ADVAITA.cz

21. srpna 1979 - Vědomí funguje a jedná jako celek, není tu žádný konatel (z knihy Semena vědomí)

26. 6. 2018 - Jirka

21. srpna 1979 – Vědomí funguje a jedná jako celek, není tu žádný konatel

Maharadž: Vědomí je všude, a to buď v latentně skryté podobě, nebo v podobě jiné. Nejprve tu bylo a je vědomí, a potom přišlo vše ostatní: nebe, země a vše další.

Tazatel: Není toto vědomí stejné jako vjem „já jsem“, vědomí Já?

Maharadž: Kdykoliv myslíme na vědomí, myslíme tak na naše tělo, což je ovšem chyba. Původní stav tady byl před stavy bdění a spánku.

Tazatel: Vjem „já jsem“ po smrti zmizí, takže to není to samé.

Maharadž: Mluvíte tu nyní o individuální osobnosti nebo o univerzálním vědomí?

Tazatel: O univerzálním Já.

Maharadž: Vědomí, které přetrvává, je univerzálním vědomím. Svět je zrozen z něho a ne z pohledu individuální osobnosti.

Tazatel: Jaký je vztah mezi univerzálním vědomím a vjemem „jáství“?

Maharadž: Tento vztah se dá přirovnat vztahu mezi vonnou tyčinkou a hořící jiskrou v této tyčince. Vědomí, které tu přetrvává ještě předtím, než jste schopni si uvědomit dva stavy bdění a spánku, je univerzálním vědomím. Toto vědomí nepochopíte rozumem prostřednictvím svých myšlenek, ale prožijete jej v meditaci, kdy se toto vědomí vašeho bytí rozplyne do univerzálního vědomí, a pouze touto cestou budete schopni jej pochopit. Univerzální vědomí tu bylo neustále a jeho síla je vždy přítomná. Jeho síla tvoření dala podnět ke vzniku tohoto světa, vytvořila principy prakrti a puruša a jeho duše je individuálním vědomím.

Je to spontánní, projevený a dynamický Duch. Nemá žádný vzhled. Je všeprostupující. Hovořím tu o tomto védském principu a surovém materiálu, ze kterého tento proud začal plynout. Tato univerzální životní síla prostupuje vším, ale v žádném případě nemá formu nějaké osobnosti či oddělené individuality.

Tazatel: Jak někdo může pozorovat myšlenky a koncepty?

Maharadž: Děje se to automaticky. Tyto koncepty a myšlenky si uvědomujete vždy.

Tazatel: Poznám to vždy až zpětně, ale nikdy během přítomného okamžiku.

Maharadž: Jestliže se náhle rozhodnete jít navštívit nějaké místo, vstanete a jdete. Víte to, takže jaký má smysl se ptát po dalším svědkovi? Dnes ráno jste tu seděl na společné meditaci, a když se začaly zpívat bhadžány, zvedl jste se a šel jste pryč. Tento váš odchod se uskutečnil, není-li pravda? Přejete si k pozorování tohoto činu dávat nějaké další rozbory a pohledy?

Tazatel: Položím opět stejnou otázku: „Můžeme být svědkem naší vlastní mysli?“

Maharadž: Ráno vám vaše mysl nařídila, abyste odešel, a vy jste šel. Není právě toto pozorování?

Tazatel: Ano, mohu pozorovat jeden pohyb, ale nemohu být svědkem své myšlenky v průběhu myšlenkového procesu.

Maharadž: Vědomí funguje a jedná jako celek, není tu žádný konatel. Nahlížíme na sebe jako na konatele, a proto jej chceme pozorovat, což ovšem nelze. Proto je třeba, abyste spočinuli ve slovech Gurua, jejichž obsahem je toto: „Vy jste všeprostupující jemný princip, jemnější než prostor.“ Ztotožněte se s tímto principem.

Tazatel: Člověk chce získat mír a klid prostřednictvím meditace, stav samádhi aj., ale i toto je přece dočasným stavem klidu, protože, jak sám říkáte, toto je pouze produktem těla. Jak ale máme získat věčný mír a klid?

Maharadž: Pozorujete tento klid, takže tu je klid a svědek. Buďte zde usídlen. V pravý okamžik se obojí, tedy jak klid, tak i svědek, vytratí. To, co tu zůstává, je Absolutno. Toto je velmi jemný, poslední stupeň, kde se již nenachází nic hmatatelného, co by se dalo pochopit hrubými smysly. Toto se nedá pochopit jinak než samotným prožitkem.

Po vyslechnutí si těchto hovorů opustíte tuto místnost a začnete lidem venku říkat: „Proboha lidi, nechoďte tam! Moje hlava je plná zmatku a veškerého nepokoje. Jakýkoliv vjem, který jsem měl a jakékoliv pochopení, které jsem si držel, je rázem úplně pryč!“

Tazatel: Někteří lidé pozorují své minulé životy. Jak je to možné?

Maharadž: Je to proto, že tomu věří. Toto všechno jsou povídačky, stejně jako sliby politiků.

Tazatel: Tibeťané si vybírají svého Lámu, protože věří, že ten nový je reinkarnací předešlého.

Maharadž: Toto je záležitost tradice a my tomuto konceptu nedáváme žádnou význačnost. Jestliže si přejete nějakou odpověď, tak snad tu, že se stáváme jakoukoliv představou, kterou se v čase smrti zabýváme. Tato představa vytvoří konkrétní tvar podle svého obsahu.

Tazatel: Jestliže mám v okamžiku smrti představu Boha, stávám se Bohem?

Maharadž: Musíte ale mít také představu, o jaký druh Boha se jedná! Čtyřrukého, tříhlavého nebo desetihlavého!

Problém tkví v tom, že vy všichni chcete ze svých představ a idejí získat nějaké výhody. Nezaměstnávejte žádné myšlenky pro svůj užitek. Nehledejte své útočiště v myšlenkách, nýbrž pochopte, co jste, a spočiňte v tom.

Není možné, aby sem přišli lidé s obyčejnými potřebami nebo intelektem. Musí to být vyvinutá duše, která myslí na to, že sem chce přijít. Někdo takový sem přichází denně. Myslíte si, že to je individuální potřeba nebo snad tělesná potřeba? Ne. Znamená to, že se duše chce vrátit ke svému zdroji. Velký světec Tukaram řekl: „Chci se vrátit do svého mateřského domova.“

Tazatel: Někdo mi říkal zážitek, který měl poté, kdy navštívil Maharadže…

Maharadž: Někteří lidé, kteří zde byli, měli určité zkušenosti a začali říkat „velký“ Maharadž apod. Komu dávali přívlastek „velký“? Já nejsem nic, jsem zcela prázdný.

Tazatel: Jak se můžeme dostat z tohoto bludného kruhu?

Maharadž: Jste chycen v tomto víru. Jestliže z něho chcete uniknout, musíte se dostat ke středu. Ponořte se hluboko dovnitř. Bludný kruh života, smrti, znovuzrození atd. začal s vědomím. Zkuste pochopit toto vědomí a v procesu poznání se stanete jeho neustále přítomným pozadím a základem.

Z knihy Semena vědomí

Překlad: Aleš Adámek