak mu svět nezpůsobuje utrpení. Říká to, co je dobré pro všechny, a je-li tázán, přesvědčivě svůj názor vysvětlí. Ví, co je vhodné a co ne. Uvědomuje si názory druhých lidí. Ustálil se v nejvyšším stavu a setrvává v klidu a míru svého srdce. Na svět jevů pohlíží s pobavením. Takový je stav mudrce, jenž dosáhl osvobození a dál žije v tomto světě.

Nelze obhajovat filosofii hlupáků, kteří nemají pod kontrolou vlastní mysl a utápějí se v moři smyslového potěšení. Zajímají je jen sexuální radovánky a hmotné statky. Nelze ani obhajovat cestu obřadů a rituálů, poskytující nejrůznější odměny ve formě bolesti či radosti.

Ó Rámo, žij v tomto světě jako nezaujatý pozorovatel, který pevně odmítá jakákoli omezení. Vnitřně se oprosti od všech tužeb a nadějí, ale navenek dělej, co je třeba. Vše důkladně prozkoumej a usiluj pouze o to, co není omezené a dočasné. Žij v tomto světě a neustále rozjímej o tom, co je neomezené. Aniž bys ve svém srdci choval naděje a přání, žij tak, jako bys jich měl spousty. Se srdcem tichým a klidným jednej navenek jako kdokoli jiný. Vnitřně se zbav všech představ o tom, že jsi konající, ale navenek se činnostem nevyhýbej. Tak žij ve světě, osvobozen od nejmenších známek pocitu ega.

Ve skutečnosti neexistuje omezení, a proto ani osvobození. Projevený svět je ve své podstatě neskutečný, je jako trik kouzelníka. Všudypřítomné neomezené Já nelze omezit, nelze spoutat. Jak by tedy mohlo být osvobozeno? Veškeré zmatení pochází z nevědomosti. Jakmile je tu pochopení Pravdy, zmatení zmizí, stejně jako zmizí iluze hada, když poznáme, že se nejedná o hada, ale o kus provazu.

VASIŠTHA pokračoval:

Jsi moudrý muž, Rámo. Ustáli se ve stavu bez ega a zůstaň neposkvrněný jako prostor. Jestliže jáství neboli ego neexistuje, jak potom může vzniknout představa, že někdo je můj příbuzný? Taková představa a s tím i představa radosti a bolesti či dobra a zla se Já netýkají. Osvoboď se od strachů a iluzí způsobených projevením světa. Pro toho, kdo je Nezrozený, neexistují příbuzní ani jimi způsobená utrpení.

Když pochopíš, že někým už jsi někdy byl, někým jsi nyní a někým budeš později, a když pochopíš, že totéž platí i pro všechny tvé příbuzné, budeš osvobozen od iluze. Pokud to cítíš tak, že jsi byl dříve, jsi nyní, ale nebudeš v budoucnu, ani pak není třeba truchlit, neboť to znamená konec projevení světa. Je hloupé se zde na světě trápit, lepší je být trvale spokojený a věnovat se tomu, co je třeba. Rámo, nepropadej smutku a neoddávej se nadšení, ale setrvávej ve stavu vyrovnanosti. Jsi věčné a neomezené světlo, čiré a jemné.

Projevený svět existuje, aby byl později zničen a pak znovu obnoven. Ale tak je to pro nevědomé, nikoli pro osvícené bytosti. Projevený svět je ze své podstaty plný utrpení a nevědomost to ještě umocňuje a podporuje. Ale ty jsi naštěstí moudrý, Rámo. Iluzorní projevení není nic jiného než iluze, sen není nic jiného než sen! Vše, co existuje, je síla Všemohoucího. Projevení je pouze projevení.

Kdo je nyní příbuzný koho? Kdo je koho nepřítelem? Podle přání Pána všech bytostí jsou všichni všech po všechny časy! Řeka příbuzenství neustále plyne. Co je nahoře, směřuje dolů, a co je dole, stoupá nahoru, jako když se kolo otáčí stále dokola. Ti, kdo jsou v nebi, jdou později do pekla a naopak. Bytosti přecházejí z jedné formy do druhé, z jedné části vesmíru do druhé. Odvážný se stane zbabělým a naopak. Nic v celém vesmíru není neměnné, Rámo. Kdo byl příbuzný, je za okamžik pryč. Přítel, nepřítel, příbuzný a cizinec, já i ty – to všechno jsou slova bez odpovídající podstaty. Obyčejnému člověku vyvstávají na mysl myšlenky jako „to je můj přítel“ nebo „to není můj příbuzný“. Šlechetný člověk taková rozlišení nedělá. Ó Rámo, všechny bytosti jsou tví příbuzní, neboť v tomto vesmíru nepříbuznost neexistuje. Moudrý člověk ví, že „neexistuje místo, kde by nebyl“ a „neexistuje nic, co by nebylo jeho“, a tak překonává všechna omezení.

překlad Lenka Vinklerová

další části knihy