ADVAITA.cz

28. srpna 1979 – Jestliže chcete poznat nepřipoutanost, musíte realizovat rozpuštění osobnosti neboli individuality (z knihy Semena vědomí)

7. 8. 2018 - Jirka

28. srpna 1979

Tazatel: Slyšel jsem mnoho těchto hovorů o potravě, která se stala mnou, nicméně stále mi to není jasné. Co to vlastně znamená?

Maharadž: Každá živá bytost, ať je to hmyz nebo člověk, závisí na potravě. Všechny tyto květiny a rostliny jsou naším předchozím stavem. Dříve jsme se nacházeli v tomto stavu a postupně se právě z esencí všech předchozích tělesných forem, které jsme na sebe vzali, abychom se těšili z této podstaty bytí, vyvinula tato naše dnešní tělesná forma lidského těla. Vjem „jáství" je pouze kvalitou tohoto potravinového těla, které nazýváte „já". Nemá to nic co dělat s nějakou další věcí. Je to čirá a jednoduchá kvalita této podstaty bytí.

Tazatel: Je vůbec možné, aby toto bytí, které vzešlo z potravinové esence, učinilo něco originálního, prostě něco zcela odlišného?

Maharadž: Rámakrišna Paramahansa prováděl odříkání a stal se Džagadambou (Matkou celého světa). Jiní také prováděli odříkání a pochopili Pravdu. Co mohli dělat poté, kdy pochopili Pravdu? Mnoho významných lidí přišlo na svět, ale mohli učinit nějaké změny a odlišnosti? Cokoliv, co se stalo, se stalo, aniž byste o tom věděl. Poznání vzešlo z nevědomosti neboli z úplné nepřítomnosti poznání, a tudíž nelze udělit odlišný běh tomu, co vychází z nekonečnosti.

Tazatel: Moje mysl, můj intelekt a porozumění se přetvářejí a já si to vysvětluji tím, že mi Maharadž dává něco zcela nového. Je tomu tak, či není?

Maharadž: Ať už ve vaší mysli či intelektu dochází k jakýmkoliv změnám či modifikaci, já nedělám nic, co je odlišné. Pouze před vás předkládám nově to, co je nekonečně pradávné. Není to nic nového.

I kdybyste se na mě během rozhovoru rozzlobili, nebudu mít absolutně nic co vám říct. Máte to stejné, jako když si matka vezme své tříměsíční dítě na klín a dítě ji třeba kopne nebo jí uštědří políček či pošpiní šaty. Matka ale vezme dítě do náručí a začne se s ním mazlit a dokonce si vyčistí své šaty až poté, kdy očistí své batole. Nazírám na vás stejně tak, a to dokonce i tehdy, když je vaše tělo pětasedmdesát let staré.

Tazatel: Je mi to zcela jasné, a tak mne napadá další přirovnání, a sice to, že jsem jako umělec—malíř a pokaždé, když něco namaluji, Maharadž prohlásí: „Vidím spojení," a v procesu této tvorby se rozčílím a možná na něho i hodím plátno, ale Maharadž se o to nestará a stále se usmívá.

Maharadž: Tato podstata bytí je tu tehdy, když je tu přítomný životní dech a tělesná kombinace.

Podstata bytí nikdy neumírá. Vezměte si jako příklad hráče na harmonium. Díky vzduchu, který je v harmoniu, se vytváří zvuk. Když tento hráč odsune své ruce, vzduch je pryč, a tudíž harmonium pře-stane vyluzovat zvuk. Je tento zvuk mrtvý? Prostě jen zmizí.

Tazatel: Řekněte mi, prosím, přesně, jaké je spojení mezi touto kvalitou podstaty bytí a mnou.

Maharadž: Skutečnou esencí podstaty bytí je toto poznání „já jsem" a vy stále pokládáte otázku: „Jaké je spojení?" Poznání „já jsem" je samo o sobě kvalitou tohoto těla neboli esence potravy.

Nebudu nikoho, kdo by sem přišel, poučovat a dívat se na něho, jako kdyby byl smrtelným tvorem. Nahlížím na každého jako na nesmrtelného. Na světě je mnoho základních učitelů, kteří mohou naučit žáky třeba abecedu. I kdybych mu dal slabé vnuknutí nebo ho postrčím tak, aby objevil to, kdo a co je, pak princip, který leží za poznáním „já jsem“ bude pro něho dostatečným.

Tazatel: Lidé říkají, že bychom měli jednat s nepřipoutaností. Co je tou nepřipoutaností?

Maharadž: Jestliže chcete poznat nepřipoutanost, musíte realizovat rozpuštění osobnosti neboli individuality.

Tazatel: Osobnost je se mnou velmi spojena. Jak ji tedy mám rozpustit?

Maharadž: Objevte význam skutečného Já. Zkuste pochopit význam tohoto Já všemi možnými prostředky. Předtím, než se ve vás zjevilo toto poznání „já jsem", jste byl absolutně (k ničemu) nepřipoután. Jakmile se ve vás toto poznání rozbřesklo, stal jste se připoután ke všemu, co vás obklopovalo. Pouze toto falešné „já" je připoutané. Vše se děje zcela spontánně a toto falešné „já" si přivlastňuje zásluhu z vykonání věcí. Jste znalcem, a nikoli konatelem. Dám vám malou radu: „Nedělejte nic, co by zranilo jiné. To je vše." Nemusíte dělat nic, čím byste jiným prokazoval laskavost nebo dělalo dobře, ale dbejte na to, abyste nikomu neublížil. Toto je také v tomto poli vědomí. Před tímto vědomím tu není nic.

I kdybyste nabyli poznání celého světa a žili po tisíce let, abyste si toto poznání užili, nezapomeňte však, že na konci této dlouhé tisícileté doby veškeré toto poznání stejně zmizí. I když tento atom pokračuje po tisíce let, stejně musíte prozkoumat, kdy hrot pera dosedl, a začal zapisovat a tím otevřel tento účet.

Tazatel: Co otevírá tento účet?

Maharadž: Je to nevědomost, která jej otevírá. Ganapátí (vědomí) je entitou, která odstartovala tento účet stovek zrození. Všechny tyto účty vám o Ganapátim nic nevypoví. Vy se musíte dobrat zdroje vědomí.

Mája (iluze) je tu před jedničkou. Tento účet je vytvořen tím, kdo začal počítat od jedničky. Někdo tu musí být, aby se mohlo vůbec počítat. Takže on musí existovat ještě před tím, než tu bylo jakékoliv číslo. Prošetřete proto Ganapátiho, múla—máju. Ganapátí je Pán prvotního zvuku, kde zvuk a slovo jsou totožné. Ten, kdo pochopí Ganapátiho, je Brahman.

Dnešní předmět rozhovoru je jak obtížný, tak i velice snadný. Vše, co je mimo vás, se můžete naučit, ale vskutku obtížné je uchopit své Já. Jakmile jej chytnete a jakmile znáte svoji vlastní podstatu bytí, již nikdy více to nezapomenete.

Po dobu svého života žijte beze strachu, protože vás nikdo nestvořil. Žijete ze svého vlastního světla. Proto klaďte důraz na to, abyste žili s důvěrou v pravé Já.

Z knihy Semena vědomí

Překlad: Aleš Adámek