Nová kniha:
Tat Tvam Asi / Ty jsi To – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1975 – 1980. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Paramátman ve všem a v každém – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1954 – 1956. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Jóga Vásištha, nebo též Mahá Rámajána, je starý indický text pojednávající o tom, jak mudrc Vasištha předává princi Rámovi učení o podstatě jedince, světa a Bytí vůbec. Text je plný rozmanitých příběhů, které mají Rámovi ukázat cestu k pochopení či nazření Skutečnosti a naplnění života. Jde o překlad z anglické verze od Svámího Vénkatéšánandy (zkrácené ze sanskrtského originálu přibližně na třetinu) doplněný sanskrtským slovníkem a vysvětlivkami. Kniha má téměř osm set stran, je vázána v pevné vazbě a obsahuje barevné ilustrace. V podobném rozsahu toto dílo dosud česky nevyšlo. Všechny další podrobnosti o knize najdete na stránkách www.samhita.cz.
Átma-bódha neboli „Poznání Já“ je krátké dílo shrnující základní principy učení advaita-védánty. Tradičně bývá připisována Ádi Šankaráčárjovi (8. stol.), ale o jeho autorství se vedou spory. Jestli byl autorem skutečně Ádi Šankaráčárja nebo někdo jiný není pro nás asi až tak podstatné. Důležitý je obsah tohoto textu, kterému je i tradičně přikládána vysoká hodnota. Také Ramana Maharši přeložil tento text ze sanskrtu do tamilštiny (resp. opravil existující tamilský překlad). Překlad ze sanskrtu - David Dostal. Kniha vyšla jen v elektronické podobě a je volně ke stažení: PDF, EPUB, MOBI
Audio/Video ukázka:
Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky
Články
V.8 - Pozornost mumukši/aspiranta (z knihy Dásbódh)
27. 7. 2018 - Aleš
„Kvůli intelektuálnímu poznání jsem podváděl tento svět za (´já jsem´) a abych naplnil mysl koncepty, zavrhl jsem To Věčné, a má mysl se přeplnila ´mnoha´ druhy omylů.“
„Pravda byla vykořeněna a rozšířilo se a usadilo to falešné. ´Mnohé´ činnosti, které jsem vykonal, byly pouze ve vlastní (egoistický) prospěch.“
Ve své mysli pocítil lítost poté, kdy si poslechl Mistrovu rozpravu a jeho mysl se změnila a obrátila dovnitř. Stal se z něho mumukšu/aspirant, a odhalil tuto ´řeč´ uvnitř souhrnu mnoha slov.
|| Šrí Rám ||
-
Kvůli objektivizaci způsobené gunami (viz 8.4.; z tama guny vzešly hrubé elementy) tu je opojení samsárou a to s sebou přináší ´mnohost´ podřadných a nežádoucích kvalit. Toto prokletí tělesného vědomí nastalo v důsledku objevení se múla máji. ***
*** Nisargadatta Maharadž: Snažte se zjistit, kde vyvstal tento koncept štěstí a neštěstí. Nebyl tu do té doby, dokud jsem neměl toto vědomí … zázrakem, uměním tohoto vědomí je to, že nejen že skrylo fakt, že je zdrojem veškerého utrpení, ale udělalo ze sebe zdroj zdánlivého štěstí.
-
Jak zde může být uvědomělý puruša, když tu je baddha žijící bez umírněnosti/sebeovládání v samsáře? Neboť potom se Skutečnost stala ´mnoha´ bolestmi a lítostmi.
-
A když je Skutečnost odkázána vytrpět si zármutky samsáry, spálí se třemi druhy trýzně. Kvůli tomu se adept vydá za Mistrem a po vyslechnutí si Jeho učení u jeho chodidel v něm vyvstane pokání.
-
Potom se přestane zajímat o tento světský život a mysl běduje ze smyslových objektů. Pak řekne: „A už dost, je třeba skončit s lačností po samsáře.“
-
„Můj světský život ničí (spočívání v) ´já jsem´ a tyto lopoty, které podstupuji, činí z Átmanu bezcennou věc! Nyní nechť je můj čas naplněn pochopením pocitu ´já jsem´.“
-
Tímto způsobem se jeho buddhi kaje a v jeho srdci je sklíčenost. Adept říká: „Promarnil jsem celý svůj dosavadní život podlehnutím své mysli.“
-
„V minulosti jsem se dopustil mnoha chyb a kvůli mysli si Skutečnost nedokáže vybavit nic než tyto chyby, které přebývají neustále v mém srdci.“ (Čin se okamžitě stává ne-činem, ale my si činy podržíme v mysli a říkáme: „Udělal jsem toto a tamto, a budu si nyní muset vytrpět patřičné následky“; Maharadž: Mistr také dělá chyby, ale ihned je zapomene.)
-
Potom si připomene tresty, které uděluje Král Smrti Jama a které si bude muset vytrpět, (tj. tím, že se pokládáte za těla a konatele, musíte snášet plody svých činů a zakusit smrt a znovuzrození) a tato Skutečnost prostá strachu * najednou pocítí strach ve své mysli a říká: „Spáchal jsem nespočet hříchů.“ (V tomto světě Skutečnost cítí strach; ale to nás upozorňuje na to, že celá tato falešná existence má Skutečnost jako svůj základ/podklad.)
-
„Nebylo zde nikdy správné myšlení a ani rozlišování/vivéka, a mé nakupené hříchy jsou velké jak velehory. Bez-myšlenkovitá Skutečnost se stala nesplavným oceánem světského života; jak ho dokážu nyní překročit?“
-
„Byl jsem lhostejný ke svým chybám a obviňoval jsem moudré a ctnostné ze špatných činů. Můj ty Bože! Z domýšlivosti jsem kritizoval světce, sádhuy a sadždžany.“
-
Není většího hříchu než obviňování Skutečnosti (tj. Říkáme: „Proč mi to Bůh udělal?“ Ale všechno toto jsme stvořili my a nikdo jiný. Jak potom můžeme někdy sebe osvobodit, když nepřijmeme tuto zodpovědnost?). Jak zde vůbec někdy může být tato ´schopnost poznání´, když nadále obviňuji Skutečnost? Kvůli objektivizaci jsem přehlušil celý prostor (Světci nás učí, že tu nic není; na toto ´já jsem, tj. prostor, jsme vytvořili a navršili tento svět myšlenek a konceptů a pak si o sobě myslíme ´já jsem takový a takový´).“
-
„Nedošlo k rozpoznání světců či uctívání Boha. Nikdy jsem nikoho nepřivítal a nepostaral se o nezvaného hosta.“ (Poznání je tu neustále, jaké pozvání si tedy žádá?)
-
„Moje staré hříchy nesou plody a poznání nebylo dosud dosaženo. Moje mysl se na hony vzdálila od tohoto (přítomného) času ´vše´.“
-
„Neusiloval jsem o to poznat toto ´vše´, a nepovznesl se nad tyto myšlenky. Kvůli zaslepení tužbami nebylo toto ryzí chování ochráněno.“ (Ryzí chování, tj. zanechte zbytečné myšlenky a pozorujte pocit ´já jsem´.)
-
„Oddanost je má matka a já ji utopil. Tento klid a odpočinek byl vyrušen a hloupost zničila ryzí myšlení a ryzí touhu/vásánu (pouze znát a jednoduše být).“
-
„Jak lze pochopit smysl života, když hřích tělesného vědomí učiní ze života něco bezvýznamného? Vím však, že když se budu snažit pochopit vivéku, tento hřích zajisté nepřetrvá.“
-
„Jak dosáhnout nápravy universálního ´vše´ a jak lze dosáhnout toho světa ´za´ (dosažení druhého břehu)? A jak mohou guny realizovat Boha bohů?“
-
„Toto ryzí pochopení (zatím) nevyvstalo a dosud byly získávány pouze světské věci. Všechny mé činy byly prováděny pokrytecky a podvodně (´já jsem tělo´).“
-
„´Kírtan´ jsem prováděl jen za účelem naplnit své břicho a mysl. Bůh byl umístěn na tržišti světskosti. Ó Bože! Mé veškeré myšlení je zcela falešné, neboť zná pouze ´já a moje´.“
-
„Uvnitř universálního ´já jsem´ přebývá nevychloubání, kdežto já ve své mysli chovám pýchu/chloubu. Ale v tomto vnitřním prostoru se objevila touha po bohatství a moje meditace (na ´já jsem´) se v důsledku myšlenek na to vytratila.“
-
„Kvůli intelektuálnímu poznání jsem podváděl tento svět za (´já jsem´) a abych naplnil mysl koncepty, zavrhl jsem To Věčné, a má mysl se přeplnila ´mnoha´ druhy omylů.“
-
„Pravda byla vykořeněna a rozšířilo se a usadilo to falešné. ´Mnohé´ činnosti, které jsem vykonal, byly pouze ve vlastní (egoistický) prospěch.“
-
Ve své mysli pocítil lítost poté, kdy si poslechl Mistrovu rozpravu a jeho mysl se změnila a obrátila dovnitř. Stal se z něho mumukšu/aspirant, a odhalil tuto ´řeč´ uvnitř souhrnu mnoha slov.
-
Když je do mysli přivedena tato ctnostná cesta a adept zatouží po společnosti světce/sat-sang; když se v samsáře objeví bez-žádostivost, pak mumukšu dospěl k tomuto universálnímu ´já jsem´.
-
Žili tu velcí vladaři a králové, ale již nežijí! Jejich majestátnost/velkolepost byla jako moje velkolepost; vše probíhalo pouze uvnitř jejich mysli.“ Když říká: „Nyní se budu pevně držet společenství Pravdy/satsang“, pak mumukšu dospěl k tomuto universálnímu ´já jsem´.
-
Realizoval, že vše bylo konceptuální a toto pochopení vytvořilo silnou lhostejnost. Uvědomil si, že si veškeré utrpení přivodil sám, a tak mumukšu dospěl k tomuto universálnímu ´já jsem´.
-
Když říká: „Není tu nic tak sobeckého jako postoj ´já jsem takový a takový´. Nikdo není tak pokrytecký jako toto ´já´. Toto ´já´ je největší provinilec,“ pak mumukšu dospěl k tomuto universálnímu ´já jsem´.
-
Když říká: „Toto ´já´ je padlé a ohavné/špatné! Toto ´já´ je odporné a jeho chování je natolik vzdálené od Já, přesto však se uvnitř tohoto hříšného ´já jsem takový a takový´ nalézá toto ryzí poznání,“ pak mumukšu dospěl k tomuto universálnímu ´já jsem´.
-
Když říká: „Toto ´já´ si nezaslouží žádnou oddanost, neboť to je v podstatě mysl, která se natolik vzdálila od Átman; toto ´já´ je nejhorší a nejnižší z nejnižších; toto ´já´ je kámen, který se narodil,“ pak mumukšu dospěl k tomuto universálnímu ´já jsem´.
-
Když říká: „Toto ´já jsem takový a takový´ má pýchu, která je natolik vzdálená od Já/Átman. Toto ´já´ nemůže kontrolovat svoji vznětlivost a toto ´já´ má ´mnoho´ dalších zlých zvyků,“ pak mumukšu dospěl k tomuto universálnímu ´já jsem´.
-
Když říká: „Toto ´já´ je tak líné a neví, jak zdatné ve skutečnosti je; toto ´já´ je prolhané a zbabělé; toto ´já´ je nevědomým hlupákem,“ pak mumukšu dospěl k tomuto universálnímu ´já jsem´.
-
Když říká: „Toto ´já´ je zbytečné a ukecané; toto ´já´ je bludařské a příliš hádavé; toto ´já´ má zlý záměr a je tak zlomyslné,“ pak mumukšu dospěl k tomuto universálnímu ´já jsem´.
-
Když říká: „Toto ´já´ nezná universální ´vše´; toto ´já´ je tělesné vědomí a vždy postrádá universální ´vše´; toto ´já´ vidí falešné a se svou falešnou pozorností sebe velebí,“ pak mumukšu dospěl k tomuto universálnímu ´já jsem´.
-
Když říká: „Toto ´já´ je bezcenné, prostopášné a nenávistné. A toto ´já´ je zvrácené v ´mnoha´ způsobech, pak mumukšu dospěl k tomuto universálnímu ´já jsem´.
-
Když říká: „Toto ´já´ má pouze zájem o toto jáství. Toto ´já´ je velká pohroma. Toto ´já se vůbec nezajímá o paramárthu/nejvyšší dosažení,“ pak mumukšu dospěl k tomuto universálnímu ´já jsem´.
-
Když říká: „Toto ´já´ je hromada zlozvyků a toto ´já´ jen prožívá bezcenné zrození. Toto ´já´ není nic než přítěží na této planetě,“ pak mumukšu dospěl k tomuto universálnímu ´já jsem´.
-
Když toto bez-usilovné Já sebe sama odsuzuje; když cítí bolest samsáry v mysli, a horlivě touží být se světcem/Pravdou, pak mumukšu dospěl k tomuto universálnímu ´já jsem´.
-
Došlo k hledání ´mnohých´ posvátných míst. Byla tu sádhana k zdolání a uklidnění mysli. Proběhlo prozkoumání ´mnoha´ písem/knih, přesto však dosud …
-
nebylo dosaženo spokojenosti/samádhan. Když říká: „Projevy mysli nejsou nic než dohady a domněnky, a tudíž vyhledám světce/věčnou Pravdu, a odevzdám se mu,“ pak mumukšu dospěl k tomuto universálnímu ´já jsem´.
-
Když adept zahodí pýchu na tělo, přestane se chlubit rodinou, majetkem a ´mnoha´ věcmi, vyhledá a usadí se u nohou světce a chová lásku jedině k Němu, pak mumukšu dospěl k tomuto universálnímu ´já jsem´.
-
Když adept zanechá stranou ego; když odsoudí jáství a způsoby ´mnohosti´; když má opravdovou touhu po svobodě/mókša, pak mumukšu došel k tomuto universálnímu ´já jsem´.
-
Když je postoj ´já jsem takový a takový´ zostuzen a vyhlazen paramárthou; když má důvěru v učení světce, pak mumukšu dospěl k tomuto universálnímu ´já jsem´.
-
Když adept opustí sobeckost světského způsobu života/prapanča a horlivě hledá paramárthu; když říká: „Já budu služebníkem sadždžany“, pak mumukšu dospěl k tomuto universálnímu ´já jsem´.
-
Takový adept by měl být označen jako mumukšu/aspirant. Mumukšu pátrá po rozpoznání tohoto universálního ´vše´. Když poté dobrý posluchač zůstane nadále velmi pozorný, dozví se o pozornosti hledajícího/sádhaky.
Tímto končí 8.kapitola 5.dášaky knihy Dásbódh s názvem „Pozornost mumukši“.
Z anglického překladu Johna Norwella přeložil Aleš Adámek
Další kapitoly z knihy Dásbódh (+ předmluva + zpívaný Dásbódh + PDF)