ADVAITA.cz

23. srpna 1979 – Když pochopíte význam slov, musíte zjistit, kdo je tím, co to chápe (z knihy Semena vědomí)

10. 7. 2018 - Gabriela

23. srpna 1979

Maharadž : Jak dlouho nosíte tento oděv (mnišský šat)?

Tazatel: Pětadvacet let.

Maharadž: Realizoval jste své Já?

Tazatel: Nerealizoval. Toulám se jen tak všude možně, jak říkáte, v tmavé džungli sem a tam.

Maharadž: Kdo je tím, kdo toto říká?

Tazatel: Pravděpodobně Já.

Maharadž: Nezapomeňte, že cokoliv je nazýváno Bohem či Já, je v těle, a dokud tu je On, je tu i tato podstata bytí. Když tu podstata bytí není, nebude zde žádný Bůh, žádné Já. Když osoba umře, není to Já, které se stane mrtvolou, ale tělo.

Tazatel: To je pravda. Víte, já tomu všemu teoreticky rozumím, znám to jako filosofii, ale od toho, abych zažil prázdnotu a znal skutečnou Realitu, jsem naprosto daleko.

Maharadž: Cokoliv, co se nazývá Bůh nebo Já, je tu proto, že je zde podstata bytí neboli pocit „já jsem". To je základní princip, základ za veškerým vaším poznání, vy se však ztotožňujete s tělem.

Tazatel: Máte pravdu.

Maharadž: Když tu není žádná duše, není tu žádný Bůh, a když tu nejste vy, váš pocit bytí tu také není, není tu nic.

Tazatel: Chápu to teoreticky. Přečetl jsem příliš mnoho knih. Ale jak to mám realizovat?

Maharadž: Když pochopíte význam slov, musíte zjistit, kdo je tím, co to chápe.

Tazatel: Víte, je to jako propast. Poznat to je velmi obtížné.

Maharadž: To, co se promění v mrtvolu, nazýváte „mé" nebo „já" a to je hřích, kterého se dopouštíte, a zároveň i překážka mezi vámi a poznáním.

Tazatel: To je ten rozdíl. Na této propasti je třeba postavit most.

Maharadž: Všechny tyto řeči jsou zcela zbytečné. Protože vy jste tady, je tu světlo, světlo poznání, a když jste pryč, toto světlo poznání zhasne. Neříkal vám to váš Guru?

Tazatel: Je to stejné, jak kdybyste řekl, že tento bonbón je sladký. Ochutnal jste ho?

Maharaž: Neřekl vám váš Guru vše, co zde nyní slyšíte?

Tazatel: Ano, ano.

Maharadž: To znamená, že s ním nesouhlasíte. Doposud jste mu nedůvěřoval.

Tazatel: Souhlasím s ním a důvěřuji mu, ale možná mi chybí dostatečné úsilí.

Maharadž: Nepostrádáte nic! Ztotožnil a pochopil jste sebe jako tělo, tudíž jako mrtvolu. Jste vy tím, co se rozplyne a co zmizí?

Tazatel: Vím, že nejsem.

Maharadž: Tak jaký druh sádhany potom budete provádět? Jestliže nejste tím, co se rozplyne a zmizí, tak také nezemřete.

Tazatel: Rozumím tomuto stavu, nedá se říci, že bych to nechápal.

Maharadž: Proč tedy pořád cestujete sem a tam?

Tazatel: Stále něco hledám. Zkouším nalézt něco, co jsem nebyl schopen objevit.

Maharadž: Tvrdíte, že jste to pochopil, a na druhou stranu říkáte, že jste to ještě nedostal. Znamená to tedy, že lžete?

Tazatel: Neznám sebe sama. Víte, pro mne je to všechno zde u vás. Vím, že vy nemusíte chodit sem a tam. Sedíte na jednom místě ve svém domě a již jste to našel, ale já to musím teprve objevit. Myšlenky mi tak vnukávají, abych bloudil stále dokola, a tato netrpělivost mne bude vléct z jednoho místa na jiné do té doby, než něco objevím. Tedy dobře, ještě jsem to nenašel, ale v tom okamžiku, kdy to najdu, si řeknu: „Ano, je to uvnitř mne."

Maharadž: Když zavřete oči, uvnitř sebe spatříte Ganéšu (temnotu) společně s pocitem „já jsem" a když své oči otevřete, to samé vám ukazuje, co je ve vnějším světě. Nemusíte myslet na to, jak se provádí tato činnost. Toto vše se tu objevilo bez vašeho aktivního přispění.

Tazatel: To je filosofie, ale skutečné praktikování je velmi obtížné.

Maharadž: Proč neberete vážně prohlášení této skutečnosti? Jaký to má smysl toulat se z místa na místo? Urážíte tento okrový šat.

Tazatel: To je pravda.

Maharadž: Uvažte, že vaše duše je tak krásná, skvělá a tak důležitá, že kdybyste se posadil na neplodnou zem, naplní se krásnými zahradami. Nepochopil jste dosud svoji vlastní velikost, poznání, že jste, svoji podstatu bytí.

Tazatel: Ne, já nejsem velký. Já jsem velmi nízký a malý.

Maharadž: Co je nízké a co je malé? Co je zde bez vaší podstaty bytí? Dokonce, i když budete provádět velké asketické pokání, můžete nanejvíc potrestat své tělo. Můžete potrestat svoji podstatu bytí?

Tazatel: Ne.

Maharadž: Můžou pověsit podstatu bytí a duši člověka, kterého odsoudili a poslali na šibenici? Toto tělo je pověšeno. Je možné potrestat podstatu bytí?

Tazatel: Ne.

Maharadž: Takže Ona není tak nízká a malá. Těší se ze všech nádherných kvalit, ale Ona jako taková není absolutně k ničemu připoutána a není ani ničím pošpiněná. Víte, vaše roucho navenek ukazuje, že to máte. My takové roucho nenosíme. Nikdo mne nebude nazývat Mahátmou (pozn. č. př.: Mahátma znamená „Velká Duše").

Tazatel: Já nejsem Mahátma.

Maharadž: Proč tedy nosíte toto roucho? Nestaráte se o to, co vyjadřujete a říkáte druhým prostřednictvím tohoto roucha, ale radujete se z pocitů „Já jsem velký Mahátma, jsem největší ze všech". Protože o tom víte, a přesto nemáte své vlastní autentické poznání, ze kterého byste se těšil, hřešíte, díky čemuž budete muset trpět. Pokud vás skutečně některá velká duše, Mahátma, nazve hlupákem, budete si to muset vytrpět. Pro toho, koho Mahátma nazve hlupákem, je toto nařčení velmi útrpné. Vy nazýváte své Já něčím, co je vámi nepoznatelné, a nevíte o tom. To je hřích, kterého se dopouštíte. Zneužíváte svoji velkou duši.

Nechci tu něco někoho učit. Pouze nastavuji zrcadlo tomu, kdo sem přijde. Poskytuji tu možnost zastavení se před zrcadlem a pohlédnutí na sebe sama. Musíte dostat vizi sebe sama ve světle, které vyzařuje z vašeho vlastního Já.

V bhadžánech zpíváme: „Zavřete své oči a spatřete, že On stojí všude — uvnitř, vně, nahoře, dole...", a toto musíte sami zakusit. Kdyby Bůh nesídlil ve vašem těle, nebyl byste tady.

Tazatel: Správně. Maharadž toto může prohlásit a vidět, protože má jasné prožívání této vize. Já to můžu prohlásit, ale nevidím to.

Maharadž: Jestliže Jej nerozpoznáte právě nyní v tomto zrození, tak několik dalších tisíc zrození vám nedá tu příležitost Jej vůbec poznat. Pokusil byste se proto právě nyní Jej držet se soustředěnou pozorností?

Tazatel: Někdo to zkouší.

Maharadž: Kdo je tím někým a kdo je ten, kdo to zkouší? Proč se staráte o druhé? Co vy? Toto adresuji právě vám.

Tazatel: Pro mě to znamená to samé, co jsem vám již odpověděl, takže to je adresováno ke skutečnému Já a Ono odpovídá.

Maharadž: Neptal jsem se vás, co dělá Já. Ptám se vás, co děláte sám se sebou?

Tazatel: Kde je rozdíl? Jsou Já a Átman dvě rozdílné věci?

Maharadž: Víte, když hovoříte, vztahujete se k vědomí, které je omezené vaším tělem. Jestliže mluvíte o univerzálním vědomí, je to Átman neboli Bůh. Proto si ujasněte, zda mluvíte k sobě jako k omezenému či universálnímu.

Tazatel: Jsem omezen. Z toho, co mi bylo řečeno, jsem pochopil, že bych měl říci, že jsem neomezený. S poznáním, které mám od učitelů, kteří mi jej sdělili, jsem seznal, že jsem neomezen; ale přesto vím, že jsem omezen.

Maharadž: Je to v důsledku toho, že se ztotožňujete s tělem, čímž podmiňujete sebe sama.

Tazatel: Ano, máte pravdu. Pochopil jsem. Vím, že bych se měl přes to dostat.

Maharadž: Právě díky ztotožnění se s projeveným tělem jste pustil ze zřetele svoji pravou přirozenost. Musíte si Toho/Jí být stále vědom. Tento stav vědomí je přirozenou věcí, tak se od něj nevzdalujte.

Víte, já tu neodkrývám akrobatické sestavy véd pro široké masy lidí. To je práce pro jiné, kdo se namáčejí a utápějí v totožnosti těla a mysli.

Tazatel: Bylo již vytištěno, publikováno a rozmnoženo mnoho knih o poznání nejenom tady, ale i všude jinde, a přesto bych řekl, že většina lidí žije v temnotě, navzdory tomuto poznání.

Maharadž: Nežádám na nikom, aby následoval nějakou určitou stezku. Jenom těm, kdo sem přicházejí, říkám, aby byli to, co jsou, když jsou ve svém přirozeném a spontánním stavu. Stabilizujte se v této podstatě bytí.

Tazatel: Toto je přesně to, co říká i Baba. Prostě být.

Maharadž: Poté, co jste mu sloužil pětadvacet let, proč jste ho odmítl?

Tazatel: Nevím.

Z knihy Semena vědomí

Překlad: Aleš Adámek