Nová kniha:
Tat Tvam Asi / Ty jsi To – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1975 – 1980. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Paramátman ve všem a v každém – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1954 – 1956. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Jóga Vásištha, nebo též Mahá Rámajána, je starý indický text pojednávající o tom, jak mudrc Vasištha předává princi Rámovi učení o podstatě jedince, světa a Bytí vůbec. Text je plný rozmanitých příběhů, které mají Rámovi ukázat cestu k pochopení či nazření Skutečnosti a naplnění života. Jde o překlad z anglické verze od Svámího Vénkatéšánandy (zkrácené ze sanskrtského originálu přibližně na třetinu) doplněný sanskrtským slovníkem a vysvětlivkami. Kniha má téměř osm set stran, je vázána v pevné vazbě a obsahuje barevné ilustrace. V podobném rozsahu toto dílo dosud česky nevyšlo. Všechny další podrobnosti o knize najdete na stránkách www.samhita.cz.
Átma-bódha neboli „Poznání Já“ je krátké dílo shrnující základní principy učení advaita-védánty. Tradičně bývá připisována Ádi Šankaráčárjovi (8. stol.), ale o jeho autorství se vedou spory. Jestli byl autorem skutečně Ádi Šankaráčárja nebo někdo jiný není pro nás asi až tak podstatné. Důležitý je obsah tohoto textu, kterému je i tradičně přikládána vysoká hodnota. Také Ramana Maharši přeložil tento text ze sanskrtu do tamilštiny (resp. opravil existující tamilský překlad). Překlad ze sanskrtu - David Dostal. Kniha vyšla jen v elektronické podobě a je volně ke stažení: PDF, EPUB, MOBI
Audio/Video ukázka:
Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky
Články
Jóga Vasištha - Kniha V. - O zániku - V.012-V.013
25. 7. 2018 - Martin
Jakkoli těžké trápení se dá překonat na člunu poznání, tedy pomocí vnitřního světla. Kdo takové poznání nemá, toho bude tížit i malá nesnáz. Kdo je tímto poznáním obdařen, ten i kdyby byl na světě sám, bez pomoci a bez znalosti posvátných textů, snadno se přes oceán utrpení přenese. Člověk poznání dosáhne svého i bez pomoci druhých, na rozdíl od toho, kdo poznání nemá. Proto se má člověk neustále snažit toto poznání neboli vnitřní světlo získat.
V.12
VASIŠTHA pokračoval:
Jakmile Džanaka dosáhl tohoto pochopení, začal jednat jako král a udělal vše, co bylo třeba, s veškerou silou mysli i ducha, bez jakéhokoli pomýlení. Svou mysl nenechal rozptylovat ani dvorními radovánkami. Ve skutečnosti jednal tak, jakoby byl ve stavu hlubokého spánku.
Od té doby se nezabýval tím, něco získat nebo něčemu se vyhnout. Bez zmatků a pochybností žil neustále v přítomnosti. Poznání ho neopouštělo a jeho rozum nebyl zakalen žádnou nečistotou.
Jako ráno vychází slunce nad horizont, tak v jeho srdci, prostém nečistoty či smutku, vyšlo světlo Sebepoznání, Čid-átmá (vědomí Já – pozn. L.V.). Na vše ve vesmíru pohlížel jako na to, co se zrodilo v důsledku vesmírné síly, Čid-šakti. Obdařen Sebepoznáním viděl všechno jakožto Já, jež je neomezené. Pochopil, že vše, co se děje, se děje přirozeně, proto neprožíval vzrušení ani sklíčenost a setrvával v neustálém klidu a vyrovnanosti. Džanaka se stal osvobozeným za života, neboli džíva-muktou.
Džanaka vládl dále svému království, aniž by jeho Sebepoznání přicházelo či odcházelo podle toho, zda kolem něj převládá dobro či zlo. Neustále přebýval ve vědomí Absolutna a prožíval stav nekonání, třebaže druhým se jevil jako velmi činorodý. Jeho sklony a podmíněnosti zmizely, a tak třebaže se zdálo, že je zaměstnán činností, ve skutečnosti setrvával ve stavu podobném hlubokému spánku.
Nepřemýšlel o minulosti a neobával se budoucnosti. Žil v přítomném okamžiku se šťastným úsměvem na rtech.
Džanaka dosáhl všeho díky vlastnímu hledání a zkoumání. Člověk by měl o nalezení pravdy usilovat a dostat se až na samé hranice takového úsilí. Sebepoznání neboli poznání Pravdy nedosáhneme uchýlením se k učiteli, guruovi, studiem posvátných knih ani dobře odvedenou prací. Lze toho dosáhnout pouze důkladným pátráním a zkoumáním inspirovaným mudrci a světci. Jediným prostředkem je vnitřní světlo jedince, nic jiného. A je-li vnitřní světlo udržováno při životě, temnota netečnosti a nevědomosti ztrácí svoji moc.
VASIŠTHA pokračoval:
Jakkoli těžké trápení se dá překonat na člunu poznání, tedy pomocí vnitřního světla. Kdo takové poznání nemá, toho bude tížit i malá nesnáz. Kdo je tímto poznáním obdařen, ten i kdyby byl na světě sám, bez pomoci a bez znalosti posvátných textů, snadno se přes oceán utrpení přenese. Člověk poznání dosáhne svého i bez pomoci druhých, na rozdíl od toho, kdo poznání nemá. Proto se má člověk neustále snažit toto poznání neboli vnitřní světlo získat. Kdo chce vypěstovat ovoce, musí na své zahradě vytrvale a trpělivě pracovat. Poznání je kořínek, který pokud je dobře živen, poskytne kvalitní plody Sebepoznání.
Úsilí a energie, které lidé věnují světským záležitostem, by se měly nasměrovat k získání poznání. Člověk by měl nejprve odstranit otupělost mysli a nedostatek důvtipu, což je zdroj utrpení a semínko stromu projeveného světa. Cokoli je získáno v nebi, na onom světě či na zemi, je získáno v důsledku poznání tady a teď. Oceán projeveného světa lze překonat poznáním, nikoli dobročinností, svatými poutěmi či odříkáním. Kdo je nadán skvělými vlastnostmi, ten je získal též díky poznání. I králové získali své trůny poznáním. Poznání je cesta do nebe, cesta k nejvyššímu dobru, cesta k osvobození.
Právě pomocí poznání může mírumilovný učenec porazit silného soupeře. Poznání neboli vnitřní světlo je onen mýtický drahokam, který svého vlastníka obdaří vším, co si přeje. Kdo má poznání, snadno dosáhne druhého břehu oceánu projeveného světa. Kdo poznání nemá, ten se v tomto oceánu utopí. Je-li rozum a chápání člověka vedeno vnitřním světlem, dosáhne člověk druhého břehu. Jestliže vnitřní světlo schází, podlehne člověk nástrahám a překážkám.
Vady, touhy i všechno zlo se člověku poznání, jehož mysl není zastřená iluzí, vyhýbají. Skrze vnitřní světlo neboli poznání, je celý svět jasně viděn takový, jaký je. A k člověku, který má jasné vidění, nepřijde štěstí ani neštěstí. Tak jako vítr rozežene tmavé mraky zastiňující slunce na obloze, tak poznání, toto vnitřní světlo, zažene temnotu, jíž pocit ega zakrývá Já. Kdo chce vypěstovat obilí, musí nejprve obdělat pole, a kdo touží o ustálení se v nejvyšším stavu vědomí, měl by nejprve očistit svou mysl rozvíjením poznání, tedy rozžehnutím vnitřního světla.
překlad Lenka Vinklerová