ADVAITA.cz

V.9 - Pozornost sádhaky (z knihy Dásbódh)

3. 8. 2018 - Gábina

|| Šrí Rám ||

1. Dříve byla vysvětlena pozornost mumukši. Ten zanechal světských myšlenek a objevil se „příběh“ Boha (tj. bylo pochopeno „já jsem“). Nyní naslouchejte pozorně, jakým je tento sádhaka/hledající.

2. Dojde-li k zanechání objektivizace/vytváření představ a držíte-li se společenství Pravdy/satsang, pak je tu tato „řeč“ a to je sádhaka/hledající.

3. Jakmile přijmete útočiště u Světce a nabydete klid, jaký může poskytnout pouze Světec, pak je tu tato řeč sádhaky, která se nachází uvnitř mnoha skladeb slov.

4. Díky učení poznání a poznání Já/átma džňána jsou vazby samsáry odstřiženy. Jakmile je ustanovena tato sádhana(tj. poznání; vše je zapomenuto, v kterémkoli okamžiku), pak je tu tato „řeč“ sádhaky.

5. Sádhaka rád naslouchá promluvám o nedualitě/tj. šravana. Praktikováním manany, tedy neustálým přebýváním v šravaně jakožto poznání, odkrývá sádhaka esenci významu.

6. Jakmile je mysl zcela absorbována v tomto „já jsem“ (manana), pak tu může být tato bez-myšlenkovitá esence. Proto jakmile je tělesné vědomí odstraněno pomocí pevné odpovědi „já jsem On“, pak lze pochopit poznání Já.

7. Když skončí „mnohé“ pochybnosti, které byly způsobeny tělesným vědomím, a vy se pevně držíte společnosti Světce/Pravdy, pak vaše vlastní zkušenost potvrdí učení písem a Gurua.

8. Když pomocí rozlišování/vivék odhodíte přesvědčení, že jste tělo a držíte se pevně přesvědčení, že jste Átma, je tu tato „řeč“ sádhaky.

9. Sádhaka pak zapomíná na to viditelné a drží se pevně poznání Já a pomocí bez-myšlenkovitosti ochraňuje dokonalou spokojenost ne-duality.

10. Sádhaka odstřihává omezující koncepty duality a díky sádhaně dosahuje neduální Já; sádhaka je tím, kdo dosahuje samádhí naprosté jednoty.

11. Poznání Já zestárlo a opotřebilo se, ale sádhaka ho pomocí rozlišování obnovuje a překračuje tento světský život.

12. Kvůli ryzí sattva guně tu je pozornost sádhua a příjemce této neduální promluvy. Pokud díky naprostému odhodlání přebýváte ve svarúpě, pak jste sádhakou.

13. Jakmile Skutečnost odhodí činnost, jež je neskutečná, a rozšíří tuto pravou činnost; když je ustanoven stav svarúpy, pak to je sádhaka.

14. Jakmile jsou chybné guny objektivizace zanechány v tomto čase „vše“ a je pochopena sattvaguna; když setrváváte jakožto toto vědění a jste přirozeně absorbováni/nijadhyas v této svarúpě, pak to je sádhaka.

15. Díky nepřetržitému přesvědčení, že „nic není skutečné“, ono viditelné zůstává, ale není dotčeno. Pak splyne uvnitř Věčné svarúpy a to je sádhaka.

16. Když se vnímatelný svět máji stane nevnímatelným, pak je uvnitř vnímáno toto nevnímatelné Já. A jakmile je stav Átma upevněn, pak to je sádhaka.

17. Toto poznání múla máji nelze dosáhnout na základě domněnky, a tak se lidským myslím jeví skryté. Pokud se však držíte múla máji pevně, pak to je sádhaka.

18. Když vyslovujete toto božské „slovo“ a chápete toto „vše“, které zrakem spatřit nelze; když je „mnohost“ forem završena, pak jste sádhakou.

19. Když se tato múla mája snaží dosáhnout To, pak To dosáhnout nelze; pokud se múla mája snaží soustředit na To, přesto se na To soustředit nelze. Ale jakmile je To pochopeno prostřednictvím této mysli a zkušenosti „já jsem“, pak to je sádhaka.

20. Pokud je mysl „zde“ rozpuštěna a logika „zde“ ochromena, pak bude tato Skutečnost, která se objevila jakožto zkušenost „já jsem“ a přesvědčení, opět touto Skutečností, a to je sádhaka.

21. Nejvyšší Já je rychle dosaženo tehdy, když se mysl sjednotí s poznáním Já. Pak se toto tělo „vše“ stane Nejvyšším Já a to je sádhaka/hledající.

22. Toto ryzí poznání jógina je hluboce vstřebáno prostřednictvím poznání tohoto „vše“. Když zůstáváte dokonce i bez objevení se „věci“/“vše“, pak jste sádhakou.

23. Když zanecháte omezující koncepty a díky sádhaně dosáhnete nedosažitelné Já; když ukotvíte svou mysl pevně v této svarúpě, pak jste sádhakou.

24. Je-li vypátrán kořen Boha a oddaného a toto „vše“ je pochopeno, a když nezůstanete dokonce ani tímto „vše“, pak jste sádhakou.

25. Je-li skrytý puruša pochopen díky odhodlanému rozlišování a vy přirozeně splynete s Tím, pak tento puruša nevidí nic než Sebe Sama.

26. Když pustíte „jáství“, pak může nastat hledání vašeho přirozeného Já, a jakmile je překročen dokonce i tento stav turíja/tj. stav pozorování, pak jste sádhakou.

27. Přetrvává-li tu od začátku do konce stav ne-mysli, pak se toto nepřetržité brahman setká se Svým vlastním Já; pak je tu zkušenost nezničitelného puruši uvnitř viditelného „vše“ a to je sádhaka.

28. Jakmile je spojení duality odstřiženo a zdánlivý jev vnímatelného přerušen; když zatímco jste v těle, nejste tělem/vidéha, pak to je sádhaka.

29. Když se tomuto „já jsem“ dostaví tato nepřerušovaná svarúpa a není tu žádné ego, které by konalo; když je toto tělo „vše“ ukončeno, pak tu je sádhaka.

30. Když je expanze pěti hrubých elementů vnímána jako sen a tato saguna odpočívá v nirguně, pak tu je sádhaka.

31. Pokud však „já jsem“ múla máji cítí v tomto snu (ve světě; tj. „já jsem někdo“) strach, pak jste se neprobudili do Skutečnosti. Jedině když tu je přesvědčení o falešnosti tohoto „vše“, jste sádhakou.

32. Když se „já jsem“ múla máji stane těmito smyslovými zkušenostmi, je to tato bez-myšlenkovitá nirguna, která se objevuje v mysli. Ale díky sádhakově zkušenosti Já jsou tyto všechny pocity prokázány jako falešné.

33. Zanechání spánku nevědomosti přináší bdělost a pak je puruša osvobozen od strachu z tohoto snu („já jsem takový a takový“ se změní na „já neexistuji“). Pak je mája odhozena a sádhaka přebývá ve svarúpě.

34. Je-li uvnitř přijat stav „já jsem“ a vně nalézáte útočiště v bezžádostivosti, pak jsou omezující koncepty samsáry opuštěny a vy jste sádhakou.

35. Pak je tato Skutečnost osvobozena od vášně a hněv je na hony daleko; pýcha a závist, kterou si Jedno jediné drželo, jsou zanechány.

36. Pýcha na rodinu byla odhozena a ostudné bylo zahanbeno a díky síle odpoutanosti byla paramártha dovedena k růstu a expanzi.

37. Pak se oddělíte od nevědomosti/avidja(„já jsem tělo) a uniknete z prapanči(světa pěti elementů); pak vás chtivost náhle pustí ze svého sevření.

38. Díky síle odpoutanosti je pocit, „já jsem někdo významný“ odhozen na zem a je odvržena dokonce i velkolepost tohoto „vše“, jehož důležitost je zesměšněna.

39. Dům oddělenosti byl zbořen, ego/ahamkár bylo vyhozeno a nepřítel v podobě pochybnosti byl svázán a zcela udupán.

40. Modifikace (tj. koncepty) uvnitř přirozeného stavu byly zabity a oceán světské existence dostal nafackováno. Překážky hrubých elementů a tohoto „vše“ byly ukončeny a odhozeny.

41. Strach ze světského života byl odvržen; nohy času byly zlomeny a hlavě zrození a smrti bylo řádně nafackováno.

42. Duch těla byl zahnán, tento původní záměr dobyt a v tu chvíli byla zabita představivost.

43. Bázeň byla vytrestána a mentální výplody roztříštěny na kousky; díky síle rozlišování/vivéka byla doktrína duality ovládnuta.

44. Nevědomost byla ušlapána; sobeckost obalena hojností; Prostřednictvím pravdivosti a spravedlnosti puruša tuto „velkou pohromu“ zcela zničil.

45. Zaslepenost byla zpřetrhána hned uprostřed a utrpení rozseknuto vedví; žal byl vyňat a vyhozen.

46. Nenávist byla vykázána a ne-existence přidušena. Úzkost a strach v břiše nesprávného myšlení byly rozervány.

47. Díky vivéce se rozšířilo poznání/džňána a následkem toho zesílilo přesvědčení; chybné guny pak zničila mocná vajrágja/zřeknutí se.

48. Díky naší vlastní Skutečné Přirozenosti/svadharmě přišla adharma o svůj majetek; nečisté činy byly zahozeny díky ryzí činnosti; nesprávné myšlení bylo zlikvidováno bez-myšlenkovitostí.

49. Puruša rozmačkal pohrdání/neúctu; nenávist ustoupila a opravdovost/nasazenost umístila svá chodidla na sklíčenost.

50. Hněv byl přepaden a podvod/klam, který je uvnitř vnitřního prostoru, byl oklamán a došlo k přátelství s celým světem, jelikož je považován za vaše vlastní Já.

51. Pravritti(světská činnost) byla zanechána a společnost přátel (a nepřátel atd.) odstřižena a skrze cestu ne-činnosti/nivritti(Siddharaméšhvar Maharadž – nicnedělání je největším uctíváním) bylo dosaženo jednoty s ryzím poznáním.

52. Klam smyslových objektů byl podveden, nesprávné poznání zmateno a vaše vlastní Já bylo osvobozeno od zlodějů zvaných příbuzní.

53. Puruša se rozezlil na závislost; rozzuřil se na připoutanost; a naděje, které byly na hony daleko od Átman, byly tímto Jedním Jediným (brahman) uvnitř člověka (džívy) opuštěny.

54. Mysl se pevně ukotvila ve svarúpě; utrpení bylo potrestáno a moudrost a správné úsilí odměněny.

55. Studium bylo bráno jako Purušův společník, vydali se společně spolu s jasným cílem a úsilím; a tento puruša kráčel po cestě sádhany a vyprávěl toto laskavé slovo „já jsem“.

56. Tento sádhaka je vždy bdělý/ostražitý a pozorný a chápe toto rozlišování mezi Věčným a dočasným. Odhazuje veškerou připoutanost a přijímá pouze společnost Jednoho Jediného.

57. Prostřednictvím odhodlání byla samsára vyhnána; skrze rozlišování sádhaka opustil svou rodinu a díky ryzímu chování bylo nečisté chování zneškodněno.

58. Zapomnětlivost byla zapomenuta, lenost nebyla nikdy oceněna a díky jeho bdělosti/ostražitosti bylo jeho vlastní Já vždy přítomno.

59. Jakmile byly nesprávné guny odhozeny, toto bez-myšlenkovité Já se stalo touto řečí „já jsem“ a nyní by měl sádhaka pochopit, že neexistuje.

60. Díky odhodlání by měla být mysl plná „mnoha“ věcí odhozena. Sádhaka by tudíž měl provádět tuto „řeč“ (měl by chápat, že toto hrubé stvoření je výmysl jeho vlastní představivosti. Mysl by měla ustat a být tichá. Tímto způsobem se vyjevuje zpoza myšlenek a „mnohosti“ slov toto „vše“.) A uvnitř souboru následujících slov by měl poznat siddhu(když se sádhaka naučí, jak opustit tuto „řeč“, pak se stane bez-myšlenkovitým. A když opustí celý pocit bytí, pak se jako sůl hozená do oceánu, stane dokonalým siddhou a je navždy svobodný.)

61. Pak „zde“ vyvstala pochybnost (dokud přetrvává mája, pak jsou pochybnosti neboli myšlenky nuceny dříve či později vyvstat. Proto musíte najít odpočinek v Já, které je bez pochybností.) “Sádhaka nemá žádnou touhu. Ale neopustí-li člověk samsáru, může být vůbec sádhakou?

62. Takto zněl dotaz posluchače. Ale byla-li tu tato „řeč“, nač by bylo zapotřebí odpovídat? (Když vše, co je, je tímto „já jsem“, proč pak dovolit, aby vyvstaly otázky?) Proto naslouchej, zatímco jsi plně absorbován uvnitř souboru následujících slov.